Ochrnutý francouzský buldoček

Do dnešního dne je pro mě záhadou, co mu tehdy bylo. Bylo to stran koček vyloženě prokleté období. Úplně se neodkláním od tématu, kdyby měl někdo nějaký nápad…jak se zdravotně stane, že zvíře takto na krátký čas (snad dva týdny +-) ochrne, uvítám jej. Nestal se mu tehdy žádný úraz, ven nechodil (tudíž nějakou borelku lze také vyloučit), byla a je to do dneška záhada. Vím, že si s ním lámaly hlavu dvě vetky, možná jsem i na IF dávala nějaké video. Nikoho k tomu nic nenapadalo…a mě také ne. Prostě ani ťuk. Pak dostal teda několik kortikoidních injekcí a jak záhadně to přišlo, tak to také zmizelo!🍀

Však to klidně mohl být i hrubý nedostatek Béčka, ne? To mám pocit způsobuje tyhle potíže.

Jasný, jen, že to takhle odmávnout a paušalizovat nelze. 

Je rozdíl mezi tou bandou idiotů v dupačkách, co tam řáděj jako magoří, jsou zaopatření a ošetření, protože ti, u koho jsou jim, toto v dostatečné míře mohou dopřát a dopřejí. Pak by smrt těch psů byla zbytečná. 

To že se na to někomu nedobře kouká není důvod, aby byli uspáni. Ti psi jsou v pohodě - prohlédla jste si je pořádně, nebo to neviděla, zavřela, nekoukala? 

A je rozdíl mezi psem, který sám o sobě tím skutečně trpí a není to pro něj příjemný žití. O psu jehož majitel mu nedokáže/nemůže  ten důstojný život zajistit (velký pes, podmínky, finance, čas). Je to prostě:

*pes od psa (má vůli x nemá vůli)

*majitel od majitele (může x nemůže)

*podmínky od podmínek (byt x dům, práce, finance atd.)

Protože když dva dělají totéž není to totéž.

Jen doplním, že nehovořím o psu, který má bolesti, tam je vždy rozhodnutí jasné a okamžité.

edit- a o buldočkovi, který tu byl zmíněn víme kulový, jaké má konkrétní potíže, takže napsat zadavateli dotazu, že to vidím na utracení mi přijde krapítek mimo. nevíme jaké druh potíží to je, jaké má majitel možnosti, jen se ptá, jak to dopadlo v původním dotazu. Buldoček se dá bafnout do podpaždí a venku dát do toho vozíku, když o to ten pes a jeho majitel budou  stát. 

Tak já to zopakuji ještě jednou - nenutím vám ani nikomu jinému svůj názor. Píšu o tom, jak bych to řešila já, kdyby ochrnul můj pes.  

Fikovnice:

Do dnešního dne je pro mě záhadou, co mu tehdy bylo. Bylo to stran koček vyloženě prokleté období. Úplně se neodkláním od tématu, kdyby měl někdo nějaký nápad…jak se zdravotně stane, že zvíře takto na krátký čas (snad dva týdny +-) ochrne, uvítám jej. Nestal se mu tehdy žádný úraz, ven nechodil (tudíž nějakou borelku lze také vyloučit), byla a je to do dneška záhada. Vím, že si s ním lámaly hlavu dvě vetky, možná jsem i na IF dávala nějaké video. Nikoho k tomu nic nenapadalo…a mě také ne. Prostě ani ťuk. Pak dostal teda několik kortikoidních injekcí a jak záhadně to přišlo, tak to také zmizelo!🍀

taková slabá mrtvička, třeba

No bať. To si mějte, já Vám nic nebéřu.

Já jen, že tenhle odstaveček, co jste psala:

Ono je hezké, jak jsou ti ochrnutí jezevčíci v dupačkách roztomilí - ale na videu a jenom pro někoho.

krapánek deklasuje tu práci, kterou tam ti lidé odvádí, aby ti jozefpčici mohli takhle řádit. Nejde o roztomilost, alébrž o vůli k životu a radost z něj. Tu tam vidím, roztomilost nikoliv. Kdyby se ti lidé nesnažili, tak ti psi prděj do hlíny, místo radosti ze života.

Ale já tu “práci, kterou tam ti lidi odvádí” neobdivuji. Prostě nějak nemůžu. 

Jasný, Váš názor. Ale myslím, že není ani nutný ji deklasovat. Nebo jo?

Jako nevyjádřit svůj názor tady na diskuzi, protože vám se nelíbí? 

To ne, já vám nic přece nezakazuji 🙂 , jen píšu, že to není nutný. To je zase můj názor. No.

😀😀

Nikdy jsem nemela ochrnuteho psa, jakoze uplne ochrnuteho lezaka.

Mela jsem jen dva po mrtvicce. 

Prvni mrtvici mela Borka, v jedenacti letech. Dva dny se nepostavila vubec, treti den dokazala jakz takz stat kdyz ji clovek zvedl, ale pri kazdem kroku padala. Po ctrnacti dnech byla schopna chodit s tim, ze ji byl clovek nablizku a vychytaval pripadne pady do strany, po dvou mesicich nebylo poznat nic. Pak mela jeste dve dalsi mrtvice, obe slabsi, takze se zmatorila rychleji. Zemrela ve 13 a kousku na neco uplne jineho. 

Druhy byl Mirecek. Ted mel mrvice tri. Prvni mu smahla levou zadni, coz v podstate nebyl problem, protoze ty zadni nohy mel stejne vachrlaty uz z dob jeho kotcoveho obdobi. Takze padal porad stejne casto, jen ho to tahlo vic nalevo, zatimco pred tim byl symetrickej na obe strany. Druha mrtvice mu vzala pravou predni. Coz byl pruser, protoze najednou ze dvou nohou ktere ho poslouchaly a dvou ktere ho jakztakz poslouchaly byla jedna funkcni a dve napul. Ale i to se dalo, on vetsinu dne nadsene prolezel na travicce pred domem a cumakoval do clunicka a na te trave se dokazal zvednout a dojit se napit nebo na deku nebo na travu nebo nekam. Problem mel doma na kluzkem povrchu, coz se dalo vyresit protiskluzovou upravou a pomoci od lidi. Posledni mrtvice mu vzala druhou predni nohu, ale hlavne hlavu. Byl uplne mimo, nevnimal okoli, nefungoval, tezko s emu trefovalo do misky se najist nebo napit. Zkusili jsme 24 hodin kortikoidy, zda se stane zazrak … nestal, tak sel. 

Co tim chci rict … kdybych oba dva odnesla na veterinu uspat hned po prvni mrtvici, zkratila bych borce zivot o dva a pul roku a Mirkovi o pul roku. Zivot ktery oba prozili stastne a spokojene, nic je nebolelo, vnimali, fungovali, uzivali si … jen obcas potrebovali pomoc v nekterych situacich. A odesli az kdyz pro ne zivot byl utrpenim. Nikoliv tehdy, kdy pro me zacla byt pece pro ne slozita. 

Proste je pro me rozdil, zda musim slevit ja ze sveho pohodli a venovat se zvireti vic, ale to zvire ma statsny a spokojeny zivot, nic ho neboli, je lucidni, uziva si a je spokojene. Pak ta pece za me ma smysl … vnima to jako peci po operaci, taky holt musim cistit, prevazovat, pichat injekce, podavat leky … a leckdy dlouhodobe. 
Nevim zda to rikam pochopitelne, ale snad ano.

Proste je pro me rozdil, zda musim slevit ja ze sveho pohodli a venovat se zvireti vic, ale to zvire ma statsny a spokojeny zivot, nic ho neboli, je lucidni, uziva si a je spokojene. Pak ta pece za me ma smysl … vnima to jako peci po operaci, taky holt musim cistit, prevazovat, pichat injekce, podavat leky … a leckdy dlouhodobe. Nevim zda to rikam pochopitelne, ale snad ano.

Ano👌

balu:

Jako nevyjádřit svůj názor tady na diskuzi, protože vám se nelíbí? 

nn, “deklasovat” znamená (jistě víte, tak jen podotek) doslovně ponižovat, snižovat její hodnotu (té práce, co dělají pro ty postižené psy) - ale já mám za to, že to jste neudělala 🙂

Slevit ze svého pohodlí? To zdaleka není jen o vlastním pohodlí, to je o vlastní existenci. 

Kdo má možnosti se každodenně, celodenně, mnohdy roky, starat o ochrnutého psa a chce to dělat, tak ať to dělá. 

Spousta lidí ale ty možnosti nemá. Spousta lidí musí chodit do práce, protože pečení holuby ještě do úst nelétají. Dá se to zvládat jen po určitý čas, dokud stačí dovolená a pak co? Být se psem zadarmo doma? Nebo ho nechat ležet (nebo plazit po bytě/domě) v moči a výkalech devět hodin než člověk přijde z práce? Dny, týdny, roky? 

Je to podobné, jako když blízký člověk potřebuje celodenní péči. V tom případě má ten, co chce pečovat, možnost jít na dlouhodobou ošetřovačku, která je poskytována 90 dnů. Takže nezůstane bez příjmu. V té době se musí vyřešit, co dál. Jestliže bude dotyčný v domácím prostředí pečovat dál, musí podat žádost o příspěvek na péči (ten se podává i když se žádá o umístění nemocného do nějakého zařízení - LDN a podobně). A pak, po skončení té devadesátidenní  doby bude pobírat příspěvek na péči (pokud ho do té doby přiznají). Nezůstane tedy bez příjmu. Ztratí ovšem zaměstnání, protože musí dát výpověď (nebo ukončit pracovní poměr dohodou). Může také mít štěstí a mít takovou práci, že může pracovat z domu. 

V případě celodenní péče o psa ale nemůže čerpat ani ošetřovačku, ani příspěvek na péči, je doma zadarmo a nejspíš přijde o práci (pokud nemůže pracovat z domu), protože asi žádný zaměstnavatel nebude na zaměstnance čekat roky. 

Někdo si to může dovolit, protože má našetřeno, nebo má partnera, který je uživí, nebo může pracovat z domova, nebo má někoho, kdo se po dobu jeho nepřítomnosti o psa postará. Ale když si to dovolit nemůže? Jaké má možnosti?

Všechno toto i to, co jsem psala v předchozích příspěvcích, si musí člověk objektivně zhodnotit a zvážit. 

To si nemyslím…

On ochrnul na zadní. Při mrtvici by měl asi hemiparézu. Teda pokud je to jako u lidí…

Ale díky za názor.

Jak pri Borce, tak s Mireckem jsem doma nebyla, normalne jsem chodila do prace na 8 hodin denne. Krom teda prvnich peti dnu u prvni mrtvice u Borky.

Oba zvladali drzte sve potreby vicemene v pohode. Dalsi vyhodou je ze uz byly oba starsiho data narozeni, takze vetsinu dne prospali. Rano se vyvencilo, nakrmilo, podlozila s epod ne podlozka pro pripad nehody a slo se do prace. 

Jasne, vyhoda je, ze na to nejsem sama a cela rodina je stejne postizena jako ja. Takze ja rano vstat ve tri, vyvencit vsechny, pak s mladejma na dlouhou vylitat, pak nakrmit a na sestou do prace. V sest vstal pritel, nez v sedm odjel jeste jednou vyvencil a kdyz ja dojela domu ve tri, vsichni jeste svorne chrapali. 

Ale jak rikam - moji byli ok dusevne, meli zajem, chteli zit. Oba si rekli kdyz uz zit nechteli a oba jsem je vyprovodila za duhu.

Nicmene z vaseho prohlaseni me napada, jak by to asi prumerny clovek delal, kdyby mel treba i mladeho psa op narocne operaci, kdy by vyzadoval peci vic nez obvykle a v dlouhem casovem horizontu. Treba mesic, dva … Vetsina lidi nema dovolenou dva mesice, vetsina zamestnavatelu nema pochopeni pro takhle dlouhe neplacene volno. A kdyz uz jo, tak je fakt neplacene … A co? Uspim madeho psa ktery muze mit a asi i ma cely zivot pred sebou, ale jen proste ted potrebuje mimoradnou peci? 

Za me proste jednoznacne - pokud to ma z hlediska zvirete smysl, tu peci mu dam. Vzdycky to jde nejak udelat. Protoze kdo chce, hleda zpusob, kdo nechce, hleda duvod. 

Buggyro, jenže u mě se zvířata mají jak v bavlnce ;-), nemyslím, že by mu ve stravě chybělo zrovna béčko. A asi by to nevyřešily kortikoidy. 

To je ale jedno, na to už nikdy nikdo nepřijde. Ještě, že se to spravilo!👍

Já bych to shrnula asi tak, pokud bude pes bez bolestí, popř. sice s bolestmi, které se dají zvládat medikací, pokud má chuť do života, umí se radovat, pokud jsem schopná zajistit i přes pejskovo postižení  důstojný život a je v mých silách… fyzických a časových se o svého psa postarat, tak si myslím, že většina majitelů pokud je to alespoň trochu možné, tak to pro svého psa udělá… bohužel ne vždycky je to možné. 

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. Klišé, kterým se vyvolává pocit viny…

Věřím tomu, že chápete rozdíl mezi ochrnutým psem, u něhož je po vyšetřeních jasné, že nikdy nebude chodit (a jedná-li se o mladého psa můžeme hovořit o letech dalšího života v neměnném stavu při dobré péči), a psem po operaci, který se zotavuje a případná nehybnost je dočasná v řádu, dejme tomu týdnů (nevím po jaké operaci by byl pes měsíce ve stavu rovnajícím se stavu ochrnutého psa bez ovládání svěračů). Tak nechápu, jak to můžete srovnávat z hlediska zajištění péče. Pro krátkodobou péči, tedy po té zmíněné operaci, se dá péče  zajistit - např. domluva se zaměstnavatelem na dočasné úpravě pracovní doby či výše úvazku, nebo střídání s někým z rodiny (nebydlícím ve společné domácnosti s předmětným psem), nebo zaplacením někoho na dočasnou pomoc. Ale takhle to jde krátkodobě, když je jasné, že bude pes v pořádku  a takovou intenzivní péči nebude potřebovat do konce života.

Nikomu neříkám, že to musí vidět stejně jako já. Kdo se chce obětovat, obětovat svůj další život pro psa, pro jakékoliv zvíře, ať to udělá. Ale neříkejte mi, že to musím cítit a dělat taky, a když ne, jsem špatná. 

Obětovat se a překopat svůj život jsem připravená pro své blízké, pro syny, maminku, sestru, neteř.