Nejsem sice Buggyra, ale u nás na frýdlantsku se situace klidní. Bylo to opět špatný, ale při větších deštích je to “normální”. Myslím, že Morava na ton byla a je daleko, daleko hůř. Samozřejmě strach po 2010 je, ale tenkrát se sešlo více okolností, nejen déšť. Jsem vrozený pesimista, a jestli lidé kolem řek čekaj, že ye to už nebude opakovat, tak já si naopak myslím, že to bude čím dál častější. Sice mží a včera to ráno taky vypadalo nadějně a během dopoledne jsme se dostali na trojku a k večeru až na stav ohrožení, ale teď ráno video řeky z Frýdlantu je boda v korytě o metr níže, Hejnice hlásí pod I. stupněm, tak se uvidí. Pokud nezačne zas lejt, tak je to dobrý. Ať se drží moraváci a všichni, kterých se to týká. 

Zvetšit princip 😁

😁

Canko 🫣 voe… nemam slov. Supr. A závist. 

U nás byly v sobotu ve Frýdlantě (v Čechách) krajské dožínky. O zemědělcích bez zemědělců, ne vlastně ti, co po tom prahli, tak se tam vystavili, asi. A samozřejmě je to pro ty nahoře. Já o tom ani nevěděla, ale chtěli jsme se zajet najíst do restaurace, a ono prd. My dožli už koncem července, a teď jsem dobalila ještě poslední letošní senáž. Ale musíme sklidit ještě jednu louku a máme dotačně splněno, a můžem teda jít popít. Začátek školního roku proběhl v pořádku, já jsem dostala vysvědčení a stipendium za prospěch, tak jsem jej přenechala spolužačce, byla dojatá. Ale nemohla bych s těma děckama do třidy chodit dlouho, stačila mi ta půlhodina a musela jsem se držet lavice, abych po některých neskočila. Dcera ve škole taky začala úspěšně, jsem docela zvědavá, jestli se rozhodne z gymplu odejít a zkusí stavebku v Liberci, nebo se jí nebude chtít. Ale to je na ní. Je v devítce, může se rozhodnout.  Léto se vydařilo, povalování u bazénu a opalování se jsem si hojně užila, jen tý dovolený jsem se zase nedočkala 😁 ale já nemám za to nicnedělání nárok, já vím, a to si mám ještě vybrat ve škoke týden volna za prázdninovou praxi. Vtipný. Škoda, že počasíčko za chvíli skončí. Krásných 32 stupňů, tedy na sluníčku. Ale od hor už zas asi něco jde… 

Kdybyste ještě chtěla kouknout na USA, dala jsem pár fotek, na což jsem předtím zapomněla… No a instagram jsem tedy nainstalovala, a je to asi příjmení, mám jméno v medailonku. Tak snad jste si dovču užila.

https://katchabka.webnode.cz/l/juuuesej/

OK

Aha…

Pro Vás jako veterinářku je to možná otázka desetin. Člověk, který nemá praxi musí naměřit, napřáhnout a píchnout. Také synchronizace píchnutí a zmáčknutí stříkačky taky chvilku trvá 🙂 O desinfekci nemluvě.

Ve čtyřiačtyřiceti s povinnostmi vůči rodině a farmnou na hrbu bez zástupu se cestuje poměrně složitě 🙂 Ale chtěla bych ještě do Skotska a Irska. Krom toho, že “za nás” jste na letenky do Londonu nemohla ani pomyslet, natož aby byly levnější, jak autobus, tak manžel lítat nechce. Já letěla do USA a i tam jsme přelítávali z jedné strany na druhou, tak se až tak nebojím. No a samozřejmě obava o zvířenu, nemáme za sebe adekvátní náhradu. Za tři roky snad skončíme s výkrmem, tak máme v plánu to Skotsko, chceme autem. Byť jsem četla, že se tam dá hezky cestovat vlakem, no to je ještě daleko. Ke koním snad seženu kamarádku, která má teď malé děti, tak pak už by jí třeba i pomohly 🤭. Chtěla bych se podívat ještě jednou za kamarádkou do USA, ale to asi budu muset sama, což mě mrzí, ale manžela to nezajímá, a dítě má formule, tak nic 😁. No a sen -Bora Bora, ale jak říkal nás profesor dějepisu “Egypt, tam se taky podívám až po smrti” 😁

Jestliže Vás brzdí strach a obava, tak bude reakce koně na očkování mít stejný efekt jako s veterinářem. Když nebudete v klidu Vy, a budete mít nerva “že něco”, zvíře není hloupý.  Hoďte se do klidu, píchanec je otázkou dvou vteřin, a sval je velkej 🙂 není až tak úplně moc co zkazit.

Bobco opravdu moc děkuji. Chorály zbožňuju, poslouchám od mládí. Já hraju relativně všechno, Katíky, Olympiky, Robbieho Williamse 🙂, folk, tramp, ale hlavně country.  Ale neměla jsem to štěstí, aby si mě někdo všim 🤭. Odkazy si ráda pustím, až nám v úterý zprovozní internet, po bouřce ve středu jsme “shořeli”. Zatím musím provizorně k bejkům. 

Přeji hezký víkend všem, a Cance bych jen ráda připomněla odkaz na instagram, až teda bude vyrelaxovaná a vrátí se zpět do reality. Přeji příjemný pobyt.

Aha, tak se nevložilo, pardon… https://m.youtube.com/watch?v=0OBVXo8-a24

Bez dovolení si dovolím vložit náš jediný koncert. Když jsem byla v zaměstnání, hrávala jsem chlapům večer u piva. Teď už není s kým a kde, tak vyřvávám koním na pastvině.

A jen k manželství, mě nic úžasnější opravdu v životě nemohlo potkat, snad to vydrží ještě dloooooouho….

Orionka:

Jo on je tam taky gril ! Já viděla psa a koně. Ti by mě taky bavili. Gril jsem přehlídla, asi že by mě nebavil. 🤭😃

Moje chyba, špatný detail 🙂 Ohýnek si dělám i bez buřtů, to musí byť.

K nám také nikdo nechodí. Ale mám stát u plotny, nebo na sluníčku s káviškou u grilu… ráda se obětuji 😁 Pravdou je, že loni jsme negrilovali ani jednou. Letos si spíše tak trochu dělám radost.

Vařit neumím, ale vařím denně pro rodinu, jíme doma, krom dítěte když chodí do školy. Ale tohle mě baví 🤩

Canko, zkusila bych Bepanten Plus, nebo Sudocrem.

Nám paní projektantka napočítala dům na 8 mega. Nic závratně velkého, honosného. To jen tak pro ilustraci.

Myslím si osobně, že to je o stavu mysli. Člověka, samozřejmě. Kamarádka toho koně naučila lekat se. Je to frísák, a jemu než do hlavičky něco dojde, tak je po všem. Takze byl naprostý flegmouš (a je), jenže slečna se vždy lekla jako první, řešila všechny situace zmatečně a chaoticky, a i ten zpomalený kůň se to naučil. Když bude člověk v klidu a nebude předvídat hrůzostrašné situace, tak je v klidu i kůň. S věkem se to ale zhoršuje. Za mlada jsme zažívali šílené situace, které když si dneska přehrávám zpětně, tak bych si nafackovala. Ale je to prostě o hlavě.

S kamarádkou jsme se kdysi po kopytě vracely ze závodů. No, závodů, jednou jsme s koněm “oběhli barely” a jeli jsme domů. Počasí nám nepřálo, začalo lejt. Šli jsme po turistické značce, trasu jsem neznala. Zelená najednou uhla prudce ze srázu z cesty po vrstevnici. Nechtěla jsem tomu věřit, ale musela jsem. Koně byli mladí, 3 a 5 let. Kamarádka tam nechtěla, byla z toho docela v šoku. Řekla jsem jí, ať koně pustí a nechá ho jít samotného, já jsem svého tříletého vedla, druhý šel za námi. Stezka vedla ke kolejím, asi 2 metry od nich ústila. Když jsme byli už dole, kousek od trati, jel samozřejmě vlak. Stála jsem o půl metru níže pod oběma koňmi, které jsem držela na jakémsi kořenovém schodu před sebou. Vlak projel, oni se ani nehli, byli z toho asi taky vykulení. Šli jsme tedy dále, po 10 metrech jsem uviděla můstek přes říčku… po kolejích to nešlo, nešlo na ně vylízt... No, věřila jsem tomu, že kamarádka ne že už nikdy nikam na koni nepojede, ale že ke koním i přestane chodit. Oba koně jsou mí, oba se tady narodili, sama jsem je obsedala. Je to pak také trošku jiný vztah. Závidím Australanům a Američanům jejich prostory.