včera odpoledne jsme venčili za prvního sněhového poprašku - psisko si to užívalo, žral sníh (to si vzpomněl hned, že je to zmrzlinka), řádil. Dneska ráno (učím až odpoledne) jsme vyrazili opět - a pohodička to byla taky. Nikde ani noha, ani kopýtko… neb počasí nebylo zrovna procházkám přívětivé. V lese hluk, jako by jezdily kolem kamiony - to se větříček (síly značné) proháněl v korunách stromů. Sněžilo, pršosněžilo i občas ostré krupky padaly - a vše se větrem hnalo na nás i na nebohého psíčka. Ani se netvářil uraženě, že jsme to poměrně brzy otočili zpátky k autu - raději si prý sedne do křesla a dá si s námi kávičku…
Otepluje se, zahrada už je zase zelená… a voda padá a padá a ptáci na krmítku se cou a cpou… oni ví, že oteplení dlouho trvat nebude
Teda s tím krmítkem jste mi připomněla, jak si tak sedím v kuchyni, zády k balkonu a najdnou slyším něžné ťukání na okno, ale neotočila jsem se, zrovna jsem něco potřebovala dodělat a za chvíli zase to ťukání na okno, tak se otočím, co to sakra je a ona sýkorka mi klovala zobáčkem do okna, tak se zvednu a kouknu do krmítka a ty chuděrky, tam nic neměly 😂. NIcméně tohle se mi nestalo poprvé, teda poprvé ťukali na okno, ale že mi seděla nalepená na skle sýkorka u čuměla na mě, když měly prázdno, to se mi už parkrát stalo a vždy mě to překvapí.
JInak podzimní venčení mi nevadí, miluju podzimní přírodu, když svítí slunko, šustí listí, listnaté lesy jsou barvné, přestávám potkávat turisty, výletníky, běžce, cyklisty a najednou nastanou vycházky, kdy les “patřil” jen mě a Malině. Krásně se jde, konečně není vedro. Ono ani nevdlídno není špatné, jen si nepotrpíme na vyloženě deštivé počasí a ve tmě taky nerada do přírody, to venčím po městě a cyklostezkách.
No a méně poetické teda je, že když večer venčím Malinu ve městě, tak si ta potvora na tu svou potřebu najde ten nejtmavší roh, na jaký za tu cestu narazíme. Mám teorii, dost se stydí, jak furt sbírám ty její hromádky a doufá, že to v té tmě nenajdu, ale já mám fištróna, posvítím si mobilem, dojdu k hromádce, pak musím mobil schovat, protože potřebuju rozdělat pytlík, kterému se samozřejmě ani trošku nechce (spolupracuje s Malinou?), když mám nachystaný pytlík na ruce, tak opět vyndám mobil a postvítím a druhou rukou ulovím poklad, u toho Malina útrpně hledí v dál a dělá, že ke mně nepatří, někdy v okamžiku, kdy jsem s pytlíkem na ruce skoro u jejího pokladu, tak škubne vodítkem, ale to už dělá poslední dobou už jen někdy, když se chce zasmát, jinak už rezignovala, že jsem hráblá, ale tudle jsem jí dost vytočila. Když jsem jí nedovolila odejít ode mě na celou délku vodítka a nutila ji stát vedle mě než to posbírám…teda ta se vzpouzela 🤣. Jinak si myslím, že už si rozumíme krásně, ale tuhle mou zálibu, i když jí to dost často vysvětluji, proč to dělám, dodnes nepochopila 😄.
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 20.11.2024, 13:02:11
Mě vždycky napadne nějaká hovádina - tohle trvalo asi 15 sec, než se mi to sestavilo, ten obrázek je přesně takhle čitelnej 😀 😀
No, já jsem přemýšlela o tom, že by pro příští rok se mohla udělat kombinace komiksů zdejších a malovaných obrázků do kalendáře. Kdyby byl zájem. Jenže, jsou tu tři jenže:
musel by to někdo vysosat ze stránek, já si to neschovávám, rozhazuju plnejma hrstma pro radost.
Museli by mi fšicí dát souhlas se zveřejněním těch fotek. Nechci, aby mě pak někdo někdy mohl z něčeho nařknout, ani si to nemůžu dovolit.
No a nakonec - protože to nekupují pochopitelně jen lidi zdejší - že by jako některé pointy bez znalosti situace asi přišly vniveč /viž třeba to što?/
Nicméně je pravda, že mě taky napadlo ty sranda komiksy nějak zkompletovat. Ale jak říkám, to by bylo čistě jen pro zdejší osazenstvo asi? Člověk z vnějšku by to asi nemohl pochopit?
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 20.11.2024, 12:55:01
No já na ouzko nemám prostor, jsem uštvaná jak laň při honu Václava druhýho, nebo kerej to byl ten intenzivní lovec. Potíž je, že tu právě nemám ten zvuk a taky popravdě - pustit si tohoto umělce do ´éteru tady, tak okamžitě jede sanitka, páč si budou myslet, že se mi přitížilo 😀 😀 😀 . Každopádně pobavil i druhou mou drahou polovinu 😀
Odpověď na příspěvek uživatele efe z 20.11.2024, 13:50:28
No to je další věc co nevím- asi by se muselo dohodnout přísně krutopříšně, kolik lidí by to opravdu chtělo a pak zjistit cenu. A taky se zeptat Megi, páč já jsem jen pastelka. No a hlavně tiskárny se zeptat, kolik by to stálo. A taky by fakt lidi museli svolit, že lze ty fotky dát. Jsou to jejich zvířata, jednoho dne by se mohl v dnešním divným světě někdo probudit a říct si, hele, vona to použila, tehdy mi to nevadilo, teď mi to vadí, na tom se dá vyrejžovat… a …. byl by problém. Já nemožu mít problém.
My měli včera velmi nepříjemné setkání s borderkou na volno, která na nás vyběhla kousek od bytu.
Vyloženě do nás naběhla s ošklivým vrčením a štěkotem. Nezaútočila, Jack se schoval za mě (byl na vodítku) a koukal co se děje. Bordera se teda zastavil předemnou, třeba 30 cm, zírala na mě a řvala. Upřímně jsem se bála pohnout aby nevystartovala a vůbec jsem netušila co v tu chvíli dělat. Ten pes je jako raketa a kdyby chtěla kousknout nemám šanci tomu nijak zabránit, psa bych nepustila, neutekl by jí, než bych něco udělala tak ta bordera už stihne x věcí. Nemohla jsem včera ani usnout.
Já u border vůbec nepoznám, co chce a k čemu se schyluje, tahle vypadala výrazem jak magor kdy na mě celou dobu nepříjemně zírala. “Dámy” ji nakonec odvolaly a ptaly se, jestli jsme ok. Tak nějak jsem neměla sílu ani odpovědět, jen jsem uklidnila Jacka a šli jsme pryč. Na vodítko si ji nedali, jen ji hubovali (asi ho s sebou ani nenosí)…k žádnýmu přímýmu kontaktu nedošlo.
Už po nás vystartovala podruhé, ale předtím nešla tak blízko…blbé je že tu ženskou ve tmě nepoznám a psa vidím až když na nás běží. Vždycky naběhne na psa, ale pak řve na mě. Není to vůbec příjemný.
Už jsme je potkali i ve dne a to si nás nevšímala…
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 21.11.2024, 09:55:16
My jsme měly setkání s borderkou minulý týden. Na kraji vedlejší vesnice. Ze zahrady u rohu štěkal ovčák, tak jsem tušila, že za rohem někdo je. Nejdřív vyšla borderka, kousek za ní majitelka. A když nás borderka zmerčila a šla k nám, tak ji panička “odvolávala” slovy: “ Nech pejska, je malý”. Je to zvláštní, ale na tenhle “povel” nezareagovala.
Nebyla agresivní a naštěstí ani hrr, ale byla dotěrná a snažila se Bonnie očichat zadek, i když jsem se snažila stát mezi psy. Bonnie nesnáší, když se k ní cizí výrazně větší pes nahrne a hned se snaží čichat vzadu. Polovina velkých psů ji přitom drkne nebo pošlape. A paní neřešila, že se tam točíme jako kolovrátek. Tak Bonnie nakonec vyjela a borderka odkráčela. No, měla jsem reagovat jinak, aby k tomu nedošlo.
Agresivní borderky jsem taky už viděla. Nic moc. Zřejmě nedostatek činnosti. Možná i špatné zkušenosti nebo socializace.
Odpověď na příspěvek uživatele sutrik z 21.11.2024, 10:24:30
Dotěrní psi jsou taky nepříjemní.
Štve mě, že jedinej pes, kterej na nás vyjíždí a fakt nevím jestli nepůjde do útoku, bydlí o ulici dál a chodí tu na volno.
Oni ji tu nechávají honit i místního zajíce. Proto tu mám Jacka na vodítku i když kolem nikdo není večer. Minule nám vyběhl před nosem a potom na nás koukal o kus dál, tak jsme to vzali jako příležitost k tréninku.
Jako můžeme se jim leda vyhýbat…pochybuju že začnou používat vodítko.
Odpověď na příspěvek uživatele Tenurri z 21.11.2024, 11:03:52
Nemám psa, ale když si to představím - co třeba pepřák nebo paralyzér? Spíš jako upozornění pro majitele, že mi není příjemné, když mého psa oběžuje jiný. A bojím se i o sebe.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 21.11.2024, 12:30:15
Já zkusím s tou ženskou promluvit, až je potkám za dne…já v tu chvíli nebyla moc schopná konverzace. Upřímně, ten pes je dost rychlej, nedokážu si vůbec představit vytahovat něco z kapsy, řešit kam a jak to míří a jak to použít. Věřím tomu, že když bych k borderce přiblížila rychle ruku, tak by mě kousla (prostě takovej pocit z jejího výrazu) a na pepřák potřebuje člověk nějaký čas.
Klidný člověk by to asi zvládnul, já jsem stresař, rychle zpanikařím a nejsem ani moc motoricky zručná, řekněme…ono to není jen tak a chce to i trénink tyhle věci umět používat.
Tak to já na takovýho psa (taky už se mi stalo) pěkně nahlas a výhružně zařvu (tak, aby to slyšel hlavně páníček): “táhni domů nebo tě zkopu do krvavý kuličky” - to byste viděli, jak se najednou páníček snaží o přivolání, dokonce i k psékovi popoběhne, aby si ho odvedl… Ale ze 30 cm mi do ksichtu ještě žádnej neřval no. To bych totiž ty svoje tři fakt blbě držela…