Jak se vám venčí?

Elisak:

Běhám tak 2-3x týdně 10-14km, to vždy se psem, bez psa bych se asi nedokopla. 
Jinak zatím dokud to jde inline brusle (bez psa) nebo koloběžka, to psa občas beru, když je v plánu kratší vzdálenost (standartně jezdím 34km). 
Loni v půlce července jsem se rozhodla se sebou konečně něco udělat, když váha ukázala 112kg a šla jsem na to pohybem… Aktuální váha hezkých 65-66kg

No, teda klobouk dolu👍. Já strašně nabrala, když mi onemocněla čuba osteosarkomem…za ty dva a půl měsíce od diagnózy do uspání…8 kilíček nahoru. Další kila se nasbírala po jejím odchodu a než jsem s tím stačila něco udělat, tak mi odešl za půl roku i pes. Povedlo se mi zlomeček shodit a pak nastalo období, kdy jsem musela najít nový domov kavkazandě a z toho jsem se nevzpamatovala do teď…no už zase bulim, jen to píšu…teď zas už půl roku lítám kolem mamky, který je 83 let..ta si nejdřív zlomila nohu a když už to bylo na dobré cestě a už začala pěkně chodit, tak jí rupnul obratel v bederní páteři….no nic..to jsem vytahovat nechtěla. Chtěla jsem říct že já jsem člověk, který ve stresu žere, takže jsem se takhle prožrala skorem k 90 kilům. A nějaký klid daleko v nedohlednu.

Tak furt si říkám, že mám alespoň ty psy, že mě donutí jít na prochajdu, ale to teda na hubnutí není, protože pyrenejka jde pomaloučku neb si musí vše důkladně očuchat, takže nějaká rychlost chůze, která by měla na hubnutí smysl, je sci-fi a baví jí to tak max hodinu…za tu hoďku ujdeme 4-5 kiláků a pak jí to přestane bavit. A samotnou bez psa mi to nedává smysl, protože toho času mám tak málo, že jsem ráda, když stíhám alespoň ty prochajdy se psy.

Takže ještě jednou “klobouček” a palec nahoru.

inšpirací si dát špiritus a nohy nahoru, protože tohle je NADLIDSKÝ VÝKON, který nikdynikdynikdy nedám!

howgh🙃

Elisak:

Běhám tak 2-3x týdně 10-14km, to vždy se psem, bez psa bych se asi nedokopla. 
Jinak zatím dokud to jde inline brusle (bez psa) nebo koloběžka, to psa občas beru, když je v plánu kratší vzdálenost (standartně jezdím 34km). 
Loni v půlce července jsem se rozhodla se sebou konečně něco udělat, když váha ukázala 112kg a šla jsem na to pohybem… Aktuální váha hezkých 65-66kg

😲 Tak to fakt čumím jak tele na nový vrata, uběhnout ani půlku nemám šanci.

Já dost nabrala po úrazu Quie. Pak byl to kolotoč rehábek a cvičení + výčitky, že se to vůbec stalo. 

Pak jsme sice pořídili Efíka, ale nejdřív byl štěndo a pak jsem stejně měla problém se k nějakýmu pohybu s ním dokopat. Qui měl úraz ve chvíli, kdy jsme spolu začínali běhat, takže on měl být můj sportovní parťák… Trvalo mi celkem dlouho než jsem se s tím aspoň nějak srovnala. No taky z toho skoro bulim, ach jo…

Běhání nesnáším od dětství. Bolely mě z toho kotníky a paty. Někdy musím kousek běžet, když nestíhám, to mi neva. Malině by se líbilo, kdybych běhala. Zkusila jsem to nyní dvakrát, poprvé jsem si podvrtla kotník, který cítím ještě teď, podruhé mě bylo děsně špatně. Když už, tak prostě chodím ostrou chůzi. Nicméně ty kilometry Elisaka mě teda taky zahanbují. Chodíme v kuse do deseti km, pak mě to přestává bavit, hlavně mě pak doma shání, kde jsem tak dlouho.    

Trickyvoo:

Běhání nesnáším od dětství. Bolely mě z toho kotníky a paty. Někdy musím kousek běžet, když nestíhám, to mi neva. Malině by se líbilo, kdybych běhala. Zkusila jsem to nyní dvakrát, poprvé jsem si podvrtla kotník, který cítím ještě teď, podruhé mě bylo děsně špatně. Když už, tak prostě chodím ostrou chůzi. Nicméně ty kilometry Elisaka mě teda taky zahanbují. Chodíme v kuse do deseti km, pak mě to přestává bavit, hlavně mě pak doma shání, kde jsem tak dlouho.    

Já jsem neběžec…nebavilo mě to ani v dětství, tak jsem se raději dala na koně…tam sedím😄.

Ale jak teda neběhám, tak na to nejsou psi zvyklí a když už se rozběhnu, tak to teda zírají “jakože co se děje?” a Gina, ta teda nezírá, ta to rovnou fyzicky sabotuje..

neběháme - chodíme. Svižně. Někdy míň (hlavně v týdnu), někdy víc (víkendy a někdy i v týdnu). Do dvaceti kiláků nám to přijde jako normální délka, nad 25 kiláků na horách už je to někdy nepohodlný - a už si v “našem věku” netrháme plíce a delší trasy neplánujeme. 

Oba jsme si teď libovali, že něco málo přes dvacet kiláků se značným převýšením (z 1000 mnm v Elmau na 1860 mnm vysoký hřeben s nějakým tím zvlněním cestou u Schachen see) jsme zvládli zcela v pohodě a nohy nás ani trochu nebolely. A šli jsme s ohledem na trasu svižně. Navíc s plnými batohy. Pepa pořád tahá objektivy a to se pronese, já nosím jídlo a pití a přibylo pro jistotu oblečení na horší počasí a jídla na těch dost hodin taky málo nebylo. Takže byť si nějaká ta svoje kila navíc nosíme, zatím se uneseme… a ani moc nefuníme

Ženy, jste teda vážně borky! Gratuluji k výsledkům 👏 bělouš, když venku naznačím, že teda běžíme, tak je nadšený, ale nejde mi to, bohužel. Velké klouby už nejsou moc dobré a koleno a ostruha na jedné noze a bolavý palec na druhé, mi nedovolí. Kloub na palci mám dgn.na výměnu, ale na operaci nepůjdu, dokud to aspoň nějak funguje. Doma ale “dráždím” takový ten běhací  stroj a dohlíží na mne můj bílý zdravotník bělouš, už je to malinko na váze znát, jen vytrvat. Musím, chci. Je zajímavý, že na tom stroji mě ani ten palec nebolí, je to super na to, jak jsem jinak i při chůzi často kulhavka 😀 jezdím 6.týden…

Dnes jsme daly zase nový kousek Chrudimky. Jen pár stovek metrů. Až po Práčovskou přehradu (nádrž Křižanovice II), zatím jsme se na ni koukaly jen shora.

Před několika týdny jsem dostala nápad, který chci příští rok realizovat. Projít s Bonnie Chrudimku od pramene do Slatiňan. A pak ústí do Labe v Pardubicích. Mezi Slatiňany a Pardubicemi to není zajímavé.

Ne vše najednou. Ani za sebou navazující úseky. Prostě pár výletů o víkendech. Už máme prošlých podél Chrudimky cca 8, 9 km. Většinu opakovaně. Tak zbývá něco přes 70 km, když vynecháme tu nezáživnou část. A ne vše půjde projít po břehu, někde se budeme muset odklonit, tak se to prodlouží.

Na fotkách Práčovská přehrada. V sobotu snad vyjde plán obejít největší přehradu na  Chrudimce, Sečskou. 

A cesta zpátky. 

My se pořád mrcasíme na našem kraji Prahy, ale taky to tady máme hezký. Psi milujou ty velký louky a dlouhý  lesní cesty, nikdo tady skoro nechodí..

Chodím tak osm kilometrů, ale psi naběhají mnohonásobně víc. Jen Framík mi jde většinu cesty věrně po boku , je to ještě dítě 😊.

Před (hodně) lety jsem se v Praze asi dvakrát účastnila hobby orientačního závodu na horských kolech, který pořádali kamarádi. Vedlo to okrajovými části města, lesoparky,  lesy, loukami. Moc mě překvapilo, kolik tam je přírody a zeleně. Nečekala jsem to.

V Praze je zeleně dost. Mně před lety překvapilo, že se dá v podstatě z centra města, ze Žižkova, odejít zelení z Prahy ven. Jde se parky, lesoparky, zahrádkářskými koloniemi… a najednou už je člověk za Prahou, cestou jen párkrát přeběhne silnici, cestou potok, rybníky, krásná procházka. A zpět se člověk i pes sveze vlakem, pokud se mu nechce šlapat i zpět. 

Tak my sme boli cez víkend v lesíku za humnami - ale bolo dosť teplo tak na konci si naša madam skočila do auta okamžite - teda ešte ani dvere neboli dootvárané a už sa tam napchala - inokedy ju trošku prehovárať musím. A potom sme šli ešte so synom na zmrzlinu - iba do dediny. A spomenula som si na program s Desenským, že takú "uličku" nemá ani on. Syn šiel trošku pred nami so psom ako vždy iba pri nohe a teraz moje obávané miesto s dvoma zaplotovými psami, ktorých naša madam so mnou má vždy tendenciu riešiť (tak ja vždy idem iba s pripnutou) no tentokrát mali na návšteve psa, ktorý sa nedal tými dvoma vôbec zahanbiť a reval a skákal do plota - takže bolo stereo a ešte asi 5 metrov ďalej stojaci venčiaci človek so psom, ktorého ledva držal. Ja som bola asi až zelená zo strachu, že toto asi vypáli zle - syn iba popod nos preriekol niečo v zmysle “nerieš” a prešli sme tadiaľ na pána! Sally iba hodila jeden škaredý pohľad na tých jej “nepriateľov”. Evidentne je teda problém vo mne - a musím sa naučiť NERIEŠ

Vezměte si časopis, a až tam půjdete příště, celou tu uličku si něco intenzivně čtěte. A ještě bych si k tomu klidně pustila nějakou muziku do sluchátek 🙂

super rada - Ďakujem naozaj skúsim využiť, lebo evidentne je ozaj problém vo mne

Mně na tom koni pomáhá koukat na ptáčky a na mráčky a třeba si zpívat 🙂

eeno- pojměte to u sebe stejně jako se to dělá u psa. Začněte v nějaký vzdálenosti, kdy jste vyklidněná vy a taky psová a udělejte si tam “cvičákovou sešn” prostě třeba trochu sedni, trochu obratů u nohy a šup děte do pryč, odměňte sebe i psovou. A za chvíli zpátky na to stejný  místo, ale teď neodejdete, ale půjdete s tím cvičebním cirkusem o fousek blíž, zase abyste byly vyklidněná a ona taky. A takhle pěkně postupně pomaloučku….. a jednou to klapne. Nespěchejte ani na sebe, ani na ni.

My dneska měli krásnou, idylickou procházku.

Ovšem jen do tý doby, kdy jsme prošli loukou, kde roste svízel přítula 😬.

Frama jsem vyčesávala snad tři hodiny, fakt docela průšvih 😅.

Ojoj, to vám bude Thielli závidět, Framík má tlustší nohy než pudlice, víc se tam toho vejde?🤗