Jsem neschopný majitel psa. Šli jsme kolem ohradníku, Megi obešla sloupek, karabina se zahákla do lanka ohradníku a šup, řvací pes. Sáhla jsem na karabinu, dostala jsem taky, hodně a hodněkrát (ne, nerozsvítilo se mi), tak jsem chytila postroj a vyvlekla ji z něj. Trochu mě teď nenávidí. Doma říkala, že jí mám okamžitě dát šlehačku a peřinku. Chtěla jsem se vymluvit na druhou polovinu, že prý ohradník není pod proudem, no ale proč já tomu věřila, stačilo nepustit k tomu psa, měla jsem ho na vodítku. Debull, no. Jdu koupit vodítko s jinou karabinou. Ne, tohle jsem tam nenechala navlečené na ohradníku i s postrojem, ale chtěla jsem, jenže mě pak napadlo říct druhé polovině - hele, prej to není pod proudem, můžeš sundat to vodítko, dík…
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 08.06.2024, 14:26:40
No to je mi líto, že jste se tam tak zamotaly a schytaly to. .. a je jasný, že je to vina druhé poloviny… ještěže existuje šlehajda a peřink, to je nej lék.. 😇
Jsem fakt ráda, že my nikde na trasách ohradníky nemáme, už to vidím živě v barvách, jak by to Mates slíznul, protože panička se zrovna zamyslela nad nesmrtelností chrousta …což by se klidně stát mohlo…
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 08.06.2024, 14:26:40
chůdě Megí, šlehačky si zaslouží hodně… (tady zase aby se nepoto…)
Maličký Night jednu koupil - byl to ohradník kolem koridoru na pastvinu a standardně byl vypnutý, pokud koně byli na pastvě. Koně se pásli, já byla v klidu, štěník na vodítku, čenichal v trávě… a ohradník tenkrát zapomněli vypnout… Plakal Nightík hodně - a od té doby kolem ohradníků psisko na vodítku a bedlivě sleduju, kam strká čenich (a mlátí ocasem). Zrovna dneska páník smlouval, ať Yodu vypustím, že je cesta tak hezky fotogenická… ale nee, kravičky byly sice v dálce, ale ohradník byl blízko…
a teď nepsí. Od mlžné neděle na České chalupě, přes jedinou třešeň, která nám nezmrzla (už ji špačkové sklidili), přes houby a veverku v lese za humny, louky kolem Ostašova - ruiny jezírka z bývalé zahrady kolem Broscheho vily (STB v ní mimo jiné věznila kardinála Berana, v šedesátých letech byla vila zbourána a arboretum vykácené) a poslední fotka je mezi poli ukrytý hřbitov zajatců z obřího zajateckého lágru první světové války (ve stanech bydlelo 50 000 zajatců - většinou Italů a Rusů)
nejprve ty psí - procházky od neděle do dneška jen za humny - všechna parkování do 10 minut od vrat… Chlapec si je užíval
Ty fotky jsou fakt boží😇..Nádhera.psí,i ty nepsí…Já měla kdysi foťák na film,taky jsem hodně fotila,i detaily,pak i digitál,ale to se vůbec nedá srovnat s dnešní technologií..👍👌
mě nepřestává za ty roky s dogama bavit ta škála různých kombinací plácavých uší a pysků. Každý výraz je jiný - jeden praštěnější než druhý. A protože ho pohyb baví - umí trýýýýskat do kolečka kolem nás - a i většina přivolání je stylem letííííím, tak se některé fotky i podaří (hodně je i totálně mázlých fleků). A zajímavý je i pohled na práci svalů a varhánky kůže…
Dneska si chlapec u mě našplhal - celou dlouhou procházku v lese reagoval vždy ihned a moc hezky a aktivně a blbnul a dělal ptákoviny…
Vahine,Xerxova děkuji.Jsem moc ráda,že se mně ta pole, nechaná na úhor, podařilo vyfotit s tou záplavou vlčích máků.Už jsem to chtěla jednou,jenže je zmulčovali a asi to nebude dlouho trvat a zmulčují je znovu.
Vahine,Čertík s námi chodí často, jenže se rozhodl,že půjde pořád.Jindy se tak po půl kilometru zastaví a vrátí.Takže když jsme došli k silnici, musela jsem ho vzít do náruče a ten asi kilák domů nést.To by ještě šlo,jenže on se bojí aut,tak na jednom konci vodítka šel pes a poutko jsem dala kocourovi na krk a ještě když jelo auto jsem ho musela držet pod krkem aby nevyskočil a nezdrhl někam,kde to nezná,jelikož tam nechodí.Tak se ty jeho 4kg docela pronesly.
Dopoledne po asi měsíci cvičák. A pak rovnou výlet směr údolí Doubravy u Chotěboře. Další místo v Železných horách, kde naplno řádil kůrovec. Takhle to u nás vypadá na spoustě míst.
