Pro relevanci je třeba doplnit, že na Alandech je chováno cca 900 včelstev. Kleštík se tam opakovaně objevil před rokem 2013 a naposledy byl detekován v roce 2021 (na 2 stanovištích):
Infestation found in 2021 • Routine surveillance revealed one infected apiary in the municipality of Brändö • Another infected apiary found when inspecting and sampling the apiaries near the 1st positive apiary • Boths apiaries emptied: bees killed and hives destroyed in one apiary and hives including the bees transferred to the continental Finland from the other infected apiary • No other infected apiaries found • The origin of the infection is not known • Probably some infected bees have managed to travel by a ferry from the continent.
Ono to bylo myšleno s nadsázkou, což nevím nakolik bylo pochopeno. Já se ptám jak je možné, že po 30 letech likviduje kleštík včelstva, aniž by se početně přemnožil. Nejspíš to bude tím co jsme 30 let dělali. A co jsme dělali? “Léčilo” se hlava nehlava a včely neustále prodejem oddělků cestovaly po celé republice. Co to způsobilo? Vznikly a vznikají neustále nové populace kleštíků se smrtící náloží virového koktejlu pro včelstva přírodou nevyselektovaná k vyšší odolnosti (množí a zachraňuje se vše bez nějaké vize) a utlumená chemoterapií. Je dávno známé, že včelám zkrátí život virus injektovaný kleštíkem, neboť imunitní reakce včely likviduje vitellogenin zodpovědný za dlouhověkost. Proto je dobré mít v úle “zdravé” kleštíky. Jaká je přesně souvislost mezi viry přenášenými kleštíkem a jeho zdravotním stavem nevím, ale obvykle se oslabený organismus stává snadněji terčem patogenů.
Ano, myslím si, že kleštíka se snažíme všemožně hubit a tak měníme jeho vlastnosti i zdravotní stav oproti běžnému stavu populace neovlivněné chemickým bojem (on se přizpůsobuje). Možná jsou takoví kleštíci nositeli virulentnějších kmenů virů. Jak přesně to funguje nevím, je to selská úvaha na základě toho jak to funguje všude v přírodě. Máme oslabené včely a nějak patogenně infikované kleštíky, to je vše co vím. Nezbývá než pokračovat v boji (různé kys. clony atd…), dokud to tedy bude fungovat (metoda vyrážení klínu klínem aneb když to nejde malým kladivem, tak vezmu větší kladivo - co na tom že velkým kladivem mlátím s kleštíkem i včelu) a nevznikne nový netušený problém (ale on už evidentně vznikl a vzniká), nebo to zkusit jinak.
V tom určitě máte hodně pravdu. Jenže i kdybych se rozhodla neléčit - pěstovat zdravého roztoče, ty nemocné si včely přinesou z okolí.
Já jsem i tak trochu uvažovala , jak Tom50 zmiňuje že mu pár úlů klempíruje, jestli to trochu nesouvisí s mírnou změnou v chovu. Někde tu psal, že poměrně pravidelně část nejlepších včelstev zjara prodá a nechá si ty slabší. Letos to tak neudělal. Není tedy možné, že problém mají právě ta tvz nejlepší včelstva, co letos zůstala doma? Protože právě ta slabší - rok předtím založená včelstva bývají vůči varoáze a problémům s ním spojených, odolnější?
Moje zkušenosti nepotvrzují, že by docházelo k tak masivním reinvazím jak se všude píše, tedy pokud včelař necpe včely tam, kde je již extrémně zavčeleno. Vždy se snažím dodržet vzdálenost 1 km, ale raději 2, pokud to jde.
Ještě k předešlému. Je lépe problémům předcházet, žít zdravě, než pak být nucen chemoterapií ničit třeba s rakovinou i zdravé buňky, prospěšné bakterie a vůbec mikrobiom a vyvolat sekundární onemocnění.
Zkusím se zamyslet trošku kacířsky. Víme, že VD sám o sobě včelstvo nezahubí, alespoň ne během 1 roku. V devadesátkách byly běžné spady v tisícich ks a včely byly prakticky v pohodě. Co se změnilo a proč, že v posledních letech padají včelstva jakoby bez roztočů, nebo s jejich relativně nižším počtem? VD je organismus jako každý jiný. Já si myslím, že je rozdíl mezi zdravým a nemocným roztočem. Neustálý chemický boj neprospívá ani včele ani kleštíkovi. Zdravý roztoč neinfikovaný mixem virů není pro včely hrozbou, nemocný oslabený roztoč ano. Potřebujeme v úlech zdravé, vitální roztoče. Proto tvrdím: Pěstujte zdravé roztoče, budete mít zdravé včely. Pár desítek až stovek zdravých roztočů nemůže včelstvo ohrozit a je snadné nenechat je přemnožit nad únosnou míru i bez chemie. Furt se bavíme o správném úle, léčení, jak co nejlépe kleštíka vyhubit každý rok na “nulu”, ale třeba je klíč úplně někde jinde. Alespoň podle mých poznatků to tak vypadá.
Jako u všech látek jde o to najít hranici, rozmezí snesitelnosti pro včelu a pro kleštíka. Umím si představit řízené použití CO2 u farem, kde se zimují včelstva v klimatizovaných halách s řízenou atmosférou a teplotou. Ostatně v Kanadě , co jsem tak brouzdal po netu, už to někde využívají. Vyšší hladina CO2 prokazatelně kleštíkům nesvědčí. Neumím si ale představit jak by se podobný mechanismus dal uplatnit v klasických nástavkových úlech ve venkovním prostředí.
Většinou je tekutý, protože většina lidí chce tekutý a proto většina včelařů rozehřívá, aby med prodali. No a vy jako zákazník na první pohled nepoznáte, zda byl ztekucený šetrně na 42 °C nebo třeba na 80 °C a tím byl zcela znehodnocen. Je to bludný kruh, ze kterého lze vystoupit jen když budete se zákazníky mluvit a dělat osvětu. Já nyní prodám většinu medu zkrystalizovaného nebo pastovaného. Vždy dávám zákazníkovi na výběr. Chcete med ztekucený nebo přirozeně zkrystalizovaný? Divili byste se, ale to jedno slůvko dělá divy.
Zvykly jsme si všechno svádět na VD, o tom to je! Jakýkoliv problém se včelama a hned za ním vidíme VD. Přitom možných příčin je celá řada, ať už jde o vlivy z přírody nebo atropogenní (způsobené člověkem/včelařem, respektive jeho hloupými zásahy). VD slouží jako univerzální obětní beránek a včelaři jsou slepí a hluší k tomu dalšímu. Vládne temnota, lenost, nevědomost!
Taky myslím, že vždy záleží na tom kdo a co chce najít. Co se týče limitů, když je toho tam méně, není to absolutní záruka nezávadnosti. Na druhou stranu každý den sníme, vypijeme a vdechneme takové množství polutantů, že včelařská chemie je zanedbatelná. Můj postoj je ale stále stejný, používat toho co nejméně a pokud možno vůbec a pokud ano, tak aby to bylo rozložitelné bez reziduí. Tak se snažím to dělat nejen ve včelařině, ale i v domácnosti, v sadu, na zahradě a všude, kde se pohybuji. Zanechávat po sobě co nejmenší stopu. Jde o princip. Dám příklad. Včelař zruší stanoviště, ale na místě zůstanou rozmlácené flašky, pneumatiky, rozcupovaný polystyren, hadry a na zemi se válí zbytky úlů. Po mě nezůstane nic a za půl roku nikdo nepozná, že tam někdy bylo stanoviště. Jsou věci, které děláme z principu, protože vnitřně cítíme, že je to správně, byť nám to přidělá práci navíc a asi to není správně kapitalisticky “efektivní”. A tak to tedy mám i s tou včelařskou chemií. Řídím se vnitřním citem.
Rezidua syntetických akaricidů se nachází v medu i vosku ve většině testovaných vzorků, pouze nepřekračují stanovený limit (v medu - potravina, vosk se neřeší myslím). Není pravda, že tam NIC není. Ve vosku se jich nachází řádově více než v medu. Je zbytečné sem dávat odkazy na provedené studie, protože si je každý může vygůglit sám. Takže buď se pan Peroutka mýlí, nebo lže (to si nemyslím), anebo to řekl jinak a došlo k nedorozumění. Občas je třeba uvést zavádějící tvrzení na pravou míru.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 24.11.2024, 17:01:52
Většina běžných medů v podmínkách ČR skutečně zkrystalizuje v řádu týdnů až měsíců.
Je však několik výjimek:
Akátový med nekrystalizuje ani za několik let, pokud je čistý. Ve směsi s jiným medem také prodlužuje krystalizaci směsi. Pokud ztuhne tak do velmi jemného “rosolu” který se dá i mechanicky rozmíchat.
Pohankový med vydrží několik měsíců, stejně tak lipový až půl roku. Některé medovicové tmavé lesní medy také krystalizují pozdě nebo jen částečně až třeba po ruce.
Druhů a kombinací medu jsou bambiliony. Je třeba dodat více informací o konkrétním medu.
Rychlost krystalizace ovlivňuje i teplota, množství krystalizačních jader (například pylových zrn), nebo obsah vody v medu. Vlhké medy krystalizují později. Atd…
To je dobře, že mlčky trpíte. Když se nastěhujete na vesnici, musíte Vy akceptovat náš způsob života, ne naopak. Tak by to mělo být. S nařízeními a byrokracií je problém ten, že nakonec reálně situaci nezlepší, jen přispějí k vzájemné kontrole, buzerace a udávání. Jde tedy o princip. Na papíře to úředníkovi možná připadá jako úžasné zjednodušení a vylepšení, jen nám to malinko komplikuje zelený strom života - tedy místní podmínky, které jsou z logiky věci na každém místě specifické a odlišné. Jinak v Rakousku by se Vám líbilo, tam je na vesnici úplné ticho, pes nezaštěká, kohout nezakokrhá.
Zdroj snůšky: Astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum) a její nesčetní kříženci a hybridi s astřičkou novoanglickou a novobelgickou, invazivní rostlina původem z Ameriky
Lokalita: zamokřené půdy dyjského luhu
Vlastnosti: Nektarový med. Barva středně jantarová dohněda, po krystalizaci béžová až světle hnědá. Med s výjimečným aroma aster - uleželých propocených ponožek (vyrovná se mu jen chlévskou mrvou zavánějící med pohankový), aroma skladováním postupně mizí. Chuťově ale překvapivě lahodný, velmi sladký bez kyselin, květinové, vyvážené, plné chuti. Velmi rychle krystalizuje během několika týdnů. Vhodný na medovinu. Běžný pozdní med na JV USA.
Získávání: Každým rokem v říjnu invazivní astřičky rozkvétají na desítkách hektarů mladých pasek, mokřadů a na okrajích cest v lužním lese a poskytují včelám vydatnou pozdní nektarovou i pylovou snůšku. Pokud je říjen nadprůměrně teplý, není neobvyklý přínos 15 - 20 kg medu a objevuje se i bílá stavba. Obvykle však přínosy nepřesahují 5 kg a včely si tento med uloží do plodiště. Astřičky medují až po podzimní rovnodennosti, když je již den kratší než noc a vylučují nektar i při teplotách okolo 15 °C.
Zajímavost: Severoameričtí indiáni používali listy astřiček jako obklad pro rychlejší zhojení ran, rostlina má zřejmě výrazně protizánětlivé učinky. Dá se snad predpokládat obsah těchto látek i v medu, bylo by dobré to prozkoumat. Žádnou studii jsem k tomu ale nenašel.
Foto 1 čerstvě vytočený astřičkový med
Foto 2 po krystalizaci
Foto 3,4,5 takřka monokulturní porosty aster na pasekách
https://www.slov-lex.sk/elegislativa/leg...P/2022/699 § 27 Ministerstvo vydá predpis, ktorý ustanoví podrobnosti: ????? Napr.: Návrh vyhlášky ohľadom umiestnenia chovov včelstiev v obciach v § 5 uvádza: Umiestnenie včelstiev (1) Vzdialenosť úľa od hranice susedného pozemku je najmenej 3 m. (2) Vzdialenosť úľa od hranice susedného pozemku je zo strany od letových otvorov najmenej 6 m; ak sa pred letovými otvormi nachádza prekážka vysoká najmenej 2 m, vzdialenosť je najmenej 3 m. (3) Vzdialenosť úľa od susednej stavby je najmenej 10 m. Vzdialenosť trvalého alebo kočovného stanovišťa včelstva od zariadenia slúžiaceho verejnosti je najmenej 30 m. (4) Pri počte do 10 včelstiev na trvalom stanovišti je minimálna vzdialenosť od najbližšieho trvalého stanovišťa alebo kočovného stanovišťa 150 m, ak sa držitelia včelstiev nedohodnú inak. (5) Pri počte od 11 do 30 včelstiev na trvalom stanovišti je minimálna vzdialenosť od najbližšieho trvalého stanovišťa alebo kočovného stanovišťa včelstiev 300 m, ak sa držitelia včelstiev nedohodnú inak. (6) Pri počte od 31 do 50 včelstiev na trvalom stanovišti je minimálna vzdialenosť od najbližšieho trvalého stanovišťa alebo kočovného stanovišťa včelstiev 1000 m, ak sa držitelia včelstiev nedohodnú inak. (7) Pri počte od 51 včelstiev a viac na trvalom stanovišti je minimálna vzdialenosť od najbližšieho trvalého stanovišťa alebo kočovného stanovišťa včelstiev 2 000 m, ak sa držitelia včelstiev nedohodnú inak.
Přiznám se, že toto dilema jsem zatím neřešil. Nejlepším podnícením jsou medné zásoby a přísun čerstvého pylu zvenku. Proto zakládám stanoviště jen na místech s pestrou a brzkou pylovou snůškou z lísky, vrb, bylinného podrostu… No a pokud je venku zima, pak je nějaké podněcování kupovanými srajdami úplně k ničemu. Nakonec bude hnusně třeba několik týdnů a včely se poserou v úle. Včelstva se vždy rozvíjí v souladu s aktuálním počasím. Takže tato akademická debata o různých podpůrných doplňcích je sice zajímavá, ale včelař se zdravým rozumem je nikdy nepoužije. Už jen z toho důvodu, že pomáhat včelám různými “čajíčky” zní sice hrozně bohulibě, ale zase to vede jen k tomu, že přežije i to co přežít nemá. Moje včely si musí poradit samy a já jsem tu jen od toho, abych jim vytvořil vhodné podmínky pro život, zajistil jim snůšku a obydlí.
