Příspěvky uživatele

Aluška:

Tak když do Kájova, tak rovnou na Kleť a na Dívčák

Na Kleť dítě nedostanu 🙂 I když třeba bych jí utáhla na hvězdárnu. Dívčák… krasné vzpomínky… když si tak ležíte uprostřed zřiceniny a koukate na hvězdicky… už zase budu brečet…

😁

hmn:

“Tak ci si budem, na Hrčavě taky nic není”

jak není, medvěd tam je…..😉

Toho taky potkat nechcete 😁

Tak ci si budem, na Hrčavě taky nic není 🙂 . Jo ted mě ještě napadla Vltavská podkova, ale to jsem zas zapomněla, kde to je…. Akorát asi teď když to proflákli v telce, to zas budou davy…

Jo a dítě potřebuje do Kájova, protože teď čtu Jižní Čechy ze 74 roku, a já mám čas číst jen na WC, tak si to tam asi našla. Kájov - Kája - Carlos Sains (myslim)… A proti tomu žádná, na Budějice a okolí kdykoliv vždy.

Já bych se třeba ráda podívala do Aše, jakože tedy toho nejzápadnějšího města ČR. V ten směr jsem nikdy nebyla, nejdál v Ústí. Letos jsem se chtěla podívat do kláštera ve Vyšším Brodě, nevyšlo, tak příští rok. Ve Vyšáku jsem byla hodněkrát, ale klášter mi nikdy nevyšel. Do přírody…. jsem chtěla do Beskyd projít si hranici, četla jsem na jaře knížku. 

No tak to jestěže ve škole nemáme zeměpis 🤭

Já nad tím hlavně nikdy nepřemýšlela 🙂

Když marodíte, je to logicke a je to na co svést. Já když nedělám nic, protože se mi nechce… to je pak blbý 😁 Odpočívat je potřeba.

Lesnizinko když ony obě babičky, moje mamka byla, tchyně je, jsou takový citlivější. Pravě když si dítě něco udělalo, tak tchyně hned šla utěšovat a… prostě babička. Jednou se mladá vysekala na koloběžce, kdyz jsme šly od manželovy tety. Teta neváhala zavolat tchyni, nez jsme dosly domů, že má dítě ubožák odřený kolena. Já jí to v ten moment trochu opucovala.od šutrů, řekla jí, ať dává pozor, a šly jsme dále, dítě přestalo brecet vcelku hned a vesele se odráželo smětem k domovu. Jen co jsme vesly do branky, už nám tchyně běžela naproti a nadechovala se… dítě začlo nabírat a tak jsem jen houkla ať ji nechá být a odešly jsme zaparkovat kolobrndu. Týden se mnou nemluvila ani klika u dveří 

Já si zas ze Šumavy, oblast Hojsovy Stráže, pamatuji na ty vzrostlé staré stromy, co měly korunu hodně vysoko, a houby člověk hledal mezi těma kmenama, procházel se po mechu a pozoroval mraveniště, preskakoval potůčky a poseděl na pařezu vedle tůňky. Dodnes tomu říkám “šumavský les”. Houština byla vždycky asi čerstvě nasazená, nebo tedy ponechany mladé stromky.

Jo, máte pravdu. Teď to tu s manželem studujeme. My jsme severozápad, blíže Frýdlantu.  Tak Hemrich bude sever, jasný. Já zas už brala Liberec do Lužických hor, a ne jih Jizerek, to bude tedy asi Bedřichov a spol.

Fikovnice:

Jako že Vám připomíná někoho konkrétního?

Ano.

Orionka:

Měl to být spíš vtip. Ale nevím, nevím. Bukové lesy za Hemrichem, pod Hemrichem, okolo Hemrichu jsou krásné celý rok.

Asi bychom si měli tedy určit, co je severni strana Jizerek 😁 my sídlíme asi na té jižní, proto jsem brala to Polsko. Ale máte pravdu. Je naprosto peckovní na jaře, když bučiny začnou pouštět ty čistý zelený nový listy a do toho zasvítí sluníčko. 

O drsnost nejde, ale někoho mi připominá 🫣 Taky bych o sobě řekla, že jsem drsoň, a naše dítě prostě bolest nesnáší, jakoze jí to prostě fakt bolí a má ten práh asi nízko. Respektuju to, každej jsme jinej, ale vytáčí mě to. Je prostě po mojí mamce. Ta i krev nemohla vidět. Když mě kdysi kopnul kůb do hlavy, nebyla schopná mi to ani ošetřit, , tak jsem si jen omyla krev z líce a až doma jsem si to u zrcadla ošetřovala sama. Měla jsem koně jinde, nez jsme bydleli. Taťka byl nějak pryč. No a o arachnofobii radši psát nebudu, z toho jdu u dítěte do mdlob. Ale.podle mě, nechci nikoho obviňovat, to idélaly hodně babičky. Přenesly na ni svoje fobie, z bouřky, ze zvírat atd.

No právě 🫣 holčička. Navíc já se “koňáckým” věcem snažím vyhýbat, ale prostě to nejde 😁 Koně mě pronasledují na každým rohu 😱 potvory.

Vždycky musí dělat ten, kdo je zdechlej míň 🙂. Právě že teď, když naaaaahodou něco napadne, manžel, případně tchán, okamžitě berou traktor se lžící a vše začnou poklízet a dělat hromadu. Jo, dávalo se na ni aspoň bobovat. Ale tolik sněhu už nenapadlo hodně dlouho. Naopak já si to “brodění” užívám, můžu vytáhnout zimní boty, když už jsem si je za těžký prachy koupila, a když by bylo nejhůře, dojdu na nákup do města těch 5 km pěškom. Jenže jezdíme nakupovat na 14 dní, tak mám smůlu, tak dlouho sníh nevydrží. A koulet balíky… by taky šlo, zas tak daleko to není. Prostě se omlouvám, pro mě jsou stížený podmínky zábavnější, jak mám všechno teď už “na pohodu”, tak jsem titálně zlenivěla. Jo, loni když v lednu byly ten týden mrazy -16, a člověk s tím nepočítal, tak nám uprostřed haly zamrz nakladač s uchopeným balíkem, protože v něm byla letní nafta. Máme na nafru 9000 litrový tank, tak se to nestihlo vyjezdit, a nějak nám nedošlo nalít aditivum. Zamrzlo samozrejmě i auto tak jsem vzala druhý a mazala n la pumpu koupit litry aditiva. Měli jen 2 plechovky. No a holky praktikantky ze zemědělky jsem poslala domů, protože přišly v teniskách, bez čepice a rukavic. Jelita. Jenže to jsou chvilkový záležitosti. Já bych v pohádkové chaloupce, jak píše Lesnizinka, koukala do krbu a hrala si na kytaru. Možná bych napsala zas další knížku. A k večeru bych vyrazila do lesa a těšila se, až zas k tomu krbu zalezu. Uf. Asi se rozrečím.

Tuhle reklamu nesnáším, tak jsem na holčičku musela za odměnu čučet 10 minut v bance 🫣

Ano, to máte pravdu. Proto jsem psala, že bych to brala.misto wellness, tam taky nežijete 🙂. Nicméně já bych se do drsných podmínek zas klidně vrátila. Poslední dobou si říkám, ze mi to chybí. Asi nostalgie, jak stárnu. Nebo právě ten komfort, který se postupem času vytvořil,  je vykoupen jinýma věcma, který jsou pro mě nepohodlnějsí, než sníh po kokena a do civilizace daleko.

Něco v tomhle smyslu… jo, husty les to asi není, ale misto spravné . Z facebooku.