…to tedy…
Dublinbarzoj:A zpět k venčení. Oblíbená procházka mezi pastvinami, kluci mají rozhled. A barzojí nos😀
Jé to jste mi fotečkama udělala radost… prostě barzoj je nejkrásnější pes na světě… teda asi ne pro každýho, ale pro mě je teda TOP❤️
Na Okoř je césta, jako žádná zé sta, roubená je stromama….
Dneska skoro 9 km okruh. Zaparkovala jsem o vesnici vedle, pěkně došla na Okoř a zpět k autu. Bylo teplo, tak se Malina zvlažovala v potoce, já si pití zapomněla, tak jsem sušila hubu. Lidí jsem za tolik nepotkala, jak jsem čekala, hlavně když jsem nešla po červené, ale po modré a zelené, tak jsem byla prostě skoro sama. Celkem vtipná byla část zelené trasy, která náhle vedla to hodně prudkého kopce, pak zase dolů a pak ve finále jsem zjisitla, že jsem si to mohla zkrátit po rovince, taková šikana pro hloupé turisty, co sledují značky, nikoliv mapu 😂. Ještěže jsem zrovna plná pocitu, že bych měla zhubnout a ten kopec bylo takové fitko zadarmo 😄.
no jó,ale když matka jde ještě s druhou matkou s kočárkama kus za ním..baví se mezi sebou….koho trestat..spíš ty matky..nejsem zastáncem volné výchovy,ani “seřezání děcka”,když něco provede,ale lupnutí přes plínku,když už to je neúnosné,žádnému dítěti neuškodilo..A máte pravdu-i na rány vařečkou si děcko zvykne a nemají žádný účinek-spíš naopak.Ale to je extrém..Já jsem naučená z Olomouce(12 let jsem tam bydlela)tam musí mít řidič oči na šťopkách zleva,zprava..i novodobý trend-děcka přebíhají na červenou!!!!bez rozhlídnutí-je šílené..
Jako z mého pohledu je v určitých ohledech dítě stejné jako pes….pokud nemám 100% přivolání, 100% zastavení, tak musím mechanicky jistit a dítě pouštět na volno pouze tam, kde je to bezpečné, alespoň do té doby, než bude děcko reagovat na povely spolehlivě.
Já se teda nepovažuju za nějakou ouzkostlivou osobu, ale zrovna v tomhle případě bych jela na jistotu…ono 10x se nic nemusí stát…a po 101…😕
přesně😲..a ulice,kde bydlím,je sice jednosměrka,ale je dost frekventovaná,co se týče kol,koloběžek(auta jen zásobování)-jezdí jak šílenci,tuhle jsem stála na chodníku,plkala s kámoškou a chtěla jsem udělat úkrok do ulice..jen jsem se mírně pohnula a otřel se o mě kluk na kolobce…Jezdí tu totiž po chodníku,ten má jemnější kostky než ulice,takže se chtěl vyhnout myškou,a hned najet znovu na chodník..(nejsou tu obrubníky)No to mohl být karambol jak blázen!!!!!,kdybych ten úkrok udělala..To bych šla úplně na jinou operaci,než jen s kolenem😟Při vycházení z domu čučím na obě strany,aby mě něco nesrazilo😲Jezdí kolem zdí..Nic nenaděláte..Mají na to celou ulici..Chodník je široký tak 80-90 cm,akorát na kočárek s matkama a dětma..Taky jich tu chodí hodně..
Tak já si změním nick na Magor, to už není možné!!!
Jednak milión restů, doporučených dopisů, plateb atd. atd.
Ale dnes od rána jsem byla v presu, kdy zvládnu dojít ven pro Fida. Opět byla svolána naprosto zbytná porada u nás… Tak jsem se stresovala, páteř bolela a bolí pekelně. Pak už teda jsem se oblíkla, že se pro Fida dovleču na zahradu (ono to není hned u domu).
No a najednou nějaké “Křup, křup!” a Fido si poblíž mě vychutnával granulky!!!
Vahine, Trickyvoo (i ostatní) já jsem se fakt pomátla!!!😟Pro změnu jsem včera usnula a nevypustila jsem jej ven, ale ráno jsem si byla jistá, že je venku. Vahine, to už je naprosto obří výkladní skříň a můj mozek = houba!!!👎
Dnes dopoledne první společná vyjížďka. Zkusila jsem si sednout už loni v červnu na pár kroků kousek od stáje, od té doby ne. Nějak to nevycházelo - v červnu jsem řešila zajíce, přes léto tu byl tábor, puberta a reaktivnost na cizí lidi, stany, ruch. Chtěla jsem na podzim, ale nemoc, hárání… V zimě se Bonnie tvářila ublíženě i na procházky. Na jaře jsem kobylu rozjížděla, protože měla po nakopnutí pauzu a tvářila se, že venku to vůbec nezná. Pak zase hárání…
Ale jo, už to půjde. Jen jsem musela vysvětlit, že se chodí v kroku před koněm. V klusu rozhodně ne hned za zadkem. Zvládly jsme to všechny tři i s rušivkami - kachny na cestě, cyklista, který se na polňačce vynořil za zatáčkou (a choval se tak, jako kdyby nevěděl, že koně kopou).
Pěkně vám to šlape, gratuluju k parťačce na vyjížďky a přeju, ať si to co nejvíc užíváte.
sutrik:Dnes dopoledne první společná vyjížďka. Zkusila jsem si sednout už loni v červnu na pár kroků kousek od stáje, od té doby ne. Nějak to nevycházelo - v červnu jsem řešila zajíce, přes léto tu byl tábor, puberta a reaktivnost na cizí lidi, stany, ruch. Chtěla jsem na podzim, ale nemoc, hárání… V zimě se Bonnie tvářila ublíženě i na procházky. Na jaře jsem kobylu rozjížděla, protože měla po nakopnutí pauzu a tvářila se, že venku to vůbec nezná. Pak zase hárání…
Ale jo, už to půjde. Jen jsem musela vysvětlit, že se chodí v kroku před koněm. V klusu rozhodně ne hned za zadkem. Zvládly jsme to všechny tři i s rušivkami - kachny na cestě, cyklista, který se na polňačce vynořil za zatáčkou (a choval se tak, jako kdyby nevěděl, že koně kopou).
To je taková krása ,koukat přes ty koňské ušiska,kopyta klapou a pes pobíhá kolem.Pro mě ráj. Bohužel bývalý…ale aspoň je na co vzpomínat.
já dneska měla trošku šok. Byli jsme v karlovských bučinách na kytičkách - kvetou první lilie zlatohlávci (i když většinu spásla přemnožená spárkatá, vypadají, jako by je někdo vzal křoviňákem 10 cm nad zemí), raší kruštíky, okrotice, dokvétají hlístníky, je tam hodně vraních ok… No a pokud se chci kochat kytičkama (které nejsou taky hned vidět a musí se po nich koukat), tak mám Yodu na vodítku - neboť pokud je na volno, musím být víc ve střehu a kytičky si neužiju… Ještě že tak. Ostré boční světla, takový ten pruhovaný les - světlo stín, stoupáme po lesní široké cestě (značená naučná stezka) a nejednou jen slyším od Pepy “BACHA” - ze zatáčky se vyřítili (fakt ostrý sjezd) dva cyklisti. Pes byl naštěstí u mě (jinak při 5 metrech vodítka by to mohla být sranda). Musím cyklistům přiznat, že velmi intenzivně brzdili (až jim kola podkluzovala) a nás nakonec míjeli už tak nějak normálně. Ale pokud by pes stál na druhé straně cesty než já… tak to před vodítkem úplně nedobrzdí
My dnes měli podobný zážitek s koněm, vynořil se z boční cestičky. Naštěstí se kluci na povel zastavili a paní profrčera mezi nima. Zachovali se moc klidně a hezky, psi i kůň.
Chodíme venčit na takové velké louky, kluci to milují , běhají v takových obrovských kruzích , úplně šťastní. Louky jsou nejvíc, v lese je to tak nebaví.
Chtěla jsem udělat nějaké fotky, ale všude jsou strašně daleko a ještě zezadu.☹️
Ronja s motejlem:Pěkně vám to šlape, gratuluju k parťačce na vyjížďky a přeju, ať si to co nejvíc užíváte.
Děkuju za milé přání. Příští týden to bude 10 let, co jsme se s kobylkou spárovaly. Tak to beru od holek jako dárek k výročí 🙂
Fikovnice:Tak já si změním nick na Magor, to už není možné!!!
Jednak milión restů, doporučených dopisů, plateb atd. atd.
Ale dnes od rána jsem byla v presu, kdy zvládnu dojít ven pro Fida. Opět byla svolána naprosto zbytná porada u nás… Tak jsem se stresovala, páteř bolela a bolí pekelně. Pak už teda jsem se oblíkla, že se pro Fida dovleču na zahradu (ono to není hned u domu).
No a najednou nějaké “Křup, křup!” a Fido si poblíž mě vychutnával granulky!!!
Vahine, Trickyvoo (i ostatní) já jsem se fakt pomátla!!!😟Pro změnu jsem včera usnula a nevypustila jsem jej ven, ale ráno jsem si byla jistá, že je venku. Vahine, to už je naprosto obří výkladní skříň a můj mozek = houba!!!👎
To budou nějaké erupce. Muž šel pro auto, zjistil, že má prasklé přední sklo a když do něj vlezl, zjistil, že je dopředu sedačka a sklopené zrcátko, takže i když si oba myslíme, že naposledy s autem jel on, podle zrcátka a sedačky, to musel být někdo menší, tedy já. Já jsem ani po několika dnech nevymyslela, kam bych s tím autem jela, protože jsem všechny pochůzky buď zvládala pěšky a nebo jsem se nechala vyzvedávat mužem s druhým autem.
Takže je to jasné, jsou tady. Mimozemšťani a místo toho, aby dali o sobě vědět něčím velkým, baví se tím, že z nás dělají magory. Tobě chodí pouštět a zavírat Fida, nám posunuli sedačku, zrcátko a praskli sklo. 🤭
Jinak Jani, ale asi to bude tím, že toho máš moc a spíš tak tvrdě, že prostě nevíš, co bylo včera. Já tyhle stavy mívám, když jsem hodně hodně unavená. Po takovém tvrdém spánku kolikrát vystřelím a myslím, že jsem něco někde zapomněla, pak teda zjistím, že ne.
Moje venčení tento týden je bída. Dcera lehla s horečkou, která se vyšphala až na 40 stupňů. Vyžaduje, aby vedle ní ležela a Malina celý den chrupká u našich nohou. Je naprosto zlatá, obvykle vyžaduje hraní nebo procházku a teď prostě o ní ani nevím. V noci jsem si pro něco šla do obyváku a zjistila, že leží na místě, kde celý den ležela dcera. Když pozdě večer přijde muž, aby mě vystřídal, stíhám už jen kratší procháku. Tak aspoň metu ostrým tempem, abysme toho ušly s Malinou co nejvíc.
Dneska jsem “oběhla” mé oblíbené lanškrounské rybníky. Na posledním obrázku jsou dvě vily, které už roky nikdo nechce a tak chátrají a chátrají, ale teď někdo zazdil spodní okna, dveře, dal plachtu na střechu, vykácel okolí, tak že by se začalo něco dít a někdo to opravil?
Tak přeju dcerunce, aby se co nejdřív uzdravila … s Malinou to jde určo dobře🌷
Doron:My dnes měli podobný zážitek s koněm, vynořil se z boční cestičky. Naštěstí se kluci na povel zastavili a paní profrčera mezi nima. Zachovali se moc klidně a hezky, psi i kůň.
Chodíme venčit na takové velké louky, kluci to milují , běhají v takových obrovských kruzích , úplně šťastní. Louky jsou nejvíc, v lese je to tak nebaví.
Chtěla jsem udělat nějaké fotky, ale všude jsou strašně daleko a ještě zezadu.☹️
Možná bych teď na ty louky nechodila, nebo aspoň na vodítku, srny kladou mladé…
Po takovém tvrdém spánku kolikrát vystřelím a myslím, že jsem něco někde zapomněla, pak teda zjistím, že ne.
Tak nejsem sama!🙂 Když se o víkendu probudím s pocitem, že jsem zaspala a mám být už dávno v práci. A pak mi dojde - vždyť je sobota (neděle) a tepová frekvence se vrátí do normálu.🙂
v devět nám odpojili areál od proudu a vyhnali nás domů (neb celodenní odstávka - jen nám to technický úsek zapomněl nahlásit…). Psík se tváří, že ho ruším - jen se tedy přesunul z pelechu v kuchyni na pelech ven… že dopolední dospávání bude lepší za řevu špačků a kosáků.
Ráno jsem se probudila s pocitem, že je určitě sobota… po pár minutách urputného přemýšlení mi došlo, že je čtvrtek, ale zároveň v tom samém okamžiku mě blesklo hlavou, že bych si mohla v pátek vzít volno…..Pan údržbář se mě snažil ráno přesvědčit, že už je pátek. Takže nejsme v té zmatenosti sami. Fakt nějaké erupce na Slunci.
Já dnes volala na info k naší autobusové dopravě, příští měsíc chci vyrazit s Bambulí na pravidelnou kontrolu na veterinární kliniku autobusem. Byla jsem mile překvapena, paní na lince velmi milá, ochotná. Úplně mi zvedla náladu.
