Dobrý den,
také přispěji s pár obrázky. Nejdříve jsem mému alexandrovi udělala hrací místečko pověšené na zeď. Když dostal novou voliéru, tak jsem mu k ní udělala i ptačí strom - větev z lípy, která je zasazena do květináče pomocí křížem přišroubovaných prkýnek, aby se nekývala. Nahoře přišroubováno pár bidýlek a samozřejmě hračky. Když jsou stomy olistěné, ke štěstí mu stačí přivázat jednu větvičku.
Dobrý den,
rozhodně bych nedoporučovala velkého papouška, když nejste 10 hodin denně doma. Všichni papoušci jsou společenští a nejsou rádi sami. Ale když jsem ještě nepracovala doma, měla jsem korelu a té stačilo mít přes den puštěné rádio a tak se zabavila po dobu, kdy jsem nebyla doma. Dobře se ochočuje, ale málokdy se naučí mluvit. Kvůli snadnějšímu ochočení by bylo dobré mládě, ale když bude ze začátku dlouho samo, nebude to pro něj příjemné.
Pro aerforce - plně souhlasím, navíc já bydlím ve městě a přestože musím odhazovat sníh z chodníčku, jsem ráda, že je bílo. Protože ve městě, když není sníh, je hrozně šedivo a smutno. Také už mi není dvacet, ale sníh mám ráda, i když je s ním práce. Krmítko mám za oknem, vrabci už tu dlouho nejsou, takže chodí jen sýkorky a občas jeden mlynařík. Sypu taky trochu do truhlíku, ve kterém nechávám přes zimu hlínu a tam chodí kos a sojka. Občas se zastaví i straka. Jednou tu byl i strakapoud.
Dobrý den Christie, pokud lezou v kleci, může to být z podestýlky, bývá to často v pilinách nebo písku. Než něco podáte korele, prohlédněte ji pod pírky jestli tam také jsou a také právě vypuštěný trus. Já proti breberkám v peří používám Arpalit (dá se koupit skoro v každé lékárně), proti vnitřním Panacur 2,5% (ten se dá sehnat na burzách, výstavách nebo na internetu, u veterináře mívají obvykle silnější koncentraci, kterou je složité ředit). Eva
pro 207.197 - moc pěkní mazlíci. Mám podobnou zkušenost s korelou a kanárkem, také byli velcí kamarádi, ale protože kanáři se nedají moc ochočit, po mně lezla jen korela. Ovšem kanárek to bedlivě pozoroval a občas se i pískáním dovolával korely, aby letěla k němu. Zaujalo mne to sezení na fotce, mohu poprosit poslat na e-mail nebo dát sem fotku celého? Moc děkuji. Eva
Zdravím. Můj alexandr si nožičkou jakoby zakrývá zobáček, když má brebentivou náladu, takže to možná je opravdu odposlouchaný zvuk a jen ho opakuje. Eva
U alexandra záleží opravdu na povaze. Mám jednoho, ten se snese s každým a druhý je zatím dost dominantní, ale není zatím úplně ochočený. Povahou je alex paličatější než korela, ale myslím, že by se spolu mohli snést. Ovšem zpočátku musí mít každý svou klec. Předpokládám, že mluvíte o domácích mazlíčcích. Také je dobré pokud jsou buď oba dokrmení ručně nebo oba z voliéry a mladí.
Já jsem pořídila mému alexovi kamaráda, rovněž alexe a teprve dnes (po necelých dvou měsících), kdy ten nový sám vlezl do "soukromé" voliéry prvního, je nechávám přes noc poprvé spolu. Uvidím co to udělá. Přes den se snášeli, jen u jídla se vyhazovali, což je normální. Eva P.
Dobrý den Olgo, já mám takovou zkušenost s agapornisem, že alexandra malého, který je větší a ostřejší než korela, stále proháněl, až by ho uštval. Musela jsem je pouštět zvlášť. Ale souhlasím s tím, že záleží na každém jedinci. Eva P.
Ivo, já to nemyslela zle, ty cirkusové kousky. Z toho co jste již sem napsala chápu, že byste jim neublížila. Nevím jak mníšek, ale alexandři jsou velcí akrobati (alespoň ten můj určitě). Nejradši leze po zácloně nebo závěsu hlavou dolů. Vždycky vyletí až ke konzoli a pak po zácloně nebo závěsu pomalu šplhá po hlavě dolů. Občas se zastaví uprostřed u tkaničky, vyjukne z okna a začne nadávat autům na ulici.
Takže jestli jsem dobře pochopila, chce to hodně jásat, když udělá bobek tam co chci já?
Petro, mám dokrmovaného alexandra malého. Když byl malinký, také spal s plyšákem, myslím, že je to náhrada za tulení se k sourozencům v hnízdě. Když povyrostl, tak ho začal okusovat, až ho celého rozcupoval. Takže myslím, že nemusíte mít strach. Eva P.
No to je úžasné! Tak naučit ty moje pacholky kadit v kleci nebo na jejich stromě, to zkouším pořád, ale nedaří se. Jak jste ho to naučila? Mám alexandry malé, ti jsou trošku paličatějščí než mníšci, ale ten jeden je taky mazel. Ať se hnu kam chci, hned ho mám na rameni a chce jít se mnou. Takové ty "cirkusové " kousky je učit nechci, ale to kadění bych chtěla. Robi, to je ten starší, tan breptá hlavně po poledni, když odpočívá a pak k večeru, než se uloží ke spaní.
Ivo, moc Vám fandím a cítím to stejně. Jsem stejný "cvok" do zvířat jako Vy. Ale oni nám to vracejí. Také jsem adoptovala z podobného důvodu vodní želvu a když moji kanárci měli jedno mládě chromé (nemělo prstíky na jedné nožičce), chovatel mi řekl, že stejně dlouho nevadrží, abych mu zakroutila krkem, tak jsem to nevzdávala a udělala jsem mu placatá bidýlka, aby se na nich udržel. Pravda je, že žil jen rok, ale šanci dostal. Když to někdy vidím v těch zverimexech tak taky skoro brečim. Někteří majitelé těchto obchodů berou zvířata jen jako věci k prodeji a ne jako živé tvory. Jste fajn a přeju hodně radosti s Vašimi zvířátky. Eva P.
Malá oprava předešlého textu - nevydržel, úlohu.
Taky mám ráda vyprávění o lumpačinách papouščích mazlíků. Přidám ještě jednu, bohužel foto nemám: když byl malý, tak si ze mně udělal osušku. Vždycky když se koupal na stole v misce, tak přestože měl hned vedle ručník, raději si vždy vletěl na mojí hlavu a utíral se do mého drdůlku. Na závěr si asi ještě čistil zobáček okusováním mé spony, kterou se mu podařilo nějak rozepnout. A jak spadly svou váhou moje vlasy, tak se tak lekl, že se do nich drápky zamotal a zůstal v nich viset - velmi zajímavá ozdoba. Eva P.
Ruza5 - tento nájezd hrneček přežil, ale později už to nevadržel, protože Robíček ho shodil na zem. Ale svou úůohu splnil: Robi hrozně rád lítal na všechny poličky a vše co na nich bylo házel dolů, takže má taktika jak ho to odnaučit byla, že jsem mu do tohodle hrnečku tak, aby to viděl, dávala kousky piškotů. On je chodil lovit a přestal si ostatních poliček všímat. Připojuji ještě dvě-nemůžu si nic vzít k jídlu, aby to ten pacholek hned nešel ochutnat. Eva P.
Dobrý večer,
souhlasím s tím, že každý má jiné zkušenosti a co je pro jednoho hlučný pták, pro druhého může být celkem tichý. Pokud jste nikdy nechoval papouška, doporučovala bych ale raději menší nenáročnější druh. Abyste nedal hodně peněz za papouška a on Vám třeba díky nedostatečné péči uhynul. Já mám zkušenost s korelou, která se ochočila celkem snadno a byl to velký mazel. Je to celkem nenáročný ptáček, ovšem má pronikavější křik. Teď mám alexandra malého, který také není příliš náročný. Ten nemá tak nepříjemný křik jako korela, ale v tak zvané "pubertě" se stává někdy nepříjemným štípavcem a musí se usměrnit. To už máme za sebou a je to taky mazel, ale nemá rád hlazení, jen drbání. Ovšem uvědomte si, že papoušek mazel, pokud je jen jeden, potřebuje hodně pozornosti, ne aby byl celý den doma sám, než přijdete z práce. Eva P.