To ne já. Já na ně během víkendového výletu nadávala úplně stejně jak bambule a kámoš prej oni nezaútočí. Tak jsem vytáhla právě Alušky jezevčíka a říkám tam leda hovno a ne, že nezaútočí. A on mi pak odpoledne poslal toto. No netrefila bys ho? 😂
Odpověď na příspěvek uživatele impact z 09.07.2024, 10:49:49
Trefila! Je to Don Debilitos teda 😀
Má drahá půle taky furt říká, že nezaútočí a tak jsem mávala fotkama od Alušky. Je pravda, že tam na ni nejspíš tu bachnu natlačili ti druhý lidi, ale co člověk ví, do jaký situace se - zvlášť s čoklidama dostane. Já měla strach hlavně o Bubinku, jak už pak byla pomaloučká, dopadla by jako chudera Idorek. Tak já furt mluvim, furt. Pomlčim si jen na loukách 😀
Zrovna předevčírem jsme si povídaly se sousedkou Babičkou, že ona dřív jako dítě mohla chodit sama přes les - a že je to štreka, kam chodívala ke svý tetě - a že dneska už by to nešlo, takhle pustit dítě, páč člověk by se bál jednak hnusnejch lidí a druhak i těch prasat, to tehdy nebylo.
Má drahá půle taky furt říká, že nezaútočí a tak jsem mávala fotkama od Alušky. Je pravda, že tam na ni nejspíš tu bachnu natlačili ti druhý lidi, ale co člověk ví, do jaký situace se - zvlášť s čoklidama dostane. Já měla strach hlavně o Bubinku, jak už pak byla pomaloučká, dopadla by jako chudera Idorek. Tak já furt mluvim, furt. Pomlčim si jen na loukách 😀
Zrovna předevčírem jsme si povídaly se sousedkou Babičkou, že ona dřív jako dítě mohla chodit sama přes les - a že je to štreka, kam chodívala ke svý tetě - a že dneska už by to nešlo, takhle pustit dítě, páč člověk by se bál jednak hnusnejch lidí a druhak i těch prasat, to tehdy nebylo.
Jo já taky furt mluvim…nebo se o to alespoň snažím…já jak si přemýšlím, tak si najednou vzpomenu, že už jdeme cestičkou mezi křovinami, lesíkem, kde se prasata vyskytují a říkám “sakra, vůbec nás není slyšet” a tak hned začnu dělat komentátora…takhle…nevím, jestli by to k něčemu bylo, ale furt si říkám, že je lepší, když o nás prase bude vědět předem.
Trošku v tomhle spoléhám na Ginu, která vždycky měla reakci na divočáky, přestože na jinou zvěř defakto nereaguje. Tak to kdyby se zastavila, zpozorněla a začala vrčet, tak nebudu zkoumat proč…hodim pastevce na záda a mizím.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 09.07.2024, 11:28:35
Nebylo by rozumnější skočit pastevci na záda a fofrem ujíždět? 😂
Jinak nás když jde skupina, tak jsme slyšet taky daleko. Furt se volají a komandují psi. Ale když jdu sama se smečkou, tak mluvím většinou jen první kilometr, než se trochu uklidněj a pak už povětšinou úplně potichu, sem tam nějaký syknutí. Musím na to myslet, abych třeba občas aspoň tleskla a nebo řekla Rémovi, ať štěkne.
Odpověď na příspěvek uživatele impact z 09.07.2024, 11:50:13
No já právě taky jsem nejradši nemluvná, užívám si ticho lesa a tak. Mám místo - je tam kousek schovaný kaliště, kde teda mluvím, komanduju, zpívám a tak, protože chci, aby o mě vědělo i to prase, který tam neni. Nicméně po zkušenosti Alušky…. sem se jako rozmluvila nejen v zimě, kdy je tma.
U mě se jedná defakto jen o kousek…přístupové cesty na louky vedou takovým …nepříjemným terénem, kde navíc vím, že ty prasata být můžou, už jsem je tam viděla nebo jen slyšela a u toho je kus louky hodně podmáčenej vodou a je to tam dost rozryté….tak tam povídám. ale jak vylezeme do volné krajiny, tak už si zase můžu potichu přemýšlet.
Odpověď na příspěvek uživatele balu z 09.07.2024, 14:18:50
Nó hele…mě ta příčina útoku na klidu nepřidala…na “naše louky” se dá přijít dvěmi cestami…od nás od zahrádek a nebo z úplně jiné ulice, co pak navazuje na tu polňačku…určitý úsek vedou cesty téměř souběžně, mezi nimi lesík, křoviska a vím, že by tam prasata mohla být.
Jako super vysvětlení, blbá náhoda, lidi na jiné cestě prase nechtěně nahnali na Alušku….ale mě by se to teda teoreticky mohlo stát taky, což by mě nikdy předtím nenapadlo.
Jako pořád tak nějak spoléhám na to, že “naše” prasata, zdržující se v této lokalitě, jsou na pohyb lidí a psů zvyklá…ne že by teda kolem proudili davy, ale lidi tam tudy chodí, nejčastěji pejskaři a běžci…tak si říkám, že nehysterčí a nešla by do útoku kvůlivá každé prkotině. Navíc já v této lokalitě žiju přes 30 let, prasata tam byla vždy a o žádném útoku jsem neslyšela…takže co…prasata tam máme zvyklá na lidi, na psy, nikdy na nikoho prase nezaútočilo a mám pasteveckou madam, která by mě snad na problém upozornila…ale stejně si říkám, že stát se může cokoliv a obzvlášť, když potom člověk opravdu zná (tedy internetově, ale i tak) někoho, na koho divočák zaútočil.
Tak co? Přestanete chodit do lesa? Samozřejmě, že se může stát cokoliv, ale to vždycky.
Tak my do lesa nechodíme, neboť Ginu to tam fakty neba…u nás se opravdu jedná o jeden určitý úsek při cestě tam a zpět…a tam prostě povídám…ani ten strach vnitřně nemám…ale když se vracíme za “už je hodně šero”, tak mám nepříjemný pocit vždycky.
Tak my do lesa nechodíme, neboť Ginu to tam fakty neba…u nás se opravdu jedná o jeden určitý úsek při cestě tam a zpět…a tam prostě povídám…ani ten strach vnitřně nemám…ale když se vracíme za “už je hodně šero”, tak mám nepříjemný pocit vždycky.
Jejda, tak to my zase les milujeme, pro psy je tam spousta pachů, já se zase ráda dívám do korun stromů a taky mám ráda vůni jehličí. A psi taky vědí, že když jdeme do lesa, bude procházka delší. Pravda sice je, že cesta je tak divně podezřele rozrytá, ale zatím jsme žádné prase nepotkali, furt jen srnky. 😊 S matkou jsem ale les už vzdala, i když včera vyběhla schody, jak kdyby ten outěžek vůbec neměla. Aktuálně 53. den a začínám mít nějak obavy, protože břicho roste kosmickou rychlostí.
Odpověď na příspěvek uživatele Sarah01 z 09.07.2024, 18:21:28
Jako já bych taky raději lesem, než pořád nějaká louka…ale zpruzelejšího psa jsem fakty v lese neviděla…ono Ginuš chvilku trvá, než zjistí, že jdeme lesem a že to není jen nějaký krátký průchod třeba z louky na louku…pak přestává čuchat, pak už regulérně zastavuje a ten pohled, to bych vám nepřála vidět…otrávená, zpruzelá….no a já, vzhledem k tomu, že chodím na procházky kvůlivá psům, tak ten les oželím…
Edit: někdy si říkám, jestli to nemá v genech nebo co, že teda pastevci hlídali na louce a hlouběji do lesa se nepouštěli…na druhou stranu jsem ještě neslyšela, že by nějaký pastevec měl problém s tím, že ho to v lese nebaví…tak nevim.
Dneska v tomto horku bylo jen koupání v rybníce. Fotky nejsou. Neb cestou přes les nás napadlo hejno klošů. Pesani vyčesáni, páníčci vysprchováni, je možné že kloš se mi drží ve vlasech i po umytí hlavy 😵💫🫤Kloš je úplně jako klíště zbytečný živočich……
Jako já bych taky raději lesem, než pořád nějaká louka…ale zpruzelejšího psa jsem fakty v lese neviděla…ono Ginuš chvilku trvá, než zjistí, že jdeme lesem a že to není jen nějaký krátký průchod třeba z louky na louku…pak přestává čuchat, pak už regulérně zastavuje a ten pohled, to bych vám nepřála vidět…otrávená, zpruzelá….no a já, vzhledem k tomu, že chodím na procházky kvůlivá psům, tak ten les oželím…
Edit: někdy si říkám, jestli to nemá v genech nebo co, že teda pastevci hlídali na louce a hlouběji do lesa se nepouštěli…na druhou stranu jsem ještě neslyšela, že by nějaký pastevec měl problém s tím, že ho to v lese nebaví…tak nevim.
Tak co si budem povídat, procházky přizpůsobujeme chlupáčům. Si pamatuju, jak už kdysi kdosi někdy dávno říkal, že momentálně nemá doma psa a na procházku bez psa se mu nějak nechce, přijde mu to jaksi nemístný a blbý. Tak to asi mám podobně. I když mně teda nehrozí nikdy, že bych byla bez psa. 😂 Naštěstí.
Má drahá půle taky furt říká, že nezaútočí a tak jsem mávala fotkama od Alušky. Je pravda, že tam na ni nejspíš tu bachnu natlačili ti druhý lidi, ale co člověk ví, do jaký situace se - zvlášť s čoklidama dostane. Já měla strach hlavně o Bubinku, jak už pak byla pomaloučká, dopadla by jako chudera Idorek. Tak já furt mluvim, furt. Pomlčim si jen na loukách 😀
Zrovna předevčírem jsme si povídaly se sousedkou Babičkou, že ona dřív jako dítě mohla chodit sama přes les - a že je to štreka, kam chodívala ke svý tetě - a že dneska už by to nešlo, takhle pustit dítě, páč člověk by se bál jednak hnusnejch lidí a druhak i těch prasat, to tehdy nebylo.
Tak já zpívám. To by nevydrželo ani prase. Píseň práce a Internacionálu, případně hymnu SSSR v originále.
Kdysi jsme zatměli-silně v Tiché dolině. To jsem hulákala “my jsme z hor Jizerských” Když jsme se konečně dopachtili k myslivně, první co hájnikova žena řekla “kde jste se tu vzali, a to jste se nebáli medvedů?”