Jak se vám venčí?

fotky psí z tohoto týdne - od nedělního Bedřichova, přes les za humny až po dnešní Višňovou. Na té šesté fotce by se chtěl jít kamarádit - ale buldočce se až tak nelíbil

 teď ty nepsí - výhledy ze sjezdovek nad Bedřichovem, svatý obrázek u pramene u bývalé Hašlerovy chaty, taky dnešní Pohanské kameny na Višňovou. I ta srnka z útěku Yody se najde. Na předposlední fotce je Smědá. Už zase je to mělká říčka poklidně tekoucí z hor…

Taky chodím ráda rychle, takže vás chápu. Když jdu s dítětem, tak se jde pomalu a to děsnej mor. Už se mi 3x stalo, že jsem z toho měla migrénu, asi jak často zastavuji a máme to nepravidelný tempo, tak křivě stojím? Takže ujdeme pár km a já jsem vyřízená a je mi blbě. Dovoluji proto dceři jezdit na koloběžce a já jdu. 

Chodím ráda sama a proto musím měnit trasy, protože by mě to nebavilo, chodit stále to samé. Občas se mnou jde rodina nebo kámoška. S kámoškou chodím nejraději, nebrble, že jí bolí nohy a hodně hezký si pokecáme. 

Dnes jsme vzali tchyňový na houby. Malina byla i v lese chvilku na volno, ale jak jsme začali mít pocit, že se moc rozdováděla, tak zpět na vodítko. Byla zlatá. 

Xerxova:

tak dneska mě Yoda naštval. V klidu pozoroval srnku (byl na vodítku). O kus dál jsem vytáhla mobil (křižovatka neznačených cest a chtěla jsem si ujistit trasu) a vodítko standardně hodila na zem. A ten zmetek to odpíchnul po chvíli z nuly na sto. Vyrazil po cestě (orientuje se výhradně zrakem - takže srnku z úvozové cesty neviděl a spíš jen vybíjel adrenalin, co v něm byl, tak blbej snad není, že by nevěděl kde stojí), na moje zařvání to otočil a tryskem se vracel. Proč to najednou stočil ze stráně do hustníku (přesně na druhou stranu od srny) netuším a už se to nedozvím. Zapraskaly větve a rozhostilo se ticho.

Já utíkala zpátky na původní cestu (nebyl), Pepa stál na odbočce, kde zmizel - nebyl. Ve mně by se krve nedořezal neb srna stále byla v klidu v dohledu (mám pocit, že byla tak trošku krotká a nebo blbá 😄  dokonce i když jsme už kompletní odcházeli, stála jen o kousek dál - a to jsme mezi tím pískali a volali…). Pes nám nikdy nezmizel na déle než minutku… vždy se hned vracel a tentokrát navíc byl na vodítkách (spojené dvě - takže víc smyček a karabin…). A najednou nebyl a bylo ticho (jinak je slyšet dusot tlapek, v terénu doga tichá není). Vlezla jsem do hustníku, sestoupila k potoku - a tam stál Yoda na úzkém pásu trávníku mezi potokem a ohradníkem… Mile na mě vrtichvostil (já srdeční zástavu) a že je fajn, že ho přes ten potok přenesu. Že bez rozběhu to nedá a ten blbej ohradník je hned za ním…  Celou dobu, co jsem lítala kolem (asi tak 5 minut - i když mi to připadalo děsně dlouho) tak stál 10 metrů od nás… Nekňučel, neštěkal, čekal, že dorazíme… Možná ani ránu nedostal (myslím, že by zaječel), od malička ho učím, že ohradníky jsou tabu…  čekal… Naštvaně jsem ho protáhla potokem, i když vodu nerad… prolezla hustník na cestu, obrala se z pavučin a chmýří…a šlo se dál.

Jinak to byla krásná procházka kolem Višňové - mrazivé ráno se vstávajícím sluníčkem, krásné koníci, stáda spokojených kravek, jinovatka, barevné javory… krásný podzimní výlet

Úplně vidím ten jeho výraz - no,to je dost matko, že jsi tady, udělej něco s tou vodou😂

Jinak my zrovna včera s Cácorou šoulaly 4 minuty k srnkám. Nechaly nás dojít skoro až k nim,fotka je tak z půlky. Ale to jsou naše srnky domácí, na bloncky zvyklý, a bloncky zvyklý na ně

No tak hlavně, že to dobře dopadlo.  … uf uf…

Sardullah:

No tak hlavně, že to dobře dopadlo.  … uf uf…

škoda že ho ty dráty nepraštily tak, že zaječel - nemusela jsem se nervovat a věděla o něm hned. Trochu mě děsí, jak v klidu a tiše čekal na vysvobození z problému. Vždy se suverénně a rychle vrací, pokud ho chytne trýskací amok. Takže teď vím, že kdyby se někde zachytil vodítkem, tak nehlesne - a možná ani nezkusí tu hlavu z obojku vytáhnout (má ho relativně volný, určitě by ji protáhnul) a bude jak oslík čekat…

Xerxova:

škoda že ho ty dráty nepraštily tak, že zaječel - nemusela jsem se nervovat a věděla o něm hned. Trochu mě děsí, jak v klidu a tiše čekal na vysvobození z problému. Vždy se suverénně a rychle vrací, pokud ho chytne trýskací amok. Takže teď vím, že kdyby se někde zachytil vodítkem, tak nehlesne - a možná ani nezkusí tu hlavu z obojku vytáhnout (má ho relativně volný, určitě by ji protáhnul) a bude jak oslík čekat…

Třeba kdyby byl zachycený, tak to třeba zabolí a ozve se. Teď tam prostě stálo princátko, které čekalo, až mu někdo přinese kobereček přes tu ošklivou vodu 😂. 

Myslím, že ránu asi dostal, když tam tak bezradně stál. Nebo se jí alespoň bál. To přece není jeho obvyklé chování. 

Doron:

Myslím, že ránu asi dostal, když tam tak bezradně stál. Nebo se jí alespoň bál. To přece není jeho obvyklé chování. 

On není přehnaně statečný. A hlavně vodu opravdu rád nemá a do potoků nevstupuje bez “nátlaku”. A nebo ji přechází tam, kde to už zná. Krav a koní nablízko se bojí - chodí po druhé straně cesty u ohrad, a pokud se koníci ženou k nám, tak se snaží mizet… U ohrad vždy na vodítku.

Když běhá lesem, tak bývá na dohled, vždy o nás ví a užívá si pohyb třeba v několika bláznivých okruzích…  Často ho k tomu vyprovokuje pohyb třeba ptáka - nejde po něm, jen řádí. I míhající se stíny větví ho umí rozjet. Ale nikdy se zatím nedostal do situace, kde si neuměl poradit. Až tady…

Myslím, že jak se rozjetý ke mně vracel (byl celou dobu na dohled - běžel po rovné cestě tam a po otočce zase zpátky, srna se pásla na poli nad ním za hradbou keřů), zaregistroval další pohyb (ty kravky, jiná srna, pták??) a seběhl do té rokle a jak byl rozjetý, přeskočil potok. A těsně před ním najednou ohrada a v ní krávy. Adrenalin vyprchal… uvězněn mezi vodou a ohradou. A tak stál a čekal. V té rokli byl děsný binec - kdyby tam pobíhal (navíc s těmi vodítky), tak by byl slyšet. Kdyby dostal ránu - myslím, že by vyjek - a já měla uši nastražené… čekala jsem dusot a praskot popadaných větví… A když se rozhostilo ticho, tak jsem blbě předpokládala, že zaběhl dál… a už není slyšet.

Nedozvím se to - bylo to nekonečných 5 minut a pes stál jak špalek 10 metrů vzdušnou čarou. Ale nevypadal vyděšeně - spíš spokojeně, že konečně jdu. Žádný viditelný stres, ten přišel, když jsem ho nas..aně za obojek protáhla tou vodou…

Když na výletě třeba dojdeme ke strmým skalním schodům - taky je nemusí - tak na mě počká, až ho chytím na krátko, řekneme si, že to přece zvládneme a zvládneme to. Ale chce berličku. V davech lidí (třeba centrum Kodaně) se taky přijde “přitulit”, že chce jít nakrátko - prostě panička ochrání… a tady panička nebyla a nebyl nikdo, kdo by s ním tu blbou vodu překonal.

hele,blbá situace,ale zase je lepší,když zůstal stát a čekal, a nesnažil se něco vymyslet a někudy se prodrat nebo nelítal. To teď zažívám se starou Bárou, beru jí jednou týdně do lesa na procházku, jsou tam cesty a relativně můžu najít místo,kde nepůjdeme do nějakých obr kopců,takže si tam spokojeně ťape. Jenže jsou tam různý strže,obvykle zakončený pidi lomama s vodou,ty mají samozřejmě holky zmonitorovaný a lítaj tam. No, a Baruna si je taky pamatuje,takže když zapomenu, rozeběhne se a letí, z kopce a ze svahu to jde snadno, zprasí se ,namočí, a pak zjistí, že sama nevyleze, páč má prasklou tu achilovku. No a pak tam lítá, kouká kudy, pak tedy většinou zastaví, jakože matko,dělej něco, takže jí musím jít pomoct. Samozřejmě,když jí ukazuju,kudy má jít,kde to půjde nejlíp, tak si myslí svoje, tam já nejdu, já půjdu tady - nejlépe svah kolmo nahoru🤣

janaa:

hele,blbá situace,ale zase je lepší,když zůstal stát a čekal, a nesnažil se něco vymyslet a někudy se prodrat nebo nelítal. To teď zažívám se starou Bárou, beru jí jednou týdně do lesa na procházku, jsou tam cesty a relativně můžu najít místo,kde nepůjdeme do nějakých obr kopců,takže si tam spokojeně ťape. Jenže jsou tam různý strže,obvykle zakončený pidi lomama s vodou,ty mají samozřejmě holky zmonitorovaný a lítaj tam. No, a Baruna si je taky pamatuje,takže když zapomenu, rozeběhne se a letí, z kopce a ze svahu to jde snadno, zprasí se ,namočí, a pak zjistí, že sama nevyleze, páč má prasklou tu achilovku. No a pak tam lítá, kouká kudy, pak tedy většinou zastaví, jakože matko,dělej něco, takže jí musím jít pomoct. Samozřejmě,když jí ukazuju,kudy má jít,kde to půjde nejlíp, tak si myslí svoje, tam já nejdu, já půjdu tady - nejlépe svah kolmo nahoru🤣

chůdě Bára - naštěstí je mi jasné, že matka dělá, co feňuli na očích vidí a pomůže i do toho nejstrmějšího kopce.

No já si připadala jak totální neschopný blb - sháním psa (nemám ráda, když potkáváme lítající bezprizorné psy - a že se dají potkat poměrně často), pískám, volám (nemám to ráda, v přírodě se neřve), nadávám si, že jsem mu sama tu srnku ukazovala (a tím ho vybudila)… už jsem se opravdu začala bát, že si někde na tom obojku srazil vaz, když nikde není slyšet, jak se vrací… a on si zatím stojí a čumí … 

Dobře to dopadlo, a i když to trvalo jen chvilku, doufám, že se to opakovat nebude

…..dnešní zkouška STPR2 splněna 98 bodů ze 100… na ploše 20 x 40 m vyhledání 4cizích  předmětů  o velikosti 10 x 3 x 1 cm z rozličných materiálů za 12 minut….

Xerxova:

chůdě Bára - naštěstí je mi jasné, že matka dělá, co feňuli na očích vidí a pomůže i do toho nejstrmějšího kopce.

No já si připadala jak totální neschopný blb - sháním psa (nemám ráda, když potkáváme lítající bezprizorné psy - a že se dají potkat poměrně často), pískám, volám (nemám to ráda, v přírodě se neřve), nadávám si, že jsem mu sama tu srnku ukazovala (a tím ho vybudila)… už jsem se opravdu začala bát, že si někde na tom obojku srazil vaz, když nikde není slyšet, jak se vrací… a on si zatím stojí a čumí … 

Dobře to dopadlo, a i když to trvalo jen chvilku, doufám, že se to opakovat nebude

Chůdě Bára se tomu chechtá a celý jí to přijde velmi vtipný. Vymýšlí neustále nějaký skopičiny, třeba se naučila krást jídlo ze stolu a linky,což nikdy v životě nedělala. Samozřejmě ví, že už jí všechno projde, třeba je pochválená,jak je šikovná, že tam ve svým věku ještě vyskočí😂

Chápu,že to bylo o nervy a nepříjemný, ale prostě je to živý zvíře, a stane se. Dobře to dopadlo. Někdy je to zajímavý, vzpomínám kdysi Fanda, která byla obecně hlasitá až až, u kamaráda jsme jí nedopatřením zavřeli do stodoly. Lítali jsme,volali, snad půl hodiny, ani nekníkla, spořádaně čekala za dveřma,až začneme hledat i v nejmíň pravděpodobných místech (my jsme nevěděli, že stodola byla otevřená, a kamarádův táta jí mezitím zavřel). Maj prostě jistotu, že je nikde nenecháme a budou zachráněni

Nám se včera stala taky blbá věc,odcházel syn a Fram za ním proklouznul ven na ulici.   Mám kameru, tak jsem pak viděla,  jak se to stalo.

Syn odchází, Fram uléhá přede dveřmi,  deset metrů od vrat, synek se otočí,  sleduje, jak se dveře zavírají, protože už Frama zná, ten pořád vzorně leží na zápraží. Vrata jsou skoro zavřená,  zbývá malá škvíra, syn se otočí nasedá do auta a odjíždí. Fram namaká k vratům nebývalou rychlostí , prostrčí packu a aktivuje čidlo,  které zase vrata otevře,  vyjde rozvážně na ulici, rozhlédne se za autem, pak se vrátí a leží před vraty hodinu a půl,  než ho tam najdu.

Byl úplně v klidu, až když jsem ho začala volat, začal skákat na vrata a snažil se prostrčit  hlavu, tak je na fotce, kterou jsem pořídila jako důkazní materiál;), trochu rozvrkočený.

Tohle se už nesmí stát.  Ty pitomý automatický vrata mi byl čert dlužen, já je nechtěla a nechala si je vnutit☹️.

Tak Yoda za to pak nemohl, zůstal uvězněný.   mě když Mates vystartoval za nějským zvířetem, které jsem já ani neviděla, takže i strach, jestli to nebylo prase, tak volám, volám a nic, tak s Ginou běžíme na místo, kde seběhl z cesty za křoví, já si nadávám, říkám si jakej jsem pitomec, že u blízkých setkání třetího druhu si ještě nejsem jistá v kramflecích a dobře mi tak, bůhví kam až běžel, navíc mi přijde jako trelo makový, tak ani nevím, když by se pak vracel, jestli by vůbec věděl kam, jestli by nás našel… no a doběhneme k tomu křovisku a on stál hned vedle tý cesty za tím křovím a čučel někam do dáli…

Jako v tu chvíli jsem si říkala, že možná i na takhle poslušnýho psa, bych si možná mohla pořídit nějakej GPS lokátor..

Jako Gina přivolání nemá, ale jsem si naprosto jistá, že kdyby odběhla a vyřídila by si svoje, tak by nebyla ztracená, že by mě našla, vidím jak se dobře orientuje, jak ví kudy tudy co kde je, myslím, že i dobře vnímá záchytný body v krajině…. ale Maťula je takový trdlo… nechci mu křivdit, ale jistá si jeho orientačním talentem nejsem.

Sardullah:

Tak Yoda za to pak nemohl, zůstal uvězněný.   mě když Mates vystartoval za nějským zvířetem, které jsem já ani neviděla, takže i strach, jestli to nebylo prase, tak volám, volám a nic, tak s Ginou běžíme na místo, kde seběhl z cesty za křoví, já si nadávám, říkám si jakej jsem pitomec, že u blízkých setkání třetího druhu si ještě nejsem jistá v kramflecích a dobře mi tak, bůhví kam až běžel, navíc mi přijde jako trelo makový, tak ani nevím, když by se pak vracel, jestli by vůbec věděl kam, jestli by nás našel… no a doběhneme k tomu křovisku a on stál hned vedle tý cesty za tím křovím a čučel někam do dáli…

Jako v tu chvíli jsem si říkala, že možná i na takhle poslušnýho psa, bych si možná mohla pořídit nějakej GPS lokátor..

Jako Gina přivolání nemá, ale jsem si naprosto jistá, že kdyby odběhla a vyřídila by si svoje, tak by nebyla ztracená, že by mě našla, vidím jak se dobře orientuje, jak ví kudy tudy co kde je, myslím, že i dobře vnímá záchytný body v krajině…. ale Maťula je takový trdlo… nechci mu křivdit, ale jistá si jeho orientačním talentem nejsem.

I kdyby neměl orientační smysl, nevnímal orientační body cestou ( to musíme jen my - lidi ) tak přece má nos ! Nejdřív by šel po vlastní a kdybyste odkráčela, tak tam, kde vás opustil by zachytil tu vaši. Pokud by nebyl v šoku, po kterém by byl docela mimo.

Kdyby si všechno to, co o něm píšete, Mates přečetl, tak vás kousne do zadku. Protože jak vy ho podceňujete, jak ho shazujete a nevěříte mu, to je pro mě nepochopitelné. 

Bonnie byla minulý pátek na kastraci. Psala jsem to jinde - ze 3 hárání měla dvakrát falešku. Pokaždé byla 3 měsíce (včetně hárání) tak trochu mimo. Protože prognóza je zhoršování s věkem a větší riziko onemocnění reprodukčních orgánů, rozhodlo to moje roční váhání, jestli kastrovat nebo ne.

Dnes jsme šly podruhé dál než “kolem baráku” a prvně bez vodítka. Řepka byla vysetá v srpnu...

Kilian:

…..dnešní zkouška STPR2 splněna 98 bodů ze 100… na ploše 20 x 40 m vyhledání 4cizích  předmětů  o velikosti 10 x 3 x 1 cm z rozličných materiálů za 12 minut….

Jste šikovná dvojka. Gratuluju.