Jak se vám venčí?

Vidíte, každý pes to má prostě jinak 🙂 Minulý pes byl v zoo několikrát a některá zvířata ho zaujala, ale ne takhle moc. Fineček je obecně asi komunikativnější, rád věci komentuje výmluvnými xichty. 

S kozénkama má smůlu, na to nemáme pozemek, máme docela malou zahradu. Ale obecně myslím, že ona by to milovala. Už jsem i přemýšlela, že jí třeba pořídím indický běžce nebo třeba dva angorský králíky…ale zase na druhou stranu…mě nebaví se o to starat a madam je gaučák…ta kolikrát za celej den vystrčí nos z baráku, jen když potřebuje čůrat a pak vyleze večer, když si jdu sednout s kafíčkem na zahradu. Takže by se mi taky nakonec mohlo stát, že bych doma měla nakýblovanou nejen pasteveckou čubu, ale i její svěřence - kachny, králíky….už to vidím, jak chrápeme všichni u mě v posteli…😂

Fatia:

Já byla v zoo s předchozí psicí a byly to nejvíc vyhozené prachy v mém životě. Celou dobu naprosto ignorovala všechna zvířata. Ne že by si jich nevšímala, ale koukala skrz ně, předstírala, že tam nejsou. Ona byla srábek a stejně reagovala i na kočku na plotě. Prostě dělala, že tam není a když tam není, nemusí se bát… Jediné zvíře v zoo, které opravdu viděla, byl oslík v dětském koutku. Ten se jí líbil a dokonce si k němu čuchla. Z procházky v zoo tedy byla nic moc venčící procházka. Hodně lidí, nemohla být navolno a furt jsem ji někde uvazovala (u pavilonů). Musím to zkusit s Boe, ta se nebojí, mohla by si zvířátka užít. 

Já musím říct, že do zoo se štěňaty nejdu primárně kvůli zvířatům ve výbězích, ale protože je tam plno dětí, co pobíhají, piští, křičí…maminky s kočárky a i lidi se psy. Navíc teda kupodivu docela dost lidí chodí (alespoň u nás) do zoo (u nás je to teda spíš taková malá zoo a chová se u nás jen evropská zvěř, takže třeba lvi, tygři, žirafy, antilopy a podobně nee) na socializační procházku se štěňaty. A to je fajn, protože takoví lidi opravdu stojí o to, aby se jejich štěňátko pozdravilo s vaším štěnítkem….

náročný týden - nejen pro psa. Vedro. Plný barák lidí (a jeden prťavec se moc bál našeho malého psíka - takže Yoda byl často na vodítku). Úžasný rodinný mejdan - babče bylo ve čtvrtek devadesát a podařilo se nám ji přesvědčit, že přesně na den to oslavíme jen v pěti (její dvě děti s partnery a ona)… a že mladí (vnoučata s rodinami) jsou prázdninově rozlítaní (a to byla pravda). Ale všichni dodrželi plán (padnul již o Vánocích 😉 ) a úderem třetí k babičce napochodovala plná sestava vnoučat s partnery a pravnoučata. Překvápko veliké a vše klaplo na jedničku. Prostě jsou báječní všichni.

nejdřív fotky psí - až na pátek jsme stejně byli v lese každý den - vedro nevedro. A na poslední (dnešní) má konečně zmoklý kožich

a teď ty nepsí - občas jsme kvůli vedru venčili nejen u lesních vodních ploch, ale i po tmě za měsíčku… Růže jsou babičky - dostala jich od dětí vnoučat a pravnoučat dohromady devadesát - zdaleka v tom kyblíku nejsou všechny 

Ráno jsme vyrazili na krátkou procházku,ale přepadl nás pěkný déšť.Alan pozoroval pasoucí se srnky.

Malině se v Zoo taky líbí. I se očuchává se zvířaty, které o to stojí. Šelmy jí fascinují, to vždy zírá a větří a ony teda na ní koukají asi jako na kořist. No a největší sranda byla se surikatami. Uviděly Malinu, všechny se semkly do jednoho útvaru a zíraly a když Malina udělala k nim krok, začaly vydávat neskutečný zvuky. Malina byla v šoku, tuhle organizovanost u potenciální kořisti nečekala. Tak pak dělala, že tam nejsou a támhle ta travička je mnohem zajímavější 😀.

tuhle organizovanost u potenciální kořisti nečekala. Tak pak dělala, že tam nejsou a támhle ta travička je mnohem zajímavější

😂😂👍

Konečně se dalo být pořádně venku, fotky nemám, ale bylo to fajn.

Marbulin měl Zoo rád, byl tam několikrát a vždy nadšený. Dostala jsem tehdy před lety přemoci a chodila jsem s dcerou a psem, nejlepší to bylo v zimě, nikde ani noha, zvířat teda taky moc ne, ale krásný den

Ještě v sobotu jsem šla s dcerou a pomalu jsme se vlekli. Bylo tak dusno.

V sobotu jsem šla pěkně svižnou chůzi a užívala si to. I Malina pookřála.

Dneska jsme venčili Chlumci nad Cidlinou.

V sobotu se stala zvláštní věc. Před měsícem jsem šla stejnou trasu jako nyní s dcerou. V jednom místě mě napadlo, že mě někdo sleduje a dostala jsem strach. Nemívám v lese strach jen tak bez příčíny. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby tam přeci cokoliv bylo, Malina by to registrovala a ta šla klidně.  Na událost jsem zapomněla, ale jak jsem šla s dcerou, v tom samém místě řekla: “ten les je divný”. Já si uvědomila, že je to na tom místě, kde jsem já měla taky dost divné pocity, ale nedala jsem to na sobě znát “proč myslíš” Ona"já nevím, je tu něco divného, ten les je mrtvý" a za chvíli “mám pocit, že nás něco sleduje, já se tu bojím". No uklidňovala jsem jí, že přece Malina by poznala, že tam něco je a ona vypadá nyní klidně… No dceru pak začalo hrozně bolet břicho a měly jsme problém dojít na místo, kde jsme byly domluvené, že pro nás přijede muž. 

Uf, až mě z toho mrazí, asi bych se tomu lesů vyhla. Dnes krásná procházka, mám nový poradny boty, tak dobrý, jen díky mikče s kapucí mi bylo vedro.

Jen mám takový dotaz. Dnes jsem měla strach, že mě ten pes snad sežere. Že je žravý, to je, ale dneska byl hladový, nenaažraný, úplně zběsilý. Teď teda v klidu spinká před posledním venčením.

Trickyvoo:

Ještě v sobotu jsem šla s dcerou a pomalu jsme se vlekli. Bylo tak dusno.

V sobotu jsem šla pěkně svižnou chůzi a užívala si to. I Malina pookřála.

Dneska jsme venčili Chlumci nad Cidlinou.

V sobotu se stala zvláštní věc. Před měsícem jsem šla stejnou trasu jako nyní s dcerou. V jednom místě mě napadlo, že mě někdo sleduje a dostala jsem strach. Nemívám v lese strach jen tak bez příčíny. Uklidňovala jsem se tím, že kdyby tam přeci cokoliv bylo, Malina by to registrovala a ta šla klidně.  Na událost jsem zapomněla, ale jak jsem šla s dcerou, v tom samém místě řekla: “ten les je divný”. Já si uvědomila, že je to na tom místě, kde jsem já měla taky dost divné pocity, ale nedala jsem to na sobě znát “proč myslíš” Ona"já nevím, je tu něco divného, ten les je mrtvý" a za chvíli “mám pocit, že nás něco sleduje, já se tu bojím". No uklidňovala jsem jí, že přece Malina by poznala, že tam něco je a ona vypadá nyní klidně… No dceru pak začalo hrozně bolet břicho a měly jsme problém dojít na místo, kde jsme byly domluvené, že pro nás přijede muž. 

Jo…když jsem měla Sáru, tak jsem se nikdy nebála, protože každému “Bubulákovi” by Sára ukousla palici. Pokud byla Sára v klidu, tak jsem byla v klidu i já. Pokud mě Sára stopla a začala dunět, což se stalo pouze několikrát za její život, tak jsem se otočila na patě a tradá pryč. Protože jsem věděla prdličky, co se děje v temnotě lesa a teda většinou mě napadlo divoké prase a tak jsem raději vyklidila prostor. Naivně jsem se považovala za nebojácnou ženštinu. No a pak jsem zůstala bez Sáry. No a s mladinkou Ginou a štěnětem Jessinkou jsem zažila těžké období strachu…strachu naprosto iracionálního, ale nemohla jsem si pomoci. A mohla jsem si stokrát říkat “Sardullah seber se, nic nehrozí, není čeho se bát”, ale svojí psychiku jsem prostě nepřeprala. Dneska je Gina dospělá…sice není takovej radikální zabiják draků jako byla Sára, ale tak viděla jsem jí v situacích, kdy se proměnila z bílého hodného anděla na anděla pomsty a tak už mě strachy zase nepřepadají.

Ve své podstatě jsem zjistila, že jsem vlastně posera, že odvážná jsem jen ve chvíli, kdy mám po boku živou, odjištěnou zbraň. Kterou doufám, že nebudu muset nikdy použít…ale ten pocit jistoty tady je. Nicméně není to taková slepá důvěra k schopnostem mého psa, jakou jsem měla se Sárou a tak když se mi Gina začne prapodivně rozhlížet a je to na nějakém z mého pohledu né moc příjemném místě, tak to teda znejistím. A uklidním se až ve chvíli, kdy Gina zruší ten svůj monitorovací režim a jde si zase po svém. 

To já zjišťuji taky, že jsem posera,jde to úměrně s věkem s počtem dětí. Dřív mi nevadilo jít po tmě lesem, sama. Teď se bojím po tmě i ve městě. Bojím se až bude zima, brzy tma. Co já budu dělat? Všude tady na mě svítí oči, od rybníka něco vrčí, šusti křoví a do toho bubáci (jo, bojím se bubáka)

Když jdu s někým, jsem v klidu, když teď chodím se štěnětem, přemýšlím jen o tom, jak ho ochráním. U nás je tma jak v pytli, všude kolem divočina . Doufám, že se to zlepší jak pes poroste.

Vždyť z něj roste velký pes, tak ještě, aby neměl furt velkej hlad…tuhle, jak byl zmoklý, tak to byla moc hezká fotka 🐾🐾

Buďte ráda, že je žravý. My máme poprvé nežravku. Nejen, že se nedá motivovat na žrádlo, pamlsky, ale my ji přemlouváme, aby vůbec něco snědla. A když už jeden den nějakou potravu sežere, třeba kuřecí stehno, tak další den se tváří, že je to jedovaté. A jediné co do ní dostaneme, jsou žloutkové věnečky z Lidlu. Další den se ani nedotkne syrového masa, ani věnečku, ale dá si granule. A další den je ochotna sežrat pouze rohlík se sýrem. Piškoty si dá občas a to je ještě někdy jde zahrabat. Stejně jako syrovou kost. Není to jednoduché.

Jestli má vlčí hlad, tak asi probíhá nějaký vývojový spurt.

Já taky Framovi dávky jídla dost měním, podle toho, jak si řekne . Teď třeba jí míň, než před čtrnácti dny. Zdá se mi, že opravdu roste v takových skocích.

Jináč jsem dneska zastihla vnoučka, jak s ním hovoří… Vnuk jedl zrovna takový ty malý sýrky zabalený v červeným vosku, teď nevím, jak se jmenujou, a Fram loudil, koukali si skoro z očí do očí. A říká mu: “Flamíku, tohle se nelozdává zadalmo, víš? To plostě není zdalma! To je pomělně docela dlahé! Ty budeš mít sylové maso z plasete, velkou polci !"🤣

balu:

Buďte ráda, že je žravý. My máme poprvé nežravku. Nejen, že se nedá motivovat na žrádlo, pamlsky, ale my ji přemlouváme, aby vůbec něco snědla. A když už jeden den nějakou potravu sežere, třeba kuřecí stehno, tak další den se tváří, že je to jedovaté. A jediné co do ní dostaneme, jsou žloutkové věnečky z Lidlu. Další den se ani nedotkne syrového masa, ani věnečku, ale dá si granule. A další den je ochotna sežrat pouze rohlík se sýrem. Piškoty si dá občas a to je ještě někdy jde zahrabat. Stejně jako syrovou kost. Není to jednoduché.

Možná, že je to to takový ochutnavač..

 Mám tři psy a jednu kočku…

Kvalitu a čerstvost masa testuju na Lilině, odkrojím , a když Lily nechce, nejí to lidi. 

Gučák, nejstarší, často odmítne kuřecí, ale vždycky je to  maso, které odmítla kočka. Člověk by nic nepoznal..

Doron, prostřední, by všechno snědl a rychle, Fram, štěně , by všechno snědl, ale pomalu.

Nakonec máme takový stálý jídelníček, hlavně vepřové ve slevě a kuřecí skelety plus vepřové a hovězí kosti.

Piškotů a sladkostí se bojím, Gučovi to vůbec neudělalo dobře.

A jak vypadá Vaše feňule? Je hubená ?

Rezzzy:

Uf, až mě z toho mrazí, asi bych se tomu lesů vyhla. Dnes krásná procházka, mám nový poradny boty, tak dobrý, jen díky mikče s kapucí mi bylo vedro.

Jen mám takový dotaz. Dnes jsem měla strach, že mě ten pes snad sežere. Že je žravý, to je, ale dneska byl hladový, nenaažraný, úplně zběsilý. Teď teda v klidu spinká před posledním venčením.

No asi tam ještě jednou půjdeme s mužem, chce to vidět, jestli tam uvidí nebo ucítí něco on. Já sama tam už asi taky nepůjdu. Dokud jsem měla divné pocity sama, tak to prostě byl iracionální strach, ale když to dceru napadlo ve stejném místě, tak to už asi jen tak z hlavy nedostanu  🤭.

Je hubená, ale ne dramaticky. Není kost a kůže. Teď vypadá hůř, protože je ještě vylínaná. Je mladá, 15 měsíců, momentálně hárá. Tak je to jedno k druhému, ještě jak bylo to vedro tak neměla chuť na nic. Doufáme, že po hárání a až bude chladněji, tak bude žrát lépe.