Naprostý souhlas s Lenkou. Mně takhle jednou ulétl mníšek,omylem vyletěl ven, obletěl dvůr, naštěstí se vrátil a sednul mi na ruku,ale byl tak vystresovaný, že se klepal ještě deset minut.Já asi hodinu.
Mám s mníškem dobrý vztah, věřím že by u mě zůstal, ale je fakt že by se mu to asi také moc nelíbilo, líbí se mi nápad od peťul, kdy byla voliéra přidělaná z venku k oknu , to by mě vůbec nenapadlo, papouškovi jsou asi tak 4 roky ... Minulej rok jsem ho měla společně s pap. horským , bohužel když jsem je dávala do venkovní voliéry ( horského ten rok snad i poprvé ) dávala jsem jim do voliéry vaničku a on vylétl otvorem přímo u ruky , neměl kde přistát , bylo to pro něj jak vystřelení do vesmíru... zamířil hned po 3 kolečkách kolem baráku k lesům...ale můžu říct že i když byl ručně dokrmený, od paní co jsem ho měla byl nejspíše jako miminko mlácený , takže se hodně bál ruky, jinak na rameno klidně přistál. Co si pamatuji , majitelka odchovávala jen jedno mládě tohoto papouška společně s mníšky, s tím že ho už dostala k dokrmení vylíhnuté , a neustále mi psala emaily ať si pro něj co nejdříve přijedu, že je to mimino strašně protivně uřvané... mě se teda žádání miminek o jídlo po rodičích vždy líbilo...i přes to si na ruku jako mnich nezvykl a po roce mi právě odlétl...
Ano, nezlobte se, ale některé Vaše výrazy mě ničí, byť jsou možná myšlené dobře.
Třeba: " od paní co jsem ho měla byl nejspíše jako miminko mlácený "
Co je to za nesmysl? Víte vy vůbec, že papoušek se ruky přirozeně bojí? Ručně dokrmený si jen zvykne. U některých druhů stačí chvíli polevit v kontaktu a je pak pěkná fuška dostat se s jejich důvěrou na stejnou úroveň.
Voliera na okně je zajímavé řešení, ale i to má velkou nevýhodu, papoušek se prostě s důvěrou hrne k oknům, ke všem, ne, jen k tomu správnému. Takže jednou necháte někde pootevřené jiné, a je fuč.
Přeji Vám sice hodně štěstí a radosti s mníškem, ale začínám mít z Vašeho přístupu pocit, že se mnoholetého života s vámi nedožije. Neurazte se, ale moc polidšťujete zvířecí chování. Papoušek je pořád papoušek.
No můžou vás ničit , protože jsem ještě dítě a neumím se vyjadřovat tak aby jste to asi pochopily ... A to buhužel z vás nikoho nenapadne , opět jsem nic špatného nenapsala... pap. horský byl ručně dokrmený... je jasný že se zvíře ruky přirozeně bojí... úplně mě fascinuje jak to všechno berete ... a že hlavně píše většina z vás jako neregistrovaný... miluji lidi co neumí jednat ani po dobrém... zlatý chovatelé co znám osobně já , a že jich je... tady je to asi jenom jeden velký omyl...Už klidně můžeme ukončit diskuzi a nepotřebuji více vědět. A už nikdy chtít po tomto serveru nebudu... zamyslete se nad tím jak dokážete vyjíždět po lidech , dětech jen protože chtějí papouška mít venku... a normálně se zeptá...
V osmnácti dítě? no budiš, ale jinak se umíte vůči dlouholetým chovatelům opravdu dost ostře vyjadřovat. Pak si musíte rozmyslet, jestli hledáte rady nebo hádky. Je tady hodně skvělých chovatelů co by uměli poradit, ale radši sem nelezou aby nenarazili a nedozvěděli se, jak píšete sama, od dítěte, že vlastně radí úplně blbě. Je pozdě brečet nad rozlitým mlíkem. Možná by to chtělo příště trochu pokory, pokud chcete radu a ne sekat ramenama jako starej mazák, který má za sebou dlouhá leta chovu.
není mi 18, ale to nevadí...( ročník 95 nemusí být hned 18 let přeci :) ) víte já nic špatného neřekla... jen ze začátku mě nařklo chování Oriny ... i kdybych nebyla dítě , o to je to horší že by se mnou vůbec tahle jednala ... nic tu nebylo s klidem, byl to dotaz a né sloupek co jsem napsala a zakončila tečkou... už je to jedno, nechci se k tomu vracet... raději zůstanu u kontaktů z očí do očí , protože to bylo ze začátku spíš jedno velké nedorozumění ...
Tak to zkusíme umírnit nebo to necháme zapadnout, můj poslední a věřte mi dobře myšlený příspěvek k tomuto tématu.
Pro zadavatelku: odpovědi na Vaši otázku jste dostala. Je vždy několik možností, jak se o svého papouška starat. Jistě je dobře, že myslíte na to, aby se Váš mníšek dostal i ven. A navzdory těm sekům tady je i dobře, že se zkoušíte ptát na zkušenosti jiných a neexperimentujete s životem papouška sama.
Chcete aby se měl dobře Váš papoušek, nebo aby jste ho mohla mít víc u sebe? To první je správné, to druhé trochu horší,sobečtější.
Papoušci mazlíčci jsou každý jiný, spousta lidí bere jako samozřejmost, že se pták prostě ochočí a bude je poslouchat. Já už dnes vím, jak obrovský rozdíl je, ochočit papouška (jakkoliv) anebo získat jeho důvěru natolik, aby vás miloval. Mám tu senegalku, která mě prostě opravdu miluje, jsem její střed vesmíru. Celý den hopsá po volierách ostatních papoušků, jen se objevím ve dveřích zimovačky, mám ji na sobě, ostatní ji nezajímá. A teď to hlavní .............. protože mi záleží na ní a ne na svých pocitech, je mi jí líto!!! Nikdy na ní nemůžu mít tolik času, co by měl její druh ve volieře. Jenže ona už žádného papouška nepřijme, celý život bude s důvěrou čekat na otevření dveří a svého člověka. Je to smutné.
A právě proto, že mi na ní záleží, zajistím ji hlavně a jen bezpečí! Občas jsem ji zkusila vzít třeba do další místnosti v domě, aby poznala něco nové. Její reakce vždy je strach! Neuletí, ale choulí se na mě, vyděšeně zírá. Když ji vezmu s klecí, je jí úplně jedno kam. Mohu ji vzít i autem, zvědavě kouká a brouká mi ta svá slovíčka. Postě je v bezpečné kleci, doma, kde to zná, papoušci jsou prostě takoví. Někdy mě napadá, jak by chudák byla vykulená, kdyby mi uletěla a ztratila se :-(.
Takže moje rada pro pohodu Vašeho papouška zní, prolétnutí a volný pohyb mu dopřejte doma, kde to zná a je mu dobře. Pohyb venku zajistěte buď volierou, do které ho v kleci donesete, anebo prostě opravdu klec ve vaší blízkosti. Samozřejmě že zastřihávání, kšíry, volný pohyb, jsou Vaše rozhodnutí. Můj názor znáte, třeba si z něj vyberete to lepší a nebudete tahat za slovíčka.
Hodně radosti s Vaším papouškem.