Dobrý večer všem,
potřebuji, prosím, radu.
Náš amazoňan oranžovokřídlý se začal dnes dost hlasitě projevovat. (Je starý asi 10 měsíců, z voliéry, doma ho máme měsíc a půl.) Předtím o sobě skoro nedal ani vědět, až na výjimky.
To, že se si každý papoušek občas zakřičet musí (a některý druh holt víc..) anebo křičí, když je sám a nelíbí se mu to, bych pochopila. Ale jak si vysvětlit křik, když jsme s ním byli zrovna v místnosti a prakticky celou dobu jsem se mu věnovala..? Ikdyž jsem na něj začala mluvit a uklidňovat ho, vůbec nepřestával. Přestal teprve až sám chtěl. A to se pak opakovalo asi 4krát.
Neumím si to nijak vysvětlit.
Bojím se, aby se z toho nestal zlozvyk. Na uklidnění jsem mu nic nedala, aby se pak nenaučil, že křikem si bude vynucovat žrádlo. Navíc když křičel, byl zrovna na bidle na kleci, takže nebylo možné ho ani zakrýt. Ikdyž ani to se mi nezdá jako dobré řešení, dočasné možná, ale ne na delší dobu, navíc by se mu mohlo pod dekou hůř dýchat..
Děkuji za rady.
Voliéra to vyloženě není - aspoň já bych to tak nenazvala :)
Je to poměrně velká klec. Snažili jsme se vybrat klec prostornou tak, aby jemu vyhovovala, a nám tu vyloženě nepřekážela. Ale teď už si začíná víc a víc zvykat - takže bude snad trávit více času mimo klec.
Ale jinak to vypadá, že v kleci je spokojený, nejvíce a nejraději využívá dvě hornější bidla, spodní ho vůbec nezajímá. Když má náladu, leze po kleci jako netopýr :)
Ještě když jsme měli penanta, mohl se zbláznit radost z koupání. Nejdřív měl vaničku, ale ta mu byla pak celkem malá, tak jsme zkusili vanu. Lituju, že to nemám natočené :) Vždycky jsem napustila trochu vody a on si tam skočil. Plácal křídly, rochnil se a všelijak si u toho hlasitě vykládal a švitořil. Takhle se mohl cachtat klidně denně :) Penanti jsou prostě milovníci vody :)
Nevím, jestli mám Oldovi poděkovat, aby mě někdo nesprdl :)
Každopádně chci znovu opakovat, že každý názor je pro mě důležitý - ať je pozitivní nebo negativní. Bez všech názorů z tohoto diskuzního fóra bych nepokročila tam, kde jsem s Pepčou teď.
Evi, Váš Alexandr je krasavec.
Pepíkova klec je nahoře otvírací a dá se tam pohodlně zasadit bidlo. Ale toho se zatím bojí. Chce být na kleci jen když tam bidlo není. Pokud tam je, kouká z dálky - dneska například seděl na skříni a koukal tak dlouho, dokud jsem ho neoddělala :) .. Ale i na bidlo si určitě časem zvykne. Chce to vydržet.
I tak je fakt, že dělá obrovské pokroky - nikdy by mě nenapadlo, že už po měsíci na sebe nechá sáhnout.
S tím létáním a přistáváním se mám zřejmě nač těšit, pamatuji si, jak rosela strašně ráda létala po celém bytě a ze všeho nejradši přistávala všude možně :) A pak se jí, mršce, nechtělo už vůbec zpátky do klece.
Já od sebe nechci nikoho odhánět, jestli to tak působí, to mě mrzí.
Kritika je taky důležitá. Bez toho by se člověk vůbec nenaučil, jak dělat věci jinak.
Jen jsem chtěla říct, že chápu, že nelze přistupovat k papouškovi jako k psovi. Právě proto, že je papoušek osobnost, nenechá sebou jen tak manipulovat.
A rozhodně uznávám, že moje zkušenosti jsou minimální. Právě proto sem píšu a jsem ráda za všechny rady (ikdyž to tak možná nevypadalo). Spousta informací odsud mi už dost pomohla.
Máme nyní "jen" jednoho .) Penant nám bohužel uhynul po poměrně krátké době. Pak zemřel i pes. A bez zvířecích společníků to není ono... Bohužel hafana si zatím nemůžeme pořídit, takže nakonec tu máme amazoňana Pepíka :)
Pro 109.90:
to mi nemusíte povídat, že papagáj není pes .))
Měli jsme hafana 11 let, poznám tedy ten značný rozdíl :)
Ohledně hlazení - dělám to, jak píšete - jemmě ho jakoby škrabkám. Vždycky naježí peří za krkem a na hllavě a přivírá očka. - Tak se mu to snad líbí.
Jinak děkuji za názory všem.
Jsem ráda za jakýkoliv sebemenší pokrok :)
Včera i dnes už byl mimo klec, pokaždé se trochu proletěl (ikdyž zatím celkem nemotorně, největší problém je zatím přistávání) a pak sám chtěl zase na klec. Dala jsem mu tam misku, tak baštil, misku jsem mu pak vzala, dala do klece a on si tam v pohodě vlezl. Dokonce se i venku nechal pohladit.
To mi povídejte :)
Náš roselák uměl pěkně ječet, když chtěl, aby s ním někdo byl. Naštěstí se to nedělo tak často.. Jinak by s náma asi sousedi vyběhli .)
Ať Vám dělá radost :)
Něco jiného je, když mi dá zobákem najevo, že už nechce být hlazen apod. V tomhle případě to nikdy neudělá silou. Ale dost silné neočekávané kousnutí se může stát dost nepříjemným zlozvykem.
A na té ruce netrvám. Nezblázním se, když nebude chtít.
Orino, nesouhlasím. Už je dost oprásklý, dost si dovolí a pokud zrovna chce, nebojí se kousnout do krve. On musí pochopit, že takhle rafat nemůže.
Já naprosto chápu, že papoušek má náladu, kdy se hladit nechá a pak náladu nemá a nechce, aby ho někdo obtěžoval. To vidím hned, snadno se to dá poznat i z jeho očí, sotva když vložím ruku dovnitř, kouká na mě pohledem "dej tu ruku pryč". Tak já ji dám pryč. Ale pakliže je přátelský, nechá se pohladit a pak si nečekaně rafne, nepřipadá mi, že bych to měla tolerovat a dělat, že se vůbec nic neděje.
Sama jste mi jednou psala, že si z nás nesmí udělat otroka.
A předně chci říct, že na něj nefoukám. Napsala jste to, jako bych to dělala pořád. Za tu dobu, co ho máme, jsem to udělala max. třikrát. A DOST jemně.
O osobnosti amazoňana mi nemusíte vykládat.
Záleží na ochočenosti papouška. Velmi ochočený si nechá opatrně od svého majitele obrousit drápky i pilníkem. Cvakání není pochopitelně úplne ideální - pro papouška to není příjemná procedura a může se Vás pak bát (hlavně Vaší ruky). Může to udělat veterinář.
Určitě to chce ty větve, taky často obměňovat, a ať jsou hrubší. Existují i speciální brusná bidla. I ta sépiovka není na škodu.
Ohledně zobáku Vám asi neporadím :/ .. Každopádně ten se nikdy nezastřihává (aspoň tak jsem to četla).
A jestli to dělají i jiní papoušci netuším .)) Každopádně náš penant trávil dost času právě na dně kleci (hrozně ho to bavilo), zato amazoňan na dno klece nechodí vůbec.
Já jsem tak strašně ráda, že to tady někdo zmínil ! :)
Přesně tohle dělal i náš penant. Když jsem to viděla poprvé, nemohla věřit vlastním očím. Ale opravdu dělal kotrmelce. A byla to strašně srandovní podívaná :)
Máme přes měsíc a týden doma 10ti měsíčního amazoňana.
Je z voliéry, odchován rodiči, přesto si velmi rychle zvyknul. Prakticky od začátku si bral krmení i z ruky přes mřížky a brzy se nechal pohladit. Nyní si bere krmení normálně přímo z ruky a nechá se pohladit krásně i po hlavě.
Pokud se však pokusím o užší kontakt rukou, nelíbí se mu to. Zřejmě má strach, že když si vleze na ruku, může dojít "k omezení jeho svobody". Když si dám na ruku pamlsek, vezme si ho pouze pokud není ve velke vzdálenosti. Jakmile ho dám na ruku dál, začne na mě výhružně krákat, občas otvírá zobák a někdy si i kousne. (To mu pak jemně fouknu na zobák, aby věděl, že to nesmí). Nikdy mu však ruku nenutím.
Někdy jen tak sedím vedle klece, ruku nechám volně ležet vevnitř a on si ji ze všech stran prohlíží. Občas přijde blíž a oždibuje ji. Doufám, že je to na správné cestě a že časem se přecejen odváží. I tak bych byla ráda za nějaké vaše tipy či postřehy :)
Hezký den,
H.
Ještě pro tazatele - také se vyplatí nechat papouška otestovat na polyomavirus (případně na onemocnění PBFD - ikdyž na toto amazoňané tolik netrpí).
Určitě se také hodí nechat mu udělat rozbor trusu na parazity a bakterie. Papoušek se může jevit zcela zdravý, ale nikdy nevíte.. (Já jsem se nestačila divit, když rozbor trusu našeho amazoňana prokázal vajíčka škrkavek. A to ho chovatel odčervoval. Je však z nedlážděné voliéry - a to je pak hned...)