Pořád doufám, že se vrátí, aspoň někdy. Já se tam nedostanu. Nemůžu tu nechat pejsky třeba měsíc. A na kratší dobu by to ani nemělo cenu. No je hodně podobná starší ségře a ta je celej táta a táta ( můj syn ) je celej já, takže snacha si porodila další tchýni 😀 😀. Schválně dám fotky, ta barevná je starší Bety a černobílej její táta ( můj syn) ve stejným věku 😀
Pořád doufám, že se vrátí, aspoň někdy. Já se tam nedostanu. Nemůžu tu nechat pejsky třeba měsíc. A na kratší dobu by to ani nemělo cenu. No je hodně podobná starší ségře a ta je celej táta a táta ( můj syn ) je celej já, takže snacha si porodila další tchýni 😀 😀. Schválně dám fotky, ta barevná je starší Bety a černobílej její táta ( můj syn) ve stejným věku 😀
Čelo má trošku jiné, to bude asi po mamince, ale jinak je vidět, že je holčička dcerou svýho tatínka. 🤩
Důležité je, že je syn šťastný. I když chápu, že je člověku líto, že ta vnoučátka neuvidí. Já jezdím tak 4x do roka, snažím se, ale vnučka je zatím pořád tak maličká, že si mě ještě nepamatuje. Nikdy dřív bych neřekla, že mně na tom bude tak záležet. 😊
dneska jsem se konečně zbavila stehů… a tak jsme za odměnu hned vyrazili na úžasnou tradiční jarní procházku - na Slavíček na podléšky. Slavíček je kopec nad Modlivým dolem - tam, kam ke skalní kapli chodil i poslední český král Ferdinand Dobrotivý.
Krásně bylo ve skalách. Kvetly nejen jaterníky, Yoda se nechal přesvědčit k průzkumu jeskyněk, sluníčko slůnilo, zároveň svítil i měsíc, ptáci řvali… Na poslední fotce Yoda je 😄
Na rovinu, když chci vyfotit Malinu ve stínu a krajinu, není to žádná sranda. Fotoaparát v mobilu je z toho celý tumpachový, jak fotit to černý v černým a “panorámata”.
Jinak dneska mi udělala Malina radost, potkaly jsme srnky, sice kníkala a koukala, ale nepokoušela si mi urvat ruku a vydat se za nimi. Minulý týden ve středu to zkusila, zjistila, že to nejen nejde, ale ještě odmítám chodit v tahu.
Odpověď na příspěvek uživatele Doron z 19.03.2024, 23:53:10
…jé děkuji, je nám ctí…no zatím jsme zkoušeli jen několikrát, ja z toho mám pokaždé strach veliký, ale zatím to dává celkem rozumně….na tom konci musíme ještě zapracovat….
Hm, tak my si dneska k tomu mezinárodnímu dni štěstí chtěli dát krásnou procházku podél Moravy a nakonec to byla naprostá hrůza. Zhmotnila se moje noční můra… Daleko za městem jsme potkali jakýsi vyhulený vyfetlo s mixem stofárda, kterej se pustil za náma. Viděli jsme se už tak na 50 metrů, tak jsem svolala psy, sešla z cesty na břeh a čekala, že si ho zavolá. Pokus sice proběhl, ale psovi to bylo úplně u prdele a davaj za mnou. To už jsem řvala jak tur, ať si ho okamžitě chytí. Hovno to pomohlo. Pes kroužil kolem nás, borec s řevem běhal za ním, do toho Kevin amok, že ho zabije. Malí psi mi vybíhali proti psovi. No hrůza. Nakonec ho chytil, no takovejch ku*ev ode mě dostal, že si to bude pamatovat do smrti. Když pak procházel, tak se zkoušel omlouvat. Sám z toho byl docela v knedli, že by to byla katastrofa, že je jeho pes rváč. Tak jsem na něj zařvala, že zkusit chytit jedinýho mýho psa, tak mu ho na místě podřežu. Fuj, třepala jsem se celá, hlasivky nemám….
Zbytek procházky docela dobrý. Psi jsou okoupaní, protože byl celej les pod vodou. A nakonec jsme brutálně zapadli v poli v bahně. Dokonce mi tam zůstaly boty a udělala jsem pár kroků v ponožkách.. 😂
Oraništěm jsme šli asi kilometr, jsem nadřená jak kůň. 😂
Natáhnu video na youtube a dám ho sem, ať se pobavíte.
…jé děkuji, je nám ctí…no zatím jsme zkoušeli jen několikrát, ja z toho mám pokaždé strach veliký, ale zatím to dává celkem rozumně….na tom konci musíme ještě zapracovat….
Nedělní venčení se změnilo v záchranu ptáčka. Našli jsme ho na louce a v blízkosti jsou koleje. Asi naražený od vlaku. Je to dlask tlustozobý.
Pár dní byl doma. A po aklimatizaci, když jsem se ujistila že pěkně baští. Krmítkovou směs, preferuje slunečnici. Křeček se s ním podělil o masitou složku potravy. Agapornis na něj nežárlil. Pije vodu. Občas dostane větvičku s pupeny, nepohrdne ani žížalou.
Když zesílil zkoušeli jsme ho pustit, ale nefungují mu křídla. Zase šel snadno chytit do ruky. Stisk zobáčku má silný.
Tak prozatím bydlí u nás. Pokud se neuzdraví, tak zůstane. Vím lépe by mu bylo na svobodě, ale s takovým hendikepem by nepřežil. Vzpomínám si jak jsem ho v zimě pozorovala na krmítku a měla radost z nového opeřence.