ráno jsem rozházela seno z kupek (sušíme na zahrádce seno pro králíky - ne naše, ale za odvoz) a vyrazili jsme na Zebín. Už asi tak třicet let si slibujeme, že ten kopeček nad Jičínem dobudeme... A tak nejprve park Libosad, který Valdštejn nechal vybudovat před letohrádkem kousek od Jičína.
Kousek parku je opravdu park, pak schůdný lesopark a pak už jen džungle kopřivová. Ale rybník jsme objevili... Místní zajíci využívají cesty raději, než mokré kopřivy a tak jsme s nimi sdíleli často trasu. U šestého už Yoda rezignoval... a neřešil ho
a vyrazili jsme na Zebín. Stoupání to není dlouhé - ale je hodně strmé a krásně to smeká. Myslím, že za mokra to musí být sranda. Na lomem na nás koukalo stádečko místních "kamzíků". Kaplička Máří Magdaleny na vrcholku je z roku 1700. Výhledy byly parádní - Trosky, Ještěd, Jičín, Valdice jako na dlani
a vyrazili jsme na Zebín. Stoupání to není dlouhé - ale je hodně strmé a krásně to smeká. Myslím, že za mokra to musí být sranda. Na lomem na nás koukalo stádečko místních "kamzíků". Kaplička Máří Magdaleny na vrcholku je z roku 1700. Výhledy byly parádní - Trosky, Ještěd, Jičín, Valdice jako na dlani
Stejně jako vy se na Zebín chystám, kdykoliv jedeme okolo. Byli jsme tak kdysi brzy z jara, kopřivy tam nebyly, za to nás tam chytla vánice :-)). Je to malý, ale moc impozantní kopeček. A mám v hlavě někde zasupo, že gologicky zajímavý. Sopka a ještě k tomu vzácná sopečnými nálezy. (Není tu někdo od Jičína - já už si houby pamatuju.)
Odpověď na příspěvek uživatele orionka z 04.06.2023, 19:22:17
na Zebíně kopřivy nebyly - ale my nejprve obešli park a bývalou oboru Libosad u letohrádku Lodžie. Museli jsme si to prodloužit, když už jsme jeli tak daleko... Byl to příjemný dvouhodinový výlet za krásného rána
Tento týden je pro Bonnie plný novinek. Prvně dovolená - prvně hory, kameny, spaní s psí kamarádkou v jedné místnosti, lanovka (a rovnou otevřená sedačková)... A dnes mě prvně viděla "v sedle". První fotka je hned po nasednutí. Bonnie byla fakt překvapená.
');" onmouseout="UnTip();" height="60">
');" onmouseout="UnTip();" height="60">
To se nedivím. Když to viděla poprvé Malina, tedy jezdit lidi na koních. Tak nejdřív ztuhla a zírala a pak si k tomu rovnou sedla a museli jsme asi čvrt hodiny sledovat jak jezdili studenti od nás ze Zemědělky na koních.
Povedlo se mi konečně dát do profilu foto. Z mobilu to není úplně jednoduchý...ale foto je úplně čerstvé, páč je ze včerejší 10 km procházky krásným voňavým úvozem. Mám ráda vůni černého bezu a divokých růží...no a fotila jsem psa v chladící vestě, který říká, ať přidáme do kroku, že na nás nebude furt čekat 😄
My venčili v parku...je tam mezi stromy příjemně a hned v sousedství je zrušený fotbalová stadion, tak se Maťulka i proběhnul na volno.
A dovolím si teda jen takovou poznámku. Moji psi budí ve městě docela pozornost, ono se asi moc řasto nestává, že by se tam producírovali medvědoidní pesani ve dvojici a každou takovou procházku v parku nás někdo osloví jakože "ti jsou krásní...co je to za plemeno" a podobně....ale zároveň přidají nějakou větišku typu "to s nima máte co dělat, abyste je utáhla"..."ti vás asi odtáhnou kam si vzpomenou"..."a řekněte vodíte vy je nebo oni vás?" A to za situace, kdy normálně jdeme a dokonce často stáhnu psy k noze, abychom nezabírali celý chodník. A ještě jsem kolikrát i pyšná na to, jak pěkně i u tý nohy šlapou.
Já asi budu mít jiný úděl - sledovat, jak pes dělá na lidi divadýlka o roztomilým pejskovi a jak snadno mu na to spousta lidí skočí. Jsou to fakt divadýlka, vyloženě si nasadí masku, nahodí kukuč, naladí emoce, a už to jede. Rozplývání diváků (případně doprovázeno vydáváním pamlsků, kdo má po ruce) zaručeno :D
Klidně se chvíli předtím snažil sežrat někomu psa nebo jinak zlobil, a dovede okamžitě přepnout na tento režim.
Jo, u nás si paní v řekněme pokročilém středním věku pořídila mladou bujarou zlatou retrívřici, a nestačí se divit, jakou má to zvíře energii a setrvačnost. No, tahá to na dvoumetrové šňůře po městě, a včera jsem ji (paní) jen přátelsky pozdravila, na psa se raději ani nepodívala (vědoma si těch rizik), a psová s paní smýkla rozesmátě směrem ke mně, až paní zahekala... Tak jsem psovou rychle ujistila, že se kámošit nebudeme, paní (i psovou) v duchu politovala, a vyklidila pole...
Nedávno jsme na vyjížďce potkaly s kamarádkou zase jinou paní, řekněme v mladším důchodovém věku, která zase byla vlečena na dvoumetrové šňůře rozjásaným tmavým jakoretrieverem velikosti zlaťáka. A tam už mě skutečně napadlo, kdo koho vede na tu procházku. My jsme s koňmi jely po cestě, páč kamarádka rehabilituje kobylu po šlachách, a paní zastavila 50 m před námi a úpěnlivě na nás halekala, jestli nemůžeme jet po louce, že psa neudrží.... Achjo. No, sjely jsme do louky, paní se psem prorotovali okolo, a když stihla přes rameno vydechnout, že děkuje, tak jsme se vrátily na cestu.
Ještě jak nás paní míjela, tak jsem se stihla zeptat, jestli jí toho psa pořídily děti, tak prý ne, vybrala si ho sama, že už měla takové předtím dva, že to je třetí takový v řadě... no tak to mi povězte, jestli ti předchozí taky chodili na procházky jen na krátké šňůře, a skákali od paní po všem, co se pohnulo, to to ta paní nevidí, že to není úplně tip ťop? Co asi dělá, když potká podobně přátelského psíka navolno? A když vyletí ptáček, zajíček? A co když jde po silnici, jede auto, a na protější straně zavýskne dítě? Samé ďábelské představy...
Buggyra, když jsme u těch hrůzostrašných historek, tak po městě tu chodí paní s malým pejskem, snad ještě menším než můj vořech, na haltině a flexině... to fakt bolí to jen vidět....
"no tak to mi povězte, jestli ti předchozí taky chodili na procházky jen na krátké šňůře, a skákali od paní po všem, co se pohnulo, to to ta paní nevidí, že to není úplně tip ťop?"
Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 05.06.2023, 09:05:08
Jo chápu...a neříkám, i mě se to ještě dnes stane třeba při míjení psa, že Gina dělá, že pohoda jazz...já jí na to skočím, ukolébá mě a pak když pes projde, tak najednou vystřelí za ním...tak to neříkám, setrvačnout je sviňucha a to teda pár kroků popoběhnu, ale je to teda minimálně, protože u Giny, díky tomuhle jejímu chování se řídím heslem "vždy ve střehu" a tak jí prostě mám v merku.....ale jednou za čas nastane den, kdy celou procházku si psů nevšímá i domácí hlídače za ploty míjí bez zájmu a na konci prochajdy prostě udělá toto. A já si pak řeknu "tak to teda bylo naposled, příště si na tebe dám bacha ty potvoro jedna bílá" a pak uplyne dlooouhé období, kdy je z ní slečna vzorňák a pak nastane den, kdy ona dává pozor, jestli dávám pozor a když nedávám pozor, tak je schopná udělat nějakou takovou bejkárnu.
Navíc za jejího trucovitého období, kdy to bylo fakt těžký, tak bych se tomu ani nedivila, to bych i podobné dotazy chápala...a čím víc diváků, tím byla schopná ztropit větší divadlo....
Jako ty dámy teda lituju...úplně mi stačilo to několika měsíční období, kdy jsem měla problém se Sárou....to musí být hrozný takhle celoživotně procházkovat psa, to pak nemůže být prochajda žádná radost.
""ti jsou krásní...co je to za plemeno" a podobně....ale zároveň přidají nějakou větišku typu "to s nima máte co dělat, abyste je utáhla"..."ti vás asi odtáhnou kam si vzpomenou"..."a řekněte vodíte vy je nebo oni vás?""
tak tohle je každodenní klasika
+ ještě "ten toho sežere, co"
ale jsou to milé reakce, a jsem ráda, že bílý medvěd budí úsměv a obdiv a ne strach
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 05.06.2023, 09:29:07
Tak jasně, ale nevoláte na lidi z dálky, aby uhnuli z cesty, že neudržíte psa... Když vezmu tu paní, co jsme potkali s koňmi (a paní chodí zrovna cestou, kterou budou zanedlouho jezdit 4x denně koňské tábory s dětmi, které jí do louky neuhnou, tak to nevím, co bude dělat, asi si bude muset najít jinou cestu na venčení).
Ale tu paní, která zápasí se zlaťákem, potkávám skoro denně. Pokusy o výchovu nula, pouze zoufalství z každého podnětu pro psa, a snad paní doufá, že z toho zlaťouš vyroste (no, to má asi pravdu, ale kdy ho to přejde..). A jako ty rány do jejích zad jí nezávidím. Já už bych byla vejpůl. Dokud to bylo malé štěňátko, to se to paní líbilo, vykračovala si a štěňátko se škrtilo na obojku zapřené o zadní běhy, ale teď už ji smýká několikaměsíční veselouš, a to už taková hitparáda není. U vás, Sardullah, ta výchova zřejmě probíhala tak nějak průběžně od malého štíňa, a asi jste tušila, čeho a jak chcete dosáhnout, tady vidím jen čiré zoufalství.
""ti jsou krásní...co je to za plemeno" a podobně....ale zároveň přidají nějakou větišku typu "to s nima máte co dělat, abyste je utáhla"..."ti vás asi odtáhnou kam si vzpomenou"..."a řekněte vodíte vy je nebo oni vás?""
tak tohle je každodenní klasika
+ ještě "ten toho sežere, co"
ale jsou to milé reakce, a jsem ráda, že bílý medvěd budí úsměv a obdiv a ne strach
Jo tak na to jsem pozapomněla...."ty toho musí sežrat" a já odpovídám "ani moc ne tak asi 40-50 kilo masa měsíčně plus něco k tomu", to většinou dotyčný omdlí a když se probere z bezvědomí, tak to samozřejmě uvedu na pravou míru "myslím oba psi dohromady...to není moc na to jak jsou velcí".😇
A včera jsem jsme potkali nějakýho taťku s dvěma synátory...tak se ptali cožeto je za plemeno a tak odpovídám "pyrenejský horský pes" a protože málokdo ví, cože to je zač, tak dodávám "Bella a Sebastián" a oni prý na film zrovna den předtím koukali v televizi...takže teď viděli "Bellu" naživo.
Tak jasně, ale nevoláte na lidi z dálky, aby uhnuli z cesty, že neudržíte psa... Když vezmu tu paní, co jsme potkali s koňmi (a paní chodí zrovna cestou, kterou budou zanedlouho jezdit 4x denně koňské tábory s dětmi, které jí do louky neuhnou, tak to nevím, co bude dělat, asi si bude muset najít jinou cestu na venčení).
Ale tu paní, která zápasí se zlaťákem, potkávám skoro denně. Pokusy o výchovu nula, pouze zoufalství z každého podnětu pro psa, a snad paní doufá, že z toho zlaťouš vyroste (no, to má asi pravdu, ale kdy ho to přejde..). A jako ty rány do jejích zad jí nezávidím. Já už bych byla vejpůl. Dokud to bylo malé štěňátko, to se to paní líbilo, vykračovala si a štěňátko se škrtilo na obojku zapřené o zadní běhy, ale teď už ji smýká půlroční veselouš, a to už taková hitparáda není. U vás, sardullah, ta výchova zřejmě probíhala tak nějak průběžně od malého štíňa, a asi jste tušila, čeho a jak chcete dosáhnout, tady vidím jen čiré zoufalství.
Kdyby od štěněte, tak by to bylo zlatý....Gina ale jako štěně netahala vůbec, chodila moc hezky a začala až tak nějak v osmém měsíci, kdy už měla sílu jako bejk a stal se z ní umíněnej pubescent.
Musím říct, že jak mě u ostatních psů ta puberta tak nějak minula nebo proběhla tak nějak mírně, spíš to bylo o tom, že se spolehlivě poslouchající štěňátko začalo trpět selektivní hluchotou. Ale u Giny jsem si to teda vyžrala za všechny moje psy dohromady...a nejen za psy, ale i za děti. To jsem si opravdu skoro zoufale říkala "panebože, ta furt táhne jak lokomotiva, co budu dělat až bude dospělá a bude takhle táhnout".....no naštěstí jsem měla tvrdší palici než ona...ale to období teda trvalo pěkně dlouho.
');" onmouseout="UnTip();" height="60">
');" onmouseout="UnTip();" height="60">
