Jak se vám venčí?

A jenom jednoho?😊

Je moc hezký, vnouček hnědej chlupatej 😊 zajímalo by mě, co to s Ginou povídají…🤷‍♀️

acher:

A jenom jednoho?😊

Jo…ausík je po kastraci, tak aby ho lapiňák neotravoval. V pátek si Árčího odvezli a včera už mi dcera volala, jestli by ho u mě nemohli ještě upíchnout. Iki má límec, takovej ten trychtýř a Árčí k němu furt lozí a olizuje mu ho a ikimu se to nelíbí, tak po něm vrčí…ale zase když kluky oddělí, tak kňouraj, že chtěj k sobě.

Navíc s ausíkem už ke mně nejezděj, protože on je na berňuchu pěkně protivnej a furt po něm vyjíždí..Maťula se defakto beztrestně nesmí přiblížit k Gině a ani k lapiňákovi. Možná kdyby ho u mě mladý nechali, tak bych ho srovnala do latě, ale za tu chvilku, co jsou na návštěvě a má páníky za zadkem, tak je to děs…to defakto neděláme nic jinýho, než ho korigujeme, návštěva o hovně (sorry za ten výraz, ale přesně to vystihuje…místo abychom pokecali, tak furt řešíme psa)…teda spíš mladý, protože já když houknu, tak mi zase přijde, že potom samozřejmě víc zakročuje zeťák, protože má pocit, že už jsem asi naštvaná…no je to celý takový pitomý…a Maťula se do sporů nepouští, ale je z toho takovej nešťastnej a to já teda fakt nechci, aby ho na domácí půdě šikanoval nějakej rozmazlenec…což můj druhý psí vnouček teda je. Takže jsme se dohodli, že budou jezdit jen s lapňákem a naopak já budu jezdit naštěvovat je, abych se taky poňufala s asíkem, protože jinak ho samozřejmě mám ráda.

On byl vždycky tak trochu protiva na Matěje, protože ač je Gina kastrovaná, tak si jí usurboval pro sebe a na Ginu zase furt skákal…ale když ho přivezli na hlídání a odjeli, tak jsem ho během 20ti minut srovnala do latě a byl svatej klid…když neměl páníčky za zadkem, tak zas takovej hrdina není.

No ještě jsme říkali, že to zkusíme znovu na podzim…když teda bude ausík kastrovanej, tak jestli se to chování trochu nezlepší…ale nejsem si jistá. On byl hodně dobře socializovanej a sice otravnej, ale se psy neměl problém…a jak dospíval, tak si začal vybírat…feny všechny, ale psy si hodně vybírá. Přijde mi, že se v pohodě snese jen s golďákem, kterého zná už od štěněte. 

Nemyslím si, že to jeho chování souvisí s tím, jestli má nebo nemá koule (když to řeknu zjednodušeně).

Já jsem hodně rozmazlovací, ale vocamcaď pocamcaď…myslím, že by potřeboval podstatně pevnější ruku. Nemůžu říct, že není vychovanej…běžná provozní poslušnost je asi slušná a teda teď mám spíš na mysli přivolání, s tím není sebemenší problém. Ale třeba na vodítku tahá, pokud jdou s oběma psy…dcera si třeba vůbec nelajzne jít s oběma najednou…no a myslím, že mají velké mezery třeba ve vítání návštěv…no a tohle chování, co předvádí u nás…z mého pohledu je v těchto ohledech ignoruje…já se teda snažím mladým promluvit do duše, ale ono je to těžký…myslím, že pro ně nebyl ausík opravdu dobrá volba…resp. pro dceřina přítele, protože ten si tohle plemeno vybral (protože se mu líbilo) a koupil…to spolu teprve začínali chodit, takže do toho dcera nekecala. On na něj zeťák docela platí, je to chlap jak hora a tu autoritu si prosadí…ale taky ne dokonale, ale dcera je po mě, rozmazlovací…vždycky to doma viděla, jak se chováme ke psům…resp. jak já se chovám ke psům, ale jak žádného nevychovávala, tak si neumí dupnout (nebo jak to mám nazvat)..obecně si myslím, že jí chybí autorita a že to ausík těžce zneužívá, sice jí bezmezně miluje, ale nerespektuje.

Vahine:

Je moc hezký, vnouček hnědej chlupatej 😊 zajímalo by mě, co to s Ginou povídají…🤷‍♀️

To ti řeknu naprosto přesně…Gina říká “furt mi někde stojí v cestě…to je vopruz" a Árčí…vsadila bych se, že v hlavě mu hraje taková ta opička na čineli..😜

Lapiňák je takový to šťastný sluníčkový stvoření…kam se na něj hrabe náš sluníčkovej berňucha…přijde mi, že mu hlavou běží “juchuchů…ptáčkové, juchuchů balónek…juchuchů ..vodička…juchuchů čmeláček…” asi tak… 😇

Jak je dcera venčí, když přijde z práce a netroufne si jít s oběma? Myslím situaci - oba, dcera i zeť v práci osm a půl hoďky, a cca hoďka cesta. První přijde dcera a je třeba oba psy nechat minimálně vyčurat… Jednoho nechá doma? 

Ptám se, protože jsem měla svého času v bytě dva psy a nedovedu si představit, že bych přišla z práce a nevzala je oba okamžitě ven. Jen jsem otevřela dveře od bytu, přivítala se s nimi, nasadila jim obojky a vodítka a šli jsme. 

Tak ono to vypadá složitě, ale zeťák pracuje povětšinu týdne z domova, do práce jede jednou za týden na poradu…to má tak na dopolko.

Holka povětšinou venčí kluky ráno, když má ranní, to vstává hodně brzy, venčí kolem páté…tak vezme ausíka na volno, protože on je na volno dobře ovladatelný a ten barák kolem oběhne, je to fakt jen na čůranda později ráno je pak bere páníček, než začne pracovat….odpolko záleží…když má dcera ranní a nebo volno, tak choděj celá rodinka, když ne tak zase jde s nimi páníček…no dcera většinou absolvuje večerní čůranda kolem baráku, dle mého to s oběma psy trvá tak 45 minut, hodinku a to jde s každým zvlášť.

Pokud se stane, že by musela řešit oba, jakože “prochajdu”, tak je naloží do auta a popojede kousek má babička zahradu, tak se kluci vylítají tam.

Takže ono to není tak, že by kluci byli xy hodin sami doma a pak by dorazila první domu dcera a muselo by se okamžitě venčit.

Nicméně do ní furt rejpu, že s tím musí něco dělat…já mám na vodítkách tak 100, možná i 110 kilo živý váhy a neexistuje, aby mě psi vláčeli, tahali a to ani v nějaký krizovce, to bych fakty mohla tak max dělat kotvu v poloze ležícího střelce…a ona vede na vodítkách polovinu, možná i méně.

Dle mého to prostě zanedbali, když byl ausík štěndo…na vodítku mu to moc nešlo a oni bydleli v lokalitě, kde stačilo překonat krátký úsek a pak už defakto mohli zbytek procházky bez vodítka…díky tomu jim výborně funguje na volno, protože byl zvyklý potkávat se se psy, lidmi atd…to ho naučili…a to vodítko zas až tolik neřešili, protože i holka ho samotnýho udržela. Ale teď bydlí na sídlišti a tam je to vodítko potřeba minimálně na to, aby se dostali z bodu A do bodu B…a pořídili si druhýho psa a jakmile se sfanfrní jeden, tak samozřejmě začne i druhej a už je problém.

Jako zase abych jí nekřivdila…mákla na tom a když má každýho psa extra, tak jí netáhnou resp. je schopná to upovelovat, jenže není to stopro…ale když je krizovka, tak jednoho psa v pohodě udrží. Co já vim, lapinkovi je rok, tak ještě není stoprocentní…možná za rok, až to nebude takový “jatýrko”, tak se to srovná. Na druhou stranu, co já jí mám říkat…jak dlouho jsem se mordovala s Ginou…ta kolem toho roku měla to nejhorší období, až se mi kolikrát chtělo brečet…a taky jsme to daly.

Zvládly jsme s Bonnie další midovou (střední) trasu dogtrekkingu na 46 km.

A vzdala jsem první long (jediný "pravý" dogtrekking o délce nad 80 km, ten náš měl mít 93 km).

Ve čtvrtek večer mě poprosila sousedka v základním kempu, zda s námi může jít taky svůj první long. Že si sama netroufá. Předpověď počasí vypadala všelijak. Protože v pátek ráno hlásila, že by nemuselo pršet nepřetržitě celý den, vyrazily jsme. Udělat se hezky a muset na to koukat z kempu, by nás mrzelo. Bohužel pršet nepřestalo a když nás po 4,5 hodinách chytla průtrž, kdy během minuty byl z cesty potok, byla jsem rozhodnutá vzdát. Naštěstí nás to chytlo kousek od hospody. V rámci možností jsme se jakžtakž usušily. Dlouholetý trekař mi potvrdil, aniž by věděl o mém rozhodnutí, že to není počasí pro nízkopodlažní psy. Dříve chodil longy i s jezevčíkem a prý by to ani jeho jezevčík nezvládl , a to byl větší tvrďák. Bonnie z hlavy,  která nebyla krytá pláštěnkou, vyloženě sálalo teplo pryč. Prý to nikdy neviděl.

Cestou z hospody jsme s novou kamarádkou ještě zkoušely najít ubytování. Že bychom ode dvou odpoledne “bivakovaly” uvnitř a holt většinu trasy šly až další den. Neúspěšně. Takže jsme šly nejkratší cestou do vsi, kde jsme počkaly na odvoz.

Ale protože v sobotu mělo být pěkně a co v kempu, přihlásily jsme se ještě na mida. V sobotu Bonnie vypadala normálně, aktivně, tak jsem zaplatila další trasu a vyrazily jsme. Takže jsme byly s kamarádkou jediní účastníci, kteří vyrazili na longa i mida 😂 Což při vyhlášení několikrát zmínili. 

První fotka je z longa z doby, kdy sice pršelo, ale ještě nijak brutálně. I tak byl rozdíl aktivity Bonnie v pátek a v sobotu obrovský. Holt to nebude na treky v dešti (když nepůjde s jistotou jen o několik hodin) a v zimě. Sobotu si už užívala, bylo vidět, že ji to baví.

dnes ze psama a máti přítele výlet do Ostrova u Macochy,odtud pěšky kolem třešnové aleje lesem,kolem kkonskýho spádu na Macochu

a jak jsme šly na vrch po schodech-mad námi 2 chlapi,baba s rtw,psi fakt velcí,dala jsem psi napravo,,Dafinu cpala až za pěšinu,když jsem šla kolem nich tak jedn rotvík se sápal po Dafči,ta jekot,já ju odtáhla kus od něj,a jak mě u mýho boku hlavu,tak jsem ji do něj kopla,-chtěla jsem ho odstrčit,máti kus pod náma,všude lidi,máti slyšela ječení,tak se ptala,jestli se má bát,a prý ne,paní ze smíchem,že ti psi jdou jen po psech!!!!ne po lidech…chlapovi šel pomoct ten druhej chlap,psi je táhly,smýkaly s něma…..měly s nimi dost práce,

my vylezly navrch na Macochu,oni šli dolů,na dolní můstek…

nad náma šly s chrtíkem,snad se s nima nepotkal…

u Macochy hodně lidí i psů…normálně ležely u maitelů,nebo v klidu procházely,Dafi v pohodě,cestou do Ostrova jsme potkaly několik lidí ze psem,

a vždy jsem si dala psy bud napravo,nebo nalevo,nakrátko,se slovy-tady su!-což znamená,nemusí jít přesně u nohy-jako IPOCHŮZE,ale jít těsě u mě,vždy jsme se v klidu s pozdravem míjely,jednou měly pejska na volno,v klidu kus od nás prošel….

 pak jsme šly ještě i s mým tatkem na Veselici na rozhlednu,cestou zpět chlap na volno borderku,tak já nic v kklidu jdu,že si ho zavolá,chlap nic,furt jdu,jenže borderka začala zaměřovat a plížit se k nám a číhat,tak volám na chlapa,at si ho zavolá/chlap-že má kluka!!

tak říkám-na to jsem se vás neptala!!!zavoláte si toho psa?

 a chlap,zase,že má kluka!!!!

tvl,moje nervy!

tak jsem řekla,že já mám kluka a holku a at si ho zavolá-máti Dafinu v náruči a nervy v kyblu,Žeryk vrečl a já nachystasnou nohu,že k nám ,k mým psům prostě nepude-a chlap-proč mu chcu kopat do psa???

no nechcu….,

takže máti se bude bát psů o něco víc,

a já podle ní vyvolávám problémy a konfilkty…..,

to,že chlap měl psa na volno,volat si ho nechtěl,já ho odháněla,byl detail,konfiktní jsem JÁ,měla jsem dát psy do náruče,a držet pusu…..

To je děs… s těma rotvíkama se divim, že lezou  někam, kde je předpoklad pohybu psů a ještě na omezeném prostoru a pak ještě v klidu řeknou, že ti jejich rafani jdou jen po psech… fakt super..

Bordera na volno… taky nepochopím, je základní slušnost připnout si psa na vodítko minimálně ve chvíli, kdy mě o to někdo požádá, protože na mýho psa není zvědavej a je jedno jakej to má důvod, priorita je, aby se dotyčný cítil v bezpečí. A to i za situace, kdy můj pes poslouchá a mám ho plně pod kontrolou např u nohy… ovčandu jsem taky dávala na vodítko, když jsme se pohybovaly mezi lidmi, i když bych nemusela. Ale spousta lidí se psů bojí, spousta lidí má špatnou zkušenost stejně tak třeba jejich pes. 

A není povinnost majitele malého psa ho furt brát do náruče.

Děkuji za odpověď. To mají moc fajn, když zeť dělá z domu, značka ideál. 

Úplně Vás chápu. My do neděle na chalupě. Vzdala jsem větší couračku s Bambulí, protože všude tolik turistů s hafany na volno…  Mluvila jsem o tom i se sousedy, měli návštěvu (děti s vnoučaty) takže plná chalupa  lidí a psů, ti se mohli zbláznit, obzvláště rotvajlerka. Psi jim prechcavali plot, doráželi na ty domácí. Říkala, že jenom trne strachy, aby se něco nestalo. No došla řeč i na to, že vlastně stát se může cokoliv, psi utečou, můžou se polekat, ztratí se a kdo je bude v těch Karpatech (kdy za potokem máte Slovensko) hledat. Navíc oni mají špatnou zkušenost právě s tom, že jim pes na volno od turistů zakousl pidi psa. Majitelka to  tehdy zlehčovala, v podstatě se jim vysmála do obličeje. A pak jsme ještě zachraňovali turisty, v lijáku, bez pořádného vybavení, promočené na kost🤔.

Krásné Velikonoce všem 

No tak to je fakt u Vás veselo😉mě by už prdla cévka a tahala bych nohu za sebou🤣.  Nezávidím ani v dobrém smyslu.

o u nás jsou  ty výlety někdy náročný..a to nemyslím ani kvůlipsům..

máti v autě 15 minut rozebírala,proč má Dafina normální-kožený cvočkovaný obojek a k tomu postroj,a proč ten postroj má 2 kroužky-u krku a uprostřed zad….

chudák pes prý…..

tak určitě….

jo,toto je o hubu prostě,

 ono takový to-pojedem tamk a tam,nikdo tam nebude může být taky zrádný v tom,že to napadne někoho jinýho…..

Sardullah:

My teď neprocházkujeme… od středy do pátku jsem hlídala psího vnoučka a se třemi psy to nedám, tak jsme jen na zahradě. Na víkend si ho mladí odvezli, protože jsem musela do práce a dnes večer ho zase přivezou . 
 

Vnouček vypadá hodně vysmátě 😀.

On je vysmátej takhle nonstop…šťastný pes, ale opravdu permanentně…🙂

My venčili Malinu u kola. Neskutečně jí to bavilo. Jen z počátku moc tahá, nedokáže krotit nadšení. Tak budeme asi muset pořídit postroj do tahu. První den tahala jak šílená, druhý den už méně. Dělali jsme hodně pauz, aby se neuštvala, což jsem se pak se smála, že jsme trasu jeli malém tak rychle jako kdybych jí šla pěšky. 

A ještě fotky z pěšího výletu. Šly jsme na kopci, kde udělali spousta nových zřejmě cyklistických tras, které ale ještě cyklisti neobjevili, tak jsme tam vůbec nikoho nepotkali.

Dafi:

o u nás jsou  ty výlety někdy náročný..a to nemyslím ani kvůlipsům..

máti v autě 15 minut rozebírala,proč má Dafina normální-kožený cvočkovaný obojek a k tomu postroj,a proč ten postroj má 2 kroužky-u krku a uprostřed zad….

chudák pes prý…..

tak určitě….

No tak druhý chudák pes je naše Gina…nejenže má na krku kovovej stahovák, ale k tomu ještě taky postroj a ten má dokonce 3 kroužky, jeden ještě na hrudi…a ten stahovák má ještě pro jistotu připnutej karabinou k postroji…když se někdo narodí jako Houdini…no a na druhou stranu, když připnu Ginu na stopovačku, tak k tomu kroužku na zádech, pak se jí nemotá stopovačka mezi nohama.

Hele s maminama je sranda…ta moje se mi teda neplete do psů, ale zase se neustále diví, co já…"dáma" lehce po padesátce dokážu.

Teď sepíšu výběr “veselých historek z natáčení” s mojí mámou…není tam nic o venčení psů, tak koho to nezajímá dál nečtěte…

Třeba…vánoční cukroví pečeme u mamky, ale těsta si vždycky zadělávala sama, mnou nabídnutou pomoc odmítla s tím, že se to musí dlouho zpracovávat a že to bych nezvládla…fajn hádat se nebudu. No a předloni poprvé přiznala, že na to nestačí a byla mi svěřena tato zodpovědná funkce…samozřejmě za jejího dohledu…no tak ručně stručně zpracovávám, hnětu těsta na vanilkový rohlajze a linecký a moje máma mi řekne…"no to čumim, ty umíš i těsto"…jo představ si, že v padesáti letech mám už nějaký těsta za sebou.

Další věc…léta jsme chodili k mojí mámě v sobotu na oběd…pak děti odrostli, já začala pracovat i některé víkendy, tak ta “tradice” vyšuměla", ale i tak mi máma pořád 1x za 14 dní uvařila a já když jsem jela z práce, tak jsem si to vyzvedla…no a když si zlomila před pár lety nohu, tak jsem začala vařit já jí…a to bylo údivu “no ty taky děláš měkoučkej řízek a i ten přírodní řízek máš výbornej a tohle je dobrý a tamto je výborný”…" no promiň mami a co jsi si myslela, je mi přes padesát a jsem ještě stará škola, co doma vaří"…a ona mi na to řekne “tak teď už jsem v klidu, když vím, že umíš udělat měkkej řízektak to už budu klidná.."…takže ona mi ty leta letoucí furt cpala řízky, protože žila v domění, že já neudělám měkký maso.

Další věc…podceňování mých schopností obecně…vezla jsem jí svojí starou televizi, aby měla do ložnice…ona jede pořád na normální anténu a ta televize musí být ještě přes set-top box…no tak to tam ladím..chvíli to trvá a máma hned “neměla by si na to zavolat Tomáše? (jako mého manžela)…a já ”mami já jsem technickej antitalent, ale televizi naladit zvládnu…když jsem jí pokládala koberce do kuchyně a obýváku tak zase “no to nezvládneš, neměly bychom zavolat Tomáše”…jako VTF…já doma dělám úplně všecko. Nakonec jsem Tomáše zavolala, Tomáš přijel a konstatoval, že nefunguje set-top box…a moje máma řekne “no tak jsi měla pravdu”

Nejvtipnější bylo, když se mamce rozbil v kuchyni vypínač, zrovna jsme tam byly i s dcerou a nabídly se, že jí ho vyměníme…ale prej “né, ať přijede Tomáš”…ráda bych tady poznamenala, že já i dcera máme elektrotechnickou průmyslovku a zapojovat zásuvky a vypínače jsme se učily už v prváku, navíc dcera na to všechno má i certifikáty, mohla v té době provádět i revize …tak říkám mámě, že Tomáš nepřijede, že doma měním vypínače já, protože, když bych měla čekat, až se rozhoupe, tak se nedočkám…jako chápu, je to chlap, stačí mu to říct jednou, není potřeba mu to každý rok připomínat. 

A největší trapas…moje mamka je nejhodnější ženská na světě a děkuji bohu, že jsem se narodila právě jí, ale je teda tvrdohlavá jak bejk…

Situace..jedeme na hřbitov, že tam jen popálíme svíčky…maminka se musí poslouchat, tak jsem zakoupila svíčky (dostala přednášku, že jsem koupila moc drahý, že jsem měla jít k vietnamcům) a vyrazili jsme …jel s námi i můj syn, protože pak jsme se chystali ještě do krámu a že teda on počká v autě. Měli jsme kliku, našli jsme místo na parkování, vylezu z auta, vezmu svíčky a máma se mě ptá, kde mám kýbl, hadr a koště…."no ale ty jsi neříkala, že chceš uklízet, že jenom popálíme svíčky"

A vidím ten její nafuněnej obličej (jakože to je jasný, že když řekne JENOM popálíme svíčky, tak mám vzít i věci na úklid)…tak jí povídám, ať si hupsne zpátky do auta, že teda pro ty věci zajedu (jako cesta 10 minut tam, 10 zpátky)…ale ona ne, že do auta zpátky nepude, že se nejdřív podíváme, jak hroby vypadají…hele mě bylo jasný, že to nebude pro ní úplně recht, tak říkám, že nepudu tam a zpátky a pak stejně pro ty věci pojedeme, že pojedem rovnou a máma že ne a jakože “já vyrážím ..” a já, ve snaze, narvat jí do toho auta, jsem jí chytla za paži a mírným tlakem jí táhla do toho auta…do toho moje máma zařvala “aůůůůůů”…no lidi si museli myslet, že týrám seniorku, komedie na parkovišti v přímém přenosu…můj syn prohlásil, že už s námi nikam v životě nepojede…

S maminkou se móc milujeme…❤️