Jak se vám venčí?

dnešní ráno na okraji Jizerek - nejprve velké stoupání úzkou pěšinkou mezi žulovými bloky s krásnými výhledy na město pod námi. Pak pohodlné lesní cesty, tak příjemné pro tlapátka a na závěr bučina s prvními kováři (ten velký tam zůstal - evidentně byl velmi oblíbenou hospůdkou). A náprstníky už kvetou - léto dorazilo do hor…

megi-the-pes:

Děti necvičíme, neučíme tak jako psy.
Neučíme je vlastně vůbec. Jen bič. Cukr vynecháváme.
Když dítě zlobí, dostane na zadek. 
Dítě se spálí o plotnu, příště se ke kamnům nepřiblíží. A to je tak vše, co se naučí spolehlivě. A u některých se stává, že i přes výprask vařečkou si jedou dál svou.
Tento povel - řeknu povel, zatáhnu za vodítko, pes zastaví, dostane velkou odměnu.
U děcka nemáme vodítko, většinou, řeknu povel, dítě nereaguje, dostane lepáka.
Mě teda ani to tahání za vodítko nebere.
Když se učí jakýkoli povel, učí se nejdřív v nerušivém prostředí, hodně odměn, ruchy přidávám a odměny ubírám, hotovo. 
To dítě se učí jak?

 

 

Když jsem měla prvního psa, vůbec jsem odměny ( myšleno pamlsky) nepoužívala, jsem o tom nevěděla, že by se to mohlo dělat. Jen na konci prvních stop ležel olomoucký syreček, asi třikrát.

Takže se všechno učil na “ vztah”, z radosti ze spolupráce, kvůli mojí spokojenosti kvůli  pochvale nebo někdy i proto abych se nezlobila ( třeba když chtěl povraždit slepice).

Byl to můj nejlíp vychovanej a vycvičenej pes, naprosto geniální , pochopil úplně všechno, uměl přinést zapometutou tašku z lesa, čekal na mě tři hodiny na volno před plavečákem, ochránil mě před panem úchylem a rozbil mu košíkem obličej i když byl cvičenej na rukáv, jezdil za mnou autobusem do školy , uměl zavírat dveře , tahat sáňky a hlídat stan a taky jsme spolu chodili lovit zajíce a spoustu dalších věcí uměl.. I na mistrovství republiky jsme spolu byli.

 Oni psi mají schopnost kooperovat vrozenou a nejsou to žádní sobci, kteří pracují za odměnu, jak se dneska často říká.

A děti zrovna tak.😊

Protože jsem se po únorových zetkových zkouškách dostala na trénink “jedniček” v rally obedience jednou v březnu a jednou v dubnu (nemám auto a tréninky jsou dál než byly v zimě), hledala jsem před 14 dny kurz. A přihlásila se na jeden už jen jako náhradník. A ono to vyšlo. Tento týden telefon, jestli můžu přijet. Perfektní akce, jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. I když jsem kvůli tomu, že jsem nedostala dovolenou, musela vynechat pátek.

Přikládám i video z dnešního dopoledne. Protože začínáme s těžším a rozhodila se nám chůze u nohy mezi kartami, vrátila jsem se k pamlskování i během chůze. Ono to půjde, půjde!

Ale  to je odměna - pochvala, tón hlasu, postoj. Na tom to běží u nás.
Neviděla jsem, že by matka říkala děcku na konci chodníku - ták jsi šikovný, pašák!
 

Šikovnej dobrmánek !👏

Kdysi moje známá a vynikající česká psycholožka říkala, ať někdy pozoruji maminy třeba v parku. Co se stane, když mamina dítě neuhlídá, zakecá se a dítě se třeba rozběhne…nedejbože do silnice. A dodala:"Vsaď se, že polovina matek dítě doběhne a plácne je po zadku!" Tak jsem jednou pozorovala a fakt, že jo. A chybu VŽDY udělala matka. Ty tresty samozřejmě nebyly citelné, ale nebyly na místě.

megi-the-pes:

Ale  to je odměna - pochvala, tón hlasu, postoj. Na tom to běží u nás.
Neviděla jsem, že by matka říkala děcku na konci chodníku - ták jsi šikovný, pašák!
 

Tak to já teda říkám ! 😊

Ty jsi úžasnej, děkuju, nebo ty jsi bábina šikovná holčička.

I pamlskuju hodně.😂

Psi i děti reagujou na tón hlasu, to je stejný přece.

Nebo v čem se neshodneme ?

Jinak to u nás dneska vypadá, že procházka nebude, je mi blbě a nikdo mě nechce zastoupit.

Tak ostatním venčení a houby😲přeju a závidím!

Byly na místě. Učím dítě, že do silnice nesmí, že  se musí u silnice zastavit. Učím dítě, že když mu řeknu pomalu, nebo počkej, tak že poslechne. Učím  dítě, že když se zastavím, zastaví se i dítě, nebo bude poblíž mě, neuteče a neujede mi. A učím ho to od malička… No a když neposlechne… Samozřejmě, že si ho musím hlídat já, ale to plácnutí je pro výstrahu, aby dítě vědělo, že to, co udělalo, bylo špatně. 

Emergency recall - hledala jsem o tom nějaké články, ale to, o čem mluví Franta Šusta, nikde popsané jen tak není. Já to mám z jeho webináře o přivolání, bude určitě znovu, asi na podzim, a předpokládám, že o tom píše v nějaké své knize (očekávala bych to v Lidsko-psí konverzaci). Připadá mi fajn to slyšet nebo číst přímo od někoho, kdo umí vysvětlit, proč, co, jak přesně, výhody, nevýhody, atd. Takže bych případné zájemce nejradši odkázala k těmto zdrojům, než tady veřejně psát kusé informace a můj laický výklad. 

A už vůbec ne, když pak nakráčí někdo chytrej jako rádio a vysvětlí všem, že to je krávovina 🙂 Jestli to někomu přijde zbytečné, zaměnitelné s přivoláním, nebo já nevím, co všechno, je to přece úplně v pořádku. 

A plácáte psa, když neposlechne? Když pes ještě neumí, proč bych ho fackovala, když nesplní. Jak u děcka vím, že už umí spolehlivě? 
To jsem myslela, Doron, ten rozdíl, jak píše balu oprávněnost plácnutí. Psa dám na vodítko tam, kde vím, že nám to ještě nefunguje. Dítě nechám selhat a pak mu dám lepáka. 
Ale ono je to o tom chovateli. Některý tak “učí” i psy. Škube mu vodítkem a řve 300 povelů, které pes ještě neumí… 

Dnes přišla slépka do obýváku a Megi šla lovit. Zabral povel, hodně zařvaný, tak nevím, esi dnes vůbec mám vylézat z baráku. Myslela jsem, že jsme si to už vysvětlily a taky že mě po deseti letech nemůže už nic překvapit. Ale je fakt, že na nudný psy já nejsem, tak vlastně… dík, Megi, jsi nejlepší. 

Z psychologického hlediska opravdu ne. To plácnutí je často výrazem strachu matku…že se něco zlého mohlo stát. A ptž matka jaksi nemůže dát po papuli sobě, tak její první reakce je dát po zadku dítěti.

Plácnutí batolete opravdu ne. Když to bude už dítko větší a opakovaně nebude poslouchat zákazy, rady atd., tak to potom ano. Batole se rozpláče a sotva pochopí, proč dostalo na zadek při pouhém odrážení se na odrážedle.

A pokud se neshodneme, tak OK, však víte, že z toho neudělám trágu.😉

Není to kravina, to jsem neřekla, je to založené na fyzickém zastavení, proto to pes bere vážně - stejně jako to dítě. 
Já toho psa donutím zastavit. Beru mu něco, co chce; dávám mu něco nepříjemného. 
Je to negativní a pozitivní trest. 
Stejné jako s děckem. Necukám děcku za ruku, když chci, aby zastavilo na konci chodníku. Je to postupný a mírný tlak na vodítko. A jakmile dítě přestane tahat, tlak uvolním a jde se dál. 
Ten tlak zaznamenaly svaly. A stalo se hrozně nenápadně. Jako by to pes chtěl udělat sám… podvědomě.
Podobně se štěně učí sedni, zatlačí se na zadek… ale povel stůj funguje ještě lépe, tvoří se reflex ještě lépe, protože je to krátký cvik, pes nemá čas přemýšlet. 
Povel stůj není přivolání, je to stůj. Pes zůstane stát čelem ke srnám nebo cizímu psu, tím svého psa nevystavuji nebezpečí, on se cítí ok, zatímco při přivolání by se musel od nebezpečí nebo hodně chtěného odvracet a je to milion kilometrů pohybů - uši, hlava, spousta noh a utíkat ke mně. To v takové situaci neudělá. Ale zastaví. 
Svaly, nikoli mozek, stůj, nikoli přivolání.                            

 

Evidentně se bavíme každá o něčem úplně jiném. Emergency recall, které jsem si u psa vybudovala, je úplně něco jiného, než co píšete vy.

Mám za to, že ER = přebíjím to, co je před psem. Zaplavím ho neobvyklou, nejlepší odměnou, což se u ostatních povelů neděje. Každý ten ER učí jinak, Šusta o tom i mluví - jde to i operantním p. Ale klasickým p. je to lepší. Je tam superklikr, superodměna. A kvůli tomu superklikru by se neměl pes přivolávat, ale zastavovat. Protože by pak mohl vybíhat jen tak, aby dostal tu superodměnu. 
Pokud je to jinak, tak tomu opravdu nerozumím, no taky dobré vědět. 🙂

Ale jo, psa třeba i plácnu  po hubě, když si chce například  něco sundat ze stolu a na ošklivý“fuj” nereaguje.Oprávněný, neoprávněný…, nesmí to dělat.

“Fuj” znamená tohle je moje, to si přivlastňuju.

Jestli to nevěděl, tak už to ví . To spadá do kategorie výchovy . 

Nepamatuju, kdy jsem to naposled udělala, ale udělala bych to určitě. Tuhle u nás došlo k záhadnému zmizení šesti špekáčků a rohlíku ze stolu, papír a jeden rohlík tam zůstal. Kdo to udělal se neví, ale Framík krátce před tím vyskočil kamarádce předníma na klín ( to nikdy nedělá), dával jí pusinky a přitom si po očku prohlížel, co je na stole.😂

Takže, jestli bude dopaden, určitě se to stane.🤣

Jasně, že ho nebudu plácat když neumí aport nebo označit předmět.

megi-the-pes:

Mám za to, že ER = přebíjím to, co je před psem. Zaplavím ho neobvyklou, nejlepší odměnou, což se u ostatních povelů neděje. Každý ten ER učí jinak, Šusta o tom i mluví - jde to i operantním p. Ale klasickým p. je to lepší. Je tam superklikr, superodměna. A kvůli tomu superklikru by se neměl pes přivolávat, ale zastavovat. Protože by pak mohl vybíhat jen tak, aby dostal tu superodměnu. 
Pokud je to jinak, tak tomu opravdu nerozumím, no taky dobré vědět. 🙂

Naučila jsem takhle psy zalehnutí na dálku, to se nakonec používalo vždycky. S Framem jsme to ještě neprobírali, tak to neumí.

Dělám to tak, že pes umí přivolání a lehni. Pak ho odložím, jdu daleko, z odložení přivolám on běží rychle ke mně a já se rozeběhnu rychle proti němu a “ lehni!”, říkám to trochu jiným způsobem než obyčejný lehni, tak to vystřelím.

Je tam i pozitivní posílení ( pěkná odměna a jásání), ale i negativní ( vlastně ho tím svým během zastavím). V jeho prožívání doběhnu.😊

Funguje to naprosto spolehlivě. Mockrát se mi to vyplatilo. Někdy se může stát, že pes zůstane na druhé straně silnice, nebo se bojí otočit k nějakému psu zády , různý věci..

Takže nevím jestli jde jen o super  odměnu , ale určitě o super podnět.

Já na ryzí pozitivku nevěřím, ani u psů ani u lidí..

Mohl by admin příspěvky o ER přesunout do toho tématu, kde se bavíte o mez. zkouškovém něčem? Aby to tu neplevilo, a hlavně mě zajímá, co k takovému povelu může říct ph. 
Dík

Jojo, dobrý nápad!