tak já taky vím,proč mě to Dafi dělá-nemá ráda vycházky furt stejný-ale bohužel xxkrát jsem tu psala-všechny vycházky u nás začínají-4 trasami-k ryvníčku-do dědiny-a pak se dá jít dál,k lípě/ k hájence-obojí kopec-a pak se to dá spojit jako okruh nebo jít na velkou vycházku-dál….
směr ke křížku mezi polama-zase-bud ke křížku a zpět mezi polama a prodloužím cvičeníím/hraním,nebo velký okru od křížku dál….
no a poslední prostě hlavní silnice z dědiny do města…-ale to moc nechodíme-nejsou chodníky,za to moc aut…
-v dešti jdem chvilku a cvičíme v zastřešenýým vjezdu,ve vedrech chodíme bbrzo-a když je na ni mega vedro i ve městě na vodítku si ehne pod keř a dál nejde-udělala nám to 2 krát na výletě-tropy nebyly….
vlastně Dafině by vyhovovalo-vyčurat/vykakat-pocvičit a dom
jak někteří kritizují systém-kotec/cvičák…
tak Dafina by asi byla spokojená v něčem jako-bud kousek od domu-10 minut a cvičit a hrát si a dom-a nebo výlety….
jenže mám i druhýho psa,ten normálně jít chce,vycházky si užívá….
takže občas jdu s každým zvlášt a často holt část vycházky se Dafča táhne 5 metrů za náma-nebaví to mě ani ji….,ale jak se dojde někam-kde bud se cvičí-tak je to hurááá pes
My teda doma diskutujeme… teda s Matýskem ne, toho by diskutovat nenapadlo, ten se spíš zeptá “ myslíš to vážně?” a když zjistí že ju, tak nemá problém… popř. řekne “ tak to jsem teda nepochopil” a já řeknu “ to nevadí broučku” a snažím se to vysvětlit jinak… Maťulka není zrovna nejostřejší pastelka v penálu a já se přiznám, že teda nejsem v tomhle oboru nejexelentnější, takže se nepouštíme do složitějších akcí.
Naopak Gina, která jako malá nekomunikovala, natož aby diskutovala, tak u ní jsem opravdu vděčná za to, že už je to jinak. A to, jak teď spolu bezvadně fungujeme… alespoň v rámci toho, že jsme dvě umíněný holky s vlastním názorem.. tak tomu vděčím právě diskuzi… ne prosté komunikaci… my to pěkně prodiskutujeme a pak se dohodneme, jak to budeme dělat, nějaký kompromis vyhovující oběma.
To, že se párkrát týdně pošleme vzájemně do zadele, že jí řeknu, že to je strašná potvorovatá Kanimůra a ať si teda trhne, to že ona leží a při mým brblání jí v hlavě běží “ spadla bomba, neslyšim… spadla bomba, neslyšim…” to může někomu připadat jako děs a běs, ale pro mě je zrovna tohle to pravé ořechové a jinak bych to nechtěla.
Vůbec si neumím představit, že by byla stejně nadšená snaživka jako Maťulka… ne ne ne… zlatá moje Krasomila diskutující…a zkoušející mojí svatou trpělivost.
Je to asi o nátuře… neříkám, že je Gina úplně můj šálek kávy, ale v tomhle mi teda nakonec sedla jako poklice na hrnec. A když bych jí někdy nejradši vzteky překousla, tak bych to jinak nechtěla.
Jo a tu diskuzi myslím doslova… hlasově se u toho projevujeme obě… já hartusim a ona na mě brblá, bručí jak medvěd a nakonec mávne packou, že se se mnou diskutovat nedá, nafoukne se a …”spadla bomba neslyšim…” i za tuhle a právě pro tuhle “ hrůzu” jí miluju a když jí miluješ, tak není co řešit. To je MOJE HOLkA❤️
Jak - nechce? Snad následuje pána, ne? I když prší, sněží, je horko,… Fakt neznám, aby se pes zastavil a řekl “dál nejdu”. Ani u našich kavkazanek, chodek, samojeda, středního knírače, ruského černého teriéra, křížence velikosti a typu NO, a tři bišončích holek od syna.
Asi je něco špatně, když to někomu psi dělají.
Já teda Malinu nenutím chodit v dešti. Když se jí nechce, tak se jí nechce, vždyť mně se taky nechce a jsem ráda, že na to pršení máme stejný názor. Tudle dost pršelo, já vrazila psa muži, ať jí dotáhne aspoň nakonec ulice, protože jí to na zahradu kadit moc nejde. No tak prý šli a už na chodníku se Malina zastavila a dívala se na něj stylem “to jako fakt?” a mužskej “vždyť jsi to slyšela, prostě musíme”, tak došli nakonec ulice a pak tryskem domů a já si tak stojím u sporáku a najednou ten pocit, že se mám podívat dolů, teda ten výraz, totálně mokrý pes a zírala na mě “tak jsem byla venku, podívej se jak vydadám, jsi spokojená?!”
Takže ano, bude mě následovat kamkoliv, ale prostě nadšená nebude. Asi mám špatný názor a nějak mě nebaví jít a vidět, že toho psa to vůbec nebaví a těší se, až bude konec.
Jinak v sobotu bylo venčení celkem vtipné. Moje dítě šlo na oslavu narozenin a prý, že by jela na kole a já že půjdu s Malinou pěšky. Tak jí říkám, že ale musí jet vedle mě, protože když nám začne ujíždět, to Malina zatím ještě moc nedává a má tendenci tahat. Dítě tedy slíbilo, že pojede vedle mě. Vyrazily jsme, o ulici vedle jsem si vzpomněla, že jsme nechaly v chodbě dárek, tak jsme se vracely a já teda indiánským běhěm a dítě vedle mě a najednou se v ní probudil soutěžní duch a povídá “vy závodíte?” a vyrazí na tom kole před nás, jenže Malina má neméně soutěžního ducha a vyrazila stejně rychle taky kupředu, takže dítě vystřelilo jako šipka, pes vyběhl jako šipka a já skočila šipku za nima a natáhla se jak široká tak dlouhá. Nádherně jsem si rozsekla koleno 😂.
Celkem nechápu, co jsem vyváděla, že jsem nepustila vodítko. Vždycky mi přijde divný, že se někdo takhle natáhne. Každopádně tohle vidět, tak se směju ještě večer, docela dobrá groteska. Takže domů, vzít dárek, převléknout kalhoty, zalepit roseklý koleno, doprovodila jsem dítě na oslavu a šla na procházku. Ta už pak byla super, Malina vzorňas největší, netahala ani když nám přes cestu prošla kočka, taky to by už ani nebyla taková zábava, když jsem byla ve střehu 😄.
To tahání za zvířaty se už hodně zlepšilo, tam udělala velké pokroky. Zírá, to zatím jo, ale už nezkouší, mě někam odtáhnout.
Jo a jo, my se vlastně shodnem 🤭. Já tu nebyla, tak sem procházela celkem dost příspěvků a nečetla jsem úplně podrobně všechno, tak už jsem to napravila.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 03.10.2024, 00:55:13
Tak upřímně… Ginu bych držela v každě situaci, i kdybych měla dělat závaží v poloze ležícího střelce. Matěje bych za určitých okolností asi pustila, protože toho bych následně upovelovala.
Naštěstí jsem se dostala do bodu, kdy udržím oba psy i v krizovce… třeba, kousek před náma přeběhne kočka… to fakt v klidu nedáváme, je tam ten moment, kdy psi instinktivně vyrazí za ní a pustit je nemůžu, co kdyby jelo auto.
A pak je situace do který nejdu, ze který zbaběle uteču ještě dnes, pokud mám oba psy a to je štěkající pes, se kterým bych se měla minout na úzké cestě, kde není možné udělat si pár metrů distanc… to se přiznám, že zbaběle otáčím.
Ode mne teda naopak máte jedničku s hvězdičkou, že jste to vodítko furt držela.😉… jste vlastně kvůli tomu cedila krev a to doslova.
Včerejší večerní venčení : Dem ven. Protřepala kožich: tak jo. Na prahu: vždyť tam prší. Jen pojď. Stojí : Ále. Jdeme Pár váhavých kroků směrem k cestě : to snad stačí. Vždyť jsi nečůrala. Odchod zpátky : no, a ? teď nemusím. Já s tebou znovu nejdu, jdu spát. No a, já taky.
Jako ven ji dopoveluju, vytáhnu, ale donutíte ji dřepnout a vyčůrat se ?
U nás je to někdy takhle - pes v posteli. Řeknu “jdeme ven” pes otevře oko, zavře oko a leží dál…třeba až do dvou. A venku nemusí padat trakaře. Dotáhl to k dokonalosti, i inhalátor zvládne oddýchat vleže s očima zavřenýma…a leží třeba až do dvou.
Já houby takhle. V lese je muflon, ale bohužel použitelný jen s lupou.