Ahoj ... včera mi uletěl na zahradě z klece Kubík! Byla jsem v šoku! Uletěl do korun vysokých stromů a tam řval a řval. Hned jsem tam šla, prolézala hnusným houštím v domácích pantoflích a volala na něj....Jen jsem ho slyšela jak se ozývá, ale neviděla, byl hrozně vysoko (a navíc zelený). Pak mě napadlo, že doma se mnou hrozně rád jí (z pusy nejradši), tak jsem nacpala do pusy nějaký lupení... a žvejkala a říkala mňam -mňam - pojď papat - mňam -mňam - Kubíčku, to je dobrůtka....... no a on opravdu po kouskách sletěl až ke mně :-))) myslela jsem, že ho radostí umačkám a on se tulil a spokojeně vrněl. A to se mi nedavno zdálo že mi uletěl (něco na těch snech bude).....
Mám takovou radost, že jsem se o ní musela s vámi podělit :-)). Marie
Tak to moc gratuluju k chycení. Pocit znám taky, jen nám trochu déle trvalo než jsme ho odchytli, byl venku od večera až asi do 10 hod.dopoledne.
Naštěstí se držel pořád v blízkém v parku a přišel ke mně asi až když měl hlad. Teď to byl zrovna rok a pořád to mám v hlavě, takže pořád velká opatrnost :-)
Taky asi na tu hrůzu, bezradnost a bezmocnost hodně dlouho nezapomenu...... rozbrečela jsem se, až když jsem ho držela v náručí a on u mně spokojeně vrněl. Od té doby si dávám hooodně velký pozor :-)...je to prostě člen rodiny - náš mazlíček...