Nemyslím si,že tam Malina cítila vlky,to si spíš člověk vyvozuje,protože to očekává. Jednou jsem se s holkama pohybovala v místě,kde byli dva vlci velmi krátce předtím, což jsem nevěděla, a jak jsou holky nebojácné,tak že je něco jinak jsem rychle poznala,protože se stáhly do mé blízkosti, pořád větřily a bylo vidět,že mají z něčeho sakra vítr a nahnáno
Btw smečka 40 vlků je možná tak někde v Americe, tady je to o pár jedincích max
Tak dneska jsme byli taky v lese, ale dost jinde a po dnešku jsem si ještě víc jistá, že v pondělí cítila něco neobvyklého z čeho měla respekt. Prostě se chovala dost jinak, nevzpomínám si, že bych jí kdy viděla, pořád se tak koukat do lesa, já si i myslela, že nás asi někdo pronásleduje či sleduje, ale třeba dneska jsme potkali člověka v lese a to se ho lekla a hned začala vrčet, v pondělí teda ani nemukla a hlavně se i dost koukala na mě, co já na to. Prostě obvykle je její reakce buď “pusť mě, ať za tím můžu běžet” “hele bacha, jede cyklista, někdo jde” . No a nemyslím si, že bych její chování ovlivnila já, že by v pondělí byla obezřetnější. Stalo se mi loni, že mě přepadl v lese najednou hrozný strach a právě to, že Malina byla klidná a nijak nekoukala napravo nalevo mě zas uklidnilo, říkala jsem si, že kdyby tam něco bylo, ona by si všimla.
Dneska jsme si Malčou daly kratší procházku, nějak mě z ponděla ještě bolí svaly, přece jen na ten Lázek to byl celkem krpál 🤭. Takže dneska skoro rovinka a 10 km.
Trickyvoo - pokud to houno vypadalo takhle nějak , tak pak jo, ale jak píše Janaa - pes se pak chová opravdu výrazně jinak, Taliprdnice se bála i toho houna
Ronja s motejlem (neregistrovaný)14.03.2024, 06:30:07xxx.xxx.119.6
Je to rok dva, povedlo se mi chloupě vykopat brzy ráno ven. Myslela jsem, že dojdeme na naší oblíbenou louku. Jde se tam přes louky a loučku, která je u lesa, už se jen projde kousek lesem a můžem trajdat a honit myše . A tam, tam se pes zastavil, kouká do lesa a nasává vzduch, udělá velký oblouk, stojí, hlavou kýve ze strany na stranu a nasává, pak se na mě koukne, otočí se, a že se jde zpět, ne dopředu. Poslechla jsem. Než jsme byli v dostatečný vzdálenosti, občas zastavil a díval se zpět a zase…nasával, násoska jedna🙂.
Byla to zajímavá chvíle, z přírody se pářilo, mělo to svý kouzlo. Z toho lesa jsem neslyšela jediný prasknutí větvičky, nic. Co to mohlo být, netuším. Možná divočáci, možná hejkal. Že jsem psa poslechla mi nevadilo, bylo hezký ho takhle vidět, možná si to romantizuju. Od tý doby jsme tam šli bambilionkrát, neopakovalo se to.
Za nějakou dobu mi na zábavě jeden pán, už řádně pivem načerpán, povídal, že támdle někde, kdesi v dáli, na fotopasti zaznamenali…tím končí mrazivý příběh jednoho Chloupěte😉.
Odpověď na příspěvek uživatele Trickyvoo z 14.03.2024, 01:10:53
Kurnik, to taky není ono, to zase nejde zvětšit, tak já to sem hodím v tom článku, tam když otevřete ten článek, tak je pak ta fotka na to klepnete, otevře se to tak, že to je vidět dobře
Kurnik, to taky není ono, to zase nejde zvětšit, tak já to sem hodím v tom článku, tam když otevřete ten článek, tak je pak ta fotka na to klepnete, otevře se to tak, že to je vidět dobře
jj,dnes nám vlítla do baráku velká moucha a Žeryk neviděl,kde nechal tesař díru
Žeryk má mouchofobiíí
na schovávání mu přítel zakoupil molitanovou boudu
a další má na terase,mezi asi milionem pelechů-ta je teda Maxíka,ale ten v ní nikdy nebyl…-ten má asi zase strach z uzavřených prostor…-má moc ráda malej oválnej pelíšek,původně pro kočenku🙂
jdeme po cestičce, juknu napravo a tak 15-20 metrů stojí dvě srnky…pesani si jich teda nevšimli, protože si čmuchali svoje a srny stály štronzo, ale pořád mě udivuje ta “oráchlost”. Když jsem byla malá, tak jako městské dítě jsem se do přírody dostala u tety na chalupě a nebo ve školách v přírodě. A učitelky nám vždycky říkaly, ať jsme v lese potichu, že možná budeme mít štěstí a uvidíme nějaká zvířátka a skutečně jednou jsme v lese na druhé straně protékajícího potoka viděli skupinu srnek, které ale běžely směrem od nás…no to byl zážitek. Dneska pomalu abych se bála, že do srny narazím.
No a couráme se tak po louce a když otočím směrem k domovu tak vidím na křižovatce polňaček zaparkovaný auto. Tak pesany připínám na vodítka, neboť když jsme tou samou cestou přicházeli, tak tam auto nestálo, neviděla jsem ho ani přijet, tak jsem nevěděla kdo vystoupil…co když někdo přijel autem se psem, tak abychom do nikoho nevlítli, navíc když si Gina auta už na dálku všimla a jako podezřelé je začala monitorovat…no a dojdeme skorem k tomu autu, abychom kolem něj pokračovali dom a najednou se otevřou zadní dveře, vyleze chlap a natahuje si kaťata…hlavou mi blesklo jediné …citát z filmu…„Bože moj! Oni mi tuna jebú!". No tak jsem asi byla za kazišuka. Vůbec nechápu, že si k této činnosti vybrali to rozcestí…ještě za světla. Neříkám, že je ta cesta nějaké “procesí k panence”, ale lidi tudy běhají, chodí se psy…prostě ani by mě nenapadlo, že by na tomhle místě a za světla bylo auto zaparkované z tohoto důvodu…
Tak dneska jsme byli taky v lese, ale dost jinde a po dnešku jsem si ještě víc jistá, že v pondělí cítila něco neobvyklého z čeho měla respekt. Prostě se chovala dost jinak, nevzpomínám si, že bych jí kdy viděla, pořád se tak koukat do lesa, já si i myslela, že nás asi někdo pronásleduje či sleduje, ale třeba dneska jsme potkali člověka v lese a to se ho lekla a hned začala vrčet, v pondělí teda ani nemukla a hlavně se i dost koukala na mě, co já na to. Prostě obvykle je její reakce buď “pusť mě, ať za tím můžu běžet” “hele bacha, jede cyklista, někdo jde” . No a nemyslím si, že bych její chování ovlivnila já, že by v pondělí byla obezřetnější. Stalo se mi loni, že mě přepadl v lese najednou hrozný strach a právě to, že Malina byla klidná a nijak nekoukala napravo nalevo mě zas uklidnilo, říkala jsem si, že kdyby tam něco bylo, ona by si všimla.
Dneska jsme si Malčou daly kratší procházku, nějak mě z ponděla ještě bolí svaly, přece jen na ten Lázek to byl celkem krpál 🤭. Takže dneska skoro rovinka a 10 km.
Já jsem se kdysi s kníračem namotala v Jizerkách k jelenímu kališti. Přesně 1. října. Nebyl to dobrý nápad, ale měla jsem tam práci. Pes běžel na šňůře přede mnou, pak to za břízkama mlasklo, trochu zamručelo, pes se otočil a jako had jel zpátky. Tak hlásím, že i z nasr..ného jelena má rozumný pes respekt.
Kurnik, to taky není ono, to zase nejde zvětšit, tak já to sem hodím v tom článku, tam když otevřete ten článek, tak je pak ta fotka na to klepnete, otevře se to tak, že to je vidět dobře
Jo tak takhle nevypadalo, ale to neznamená, že nemohlo být od vlka. Jen ten vlk nejedl prase 🙂. Ještě tam byla taková větvička a na ní malý chomáček světlých chlupů.
Nicméně, co to bylo, co Malina cítila, prostě nezjistím. Jen tipuji.
Co mi teda prišlo zvláštní, že mistní si vykládají zkazky o velké vlčí smečce a pastviny měli zabezpečeny jen dvěma dráty a produdem. Co jsem viděla na pastvinách u nás v kotlině, tak tam už mají ty ploty bytelnější a celkem bych i věřila, že proti vlkovi by to stádo mohlo ochránit. Z toho vyvozuji, že i když mistní rádi vypráví dramatické historky, tak se zas tak moc nebojí.
Odpověď na příspěvek uživatele Sardullah z 14.03.2024, 17:44:34
Mně přijde, že potkám srnku spíš ve vsi než v lese. Zrovna dneska jsme na ní narazili ve vesnici a celkem to už není nic neobvyklého. Většinou jen čumí a pak teda buď milostivě odkráčí nebo odhopkají, ale jen velmi neochotně. Já teda záměrně v lese vyrábím mírný hluk, aby do mě nejaké zvíře nenarazilo, aby veděli, že tam jsme. Třeba občas promluvím na Malinu a tak.
