Messi taky miluje borůvky, maliny, angrešt,..
Dnes jsme byli na zámku v Častolovicích a pejsek naprosto vzorný a krásné pak unavený
Tak si to někdy vyměníme, jo? U nás na sídlišti potkáte zajíce skoro každý den 😛
My jsme dneska Malinu vzali na Kokořín. V podstatě poprvé jsme zkusili, jak by to tam zvládla. Prý se nesmí hárat, na někoho štěkat, nebo se tam vyčůrat. Tak naštěstí jí nenapadlo, že by hrad byl náš a má to hlídat. Za to jedno dítě tam ze začátku brečelo, že jsem nerozumněla průvodci. Jelikož jsme nevěděli, zda nás dovnitř se psem pustí, tak jsme byli připraveni, že jeden bude venku. Tak naštěstí jsme nemuseli a dokonce mi přijde, že Malině se prohlídka líbila. Byly tam příkré schody a vycpaná zvířata, oboje bylo pro ní zajímavé
Děkuji za tip, možná se tam tedy taky podíváme. Chystáme se i na hrad Kost. Na jaře vyšel článek
Psy miluji a historii taky, ale nevím, proč bych měla psa tahat na prohlídku zámku, hradu… proč bych cíleně jela na výlet se psem s tím, že obrazíme nějakou takovou památku… Pro psa to přínos nemá a pro mě by taky nemělo, chci si prohlídku užít bez rušivých vlivů, aniž bych musela hlídat psa… A přijde mi to i takové neohleduplné vůči ostatním návštěvníkům…
Nechci nechávat svého útulkáče nikde na hlídání, nemáme a nikdy jsme neměli řidičák a časově mi proto prohlídka hradu či zámku vlakem a busem nevychází tak, abych nechala psa doma. Vítám proto prohlídku památky s mým malým psem, dovolenkuju se psem a určitě nejsem sama, kdo to má takhle, jinak by to asi na památkách pro pár lidí neumožňovali. Za ty 4 roky jsme zatím byli na prohlídce památky se psem jednou.
balu:Psy miluji a historii taky, ale nevím, proč bych měla psa tahat na prohlídku zámku, hradu… proč bych cíleně jela na výlet se psem s tím, že obrazíme nějakou takovou památku… Pro psa to přínos nemá a pro mě by taky nemělo, chci si prohlídku užít bez rušivých vlivů, aniž bych musela hlídat psa… A přijde mi to i takové neohleduplné vůči ostatním návštěvníkům…
Upřímně, mně by na prohlídce (a nejen tam, třeba ve vlaku) vadil méně vychovaný pes než nevychované nebo jenom plačící malé dítě. Ale to už je na zvážení majitele či rodiče.
To určitě. Soudnost některých rodičů je nulová.
Když jste u těch rodičů : Četla jsem odpověď majitele restaurace, kde vyhlásili malé děti za nežádoucí. Pochopitelně je popotahují za diskriminaci. Tak chodící děti jsou matky schopné nechat pobíhat číšníkům ( třeba s horkou polévkou ) pod nohama. Mimina jsou schopny přebalovat nejen na čalouněných pohovkách, ale i na stolech s ubrusy.
V restauraci na Slovensku jsem viděla klec s nápisem “Pro volně pobíhající děti, nevyzvednuté budou předány do cirkusu”.
A na Jizerce měli svého času kotec “Na zlobivé děti”
Máme to stejně.Nikdy jsme nebrali psa do zámku,na hrad.Zrovna tak jsme nebrali malé děti,které to nebaví.S dětmi i s vnoučaty jsme prostě pár let počkali až je to bude zajímat..A pokud už jsme sebou měli psa,tak s ním někdo zůstal venku.Nemuseli jsme být za každou cenu uvnitř.
Kotec na Jizerce, jak je vidět, bylo zde možné odložit i děti hodné 🙂
orionka 😊 Keď si tak spomeniem ja v detskom veku by som sa tam sama pýtala - rada som sa hrala na psa a stavala si búdy - len neviem či by mi tam rodičia pobyt zaplatili
Jenže takový výlet je obvykle na celý den a jsme momentálně na chalupě. Tak by tam Malina musela být sama a upřímně radši budu sedět na nádvoří než jí nechat doma, které pro ní není doma. Navíc jsme to spojili s vycházkou. Manžel vybral cestu přímo od toho Kokořína na parkoviště aniž bysme potkali nějaké lidi. Bylo to super. Za ty roky, co jezdím po památkách, jsem absolvovala tolik prohlídek s ukřičenými dětmi, že se ze mě stal sobec a vzala tam jednoho tichého psa, když mi to dovolili. Malina byla zlatá, nevypadala, že by kohokoliv obtěžovala.
A ještě zbytek fotek z toho výletu.
Pokud se tam se psem může a pes je v pohodě, tak v tom nevidím problém. 🙂 Pokud by měl problém někdo z návštěvníků tak se může ozvat, anebo počkat na další kolečko.
balu:Psy miluji a historii taky, ale nevím, proč bych měla psa tahat na prohlídku zámku, hradu… proč bych cíleně jela na výlet se psem s tím, že obrazíme nějakou takovou památku… Pro psa to přínos nemá a pro mě by taky nemělo, chci si prohlídku užít bez rušivých vlivů, aniž bych musela hlídat psa… A přijde mi to i takové neohleduplné vůči ostatním návštěvníkům…
A nesouhlasím, že si to ten pes neužije. Malinu to zajímalo. Samozřejmě ne výklad, ale bylo to něco jiného a nového a celkem se zájmem se rozhlížela. Prohlídka na Kokoříně je na 25 minut.
Dítě beru na památky taky od poměrně útlého věku. Nejdřív jsem využívala dětské okruhy. Jsou kratší stručnější. Vždycky to dceru bavilo.
Vahine:Děkuji za tip, možná se tam tedy taky podíváme. Chystáme se i na hrad Kost. Na jaře vyšel článek
Právě Kost mě na ten nápad přivedla, že jsem se vůbec zeptala. Ještě na Svojanov se může se psem.
My včera popojeli na konec cyklostezky v našem údolí a šli jsme jí v obráceném gardu…neboť na začátku to je jak procesí k panence. Na naše oblíbené lokality je to teď díky bahnu o hubu, klouže to tam jak sviňa, tak to se mi fakty nechtělo.A teda musím říct, že jsme si to fakt užili. Dokonce už i Gina snad dospěla natolik, že neřešila osamělé běžce a pod. Už je nemá za masové vrahy. Cestou zpátky nás předbíhal pán, co měl výmara navolno…pes krásně zvládnutý, ale jak běželi okolo, tak juknul na moje psy a zaštěkal na pozdrav, ale pán řekl nech toho a pes si nás přestal všímat. Nicméně běžící a štěkající pes se v očích Giny = třídní nepřítel. Mě bylo jasný, že se na konci stezky otočí a poběží zpátky a tudíž je potkáme tváří v tvář a to teda v kombinaci s tím, že to není nějakej pes, ale TEN, co si dovolil zaštěkat a v kombinaci se šířkou cyklostezky, může být problém. A to se přiznám, že pak jsem si už říkala, že když se ti dva vynoří, tak asi Ginu uvážu u stromu a nebo přinejmenším uděláme čelem vzad a necháme je zase nás předběhnout. Nakonec se ti dva vynořili ze zatáčky v místě, kde žádný stromek nerostl, ani nešlo uhnout mimo cestu, protože kopřivy a už jsem se ani nestihla se psy otočit, tak jsem akorát bafla Ginu za obojek. A teda nebudu kecat, Gina si zahopkala, ale tak nějak pro ormu, vůbec jsem nemusela vyvinout sílu, abych jí udržela, což mě teda překvapilo. No tak jsem si teda oddechla, jakože to nejhorší máme za sebou…
No a dojdeme na parkoviště, kde jsme měli auto…no teda parkoviště…taková nezpevněná odstavná plocha, takže je asi každýmu jasný, jak to tam po těch deštích vypadalo. Já sice zaparkovala hned na kraji vedle cesty, ale i tak bahýnko bylo. No a jak se blížíme, tak proti mě 3 holčiny s takovým drobným voříškem. Ten jak nás viděl, tak si na nás zaštěkal, tak jsem to kolem nich vzala obloukem, jakože se mineme. Ale neminuli jsme se. Slečny si tam dělaly selfíčka…pár metrů od našeho auta. No tak to jsem si už říkala…to jsem zvědavá, jak Ginu v týhle situaci naložím do auta…a světe div se, otevřu auto a Gina hop a byla tam…no super….no teda super to bylo do té doby, než jsem řekla Matýskovi “no tak hopí” a Mates se šprajcnul, že žádný hopí…vždyť je tam pejsek a já se chci kamarádit. No prima, Gina v autě, takže už jsem ani nedržela její vodítko a tak si říkám, že vodítko zase musím vzít do ruky, protože když by znova vyskočila….no a jak jsem jí teda chytla za vodítko kousek od obojku, tak to pro ní byl signál, že se znovu vystupuje a vyskočila….takže celej zbytek vodítka buch do bahna, do toho se tam přimotal Mates, takže to už jsem musela pustit a přehmátnout i jeho vodítko, protože psi zamotaný….No a slečny teda přestalo bavit dělat si selfíčka se stromy a trávou a že by teda bylo fajn udělat si fotečku i u informační cedule…ta byla na druhé straně mého auta asi 3 metry. No tak i s pejskem prošly kolem nás a začaly se mi šmrdolit na druhé straně auta. Svého vzorňáka Matese bych v tu chvíli nejradši překousla. Motali jsme se tam díky němu jak nudle v bandě ….vodítka od bahna, už i psi od bahna, já kaťata až do pasu zacákaný bahnem, o botách raději nemluvím…vedle nás ještě zastavil cyklista a se zájmem pozoroval to divadlo.
No ono to samozřejmě celé trvalo pár minutek, ale teda mě to připadalo neskutečně dlouho a to tak, že mi nakonec ruply nervy a nazlobeně jsem řekla.."a dost, už vás mám plný zuby…do auta jsem řekla!!!!😠"…no a tak se mi tu zvěř podařilo naložit a odjet.
Ale nadávala jsem celou cestu…jakože ty slečny dostaly jmen, i když za to nemohly, nebyla to jejich věc, ony měli psa v klidu.
No a tady nějaké fotečky
…
