Dnes brácha pohlídal dceru, tak jsme zase s Malinou vyrazily. Tentokrát kolem Tatenic. Jezdívala jsem tam s babičkou jako dítě navštívit babičinu sestru. Bydlela ve statku na kopci. Od autobusu k němu vedla uzká cestička mezi ploty. Statek sám byl jako by se v něm zastavil čas, stará kachlová kamna, staré almary, na chodbě dřevěný koník, který musel pamatovat ještě tetinýho muže, když byl malý. Jak já tyhle výlety milovala. Přišel mi ten statek tak tajemný, ráda jsem ho prozkoumávala. Po smrti tety, nebo spíše pratety, statek chátral, až myslím spadl a dnes už tam není, jen ta cestiča od autobusu vypadá pořád stejně. Obcházela jsem ty Tatenice a vzpomínala. Mám tohle místo a údolí hodně ráda. Zatím jsem nesbrala odvahu jít se podívat na místo, kde ten statek stál, z pole ani dole ze vsi totiž vidět není. Musela bych cíleně dojít po cestě, která vedla jen tam nebo ze zadu od pole a podle mapy i tam ta cesta končí. I když možná je lepší tam nejít a představovat si, že tam pořád je. Asi bych pohled na ruinu nebo prázdné místo či nějakou moderní budovu místo něj, nesnesla. Na prostřední fotce je za kostelem Cukrová bouda, Zábřežská vrchovina.
Jinak Malina mi začala na fotkách pózovat, řeknu: “Mali, uděláme fotku” a ona se postaví tak, aby byla na fotce, co nejkrásnější a postojí, dokud neřeknu, super. Jinak Malina vodu ráda nemá, ale když se jde napít do potoka, ráda si do něj stoupne, z hlubokého potoka, kam si nemůže stoupnout, se dost často ani nenapije. Dneska jde k potoku, stojí na kraji a já jí povídám, ať ho přebrodí, tak začala postupovat do vody a když jí voda smáčela hrudníček, koukla na mě, ale vždyť je to hluboký, tak jí povídám, že musí kousek dál, tak teda popošla o kus, koukla na mě, tak tady? a já ne, tady jsou houštiny, pojď blíž ke mně, tak popošla kousek, ke mně a zas koukla na mě, tady? A já, jo tady, tak to teda přeběhla. No a celý je to o tom, že to byl můj momentální nápad a Malina mě potěšila, že nejen že pochopila, co se to zrodilo v mé hlavě, ale že do toho šla. No ale jestli mě u toho viděla paní, co nedaleko okopávala nějakou zeleninu, tak možná volala Chocholouška 🤭 .
