Verun:Ale asi tak trochu kecáte…základní vzdělání asi nemáte. Nejste vy “taky” učitelka? nějaké základy psychologie? …
Máte na mysli kupříkladu základy psychologie v ZSV na gymplu? Jo, to jsme možná měli. Ale po 25 letech si nic z toho nepamatuji, a definice deprese, vyhoření a podobně jsem patrně prospala, tak jako celou filosofii. Takže ano, v tomhle jsem “blbá blondýna”.
Já tím, že tomu názvosloví nerozumím, nevím, co to znamená, tak opravdu nevím. Kdysi kamarád technik na klinice říkal “jsem ve smrti”. Chtělo se mi tenkrát strašně chodit někde prostě jen pryč odsud. Ale hlava chtěla, ale nepřesvědčila tělo.
Loňskou zimu jsem byla tak “zpruzelá”, že jsem seděla v kuchyni za stolem, pila kafe, koukala z terasy ven do blba, a nebyla jsem schopná se přesvědčit vstát a jít cokoliv dělat. Kašlala jsem ma vše, kromě základních povinností, aby netrpěly zvířata a rodina, jinak jsem byla schopná fakt celý den jen čumět. Byla jsem na sebe naštvaná, protože manžrl furt něco dělal, a já nic. Ani televize mě nebavila, to jsem raději jen tak ležela a poslouchala písničky. Když jsem si vzala knížku,že budu číst, po třech větách jsem jí zahodila. Nevím, co to bylo, totální nechuť ke všemu, trvalo to asi měsíc, nevím. A hlavně nebyl důvod, nebo jsem už byla utahaná. S jarem a prvním pořádným sluníčkem to přešlo. A pak přišla ta lenost 🙂 Naučila jsem se, že “nemusím”.
Mě jednou jezevec přepadl, když jsem šla od koní. Vyběhl brodem z potoka, psi ho hnali proti mě, a já fakt nevěděla, kam utéct. Naštěstí jsme se domluvili, kdo na kterou stranu půjde a pokračoval dále loukou, asi do lesa. A toho rámusu, co nadělal…
Děkuji za vysvětlení. Pak jsem opravdu jen líná.
Ano, právě proto, že máme každý jiné hodnoty, každý život bereme jinak, tak i ten pohled na problémy druhých vnímáme po svém. Já jsem společenksy vyloučená, takže tyto rozdíly lenost - vyhoření - prokrastinace (to také nevím, co znamená) nechápu, jednoduše nevím, co to je, beru to po staru. Když mám jít něco dělat, a řeknu, že se mi nechce, beru to jako lenost. Vztaženo pouze a jen na sebe samou, životy ostatních lidí neznám. Jestli je to něco jiného, nemám tucha.
Varaxi:Pokud někdo nechodí do práce a doma ho nic nebaví, ani to, čím dřív žil, má spíš psychické problémy, než že by byl líný.
No, když já nevím, co to je to vyhoření. To, že se mi nic nechce přisuzuji holt lenosti.
Představuju si, jak čtete ty věty 😀 “Tady jedna psala, že s tebou souhlasí, ale ta nechodí do práce a je líná, to se nepočítá.” Přeju ať je Vám lépe, celou situaci zvládnete ku spokojenosti všech a nadšení u ostatních vydrží .
Canka:No a diskutujete někde?Uplatňujete rýpání?😂
Ano, na koňské diskuzi. O tomhle fóru jsem se dozvěděla na Equichannelu, když mi loni vydali článek 🙂Rejpání je vlastně cokoliv, co napíšu 🙂 tak asi ano.
Canka:Jeeeee Coudas taky zdravím😂Kde se tady berete????🙂A jak se máme?Co koňuchové?
Aaale, zastesklo se mi po rejpaní 😁. Koňové furt žijou, něco dělám blbě 🙂 Ať se Vám daří! 👋
Protože kdysi na statku byla opravdu dřina. Dneska si v traktoru hrajete Farming simulator a každej rok si letíte na dovolenou do Egypta.
Ráda bych jen pozdravia Canku 👋
Dnes po mnoha letech procházka s mladým koněm. Je to paráda, když je koník nezkažený a je naprosto v pohodičce, už jsem zapomněla, jaké to je. Na procházce jsem byla už ani nevím kdy, je to hodně let, na vyjížďce jsem byla loni v březnu 😄. A mladého koně nebudu mít už nikdy, tenhle je půjčenej. Foto tragické, ale foťák sebou nenosím, a můj telefon je ještě tragičtější.
Ještě můžete nabídnout finanční odměnu členům rodiny za “pomoc”, co byste dala za ustájení, vrátíte zpět 🤷.
Verun:No jo vy jste ale obyčejně líná, Saga je vyčerpaná.
Samozřejmě. Pardon za pohled.
Ztotožňuji se s názorem partnera Sagy a jdu si zpívat “jaký si to uděláš…” Život je otázku priorit.
Závist, to je to správné slovo.
Dříve jsem taky chodila do práce, a to jsem i jezdila a zdaleka jsem neměla takovej komfort, jako dneska. Asi to bylo mládím, a nebo opravdu tím “útěkem” do klidu. Ale chápu tu nechuť. Dnes jsem už líná, a když se mi nechce, tak se to nepoto. Když je blbej den, tak zítřek nikdy neumírá 🙂 a hajtry na to nepochcípaj. Když teda maj co jíst a pít, že jo.
Koně mám doma od roku 1996, od té doby se musím postarat denně, protože to za mě nikdo neudělá. Od jednoho (ano, podporovatel dvorečkového odchovu jednoho koně) je jich nyní už 4 roky 12, a pomáhá pouze manžel, který koňák není, zvládne ale více než kdejaký superkoňák. V životě nikdy bych už koně “někam” nedala, i kdyby byl ten člověk zlatej a šla si to zkontrolovat 100x, a už vůbec ne v okolí 25 km, to i více, od nás. A i když je to velký risk, že není zastání, dovolím si i na 4 dny odjet a zanechat pošuky “jen pod kontrolou”. Ale ono kdyby se něco vy… a já byla doma, stejně nemám komu o pomoc říct. Vše jsem přizpůsobila potřebám a komfortu koní a také svému. A že jsem si tu takhle sama, tak si to prostě dělám jak chci, a ne že se to tak dělat musí. Já si naopak neumím představit, že bych po těch letech najednou neměla jít ven a tu denní rutinu (pravda, u mě je to otázka 20 minut) podstoupit. A ano, nemusím do práce. Myslím, že spíše záleží na tom, jak to má kdo nastaveno a jak to chce mít.
Mám koně, kteří nic nedělají čtvrtým rokem a nemyslím, že by tím trpěli. Přisuzuji to spíše pocitu člověka, protože přeci ….se to tak musí….