
Pětačtyřicet má člověk jen jednou za život a tak to chtělo nějakou parádní oslavu. 🥳 🤪
A protože mám kolem sebe pár naprosto šílených karamádů, kteří se nebojí vlka nic, byla volba jasná. Vylezeme si na svítání na Kelčský Javorník. 🗻
Sraz jsme měli už v pět ráno na Parkovišti u Tesáku, kde nastala hned první velmi vtipná situace. Zuzce se totiž podařilo nejen přijet pozdě (a kdo mě zná, tak ví, že na opozdilce nikdy nečekám 🤣), ale jako bonus ještě netrefila parkoviště a stála úplně někde jinde. 🤣 Naštěstí se Jirka s Ivet obětovali a vrátili se z lesa pro ni. 😘
My jsme zatím s Blankou pokračovaly pomalu dál a když se za námi konečně objevily tři čelovky, vyrazili jsme všichni hurá hore krpálem směr Čerňava. 🧗♀️
Cesta nahoru byla prudká, ale pěkně suchá. Bohužel na druhou stranu Čerňavy už nedosvitne slunko a tak nás čekala pěkná sklinka. 🤣 🧊
První byla na zemi Zuzka, chvíli po ní i Jirka a než jsem se nadechla, ležela jsem taky. K mojí smůle jsem se vypleskla na větší ledovou plochu a aniž bych to mohla jakkoliv změnit, jela jsem po ledu z kopce. 🤣 Moje jediná myšlenka byla "typičo a jedu až dolů". 🤯😆 Asi bych se zvládla něčeho chytit, ale když jsem ve světle čelovky 🔦 viděla Blanku, jak stojí zlomená v pase, se zkříženýma nohama a strašně se směje, tak mě to úplně rozstřelilo a smála jsem se taky. 🤣 Psi z toho měli samozřejmě strašnou prdel a skákali mi do obličeje, ale to už jsem naštěstí dojela na suchou zem a zastavila se. 🤗
Vyškrábala jsem se na nohy a raději zalezla na kraj lesa. Neuběhla však ani minuta, za mnou se ozvalo žuch-žuch a Blanka s Ivet svorně ležely za sebou na stejném boku. 🤣🤣🤣
To jsem se na férovku málem pochcala. 🤣
Ovšem humor mi došel ve chvíli, kdy nám ležící Blanka oznámila, že ji křuplo v kotníku. 😵💫 Naštěstí je to statečná žena a tak jsme s opatrným našlapováním vyrazili dál do tmy. 🙏
Pak už jsme myslím spadly jen já a Zuzka a ledovka byla za námi. 😆
Před námi byl další krpál směr Jehelník a pak už za ďolíkem i rozhledna Kelčský Javorník.🗼
Svítání jsme stihli, ale bohužel se nám tam z východu udělal mrak a tak to nemělo takové kouzlo. I tak to bylo ale super a byli jsme šťastní, že jsme to dali. Já vytáhla chlebíčky, Blanka šampus a cinkli jsme si na zdraví a na úspěšnou cestu. 🥂
Jirka vylezl až nahoru a udělal fotky a videa. Já jen asi do druhého patra. Měla jsem dost propocený záda a nahoře teda fest foukalo. Tak jsem to nechtěla riskovat. 🥶
Cesta dolů byla fajn. Hned za vysílačem jsme zabočili na zpevněnou cestu, takže jsme se vyhnuli tomu kamení k Holubově chatě. Což ocenil zejména Blanky kotník. 😵💫 No a na finále nás čekal táhlý tříkilometrový kopec zpátky k Tesáku. A ten byl teda nekonečnej. 😮💨
Na konci cesty jsem se dost pobavila, když jsem jim za světla ukázala krpál na Čerňavu. Málem mi nikdo nechtěl věřit, že jsme tu hrůzu fakt lezli nahoru. 😆
Pět lidí, dvanáct psů, třináct kiláčků a bylo to boží! 🐾♥️