anonymní (neregistrovaný)10.02.2013, 16:06:49xxx.xxx.16.18V srpnu 2011 jsem si pořídil mníška. Mníšek byl socializovaný dokonce začínal mluvit jméno a pár slov .. Byl zvyklý na to ,že jsem ho každý večer vytáhl z klece , proletěl se potom se se mnou mazlil, "povídaly" jsme si atd. Jenže jsem potom musel změnil práci .Jednou jsem musel jet na jednání do Prahy na tři dny takže se o papouška starala přítelkyně. Ta nemá vztah ke zvířatům takže mu jen nasypala zrní a dala vodu .To bylo vše .( Přijel jsem domů a papoušek byl mrtvý..Nevím čím to je zdravý kus vše jak má být. Někde jsem četl že pap. smutil a tak umřel a že je lepší mít dva papoušky , že to pak líp snášejí , ale to se zase bojím že neboudou takový mazlíci a že budou na půl divcí..Je to tak a nebo je to jen takový blábol..(prosím rýpálky aby si svůj názor nechali pro sebe!)děkuji za odpověďi
Peťula (neregistrovaný)12.02.2013, 09:20:19xxx.xxx.38.103ahoj, no když ono je to trošku složitější.
Pokud chcete dokonalého mazlíka, tak jednoho. Jenže ho k sobě připoutáte natolik, že to může dopadnout i takhle špatně. Takže je dobré mít v záloze osobu, která s papouškem vychází, na kterou je zvyklý, a která Vás v době nepřítomnosti zastoupí.
Ale já osobně jako lepší řešení vidím dva ručně dokrmené papoušky stejného druhu opačného pohlaví. Sice možná opravdu nepřilnou k Vám dokonale, ale rozhodně s Vámi komunikovat budou a případnou samotu zvládnou lépe.
Určitě se tu dozvíte i jiné názory.
anonymní (neregistrovaný)13.02.2013, 16:04:15xxx.xxx.14.133Dobrý den, i já jsem zvolila dva popoušky, právě z toho důvodu, že nejsem doma pořád. Nechtěla jsem aby byl na mě fixovaný a pak trpěl když s ním nebudu. Mám dvě pyrurky perlaty opačného pohlaví. Obě jsou ručně dokrmeny. Ochočeny jsou obě, i když ne asi tolik jako u jednoho papouška, takže můžu jen doporučit.
anonymní (neregistrovaný)14.02.2013, 15:00:40xxx.xxx.227.133Já mám shodou okolností taky dvě pyrury perlaty (už to píšu i jinde), jsou to dvě sestry a měly 9 měsíců, když jsem je kupovala. Nebyly ochočené ani dokrmené, ale vsadila jsem na to, že to jsou pyrury a že se ochočí. Ještě je nemám ani tři týdny a už jsou úplně skvělé a čím dál odvážnější. Jsou na sebe hodně fixované, ale zajímá je i člověk. Před tím jsme měli pyruru černotemennou, dokrmenou, od mláďátka, ta byla úplně senzační, mazel jako blázen, ale taky závislák, drzoun a štípák. Ale když byl sám, hodně moc trpěl a pak nám to dával vyžrat. Stejně jsme ho moc milovali, ale bohužel jsme o něj tragicky přišli (nevýhoda příliš ochočeného ptactva). A tak jsme se teď rozhodli pro dvojici. Sice s tím původním pyrurou se to zatím nedá srovnat, ale zase to přináší úplně jiné kouzlo. A hlavně, člověk když u nich není, tak se netrápí tím, že papouši trpí samotou. Myslím, že to "ne úplné přilnutí" je daň, kterou stojí za to zaplatit.
