a je tu první venčící týden roku 2024… nejprve fotky nepsí - začínáme první minutou nového roku (rachejtlují sousedi) a končíme rašícím devětsilem - chudák neví, co ho příští týden čeká za mrazík…
jé je unás venčí luxusně dnes❄️, hurá nápad v městě snih a já ráno ve 4 hod. jsem byla se svými kulíšky jediná co se venčila 🤫. Pane jo to je taková nádhera a pohoda. Hlavně ticho a krása.
Chuli miluje sníh a tak černá šmouha byla hodně vidět jak ve sněhu bordi, Gigoušek pantáta, no to ho bylo třeba poponest páč bych ještě teď venčila, 🤫 on fakt nebude chodit v tom bílém sajrajtu🤣. Aspoň, že mám teroristu černého který popoháněl pantátu.
Odpoledne přijedou vnučky tak hurrrrá letím ven se vyvenčit pokud krása trvá.
U nás je taky sníh🙂. Ještě není umrznuto, cestou pro dříví jsem čvachtala, ale těším se moc.
Musím začít trénovat, včera jsem se se psem dostala z “ jen vyhodit bobek” na 40 min a měla jsem pocit, že sebou seknu. Už je to na oba dlouhý, navíc je vidět, že se chlupáč zakulatil🙈. Nejvyšší čas začít makat.
My.bez sněhu a dle předpovědi u nás na severu Čech ani nebude. Ale snad by mohlo být mrazivo a ne čvachravo a tak snad konečně zamrznou ty rozbahněný cesty.
u nás právě svítí sluníčko… teplota je mínus 5,5 a po sněhu ani památky. Dopoledne jsme obešli Jezevčí vrch na okraji Lužických hor - a byla jsem ráda, že jsem Yodovi zabalila kabát… neb vichr mrazivý silný a k tomu občas mrak ledové krupice. Tak šel oblečen - ale to mu vůbec nevadí, kabát mu v trýskání nepřekáží. Vrchol Jezevčáku ojíněn, kaluže zamrzlé - celé dvě hodiny bylo opravdu nevlídně. I já vytáhla rukavice a nakonec i čelenku - a to se stává výjimečně.
a nepotkali jsme ani nohu, jen pár kopýtek se mihlo v dálce
u nás právě svítí sluníčko… teplota je mínus 5,5 a po sněhu ani památky. Dopoledne jsme obešli Jezevčí vrch na okraji Lužických hor - a byla jsem ráda, že jsem Yodovi zabalila kabát… neb vichr mrazivý silný a k tomu občas mrak ledové krupice. Tak šel oblečen - ale to mu vůbec nevadí, kabát mu v trýskání nepřekáží. Vrchol Jezevčáku ojíněn, kaluže zamrzlé - celé dvě hodiny bylo opravdu nevlídně. I já vytáhla rukavice a nakonec i čelenku - a to se stává výjimečně.
a nepotkali jsme ani nohu, jen pár kopýtek se mihlo v dálce
Jste hrdinové, vy i Yoda. U nás fouká opravdu moc, vlézt tady do kůrovcového lesa, to chce dávku drzosti 🙂) Teploměr na okně ukazuje -5, ale pocitová v tom větru je aspoň -10. Ruce ozábnou i přes rukavice, o uších bez čepice - brrr. A beze sněhu.
Mrzne, fičí. Bonnie říká, že chvilku to zvládne. Že prý je to lepší než mokro a bláto při teplotách těsně nad nulou. A na loukách se i proběhla.
Když cesta vedla chvíli po nezamrzlém bahně pokrytém popraškem, tak se na mě podívala, jestli to myslím vážně. Zamručela něco o týrání princezen a bahnitou cestu oběhla oklikou. Šťastně jsme se o pár desítek metrů dál znovu setkaly. Když bláto nejde oběhnout nebo se jde vodou, tak vždycky zpomalí, směšně oddálí zadní nohy od sebe ("na buldočka") a vyšlapuje opatrně - hlavně se nenahodit! - dále.
Zato Lusy (chlupatá piraňa) je ve svém živlu. I když je taky bez podsady.
😊 ty teploty jsou srandovní, včera byl film o nejmrazivějším místě , kde žijí trvale lidé.
Vesnice Ojmjakon leží uprostřed tajgy na řece Indigirka, asi 5 300 kilometrů východně od Moskvy, s cca 500 stálými obyvateli. Teplota tu v zimě klesá až pod neuvěřitelných minus sedmdesát stupňů Celsia. Děti na prvním stupni NEMUSÍ do školy , když je víc jak - 52 C, na druhém při víc jak - 56 C. Studentský film Dominika Bariho (Slovák) byl nominován na Oscara.
PS. tam teda jít si posedět do kadibudky bych fakt nechtěl 🙃