Omlouvám se za komplikaci se zobrazením lidí, kteří lajkovali. Zkuste to prosím teď. U mě už se to tváří, že to funguje 🙂.
Dobré ránko 😉,
u mě se zobrazuji stále. Jedu na tabletu Androidem a prohlížeč Seznam, jina jsem pablb PC. Cokoliv a kdekoliv mi napište, že mám udělat to a tamto, tak máte smolíka semnou páč já jen tuším kde mám tlačítko off-on.
Jedna hnědá nešťastná pajda. Dva měsíce po operaci kolene si bohužel hory stále moc užívat nemůže. Krátké pomalé vycházky a poklidné roztahování hrudního košíčku. 😒
Tenhle týden venčíme u Norského moře. Je to krásná, ale docela psychicky náročná dovolená. Výletování omezujem na minimum, protože pejsková za prvé nesnáší cestování autem, a zadruhé je ještě ve vývinu. Sem tam potkáme lidi, nebo psy, to je pro nás taky novinka. Většinu času raději trávíme v klidu na pláži 🙂.
týden s vnoučaty skončil. Dítka s námi chodili po lese (kreslili jsme kytky a určovali je v atlase i pomocí moderních software, šli bosi korytem potoka mezi balvany a padlými kmeny, hledali vraní oka, rosnatky i odkvétající lilie a vstavače), dobyli jsme rozhlednu, koupali se v přírodních koupalištích, hráli finské kuželky, fotbal, stříleli ze vzduchovky, pinpong, vařili na ohni bramborový guláš i zažili noční výpravu za hvězdičkami…
Pes je mrtev. Zcela. A to nebyl ani v lanovém centru, ani na koupališti…
a teď ty psí - měl pochopitelně jinou psovodku (vnučka si to nedá sebrat), u finských kuželek byl překvapivě hodný (to mě překvapilo, špalky jinak miluje), jinak si řádění užíval - ať při honění s dětmi a nebo boji o deku se švagrovou (prý byl při střelbě hodný a tak bude stará deka jeho)
já si říkala, co na tom guláši je k smíchu 🤣 Než mi došlo, že jde o jiný soubor fotek… Nojono - létající pysky nemají chybu.
ale jedna smutná zpráva pro nás - rozbil si špičku ocasu. Sice chceme malovat, takže ta předsíň mě nemrzí… ale jeho nadšené vrtichvostění při vítání dětí po celý týden vedlo k opakovaní krvácení. Sice je to malá ranka… ale vím, že z toho může být celoživotní boj… Teď budeme dlouho bez návštěv (a nás tak nadšeně nevítá - a pustím ho hned na zahradu a tam je to zcela v pohodě)… tak se to snad zatáhne a stihne to zarůst…
nejen já - děda je taky děsně důležitý… vážně, jinak bychom třeba nemohli jet s vnoučaty k moři, když byla malá přesně dvouletá, bráška o dva roky starší a Night byl půlroční padesátikilové “štěńátko”. Tato trojka neměla chybu… ale tím, že jsme byli schopni oba jak přebalit případnou (tehdy již vzácnou nehodu), uvařit, hrát si na pískovišti nebo dozírat v moři… tak to šlo střídat a užili si to všichni. Teď už je to s nimi skoro nuda…
Mireček - Kaschmir Kamey z Pánů louky, 2,5 roku dnes nad ránem dorazil můj miláček z výstavní tour v Rumunském Aradu a vrátil se jako Rumunský šampion ( sedmý šampionát) a Rumunský Grand šampion ( pátý grand ) a protože získal sice již 14tý CACIB ( a 24tý BOB ), ale ten nejdůležitější v rozmezí rok a den od prvního CACIB, splnil podmínky pro udělení titulu Šampion WUT ( osmý šampionát ) a mezinárodní šampion C.I.E.
