před lety kdy jsem měla Duxe-kříženec knírače malého a jezevčíka,tak s ním tatínek šel přes přechod v zátočině-bez vodítka-Dux byl vycvičený+jako všichni mí psi v Blansku naučený na chodníky-no a jedna paní tatku pouštěla a druhá jela a Dux nešel u nohy,ale kousek před ní….sedřené břicho a za pár dní amputace pravé zadní….
v sedmi letech…2 měsíce trvalo,než se s ní naučil chodit-bud chodil,nebo ležel,ale za 3 měsíce,nebo čtyři dělal svou 6zkoušku FPR1,pak ještě 2 závody….
Vahine na vašeho bělouše se nemůžu vynadívat -musel to i pro něj být blbý zážitek…at to rychle přejde vám moc přeju…
Odpověď na příspěvek uživatele Vahine z 13.01.2024, 15:48:04
Je mně to líto. Nám se bohužel kdysi dávno stalo něco podobného, jeli jsme z veteriny a pod auto nám vběhnul pejsek, na tu veterinu jsme se s ním vrátili, ale bohužel už mu nešlo pomoct. Je to těžký, jako řidič nestačíte tak rychle zareagovat. Proto bych já v obci nikdy nešla bez vodítka, člověk nikdy neví, čeho se pes lekne nebo za čím vyběhne, i kdyby chodil ukázkově u nohy.
Známým takhle nedávno auto srazilo grifonka, pes to zázrakem přežil bez zranění… Čekali u silnice, až budou moct přejít, pán pohnul rukou a pejsek si to vyložil tak, že už teda může jít. Je to jinak velmi dobře vychovaný pes. No tak od té doby si taky říkám, že jakkoliv mbudu mít psa spolehlivýho, u silnice budu jednoduše vždy používat vodítko.
Známým takhle nedávno auto srazilo grifonka, pes to zázrakem přežil bez zranění… Čekali u silnice, až budou moct přejít, pán pohnul rukou a pejsek si to vyložil tak, že už teda může jít. Je to jinak velmi dobře vychovaný pes. No tak od té doby si taky říkám, že jakkoliv mbudu mít psa spolehlivýho, u silnice budu jednoduše vždy používat vodítko.
Pustila jsem bělouše přes úzkou silničku jen jednou, poprvé a naposledy..právě dnes, šel krok přede mnou…jen kousek od místa, kde se to pak za cca 3 minuty stalo. Už v tu chvíli jsem si říkala, že to už příště radši neudělám, měla jsem asi vteřinu nebo dvě takovej divnej pocit v ten moment. Teď už určitě vždycky jen na vodítku, ten divnej pocit byl asi varování…nemusíte mi to nikdo věřit, ale opravdu nemám důvod nikoho tahat za nos…díky všem za účast, ale už ten smutek musím pustit. Tím, že jsem fenku před odchodem pohladila, se mne celé o to silněji dotklo….😪
no-na ty pohyby u přechodu dojela od kamarádky kníračka-bydleli naproti radnici,silnice,provoz-ona ji měla bez vodítka u nohy a posunula jednu nohu-o kousek,pes podle noh usoudil že se jde a vlítl pod auto-a s prominutím vodítku,pokud by ji neměla na krátko-na krátko na napnutým vodítku,tak by jí nepomohlo,protože kdyby byla na vodítku,ale prověšeným-tak by tam ta fenka vlítla i na vodítku…
Je mně to líto. Nám se bohužel kdysi dávno stalo něco podobného, jeli jsme z veteriny a pod auto nám vběhnul pejsek, na tu veterinu jsme se s ním vrátili, ale bohužel už mu nešlo pomoct. Je to těžký, jako řidič nestačíte tak rychle zareagovat. Proto bych já v obci nikdy nešla bez vodítka, člověk nikdy neví, čeho se pes lekne nebo za čím vyběhne, i kdyby chodil ukázkově u nohy.
Přesně to se nam stalo s tím prvním psem. Lekl se auta, který si hrál ve vesnici na závodníka, mladík slečnám předváděl jak rychle se umí rozjet a pes se leknul a vlítl mu do cesty. Pes to přežil, ale pár dnů dost trpěl. Přitom právě chodil krásně bez vodítka, poslušný.
Dnešní venčení super. Za celou cestu jsme nikoho nepotkaly. Šly jsme asi 13 km. Muž měl práci doma, na dceru by to bylo dlouhé, tak jsme šly sami. Zítra půjdeme i s dcerou a budeme kešovat, ale trasa bude muset být kratší.
no berušky co to píšete, jéje😢. Nechtěla bych být na místě běloušky. Srna měla vlastně štěstí v neštěstí, že když už se jí stala taková věc, že jste tam šla a snažila pomoct.
Blbá otázka od černovlásky🤫, kdyby srna požila řepku a takhle někde se uložila? Jestli se s mátoří sama a sama se s toho dostane do formy? Zajímá mě to, protože až se přestěhují na vesnici určitě budeme tohle v polích potkávat a jako pravá černovláska z města si nevím rady. Ještě tohle jsem nepotkala a proto se ptám, abych si teda sehnala číslo místních myslivců. Děkuji za odpověď 👍.
No a chození na volno , no to je teď otázka i unás . Vždy jsem měla štěňata pecivále a jak jsem se modlila, že chci živé, roztomilé, pobuchané štěně 👍 tak ho mám a silně uvažuji, že je čas na nasazení šňůry než vypilují přivolání na 200%. Zatím jako mimi se mě drží, ale rádius běhu se zvyšuje 😉.
Tak páč a pusu pro Vaše miláčky od Gigouška a Chuliho 🤩.
Zítra půjdeme i s dcerou a budeme kešovat, ale trasa bude muset být kratší.
Kolik je jí?
na fotce Junior (8O) a 9ti letá holčina, oba po 94 km dogtrekku, rozdíl pouhých 71 let, Junior byl rychlejší 😀
Věk je jenom číslo.
Kdysi jsem viděla dokument - abych nekecala, už nevím, jestli to bylo tae-kwondo nebo něco jiného podobného. Cvičil chlapec 8 let a senior 80 let. A když “stařík” vyšvihnul stejný rozštěp jako kluk…
Odpověď na příspěvek uživatele Daja z 14.01.2024, 05:26:02
Většinu srnek řepka nezabije. Nevím, čím to je. Roli bude hrát určitě i to, zda se pasou i na něčem jiném. Když k intoxikaci dojde, nevyleží to. Možná jen počáteční trávicí potíže. Intoxikace vede k selhávání jater, ledvin, v pokročilém stavu k poruchám nervové soustavy z nedostatku kyslíku. Ztrácí plachost, nevidí, nereaguje, nekoordinuje pohyb…
před lety kdy jsem měla Duxe-kříženec knírače malého a jezevčíka,tak s ním tatínek šel přes přechod v zátočině-bez vodítka-Dux byl vycvičený+jako všichni mí psi v Blansku naučený na chodníky-no a jedna paní tatku pouštěla a druhá jela a Dux nešel u nohy,ale kousek před ní….sedřené břicho a za pár dní amputace pravé zadní….
v sedmi letech…2 měsíce trvalo,než se s ní naučil chodit-bud chodil,nebo ležel,ale za 3 měsíce,nebo čtyři dělal svou 6zkoušku FPR1,pak ještě 2 závody….
Vahine na vašeho bělouše se nemůžu vynadívat -musel to i pro něj být blbý zážitek…at to rychle přejde vám moc přeju…
Opustím smutné téma. Vy jste z Blanska??? Já se narodila v Boskovicích a poblíž mám famílii. Ale z ní se stýkám už jen s rodinou sestřenice.
My jsme se probudili do zasněženého rána…takže plán byl jasný, strčit oběd do trouby, dát si na rozkoukání kafíčko a tradá na prochajdu. Jako zase začínám zkoušet s Ginou chodit na flexi, neb mi připadá, že ve svých téměř 4 letech, už tak nějak pobrala rozum a že už nehrozí, že mi vykloubí rameno…je to teda hlavně z mojí pohodlnosti, neb na vodítku s ní obcházím všechna křovíčka, abych jí nešidila, když není na volno a nemůže si tam dojít sama…takhle to já absolvovat nemusím, protože má 8 metrů si tam dojít. Na druhou stranu moje paranoia, že by se třeba stalo, že by vyrazila a já flexinu neudržela, mi velí být přehnaně opatrná, takže držadlem flefiny provlečeno ještě normální vodítko, které mám zapnuté přes plece a které ještě druhou rukou přidržuju…kdyby něco, tak mě prostě potáhne ležmo za sebou, ale nepustím. Ginuška se chovala naprosto vzorně…by jí snad člověk i uvěřil, že je poslušná, protože reagovala moc hezky na všechny povely, aniž bych musela mechanicky korigovat, ale já nejsem naivka a známe svý lidi…pardon…svý psy…a vim moc dobře, že když se rozhodne, tak mě bude mít (a teď se omlouvám za ten výraz, ale je to prostě nejvýstižnější), tak mě bude mít v ženském pohlavním orgánu.
Trochu teda zklamal Maťulka, který se honil s ovčounem podél plotu (ovčoun v zahradě) a vůbec nereagoval, tak to budeme muset pořešit, i když tohle byla vyjímečná situace, kluci se znají od štěňat, jsou skoro stejně staří a vždycky spolu kolem toho plotu lítali, tak je tak prostě Matěj naučenej…u ostatních psů. co byli za ploty reaguje na povely hezky, tam je zase naučenej, že si pejsků nevšímáme a jdeme rychle kolem, abychom je dlouho nedráždili.
Trochu teda závěr procházky zkazilo to, že se Gině na packách udělaly sněhové kouličky…zkoušela jsem to sundat, ale nešlo to, tak se jí ten poslední úsek dom šlo asi nic moc. Matěj je neměl. Tak si myslím, jestli to nebylo tím, že madam vymetla každý “potůček”- strouhu, co kde teklo a tak měla mokrý nožky…protože jinak je divný, že by to neměl i Mates.
