Jsem to jenom já? Začínám si myslet, že ano a že je nejvyšší čas svět kolem koní opustit, koupit si pozemek a poníka jako společníka pro svého koně a prostě si to dělat sama, jak chci, bez nutnosti s nikým dalším od koní interagovat.
Třeba jsem ten problém já - ano, možné to je. Ale faktem je, že v oblasti práce i nekoňských kamarádů tyhle negativní zkušenosti nemám.
Kde začít? Třeba už před 30 lety, kdy jsem jako malá holka jezdila u soukromnice, všechno fungovalo, rodiče jí poctivě platili, brala mě s sebou ven, takto to trvalo několik let … až se jednoho krásné dne prostě přestala ozývat, přestala brát telefon, nechala se před mámou zapírat radši než aby jasně řekla: Sorry jako, už vám dítě vozit nebudu. 30-letá ženská s chováním malého dítěte. Tehdy jsem to fakt obrečela, protože jsem nechápala proč, ale teď už to chápu. 80% lidí od koní jsou jako malí fracci. Pomstychtiví, urážliví, bezohlední, neprofesionální.
Kde pokračovat? Co třeba u ustajovatelů, kteří se hrozně diví, když chcete smlouvu nebo že by měli třeba řešit hromadné odčervení stáda nebo jak v zimě vydrží koně x dní bez vody se zamrzlými napáječkami ("oni si na ně zafuní" - nezafuní, prostě nezafuní, když jsou zamrzlé trubky venku, je to prostě fyzika a nosili jsme si tam vodu sami z hlavní stáje v kýblech). V kolika jsem byla stájích, kde se dávalo seno pořádně jen večer, když jezdili majitelé ? Kde se naprosto šíleně a nevysvětlitelně kradlo, kde se k sobě dospělé ženské chovaly jako parta puberťaček? (Pomluvy, intriky, naschvály.)
A vůbec tady nechci dštít síru na ustajovatele. Pozor, chci dštít síru NEJEN na ustajovatele, ale naprosto na všechny, co mají co do činění s koňmi. Kolika lidem se stalo, že kovář prostě přestal odepisovat? Kdo si objednal sedlo u člověka, co si vzal tolik zakázek, že není schopen absolutně nic stihnout v termínu a řeší to prostě tak, že vás ignoruje. Kolikrát jsem slyšela, že je kůň xxxxx nebo xxxx nebo snad xxxxxx, když se něco stalo a došlo na lámání chleba? Chápou ty lidi, že kůň je zvíře a že zodpovědnost za jeho výcvik, bezpečí a přežití je prostě na nás?
Kde skončit? Nikde, to prostě nemá konce. Prodejci koní - lži, lži a lži. Veterináři - dokud je vše ok, tak inkasují, ale nedejbože uznat vlastní chybu. A takhle je to se vším. Kde je nějaký smysl pro odpovědnost, pro pořádek, pro férovost? Najdu ho někdy u koní? Diskutujte.