Řekla bych, že to záleží na jedinci. Měla jsem kdysi agapornise a ten se nikdy neochočil. Nakonec jsme mu pořídili alespoň kamaráda. Jinak zkusila bych to přes žrádlo. Pomalu a klidně nabízet přes klec nějakou dobrotu, co má hodně rád. Zrovna se snažím ochočit pyruru už asi půlroční taky z pod rodičů. Máme jí od soboty a přes klec si bere piškot a jablíčko, ale pořád je hodně opatrná, což je logický. Jinak rozhodně nespěchat. Nechytat ho do ruky, ale jít na něj pomalu a řídit se podle něj... když dá najevo, že už nemá o mlsky zájem stáhnout se zkusit to znova třeba za pár hodin. Já za Merry chodím s mlskama ráno a pak odpoledne, když přijdu ze školy, pořád na ní mluvím, přes den si sní povídá babička a už se začíná rozkoukávat. Dneska si třeba poprvé zakřičela. I když nevím jak agapornis, to jsou takový plašani... nebo alepsoň ti co jsem měla já byli.