Jak se vám venčí?

Mě teda na výšce koně až tak nesejde. Jako holka v jezdeckým oddíle jsem těch koní na ježdění vystřídala vícero a nějaký mi vyhovoval víc, nějaký míň… ale jeden byl top… ne kvůli ovladatelnosti, ale byl… jak to říct… pohodlnej, dobře se mi na něm sedělo a naopak ten největší fešák ve stáji, tak ten byl můj nejmíň oblíbenej, ten pro mě nebyl pohodlnej vůbec.

Ti pohodlnější byli vesměs trochu robustnější a tím nemyslím hned nějaké chladnokrevníky, koně od nás skákali parkůry. Ti nádherní vysocí, dlouhonozí “ hubeňouři” … na těch se mi jezdilo vždycky nějak hůř.

Holky, pokud některá máte blízko do okresu Chrudim, jste vítané. Kobylka je širší než vyšší. Foto je z minulého týdne, potkaly jsme cestou do terénu fotografku.

Koně miluji od dětství, můj velký dětský sen bylo mít koně. 

V pubertě se mi můj sen trochu splnil. Na střední jsme na praxi chodili ke koním, jezdila jsem. A nedaleký soused měl shagyaaraba (nevím jestli se to takhle píše). Byl to hřebec a dost nevyzpytatelný a já mladá, blbá bez pudu sebezáchovy. Jsem měla to štěstí s ním jezdit, krmit, ošetřovat ho. Ráda jsem s ním chodila na procházky, jen tak po lesích a loukách. Snesl i mého psa. A já byla blahem bez sebe. 

Zato vyjížďka byl vždy adrenalinový zážitek, Ferda se bál autobusů, řevu motorek, a v lese se lekal kdejakého prasete. Měla jsem štěstí, i když se se mnou párkrát splašil udržela jsem se v sedle a nikdy nespadla. 

Nejkrásnější bylo když jsem šla okolo jeho ohrady,vždy mě řehtáním zdravil a tryskal za mnou. A já mu naoplátku nosila mrkvičku, jablíčko. 

Jenže pak jeho majitel zestárnul, děti se starat nechtěli. Prodali ho. Dodnes mě to mrzí, tenkrát jsem neměla finance ani podmínky pro koně. 

Nikdy na něj nezapomenu, zážitky s ním byly krásné. 

A teď už bych na koni nejezdila, bylo by to týrání, mám o čtyřicet kilo víc než tenkrát. 

Pak jsem si udělala řidičák na motorku, pořídila si ji a jezdila. Ale nedá se to srovnat. Pohled z koňského hřbetu, zvlášť když s koníkem máte podobný vztah jako se psem, to se nedá srovnat. 

Motorka stojí v garáži, časem jí nechám synovi. 

Sardullah:

Mě je 51…a stále ještě ta touha jezdit je. A tak si říkám, že až teda zhubnu (s mojí tonáží bych to koni fakty neudělala) a trochu zamakám na fyzičce, protože s takovou kvalitou svalů, co mám teď, bych si na koně nesedla, tak se odměním tím, že jednou za čas…taky vím, že kdybych z koně třeba po hodině v týhle fyzičce slezla, tak bych nemohla chodit.

Ale taky už váhám, neboť na koni jsem seděla naposled asi před 15ti lety a to asi po desetileté pauze, když měla kámoška fríské kobyly a to teda jen v hale a klus pro jistotu na lonži …na cval jsem si upřímně netroufla…a myslím, že teď by to s tou jistotou v sedle bylo ještě horší. I když mi všichni koňáci říkaj, že to se nezapomíná, že jde jen o pár lekcí, aby si byl člověk fakty jistej v kramflecích nebo minimálně jistější.

No nevim…

To jsme na tom se vším podobně. V současné době bych musela na koně lézt po žebříku a i po krátké projížďce bych pak asi nebyla schopná chůze. Ale přivedlo mě to k myšlence, jestli by to nemohlo nějak pomoct té mé zborcené páteři (???). Na druhou stranu projížďky na cizích koních, ještě pod vedením někoho, jsou asi dnes celkem drahá záležitost (?). Plus pád z koně by pro mě mohl být pořádnej průšvih. 🤔 No tak asi nic, no… 😔

Hele nevím jestli to pomáhá zborcené páteři… já když jako holka u koní začínala, tak jsem měla skoliózu, můj orgoped vyhrožoval, že by mě mohli dát do škrobáku a po roce ježdění….teda jako začátečníci jsme koně spíš krokovali po vyjížďkách a nebo chvíli klusali… nicméně zlepšení tam bylo neskutečný.  A to držení těla jaký jsem měla.

Myslím, že pohyb na koni je zdravej… akorát si myslím, že co se páteře týče, tak asi jenom v tom kroku a za mě teda si myslím … řekla bych… že ideálně bez sedla… 
 

Fikovnice:

To jsme na tom se vším podobně. V současné době bych musela na koně lézt po žebříku a i po krátké projížďce bych pak asi nebyla schopná chůze. Ale přivedlo mě to k myšlence, jestli by to nemohlo nějak pomoct té mé zborcené páteři (???). Na druhou stranu projížďky na cizích koních, ještě pod vedením někoho, jsou asi dnes celkem drahá záležitost (?). Plus pád z koně by pro mě mohl být pořádnej průšvih. 🤔 No tak asi nic, no… 😔

nějak pomoct té mé zborcené páteři (???). 

To by musel posoudit dr. se specializací na hipoRHB. Zrovna na různé “páteřní” problémy je často indikována, ale taky ne vždy.

A k tomu bych ještě doporučovala jízdu ne u kohokoliv a na jakémkoliv koni, ale v nějakém sdružení, které se tomu věnuje. Mají certifikáty pro lidi i pro koně (ti mají navíc i speciální výcvik a musí projít opakovanou zkouškou) + potřebné vybavení. A je u nich výrazně menší riziko, že jim klient upadne.

Jak je to s finanční částkou, netuším.

….ano, takhe by to mělo smysl a nejsem si jistá, ale jedinou hipoRHB snad měla proplácet (alespoň částečně) pojišťovna, u dětí to tak bylo, nevím jak u dospělých……

Tak bez sedla bych se stopro neudržela.

Já kdysi jezdila, ale jednak je to pradávno a druhak to nebyla žádná pravidelná aktivita.  

No vidíte,kousek od nás je sdružení PIAFA Vyškov,tak jsem tam volala,že bych si zaplatila tu hyporehabilitaci,ale bohžel to dělají jen u dětí,dospělý ne….☹️

prý mají moc zájemců…což věřím….

Piafa zaměstnává jen ženy a nemají kladku na pomoc při nasedání, proto nabízejí hipo jen dětem. Tam to ani při nejlepší vůli není schůdné pro kohokoli, kdo má víc než nějakých 45 kg. 

Dafi:

No vidíte,kousek od nás je sdružení PIAFA Vyškov,tak jsem tam volala,že bych si zaplatila tu hyporehabilitaci,ale bohžel to dělají jen u dětí,dospělý ne….☹️

prý mají moc zájemců…což věřím….

tu hyporehabilitaci,

Pěkně prosím, hiporehabilitaci, od slova hippos = kůň. Hyporehabilitace by znamenalo něco jako podléčba - předpona hypo je obecně málo něčeho.

Tady na písmenku opravdu záleží.

Varaxi:

Piafa zaměstnává jen ženy a nemají kladku na pomoc při nasedání, proto nabízejí hipo jen dětem. Tam to ani při nejlepší vůli není schůdné pro kohokoli, kdo má víc než nějakých 45 kg. 

To nemají ani rampu?  Neznám je. Ale je v pořádku, že se specializují jenom na děti. Proč ne?

Když jsem tam byla já, tak neměli. Ale je to už 10 let, co jsem jim chodila dobrovolničit…

Mně teda ta rampa přijde fajn i u malých dětí. Ohledně nastupování na koně.

Nám před léty zůstala na jízdárně po jednom hipoRHB sdružení, kterému jsme na pár měsíců poskytli azyl. A jak byla v kurzu! Všichni jezdci na ni stáli frontu - bylo to pohodlnější nejen pro ně, ale i pro koně + se šetřilo sedlo. Na spoustě jízdáren už mají aspoň nějaké schůdky. Z výše uvedených důvodů.

ježíš-omlouvám,se,to mi nedošlo…☹️

aa děkuju!!!!

jestli by to nemohlo nějak pomoct té mé zborcené páteři (???)

já bych to teda nezkoušela..ty otřesy.. Kdysi jsem chodila na rehabky s rukou..A v rohu byl ten velký míč..A sestra,že si mám na něm pocvičit záda…Tak já,že jo-nikdy jsem na tom nehopsala..a teda-nikdy více!! Já si ta záda tak rozhasila,že jsem nemohla dojít domů..na koně bych Jani asi nesedala..

Kolegyně z práce taky začala jezdit (oprášila ježdění) 56 let…..zlomená 4 žebra, pneumotorax, zlomená klíční kost, zlomená lopatka, utržený pletenec ramene…😲

ty otřesy

Však nemusí žádné být. Jsou i cviky a polohování, které se provádějí na stojícím koni. Nebo v kroku - tam se páteř rozpohybuje krásně a bez otřesů. Ty vznikají až v klusu a ve cvalu - moc dobře si pamatuji své začátky na koni.🙂 A i tam záleží - jsou jedinci od přírody pohodlní a pak ti druzí.