Plaka:Mno, biorytmy snad pořešený.
Zpátky k tématu po nějaké době. 🙂
Zmenšila se mi fena nebo vyrostl vořech? (10měsíční netvor a 7letá fena)
Ti jsou bozi, oba 😍
A hele, nemůže to být segra? 😉
https://www.facebook.com/share/p/ZYuneJCHYjvpE3rK/?mibextid=K35XfP
Sarah01:Já uvažuju spíš pořídit rolety den a noc, mám na ně výborné reference ohledně zastínění. Žaluzie, který mám na oknech cca 18 let pomalu dosluhují. Závěsy mně nevyhovují z toho důvodu, že se to musí prát a tudíž sundávat a zase věšet zpátky.
Mám porovnání žaluzií, zatemňovacích závěsů i rolet den a noc. A co se týče zatemnění, tak rolety den a noc jsou na tom opravdu nejhur (ale nevím, zda třeba nedělají více druhů, míry zatemnění). Když jsem o nich uvažovala, prave jsem všude četla, ze je to spis jako stínění proti slunicku, ne ze by to bylo na to udělat tmu. Mají je rodiče, a je to pravda, o tmě fakt nemůže být řeč. Pak je mají dvě kamarádky, a úplně to samé - ale jak říkám, nevím jaký mají konkrétní typ a jestli je jich víc.
Mě se nejvic osvědčily prave zatemnovaci závěsy, záleží spis na tom jak moc přesahují okno dolů, ze stran, a jak “daleko” je garnýž od stěny. Původně jsme je měli dlouhé až na zem a zatahovali přes celou místnost, kde byla dvě okna. Pak jsme je zkratili kvůli radiatoru a nechali jen malý přesah přes okno, a i tak udělají větší tmu než rolety den a noc, a než zaluzie. Plus jak už někdo psal, mohu nechat otevřené okno.
Zaluzie jsme letos do jednoho pokoje porizovali jiné, tmavší, a je to o něco lepší než ty starší, celkove tam všechno víc “těsní”, ale na ten závěs to stejne nemá.
Takže doporučuji fakt zjisit, zda je těch rolet den a noc více typů, případně se i u někoho podívat jak moc ne/zatemní (když budete chtít, mužů to vyfotit u našich), abyste nebyla zklamaná. Mě se hrozne líbily vzhledově, ale když jsem to viděla, ze to tmu neudělá, tak mě to přešlo. Ale píšete, ze mate reference, tak třeba je fakt více druhů.
Ph:Chytli se páníčci za nos a pustili se do výchovy sebe i psa?
oni se mu venovali strasne moc, cele dva roky. To nebylo, ze se na nej vykaslali. A nebyl to jejich prvni ovcak. Jen nekdo talent na vychovu nema a mit nebude. Nerozezna ani, ze zacina byt zle. Ani, ze jim neradi “odbornik” dobre. Az se ucho utrhlo…
Postarala se o nej chovka a uz se zpatky nevrati. Ale zase -volali s tim, ze se psa boji, nechteji s nim dal byt v byte - a musi si ho nekdo vzit ted hned😏 a kolikrat se stane, ze si nekdo ted hned odveze dospeleho, narostleho psa a ma ho kam dat?
Jojo, ono si někteří lidi ani neuvědomují, ze dělají něco špatně. Nepoznají špatný přístup na cvicaku, a proste s tím psem neumí pracovat. A pak už se to nabaluje a nabaluje… a když už jim teda jako dojde, ze takhle to asi nepůjde, tak už jsou ve fázi, kdy se bojí, jsou nervózní, a i přesto, ze pak osloví opravdového odborníka, který jim vysvětlí, ze to má řešení, dá konkrétní rady, tak nakonec uznají, ze oni už to nezvládnou skrz ten strach, nervozitu… A přitom to můžou být opravdu milující páníčci, kteří se snažili..
řeším teď u odchovu…
Sardullah:Upřímně si nedovedu představit, že bych se bála svého vlastního psa… že by mě můj vlastní pes napadnul, kousnul….a si tak říkám, jak se tohle může stát… a teď neberu v potaz, kdy za to může nějaký zdravotní problém. Jak se stane, že z malého roztomilého psího mimi, kterému dělám mámu-tátu, je najednou monstrum.
A to říkám jako člověk, který měl- má psí holky, se kterými rozhodně do sporu nepůjdu, ale musím se s nima prostě domluvit, protože dámy nemají problém se ostře ohradit, když se jim něco nelíbí. Nemají problém si vrknout, nemají problém v krajní nouzi chytnout mě za ruku …a je na mě, abych jim vysvětlila, že tohle není potřeba…že se to dá zvládnout v klidu…. ale ani při tom ohrazení nemám ani na okamžik obavu, že by mě madam hryzla. Pro mě to jen znamená netlačit na pilu s vymyslet to jinak.
Já si to teda dokážu představit úplně v pohodě. Ne teda u svých psů, ale když vidím kolem sebe, jak se lidi ke svým psům chovají, jak jim nerozumí, tak mě to fakt nepřekvapuje.
Par příkladů z opravdu blízkého okolí
Fena celkem temperamentniho plemene, která už x let hnije na zahradě, nikdo si ji pomalu nevšimne. Teď už je taková “zlomená” a smirena. Ale dřív hodně utikala, a taky za to hodně dostávala, po tom, co se vrátila. Pak byla jako za trest ještě na úvaze, rvalo se po ní, jen tak, jako nějaký důkaz nadřazenosti asi… to řvani nejspíš trvá dodnes. Plus narážky typu, ze je fena úplně blba a nic neumí…ze to je proste hloupej pes.
Další pes, malý cca 5 kg, u kterého je vyndani klistete celodenní “zábava” pro celou rodinu. Proste jeden člověk mu není schopný to klíště vyndat. Pes už předem ví, takže se musí čekat, až budou doma minimálně dva, a ti ho pak půl dne nahánějí po zahradě, protože pes někam zaleze, odmítá vylezt a vyjíždí. Za x let se nic nezměnilo, už je to proste takhle zajeté. To nemluvím o jakémkoli dalším ošetření, manipulaci. I na zahradě se funguje omezeně, pes někdy musí být zavřený v druhé části zahrady, aby rodina mohla být venku.
A do třetice třeba nedávný případ na dětském hřišti. Byla jsem tam se synem a přišla paní s dalším dítětem, a s jorksirem na volno. Pes okamzite zaujal mého syna, na psovi bylo od prvního pohledu vidět, ze je vystresovaný. Takže jsem začala synovi nahlas vysvětlovat, ze tohohle pejska hladit nebudeme, ze se boji. Panička ale oponovala, ze úplně v pohodě, ať si ho pohladi, ze je zvyklej od jejich dítěte. Pes před dětmi utíkal, ti ho nahaneli. Panicka jim ho chtěla ještě pridrzovat. Já to teda hned zarazila. No a paní povídala, ať to neresim, ze pes je takhle vystresovanej už 2,5 roku, co mají dítě, a ze to nevadí, a ještě se tomu smála. No dopadlo to tak, ze jsme se sebrali a šli pryc. A to ten pes byl fakt vydesenej, a panicce to přišlo úplně v pořádku a vtipné.
Já se naopak někdy divím, ze ten pes páníčka ještě nekousl, nenapadnul…
A ze takových psů je.
assil:Ano, špic má taky takovou hrubší srst a po kastraci z toho byla měkká štěněcí.
U nás je ta srst prave na pohled a i na dotek stejná. Rozdíl je jen při vyčesávání, a když se namočí.
janaa:Určitě se nezačala tvořit,ale změnila se struktura,proto vidíš to,co dřív ne
No a myslíš, ze je to podsada? Ta vatička? Jakoze tam byla podsada vždycky, jen to nebylo znatelné? To je asi blbost ne, protože dřív z neho fakt neslo vycesat nic víc, než ta vrchní srst. Je teda pravda, ze na první pohled srst vypadá stejne, ale když se namoci, tak mi přijde, ze je hustější a déle schne.
Já se s prominutim trosku vecpu 🤭, ačkoli nemám zkušenost s kastrovanou hrubosrstou fenou, ale s hladkosrstým psem.
Myslite, ze je možné, ze by se po kastraci začala psovi tvořit podsada, kterou nikdy predtim neměl? Kastrovaný byl cca v 7 letech. Do te doby krásná lesklá srst bez podsady. Když jsem ho vycesavala, šly z neho pouze ty “tvrde” chlupy. Po kastraci je to jinak, srst má sice stále krasne lesklou, na první pohled asi stejnou, ale při vyčesávání z něj prave taky dostanu takovou jakoby vatičku, a fakt velký množství (teda vzhledem k tomu na co jsem byla zvyklá), tolik chlupů jsem z neho nikdy predtim nevycesala. I ta vatička je na ten jeho typ srsti divná, na první pohled by člověk vůbec nerekl, ze z takového “holátka” neco takového vyčeše 😀.Línal v menší míře celoročně, teď mi naopak přijde, ze jsou období, kdy líná víc - což by možná sedelo na tu podsadu? Je mi ale divne, ze by se vlivem kastrace začala tvořit podsada, tak možná se mu “jen” nějak celkove změnila struktura srsti ?🤔🤷♀️.
Můj pes má podobně upravené ucho od kelpie 😀
Mi:U syna mají už druhou stafbulici.Ta první v pohodě,ale zemřela jim ve třech letech na selhání ledvin ( modrá barva a s tim spojená mírnější povaha a ty ledviny?)Tahle je pro mně vyloženě protivný pes kterého bych nechtěla ani za nic. Její nezměrné radování se a nekonečné vítání spojené chytáním za ruce ruce,přikusovánim a skákáním je obtěžující až nebezpečné. Je vidět že si nemůže pomoct a řádí jako blázen. Poslechne na chvíli a pak znova. Když ji hlídám,mám kolikrát modřiny. Stačí přijít z jiné místnosti a zase vítá,už si říkám jestli to nemá nějakou úchylku. Sice když ji okřiknu, poslechne a přestane skákat,ale co z toho. Se svými je umírněnější,ale návštěvy,to je katastrofa.Není to jejich první pes, ostatní vychovaní a poslušní. Synové se psy vyrostli.Temperament téhle je otravný. Malé dítě okamžitě povalí a a že by se chovala ohleduplně,to ani náhodou,stejně tak se psy.Neublíží záměrně,jen je opravdu jako buldozer. Jo a je s PP.
No tak za prve - zrovna u toho vítáni záleží na výchově, a to co jde u jednoho jedince psa snadno, na tom se u druhého musí dřít 😉. I v rámci plemene. Vítáni vseobecne je u stafiku “problém” , ale u jednoho se to nauci jednoduše , u druhého hůře. Teď to neberte špatně, nemyslím to tak, ale pokud dospělý pes stále skáče na člověka, po okrinuti poslechne ale vzápětí začne zase - tak to pro mě proste není zvládnuté. Pokud pes poslechne na par vteřin a zase jde, tak to jednoduše není dotrenovane. A to opravdu nijak nesouvisí s plemenem. Mohla bych o tom vyprávět, vítáni u nás bylo hodně bouřlivé, a hodně jsme na tom pracovali, bouřlivé je svým způsobem i teď, ale ta největší energie je převedena jinam než na návštěvu, to už je zase na jiné tema… pokud člověk vyychova několik psu, a s dalším se to nedaří, nemusí to být nutne tím psem, možná jen potřebuje jiný přístup, víc času, víc duslednosti..
Za druhe… ze je stafík pro někoho protivný pes chápu, ale zase - pokud člověku nevyhovuje a vadí nezměrné radování a vítání, tak ať si nepořídí stafbula, protože ten tím radováním srší.
A pak samozřejmě i v rámci plemene jsou psi temperamentní méně a více.
Sardullah:Musím říct, že obecně majitelé bull plemen na svoje psy, co se vztahu k dětem týče, nedají dopustit.
Mě ani tak na tom neděsí to, že by si nějaký začátečník pořídil takové plemeno k dětem. Spíš se zamýšlím nad tím, proč takové plemeno. Vzhledem k tomu, jak já poznala bull psy, tak až na nějaké vyjímky jsou to temperamentní pejsové…mě jako klidného člověka ten temperament a chuť něco dělat děsí, ve smyslu toho, že bych něco takového měla mít doma…a je jedno, jestli někdo řekne “ale já mám klidnýho bull psa” a tak jako jo, ale i jeho klidný bull je oproti mým molosům prostě torpédo.
A pořád si tak říkám, že pokud si pořídím takového psa, tak by bylo fajn nabídnout mu nějaké aktivity a otázka je, jestli si je začátečník vědom toho, co obnáší, byť nějaké minimum, kterým psa potřebuji nějak zaměstnat. A při dvou dětech?
Prostě myslím, že je potřeba se zamyslet nejen nad tím, jaké plemeno je vhodné k dětem, ale i nad tím, jaký máme životní styl, jak moc a nebo málo jsme akční rodina, popř. alespoň jeden člen rodiny, který to se psem “odmaká”.
A pořád moje vlastní zkušenost praví, že člověk si tak nějak pořizuje určité plemeno dle toho, jaké povahové rysy má dospělý jedinec, ale k tomu se člověk musí přes štěněcí věk, který může být pěkná divočina a přes pubertu, která taky nemusí proběhnout zcela nepozorovaně, dopracovat.
Jasně tak jsou i jedinci, kteří jsou supr čupr od štěněte. Moje kavkazanda měla neuvěřitelně opatrný přístup k mojí staré a křehké mamince…nikdy se nestalo, že by na ní hupsla, že by jí škrábla nebo byť nechtěně žďuchla…a naopak moje pyrenejka, kterým se často přezdívá baby sitter…tak ta, pokud bych jí v tom nezabránila, tak by se babičce vrhla nadšeně kolem krku a opusinkovala by jí…běh přes gauč…že tam sedí babička je mi jedno…ano dneska přijde, dá babičce něžňoučkou pusinku, nehopsá po ní, ale když byla mladá, tak to byl teda boj….prej baby sitter…asi ju, ale až tak kolem 2,5 - 3 roky. A naopak kavkazanda ta už od štěňátka. Ta měla ten cit pro “slabší”.
Ale ano, já s vámi souhlasím. Je potřeba brát v potaz to, co psovi mužů nabídnout, a co od neho očekávám, chci. Jaký chci temperament atd. Proto jsem i psala, ze se nevyjadruji konkrétně k tomuhle zájemci, protože ty věci nevím 🙂 mužů si je pouze domýšlet.
A jasne, ne kazdemu takový pes a temperament bude vyhovovat, ale jsou i lidi, kterým proste vyhovuje, a kteří jsou schopni tomu psovi dopřát vše, co potřebuje, a to i když mají děti. A ti lidi by třeba zase nebyli spokojeni se psem typu čivava, nebo pastevec, proste s úplně jiným.
A otázka proč takové plemeno? No, tu samou otázku já mohu směřovat na toho pastevce, civavu, ohare, chrta…, proste každý to má jinak. To, co jednoho děsí, je pro druhého třeba to, co na tech psech miluje.
Ale to už jsme zase trochu jinde.
rapotačka:No, právě. Baví mě odpovědi, jak “jim” to doma pěkně šlape.
A proto jsem psala už v prvním příspěvku, ze se nevyjadruji konkrétně k tomuhle zájemci o psa, ale ze se vyjadřuji k tvrzení, ze tahle plemena k takhle malým dětem určitě ne, protože to bylo taky řečeno vseobecne 😉.
S Megí v podstatě souhlasim. Jen od zavatelky tady těch informaci bylo žalostně málo na to, aby se dalo cokoli soudit…Nejsem totiž ani zastáncem toho, ze by se plemena rozlišovala tak, ze jedno je vhodne pro zacatecnika a druhé ne….
Fiona.Praha:Anglického ani stafordšírského bulteriéra k takhle malým dětem nedoporučuji. Jsou to takové neohrabané “tanky”. SBT je takový lehčí, možná šikovnější, ale k 4 letému dítěti bych si ho nepořídila. Ale AB je opravdu tank, který když Vás přetáhne ocasem radostí, můžete mít klidně modřinu. Když Vás radostí vezme hlavou, může Vám vyrazit zub nebo přerazit nos, takže to bych se k tak malému dítěti bála. Ne, že by chtěl ublížit, ale svou neohrabaností by mohl. No a ještě je třeba počítat s tím, že jsou to teriéři, takže tvrdohlaví, což pro začátečníky může být oříšek. No a 4 a 8 leté dítě bych doma samotné s jakýmkoli psem nenechávala ani omylem. K takovým dětem bych pořídila něco mazlivého jako pudlík, havaňák, bišonek, maltézák, čivava, prostě něco malého.
Jako člověk, který má doma jak stafbulika, tak i malé dítě, si dovolím trochu nesouhlasit.
Ze bych nenechala doma takhle malé děti samotné se psem, jakýmkoli, to je jasne, s tím souhlasím.
Je taky jasne, ze záleží na jedinci. Stafíci obecně bývají buldozeři, to je pravda, ale spousta z nich má jakysi “cit” pro děti a k dětem se chovají opravdu něžně, opatrně. Já mám zrovna teda fakt ADHD stafbulku, torpédo mezi SBT, kterou jsem měla dřív než dítě, a Jo, na novorezené mimčo byla trochu hrrr (umazlila by ho), tam se to muselo hlídat, ale jakmile dítě malinko povyrostlo, tak už to bylo úplně v pohodě, opravdu už když mu bylo pár měsíců. Teď jsou dítěti necelé dva roky a jsou to parťáci. U 4 letého dítěte bych neviděla vůbec žádný problém (jezdí k nam čtyřleťák na návštěvy, mimo to i další děti, mladší, mimina). U toho malého miminka byl spis problém to, ze fena mu chtěla být tolik na blizku, ze by si na neho klidně lehla, ale od začátku jsme ji učili, ze pokud chce být u dítěte, má si lehnout vedle neho. Taky by byla schopna ho olizovat tak, ze by s nim úplně házela, takže se to muselo korigovat. Nicméně naučila se rychle, a jak dítě rostlo, tak už to bylo v pohodě.
Od te doby, co mělo uz i dite zájem o psa, bylo vidět, ze se k nemu chová jinak než k dospělým. Pokud ji hladí, tak je proste nehybná a užívá si to, případně se opatrně rozvali (dospelemu by skočila na hlavu). Je to magor na hračky, hodně jsem ji vždycky musela učit sebekontrole, ale jakmile má hračku dítě, tak je to úplně jiné, je opatrná, čeká. Mame po klidovém režimu opět trochu problém s tahanim na voditku - ale jakmile dam vodítko do ruky dítěti (samozřejmě spis tak “symbolicky”, tam kde vím, ze si to mužů dovolit) tak vodítko ani nenapne; porad se ohlíží na dítě. Pokud si s druhým psem hrajou, a ze to jsou někdy fakt divoké hry, tak stále berou ohled na dítě a jsou opatrní (ale jasný, člověk to stejne hlídá a koriguje).
Mimochodem druhy pes je taky bull (30 kg), taky tank, ale ten byl na miminko od první chvíle ještě opatrnější než stafbulka.
Veta, ze byste poridila něco mazliveho mě trochu rozesmála, naše stafbulka je mazlivá až až 😁. Plus teda s konstitucí stafbula vím, ze ani dite neublizi jemu, kdyby na neho třeba omylem šláplo nebo něco, to bych se zase treba bála u civavy, ale tak zase 4 leté dítě už není tak “neohrabane” a dá se s nim domluvit. Přesto mi jako plnohodnotný parťák pro děti přijde lepší spis konstitučně a povahově “odolnější” pes.
Neříkám, ze pro zadavatelku bude na 100% bulik nebo stafbul to prave, to netuším, nejsou tady podrobnosti. Reaguji pouze na to, ze tyhle psi k dětem ne 🙃. Plus teda tady by to bylo obráceně - k dětem štěně, a je fakt, ze štěnda bývají malé piraně, ale měli jsme v rodině děti už v době, kdy byla stafbulka štěně, a proste se k nim chovala opatrneji.
janaa:Hele,já myslím,že nejjednodušší by bylo,kdybys psa papírově vzala zpět do svého vlastnictví a pak ho následně jako majitel prodala/darovala. Jinak v PP stačí škrtnout,přepsat
Aha, díky za info.
Já jsem na CMKU četla, ze se změna vlastnictví musí hlásit. Ale koukám, ze se to asi týká jen chovných psů.
No, dá se rict, ze není důvod. Ale pro me ten důvod je, a prave bych v te smlouvě být chtěla 😀.
Na tech stenatech, která jsem si vypiplala, mi záleželo predtim stejne jako teď. Není mi osud toho psa lhostejný jen proto, ze to bohužel nedopadlo a musí hledat nový domov. Stále je to pes z mé CHS. Samozrejme si přeji, abychom našli ideální domov, a abychom už nikdy nemuseli řešit to, co teď. Ale znáte to… V životě se muže stát cokoli, a já bych to ráda měla nějak pojištěné.
A ano, nabídky jsem sice nevyuzila, ale to jen z toho důvodu, ze majitele jsou velice rozumní lidi, a záleží jim na tom psovi. Tudíž po probrání všech okolností jsme dospěli k tomu, ze u nás by pro psa taky nebyly ideální podmínky, a shodli jsme se na tom, ze než psovi motat hlavu tím, ze půjde dočasně ke mě, a odsud mu najdu novy domov, bude lepší, když do toho nového domova půjde rovnou. Ten hledáme společně, majitele mě poprosili o pomoc. Kdyby ale nastala situace, ze by mi majitel mého odchovu nabídl psa s tím, ze jinak si ho prodá támhle někomu kde komu, tak té nabídky využiji okamzite. Proste jsem s majiteli v kontaktu a všechno řešíme společně. Kam pes půjde není jedno mně ani jim. To jen pro dovysvetleni situace, proč bych to předkupní právo chtěla mít i nadále.
Jestli si rozumíme, takhle to vidím “‘morálně”, jen nevím, jak je to právně.
Jo to mě taky napadlo. Akorát ze fena je od nás cca 2 hodiny cesty, samozřejmě když bude potřeba, tak nemám problém tam dojet smlouvu podepsat, jen jsem myslela, jestli by to nešlo i jinak. Což je ale asi stejne blbost, být nějak zakomponována ve smlouvě, kterou osobně nebudu ani podepisovat.
Plus teda pak se bude muset přepsat majitel v PP, což asi taky bude muset být na základě smlouvy? A to by zas možná, čistě laicky, měla být smlouva mezi stávajícím a novým majitelem?
A jinak Joo, letí to úplně šíleně 🙈
Dobrý den,
jdu se poradit jak postupovat v situaci, kdy se hledá nový domov pro psa, kterého si z CHS koupil člověk na základě kupní smlouvy, s předkupním právem pro chovatele. Pokud se obě strany (současný majitel a chovatel) dohodly, ze pes se nevrátí do CHS, ale společně mu najdou nový domov. Do nového domova půjde také na základě smlouvy - a teď mi jde o to, jde do te nové smlouvy (mezi současným majitelem a novým majitelem, tedy ne chovatelem) dát opět předkupní právo pro chovatele?
Se psy jsem vyrůstala. Z těch, co si pamatuji nejen z fotek, to byli jezevčíci, jezevcik x česky fousek a baset - s tím jsem uz jako mala holka chodila sama po vesnici. No a do toho jsem zadonila o “sveho” psa, kterým mel být GR. Kdyz mi bylo 11 let tak rodiče svolili. Dokonce se mi je podařilo přesvědčit na psa s PP, bohužel tátu pak odradil přístup chovatelky po telefonu; a tak to skončilo u bez PP psa, no mě to tenkrát bylo fuk, hlavně ze bude 😀.
Matka psa typický GR (otec údajně taky) ale náš GR mel z toho plemene maximálně tak barvu 😂. Začátky byly těžké, pes mě vláčel na voditku, na volno začal zdrhat a dělat si ze mě srandu, navíc povahově nezávislá samostatná jednotka, která nesnasela cizi děti. A vlastní názor mel i na cizi lidi, nekompromisní hlídač, nenechal se jen tak od někoho pohladit ani venku. A to všechno měla ukocitovat 11 létá holka (přesto jsem toho psa tahala s sebou všude). No v roce psa bylo na čase si přiznat, ze takhle to dal nejde a vyhledat cvicak. Na který mě nasi museli každý týden vozit, protože z vesnice o víkendu nic nejezdilo. Nebylo to vždy jednoduché, ale zvládli jsme to, a nakonec to byl skvelej pes, jen vůbec ne takovej, jakého jsme očekávali. Zkusili jsme i obrany, které ho taky moc bavili.
Na druhou stranu byl naprosto pohodový co se týkalo jiných psu, nekonfliktní, i bez nějaká řízené socializace dokázal fungovat s jakýmkoli psem. Jednou jedinkrát vyjel na psa, a to v situaci, kdy bránil jiného, slabšího, psa.
Prožil toho se mnou hodně - dětství, základku, střední školku, první vztahy, práci, i první stěhování. Po letech byl i ten vztah úplně jinde než na začátku, ale nikdy to nebyl vyloženě “mazlící” pes, stačilo mu být na blizku.
Zpětně (až po soužití s jinými psy) vidím taky to, ze byl v mnoha věcech naprosto úžasný a vlastně s ničím neměl problém. Mohla jsem ho s sebou vzít kdykoli, kamkoli a nebylo třeba ho na to nějak připravovat, něco s nim trénovat, byl všude v klidu. Bylo jedno jestli půjdeme na celodenní výlet do přírody mezi zvěř, do civilizace mezi lidi a psi, nebo na výstavu kde bude x psů, ke známým, kde bylo jiné zvířectvo, do restaurace nebo na akci, kde bude muset být v klidu. Mohli jsme jít pesky, mohl běžet u kola, autem, vlakem, busem (přesto ze poprvé to zažil až v dospělosti bez nějakého nácviku). Bylo vlastně jedno, co se kde děje nebo neděje, všude se choval úplně automaticky tak, jak se od neho očekávalo.
A já přidám ještě jeden pohled na věc , jiný, protože mi to celkem připomíná situaci u nás.
řešila jsem něco podobného, a u nás to nemělo nic společného ani se strachem, ani s hlídáním. Ale fena je tak trochu ADHD, a cely problém byl proste v tom, ze měla být v klidu (je to taky teriér) a nedávala to. Byla schopná v restauraci vyřvat psa, který šel chvíli predtim hodinu par metru od nás a neměla s nim problém. Bylo úplně jedno jak moc byla utahaná, udělala to klidně po celodenní tůře, tréninku. Troufám si tvrdit, ze kdyby po te zahrádce mohla behat na volno, tak je to úplně v pohodě. Problém byl prave to, ze behat nemohla 😀. Byla schopná mi tam takhle vyřvat i lidi (pokud na ni mluvili), a to ona opravdu lidi miluje, vím na 100% , ze se lidí nebojí, a ani si před nimi venku nehlida žádné místo. Bylo to proste ve stylu jakési frustrace, ze se o ni někdo zajímá, a ona musí být v klidu. A bylo to fakt nepříjemný, protože bull plemeno, a vysvětlujte lidem, ze to řvaní není myšleno ve zlém.. ona je celkove taková, jak to říci, nenapadá mě teď to správné slovo 😀, proste v pohybu nic není problém, ale v klidu je všechno stokrát horsi. Stejne tak jsme třeba hodně mírnili projevy při teseni se na procházku, na zradlo, na vystoupení z auta, při vítáni návštěvy. Jo to slovo, impulzivni? . Noo a pracovali jsme teda celkove hodně na klidech, na odpocivani (ale jakoze aby fakt uměla vypnout, ne jen ležet pod povelem), na sebekontrole. Taky nám v těch situacích pomáhalo něco na žužlání (hracka, mlska) - což bych teda určitě nedělala v případě, pokud bych si myslela, ze jde o hlídání. No a nakonec se nám to celkem povedlo zvládnout. A pak přišla operace a fakt dlouhý klidový režim, a jsme zase na začátku.. no, upřímně spis ještě před začátkem 😀
A pak mám druhého psa, který nesnese psy stejného pohlaví, nemá rád ani cizí lidi (vybírá si), je to vyloženě hlídač a “ochránce”, a ten bude úplně v klidu ležet tři hodiny v restauraci pod stolem…Pokud nebudu mít s nikým problém já, nebude ho mít ani on.
PumaCZ:Konzultovat po intrnetu jsem se snazila, ale neuspesne.
Konzultuju jeste s kamaradkou doktorkou, ktere se rana take libi. Sixe rekla, ze by to v prvni rade take spis rizla, ale za na postupu naseho veterinare nevidi nic spatneho. Ze se opravdu rana hoji hezky a vypada hezky.
Ano, rada bych zkonzultovala i s jinym veterinarem, o penize fakt nejde (zatim nas to stalo se vsim vsudy 1450 euro a na tero castce samozrejme nekoncime), ale nechci zppchybnovat postup naseho veterinare, ktery je v nasem meste nejvyhlasenejsi, dokud mi vicero lidi, ktere znam plnym jmenem a vim, kde pracuji, nerekne, ze udelal chybu. K tomuto veterinari chodime totiz vic nez 10 let (jeste s predchozim psem). Neznam ochotnejsiho cloveka a personal, nez jsou oni. U Hachiho jsem mohla po kazde operaci cekat v pooperacni mistnosti, az se probudi. A tohle odmitam pos*at jen kvuli tomu, ze mi tu x noname lidi, kteri ani psa nazivo nevideli, neco tvrdi. To se snad da pochopit, ne?
V pondeli jdeme na kontrolu k nasemu veterinari, tak uvidim, co nam rekne alespon na to kryti hydrogelem.
Doufám, ze to nevyzni nějak špatně, to bych nechtěla. Na jednu stranu ti rozumím, ze důvěřuješ vašemu vetovi (mám to stejne; takže chapu). Ale na druhou stranu, co je špatného na tom to konzultovat ještě jinde? U jiného veta? Mě to přijde v pořádku. Ani bych to nebrala jako nějaké zpochybnění, každý vet muže mít jiné metody. Ale pokud se jedna o takovýhle problém, není to banalita, hrozí třeba i trvale následky (samozřejmě držím palce, aby nebyly), tak já osobně bych konzultovala i u jiného veta, osobně, a vůbec bych kvůli tomu neměla nějaké výčitky vůči našemu vetovi. Přijde mi to tak v pořádku. Když feně u našeho veta diagnostikovali problém, kde byla potřeba operace, konzultovala jsem to bez výčitek i jinde, a vetovi jsem to normálně řekla. Nevidím moc rozdíl v tom, chtít po jiném veterináři názor na základě fotky někde online, a tím, ze osobně s tím psem k jinému vetovi proste zajdu a zeptám se na názor tam. Ale ber to jen jako můj názor, rozhodne nechci nějak rýpat, protože vím, ze je to těžké už tak, a naloženo máš dost.
Každopádně držím palce 🍀.
Tam bude hrát roli asi i genetika, ne?
Pes má skoro v 9 letech zuby hezčí než fena v necelých 6. Okusují oba stejne, krmeni jsou stejne, dostávají stejné doplnky. Plus feně jsem nějakou dobu zuby cistila, ale zlepšení žádné. Stejně tak má pes třeba odjakživa krasne lesklou srst (mel to tak i jeho první roky, kdy byl ještě na granulích, zůstalo mu to i po kastraci). U feny bych se mohla postavit na hlavu a tak lesklou srst mít nikdy nebude. Naopak třeba pes mel snad od roka otlaky, i když lehává výhradně na měkkém, to fena otlaky vůbec nemá.
