něco o kardinálech
Přidám zde jednu fotku, co jsem stáhl z internetu,jedná se zamozřejmě o jiný druh - poznáte který?
Kardinálové,turaka , leskoptve a vousáci mě kromě papoušků také hodně zajímají, ale nevěřím, že se k nim někdy dopracuji, jednak prostor a jednak snaha o vytvoření kolekce mých "preferovaných", které bych chtěl mít ve 2-3párech od druhu a to je dlouhá trať. Zdravím cone
pro cone děkuji za informace sejček
Ptáci tohoto druhu patří pro svůj půvab a temperament mezi nejzajímavější v chovatelských zařízeních. Kdo se již jeho chovem zabýval a dokonce docílil odchovu, rád na ně vzpomíná. Já jsem je vídal pravidelně v zoo obchodě pana Quaisera v Liberci, ale v oněch dávných letech nebyli pro mne pro svoji cenou dosažitelní.
Systematika
Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
Podčeleď: Kardinálové (Richmondeninae)
Rody: Gubernatrix, Paroaria, Passerina, Guiraca, Cyanocompsa, Richmondena, Hedjmeles
Rozšíření
Brazílie a Bolívie, přes Paraguay a Uruguay až do Argentiny. Obývá savany, světlé lesy a kulturní plochy. Zdržuje se většinou v párech nebo malých skupinkách.
Popis (podle Karáska)
1,0 vrch má těla žlutozelený, na lopatkách a horním hřbetě černě žíhaný. Na temeni hlavy do hrotu prodloužená černá chocholka. Uzdička a skvrna nad okem černá. Široký pásek nadoční a víčka zlatožlutá. Brada a hrdlo černé. Tváře, strany krku a celá ostatní spodina zlatožluté. Malé krovky křídelní žluté, prostřední černé se žlutými konečky, tím vzniká na křídle přímá páska. Letky černé. Prostřední pera ocasní černá, sousední černá se žlutými konci, ostatní žlutá. Zobák rohově žlutý, nohy šedohnědé.
0,1 má všechny barvy kalnější, vole do šeda, pásek nadoční, okolí oka a tváře bělavé.
Délka 18–20 cm.
Krmení
26 % lesknice, 27 % bílé proso, 15 % drobné proso Plata, 7 % japonské proso, 7 % oves, 4 % pohanka, 2 % rýže Paddy, 3,5 % lněné semeno, 2,5 % semenec, 1 % nigr, 5 % kardi, červené proso v klasech. V zimním období zvýšíme dávku kardi (mnoho tuku) a doplníme slunečnicí. Nakličujeme 60 % speciální směs pro kardinály z obchodu, 20 % nigru a 20 % kardi.
V době odchovu nabízená vaječná míchanice se u většiny kardinálů nesetkává s dostatečným zájmem.
Živočišná potrava: mouční červi, larvy brouka plesnivce obilního, muší larvy, dále ještě kukly lučních mravenců, travní plankton nalovený entomologickou sítí, cvrčci. Doporučován je také celozrnný chléb a bramborová kaše.
Je třeba pamatovat na ovoce a zeleninu podle ročního období (např. jablka, salát, okurky a sladké papriky). Sortiment si nepochybně každý chovatel doplní sám. Výběr zeleného krmení by měl být co nejširší, poněvadž prospívá zdraví kardinálů.
Z obilnin se doporučuje proso, pšenice, dále slunečnice a kukuřice buď ve stavu mléčné zralosti nebo naklíčené. Stále musí být k dispozici minerálie ve formě sepiové kosti a skořápky ze slepičích vajec. Skořápky je třeba upravit: převaříme je, propláchneme a pak dáme důkladně uschnout nebo po dobu jedné hodiny a při teplotě 150 °C je sterilizujeme v pečící troubě. Do takto upravených skořápek můžeme přimíchávat minerální směsi od výrobce (např. Quiko, CéDé apod.).
Uvykání
Vyžaduje, aby se zájemce nejdříve informoval v odborné literatuře o vlastnostech a nárocích druhu. V této věci často uspějeme s dotazy u zkušených chovatelů. Uvedu některé bližší údaje, které je potřeba zjistit:
– kde dosud byli ptáci umístěni a čím byli krmeni,
– jestli dostávali nějaké léky (např. antibiotika),
– zda jedná se o ptáky z dovozu nebo odchovu,
– stáří ptáků, potřebné množství potravy,
– od původního majitele doporučený způsob uvykání.
Vhodná je prostorná klec (např. 120×50×50 cm) nebo menší voliéra s několika úkryty. Podávané krmení musí obsahovat všechny složky, na které byli ptáci zvyklí u prodávajícího a teprve postupně je navykáme na náš způsob krmení. Kdybychom skladbu krmení změnili naráz (především jde o zelené a měkké krmivo) mohlo by to vyvolat žaludeční a střevní onemocnění.
V prvních dvou týdnech po získání ptáků by bylo vhodné dávat místo čisté vody heřmánkový čaj. Vitaminové přípravky se doporučuje v tuto dobu dávat jen v případech, že ptáci byli léčeni antibiotiky a tento lék narušil střevní mikroflóru.
Chovatel N. dává ihned po získání kardinálů vyšetřit trus na střevní parazity. Také radí na doporučení veterinárního lékaře provádět výtěr kloaky a zobáku na bakterie a plísně. Probíhá-li vše uspokojivě, je možno po uplynutí 4 týdnů přemístit kardinály do připravených voliér natrvalo.
Pokud jde o snášenlivost, jsou zelení kardinálové vůči jedincům svého druhu velice agresivní a proto je musíme chovat výhradně v párech. Máme-li v chovu více párů, doporučuje se udělat taková opatření, aby ptáci na sebe neviděli. Kdyby to tak nebylo, mohlo by to negativně ovlivňovat průběh hnízdění. Mimo dobu hnízdění jsou kardinálové vůči cizím druhům ptáků většinou velmi mírumilovní. Stupeň svárlivosti je většinou individuální podle vlastností jedinců.
N. choval po řadu let ve voliéře 4×2×2 m pár kardinálů zelených, který i v době hnízdění toleroval tyto druhy ptáků: pěnkavy indigové, rýžovníky, zvonohlíky alario a kanáry. Podle Rutgerse by bylo možno přiřadit ještě křepelky, andulky, holuby a cizokrajné špačky.
Hnízdění
Chovatelé se vesměs shodují v tom, že chov těchto kardinálů je snadný, rozhodně snadnější než chov dobře známého kardinála červeného. Je nutné splnit všechny základní podmínky – umístění ptáků, krmení, vybavení voliér, stavivo, hnízdní příležitost aj. Kardinál zelený se pro svůj půvab, ale především pohyblivost, hodí lépe k chovu ve velkých voliérách, kde se teprve jeho temperament může dokonale uplatnit. Máme-li v chovu několik párů kardinálů zelených, neměly by voliéry těsně sousedit – navazovat jedna na druhou. Vhodným řešením by bylo, že mezistěny mezi voliérami nebudou z pletiva, ale z dřevotřísek nebo plastových materiálů. Voliéra musí být osázená vhodnými dřevinami, kde by ptáci nacházeli úkryt. Doporučit lze keř ptačí zob obyčejný (Ligustrum vulgare), borovice (Pinus), bez černý (Sambucus nigra), zimostráz vždy zelený (Buxus sempervirens) aj. V houštinách umístíme umělé podložky na postavení hnízda.
Němečtí chovatelé doporučují také drátěná hnízda z pozinkovaného drátu s krytem a plstěnou vložkou v důlku. Říkají mu císařské hnízdo (Kaisernest). Proč tak honosně? Stejný typ u nás používali chovatelé kanárů již před desítkami let. Drátěné hnízdo umisťují volně do keřů a kardinálové ho ochotně využívají. Jako stavivo se hodí snítky břízy, třešně, túje, bavlněná cupanina, různé trávy, kokosová a sisalová vlákna, zvířecí chlupy, mech aj.
Koncem března – začátkem dubna se mohou přemístit chovné páry kardinálů do vyčištěných a vydezinfikovaných voliér. V průběhu stavby hnízda přináší sameček v zobáku snítku, poskakuje okolo samičky se spuštěnými křídly, vějířovitě roztaženým ocasem a pohupuje se nahoru a dolů (Beck).
Pokud byli ptáci v zimních měsících příliš vydatně kmeni, jsou na začátku hnízdění příliš tuční a je nutno zavést odtučňovací režim. Dává se jen velmi málo zrnin, naproti tomu se podíl zeleného, naklíčeného, jablek, salátových okurek a živočišné potravy zvolna zvyšuje. Pozitivní průběh hnízdění je ovlivňován také proletovými prostory.
Počet snášených vajec je 3–5, průměrně 4. Doba vysezování začíná po snesení třetího vejce. Na snůšce sedí pouze samice, podle Neunziga 12–14 dnů, podle Beckeho 15–16 dnů. Kontrolu hnízdění snášejí kardinálové celkem dobře. Doporučuje se snášená vejce postupně odebírat a nahrazovat je vejci z umělé hmoty. Po snesení třetího vejce se provede výměna vajec a tím se docílí líhnutí téměř všech vajec současně, což se projevuje na rovnoměrném růstu všech sourozenců. Mláďata vyletují z hnízda za 14 dnů (Neunzig), za 17 dnů (Rusz).
Vylétlá mláďata se do hnízda nevracejí. Ve většině případů nejsou ještě letuschopná. Je nutné dát do voliéry větve nízko dna voliéry, aby se po nich mláďata dostala do vyšších míst, kde je tepleji, protože v tuto dobu jsou mláďata nedostatečně opeřená, zvláště na břichu, prsou a zátylku. Pokud by musela nocovat v chladné noci na podlaze voliéry, mohlo by dojít k podchlazení s následným úhynem. Velmi se vyplácí sypat v tuto dobu na podlahu hobliny.
Když začnou při odchytu mláďata křičet, varují staří hlučným naříkáním a jsou dokonce schopni zaútočit na svého ošetřovatele. Samec je asi 14 dnů dokrmuje sám, protože samička už sedí na další snůšce. Mladé kroužkujeme 5.–7. den věku, kroužky o průměru 4 mm. V jedné sezóně mohou kardinálové zahnízdit 3–4×. Soběstačná mláďata je nutno od rodičů oddělit, aby nerušila hnízdění. Přepeřování trvá 3–4 měsíce, do šatu dospělosti až do příštího jara, někdy i do podzimu.
Použitá literatura:
Karásek J. (1935–1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích
KPEP, Praha
Rutgers A. (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländische Stubenvögel
Urania – Verlag, Leipzig
Naggatz, H. (1996): Meine Erfahrungen mit Grünkardinal
Die Voliere 8 a 11/1996, Alfred