Mno tak naše včerejší rychloranní byla teda škola pro majitelku. Teda škola, to bych se z toho musela něco naučit, a já mám v hlavě jen otázky.
V 11 letech si pejsek řekl, že vezme čáru za kočkou, že nezná zastavovací povel, ani pískot nejvyšší nouze. Nezastavil, byl úplně hluchej. Musela jsem si pro něj dojít, připnout ho a vůbec jsem nevěděla, jak s tím naložit.
Teď tě tady seřvu, co to jako bylo, seřežu tě a ještě jednou seřežu - to je, prosím, samozřejmě blbej vtípek, navíc nějaký seřvání by udělalo v tý chvíli dobře jenom mně. Jen jsem řekla “jdeme” a šli jsme. Strašně jsem se za sebe styděla. Ještě to bylo potom, co jsem vedle do vlákna hodila příspěvek, že pes má být na šňůře, když není ovladatelnej. Jo, to jsem se vytáhla.
Mělo to být jen provozní venčení, jeli jsme pak pryč, ve Stromovce byl zase hodnej, milej pejsek, ale teda šňůru za sebou měl.
To jako nic neumí, neumíme? Po takových letech, co mi za ničím nezdrhl? Možná by se mi to líp chápalo, kdyby neměl vyžití, že papiňák bouchnul, ale vždyť my nesedíme doma na zadku, tenhle týden bylo venčení navíc parádní, kolikrát jsem na něj koukala a říkala si, jak mám fajn pejska.
Zvěř tady běžně potkáváme, prakticky o ní zakopáváme, zajíci nám někdy vyrazí doslova před nosem a on tendence vyrazit neměl. Nezdrhá za psy, neprohání kočky u rodičů ani ty ve vsi. Tak co to bylo? Co jsem podělala? Mám pocit, že všechno. Myslela jsem, že jsme fakt zamakali, ale fakt to teda nemáme zadřený, že?
Bude samozřejmě na šňůře, začíná navíc období mláďať…a dál, dál nevím.
