Jak se vám venčí?

Boe by měla radost ze setkání, jako má radost ze setkání s každým psem. Ona je velmi společenský tvor v rámci svého druhu 😀 Jestli se nepletu, jste z matičky stověžaté, třeba na sebe narazíme 🙂

Jsem si představila, jak spolu s Fatiou stojíte v lese s vodítkem v ruce, huby dokořán a za obzorem mizí vaši dva útěkáři, takřka tlapku v tlapce 😀

Espiro:

Jsem si představila, jak spolu s Fatiou stojíte v lese s vodítkem v ruce, huby dokořán a za obzorem mizí vaši dva útěkáři, takřka tlapku v tlapce 😀

😀

U nás by se jednalo spíše o útěk ze zavřeného prostoru nebo z úvazu, neb to jsou jediné případy, kdy “se mu zapne” útěkářství, jindy je zcela spořádaným psem se snahou držet se svého člověka a poslouchat pokyny 😄

Hele, kráska Boubeles, jak se daříte dámy?

Fatia:

Boe by měla radost ze setkání, jako má radost ze setkání s každým psem. Ona je velmi společenský tvor v rámci svého druhu 😀 Jestli se nepletu, jste z matičky stověžaté, třeba na sebe narazíme 🙂

Jsme spíše kus od prahy, ale třeba by se někdy mohlo domluvit nějaké to regionální setkání … 🙂

K případnému regionálnímu setkání bych ráda podotkla, že máme chatečku kousek od Benešova a chystám se tam na přelomu září a října na prodl. víkend 😛 A nemám nižádného psíka a nesmírný deficit psího drbání 😀

Dnes jsme byli na prohlídce zámku v Mníšku pod Brdy a mohli jsme tam překvapivě všichni a každý se svou vstupenkou 😉 podmínkou bylo jen pes v tašce a bylo to uvedeno i na jeho vstupence….a pak v barokním areálu Skalka bělouš dobu zíral na kostelík…no nevím, jestli mu neběžela hlavou myšlenka na zcela jinou boudu než viděl v Přerově ve skanzenu v úterý? 🤷‍♀️

Tak my včera dopolko šli do lesa jen tzv. za humna. Jako dost mě překvapilo, jakej se udělal hic. Tak jsem vyfuněla ten kopec… vím, že mezi vámi jsou milovnice hor a kopců. Tak jako panorámata dobrý, ale já jsem 100% rovinový typ. Nesnáším ani chození z kopce, to je snad ještě horší než nahoru. V lese ani prašivka. Večer jsme teda vyjeli do vzdálenější lokality a taky prdličky, ale bylo velmi příjemné klima, tak to ani nevadilo, že jsme nic nenašli. Asi u nás budou později.

Ten anonym jsem já. Nevšimla jsem si, že mě to odhlásilo. 

Malinu jsem včera i dnes pustila na volno a dokonce i v místě, kde mi byla schopná odhopkat v modravou dál, šla pěkně u mě a byla neskutečně vzorná.

Tak to mě se naopak včera potvrdilo, že můj slušňák Matějíček je sice poslušný vzorňák, ale pořád ještě mladé tele, na které není stopro spoleh.

My chodíme k lesu po silnici, resp. příjezdové cestě k ještě nezastavěným parcelám. No a aby tam nejezdili lidi auty, tak kus od hlavní silnice je pověšený řetěz…a asi aby byl ten řetěz lépe vidět, tak na něj teď někdo pověsil černý hadr. My teda nejdeme přímo kolem, ta 15 metrů od toho místa vyjdeme z takové zarostlé pěšinky a zatočíme směrem od toho řetězu. Gina, ta si všimla hned, jak jsme vyšli na tu silnici…ona vypadá jakože nic, ale každou změnu má hned zaregistruje, ale Matěj, jak běžel před námi na volno, tak to neviděl. Všimnul si toho ale, když jsme se vraceli. A hned tam běží. Jako neva, místo je bezpečné a já si hlídám, jestli někde není pes, abych měla Matěje v merku dřív než si všimne. Tak si říkám, že to je supr příležitost vyzkoušet, jak jsme na tom s tím přivoláním, když opravdu běží cíleně někam…takže volám a…a ani h.ovno (když to mám říct na rovinu).

Takže jsem se jen utvrdila v tom, že pokud je na volno a jsme v terénu, kde mám omezený přehled a je možné, že bychom potkali psa, tak je ta jistící couračka zatím ještě prostě nutnost.

Jsou to ale vejlupkové, co?

Mně už se podařilo objevit, jak na přivolání z potoka (dost náročná věc, spolu se srnkama a značkama od háravek).

A teď mám vymyšlenou speciální úlohu. Pes je naprostej vzorňák, když jdeme sami, hlavně si bez problémů drží domluvenou vzdálenost. Ale jak s námi jde ještě někdo, nejlépe páníček, tak tradá a heč paničko, dívej jak můžu chodit hrozně daleko a jakože tě neposlouchat, když nedáváš pozor. Takže úloha je v tom, že jednou půjdeme s páníčkem a pěkně si na psa došlápnu, místo společenské konverzace. 

No z mých zkušeností je to prostě jiné, když jde člověk se psem sám a s někým. Moje ovčanda, která poslouchala na myšlenku, nepotřebovala jsem vodítko, byla děsná vzorňačka do té doby, než jsme šli celá rodina do lesa na houby…já, manžel, malej syn, babi, děda…a byli jsme tááák neukáznění, že jsme nešli jako stádečko, ale udělali “rojnici”. Někdo se opožďoval, někdo si poodešel dál, tak ani nebyl vidět. To bylo shánění a lítání od jednoho k druhému. Neříkám, že v tu chvíli neposlouchala, ale jak měla práci kolem “stáda”, tak to bylo hodně znát…a i v provedení povelu…jo jasně přišla na zavolání, ale bylo vidět, že je jak na pérkách, abych jí dala “rozchod”, protože babi právě zmizela v mlází.

A teda vidím to i u Giny. Když měla to svoje děsný pubescentní období a praly jsme se s chůzí na vodítku, ale zároveň už to bylo v době, kdy začalo být vidět světlo na konci tunelu…tak přijela na návštěvu dcera a vždycky jsme šly s pesanama na prochajdu a já dceři říkám “to budeš koukat, jak už Gina chodí pěkně na vodítku a netahá”…no tak to teda koukala…Gina táhla jak lokomotiva.

Když byl s námi naposledy syn, který chodí zcela vyjímečně, protože má zdravotní handicap, tak zase madam ztropila divadlo, když jsme potkali výmaráka…a to jsme ho ani nemíjeli, prošli jsme křižovatkou cest dřív, než tam výmarák došel. On na nás ani neštěkal, byl na flexi a defakto se jen zastavil a koukal na nás. Tak jako tohle jsem fakty nečekala, takové problémy už dávno nemáme. Takže jediná příčina, která mě napadá, byla přítomnost syna.

Navíc jak už nemám s Ginou problémy, tak už jsem jako obojek začala dávat jen stahovák s velkými oky a dost velkej. Defakto mi tyhle obojky vyhovují a používala jsem je u všech svých psů. Měla jsem ho zapnutej na “škrcení”, protože potvora, když už dojde na lámání chleba, tak má snahu se spíš z obojku vyvlíknout a ona je Houdini…no a tady jak začala bláznit, tak se mi jí nepovedlo hned chytit za obojek, aby se nestáhl a přiškrtila se. Tak to jsem si vynadala fakty do dámského přirození. Prostě ona na stahováku chodit nemůže. protože co kdyby zase někdy.

No to jsem se zase rozkecala…chtěla jsem tím jen říct, že to není nic neobvyklého a myslím, že u některých psů je opravdu potřeba natrénovat, že se i přítomnosti jiné osoby, pejska, druhého páníčka, musí soustředit na vedoucího výpravy.

“Navíc jak už nemám s Ginou problémy, tak už jsem jako obojek začala dávat jen stahovák s velkými oky a dost velkej. Defakto mi tyhle obojky vyhovují a používala jsem je u všech svých psů. Měla jsem ho zapnutej na “škrcení”, protože potvora, když už dojde na lámání chleba, tak má snahu se spíš z obojku vyvlíknout a ona je Houdini…no a tady jak začala bláznit, tak se mi jí nepovedlo hned chytit za obojek, aby se nestáhl a přiškrtila se. Tak to jsem si vynadala fakty do dámského přirození. Prostě ona na stahováku chodit nemůže. protože co kdyby zase někdy.”

a proto je nejlepšejší postroj.  Z toho se nevyvlíkne, nepřiškrtí, hezky se za něj to zvíře, i nesouhlasící zvíře drží, může legálně tahat a to může být fajn zaměstnání (pokud je pes tahoun, Aribo takový byl)

No je to přesný! Ti psi prostě poznají, že je něco jinak, že se tolik nesoustředím a nereaguju na nějaké ty drobnosti ihned. Finn dokonce tuhle udělal přesně to, co dělával minulej pes - já se zastavila s jinou pejskařskou a chvíli jsme povídaly, a najednou mi pes odchází do tramtárie ( = asi o 50m dál, než považuju za slušnou vzdálenost) zabavit se teda sám, než se vykecáme. 

Můj první pes měl ale jednu skvělou funkci, že když nás šlo 4 a více lidí, najednou se mu zapnul strach, že mě v tom davu ztratí, a bedlivě si mě hlídal. A perfektně poslouchal. Takže tak mohl jít v pohodě na volno i v době, kdy jinak musel na stopovačce. To mi u Finečka určitě nehrozí, ten takový úzkostlivec není 🙂 

Upřímně..Gina na postroji chodit prostě neumí. Vždycky ho měla jen na to, když chodila na stopovačce, aby se nestalo, že když jí budu muset stopnout, tak aby jí to neškublo krkem…a to jsem jí ještě mezi stopovačku a postroj připínala amortyzér. Ale i v tý době, kdy jsem jí ještě postroj dávala, tak měla i obojek a pokud šla na vodítku, tak bylo připnutý na obojek. Protože na tom postroji byla …no prostě špatně ovladatelná nebo jak to mám říct. 

Jako ještě i dneska, když mi přijde, že není úplně v klidu, když míjíme třeba psa a nebo člověka na bruslích a pod. tak jí prostě při míjení drapnu za obojek a vím, že nebude vymejšlet bejkárny.  U postroje mi to u ní nefunguje.

Tak jsme se prostě vrátily k osvědčenému a vyhovujícímu způsobu…má dva obojky současně…jsem trochu paranoidní z doby, kdy mi u Sáry ruplo oko na obojku. Jeden má nylonovej polostahovák Blizard…ten má nastavený tak, že ani když zatáhne, tak se nepřiškrtí a zároveň  nehrozí, že by se vyvlíkla a jako pojistku má i ten kovovej škrťák, ale ten je hódně velkej …po Jackovi, takže se vůbec tzv. nedostane ke slovu…pokud by teda nerupnul ten polostahovák.

 Navíc to co zmiňuješ jako bonus…tahání na postroji, tak to pro Ginu fakty není. Ona je pes zastavovací, čmuchací, rozhlížecí. Tím, že nechodí na volno, tak se jí snažím na procházkách alespoň na tom vodítku vyhovět a stačí když z toho jejího couracího tempa zrychlím, to jde teda chvíli a když zjistí, že to ale nemá důvod, že jsem si zrychlila jenom tak z plezíru, tak jí za chvíli skorem táhnu za sebou jako kozu.  

Navíc se přiznám, že mě teda hvězda, co se týče netahání na vodítku fakty vyškolila. To jsem si teda myslela, že když jsem zvládla problém s radikální a reaktivní Sárou, tak že mě nic nemůže překvapit…omyl…a pořád to tak nějak ve mě je, pořád ještě nemůžu uvěřit tomu, že už je to opravdu v pohodě a že mě kolikrát fakty překvapí, že jsou v pohodě i situace, kdy pořád ještě někde v koutku duše očekávám problém, že bych prostě nechtěla, aby si ta potvora bílá myslela, že táhnout paničku je ok a to ani když by se jednalo o režim, že na postroji taháme a na obojku ne. 

a je tu sobota - nejprve fotky nepsí - v Černé Nise teklo o trošku víc vody a vlhkost dokázala “probudit” v lese nejen houby, ale i mloky… 

a trocha toho Yody - i když mi tento týden přidělal dost starostí. Intuice nezklamala, problémy nejsou jen pubertální… cysty na prostatě nějak neladí k 20 měsícům obřího plemene. Navíc doprovázeny zánětem močových cest. Plusem je, že kompletní vyšetření krve - od krevního obrazu, přes ledviny, játra, cukr až po CRP… je zcela o.k….

Tak ta fotka s “míčkem” mě teda rozsekala 😂👍

Dnes v zooparku Lohberg.