Paní, je mi 68 let a už drahnou dobu nesedlačím. Jen to mám rád a snažím se předat zkušenosti, co jsem za život nahromadil. Měl jsem starou knížku o pěstování zeleniny, snad z roku 1955 (někomu jsem jí půjčil…) a většinu info jsem načerpal tam. Pak něco z tehdejšího časopisu Zahrádkář (a to bylo všechno, v knihovně desetitisícového městečka nic) a pak u známých o generaci i víc starších. Detaliy si ale 40 let nepamatuju, omluvte to prosím.

Co si ale pamatuju přesně a velmi živě byl rok 1984. Při stavbě včelařského kočovného vozu jsem se pořezal na hoblovce a tak jsem nemohl nasázet brambory, nedokázal jsem na podzim zarýt hnůj. Starý soused zavrtěl hlavou, že si dnešní (tehdy) mladí neumí poradit. Dědek nakázal vyrýt rýhy, do nich ženské (máma s manželkou) položily na stopu daleko sadbové brambory, na každou se kydly vidle česrstvého hnoje od ovcí od souseda a ženské to nevzhledně zahrabaly hlínou. Řádky jak když kanec …, no horzné, růvky neznatelné, no děs!

Nikdy předtím jsme nezažili lepší úrodu brambor a tehdy mi došla ta pravdivost a hluboká moudrost předků o b.bých sedlácích a největších bramborách.

No a nad vaším strachem z patogenů jen nevěřícně kroutím hlavou, jak něco takového může někoho vůbec napadnout. Nic ve zlém, prosím. Víte, jeden prastarý soused, co už dávno nežije, ten, co jsem měl od jeho ovcí hnůj, když to při kydání smrdělo a sousedovic panička ohrnovala pražský čumáček, říkával: “To víš sousede, co zjara nesmrdí, na podzim nevoní”. Mám za to, že je v těch dvou moudrech úplně všechno, nedělejme z nádeničiny vědu. Zamyslete se při svém strachu z bacilů nad faktem jak to, že nevymřeli už dávno naši předkové a jak to, že jsme vlastně tady?

lesnizínka

Chrpa roste všude, jde jen o to kdy dojdou jezevcům peníze na jedy. Velmi zajímavá je chrpa luční, kterou jsem neznal a až tady, kde včelařím nyní, je hojná. Tu také obírají včely celý den a za nějvětších teplot. Pozná se kdy meduje, tehdy neberou pyl. To platí o více rostlinách, řekl bych. Všude je výborná pastva ze zlatobýlů, tady, kde žiju nyní je včely úplně ignorují. Vysvětluju si to tím, že patrně v jejich době tady kvete něco atraktivnějšího. 

Lípa je problematická, neznám lokalitu, kde by něco dávala. Z dětství si pamatuju stařičkého včelaře, kteý o lípě říkával, že lípa je jako lázně pro starou ženskou. Ty se prý v lázních natřásají, neúnavně korzují na promenádách, pijí vodu a chodí na procedůry, ale efekt to nepřináší žádný. Snad jen pro provozovatele těch lázní. Stejně tak ne všude meduje akát, nad asi 250, výjimečně 300 mnm nikde. Včely na něj jdou, ale není z toho nic, snad z obojího trocha pylu. Ale hlavně se včely nenudí. Na lípě bývá medovice, která umí děsně zaneřádit auta, když pod ní stojí. Ale včely to nesbírají. Lípa je ale krásný strom, náš národní a to úplně stačí. Včeličky mají křidýlka a ony si najdou co potřebují, říkával můj táta.

Hloh je vynikající medonosný druh, myslím obyčejný divoký a smuteční vrba mezi vrbami ze včelařského hlediska kraluje. Navíc je to nádherný, impozantní strom, vyvolávající (aspoň u mě) zvláštně zádumčivou náladu.

Ano, něco někde samo neroste. Je to asi tím, že ne každá půda je vhodná pro všechno. Něco vyžaduje vápenaté půdy a jiné skupiny rostlin naopak, něco chce mokro a jiné naopak a v neposlední řadě jde o strukturu půdy. Stačí si také zapamatovat, že vrby (nejen ony) jsou přísně světlomilné, jiné rostliny a dřeviny snášejí i polostín. A tak dále, je to věda a naše příroda je povětšině velmi pestrá. Naštěstí.

Jsem ze staré školy před internetem, vše jsme si museli pamatovat. Když mi nevěříte, přečtěte si jak je to se zahradnickými tratěmi sám zde

https://www.dosadu.cz/blog/pestovani-podle-trati/

Za komančů byl hnůj od koní nedosažitelný a tak jsme do pařenišť používali co se dalo sehnat, ovčí nebo králičí, jenom prasečí byl jen do kompostu, na nic jiného se nehodil. 

Něco děláte asi špatně, většinou jde o “problém” opačný. Věřím, že si budete umět najít informace sám. Když ne, mrkněte třeba sem https://www.zahradajakmabyt.cz/ze-kompost-muze-horet/

imho:

Dobrý den, máte typ, jaké jsou nejlepší medonosné byliny nebo keře?

Jako na většinu věcí mám názor i na toto, jaký se nebude líbit. Totiž. Na zahrádkách u lidských obydlí jde spíš o estetický cit člověka než o význam pro včely. Kupříkladu velice medonosná řepka dává po hektaru medu asi 80-130 kilo a tak v průměru řekněme, že 100. Hektar má arů 100 a ar je čtverec 10x10 m, běžné pozemky u RD mají od 500 m2 do asi 2.500 m2, tedy 5 až 25 arů. A ne celá plocha parcely u RD jsou kytičky. I tak co metr čtvereční, tak u vysoce medonosné rostliny jako řepka dává ar asi kilo medu. Hektar louky dává asi 10 kg medu, tedy 10x méně než řepka. Je mi líto, ale zahrady a předzahrádky jsou pro včely málo významné. Ovšem v součtu v celé vsi či městské čtvrti RD to už význam má a ten význak je především v různorodosti. Velký význam mají a teprve budou mít nektarodárné pásy (neznám přesný název), ke kterým nutí zemědělce dotační politikou stát. Od letoška se bude jednat o významné % plochy orné půdy každého hospodářství. U zemědělců, aspoň některých dojde k uvažování, kvůli šetření nákladů na zdražené herbicidy, že nebudou stříkat proti například chrpě. U nás se množí pole, kde je jí mnoho, pole se z dálky modrá plevelem. Chrpa totiž kultuře (třeba ječmeni) neodčerpává živiny a tak jí může zemědělec tolerovat. Takto mi bylo praktikem vysvětleno to, že místy přibývají chrpou zamořená pole. Několik ha takového pole je v horkém létě pro včely požehnáním, chrpu navštěvují i za největších poledních hiců.

Jiné je to s jalovými plochami, kterých je v každé obci a mezi obcemi všude dost. Tam já dávám pámelník, netvařec křovitý a podobné rostliny. Slovo netvařec neznamená, že se netváří, je to výraz pro beztvarost. https://cs.wikipedia.org/wiki/Netva%C5%99ec_k%C5%99ovit%C3%BD

Také se snažím při těžbě v lese neničit krušinu olšovou. U této rostliny je zajímavý český název krušina, kdy se nejedná o to, co každého napadne, ale o už zapomenuté české slovo kruchý = křehký. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kru%C5%A1ina_ol%C5%A1ov%C3%A1

V mých podmínkách má velký význam celoletní podněcovací snůška z ostružiny, která se tady u nás začala lavinovitě šířit. Bez významu není ani šípek. Sice nemá nektar, včely ale sbírají dost pylu. A každý pyl, který není z ploch, kde se stříká, má velký význam.

Velký význam mají divoce rostoucí peckoviny, lidově nazývané špendlíky (trnka je pro včely bezcenná). Ze špendlíků a pak divokých třešní já každý rok získám od asi třetiny až poloviny vč (podle roku a kondice po vyzimování) po “bedně”, tedy NN 39x15x11 = asi 15,5 kg medu vynikajícího medu.

Za úplně nejvýznamnější divokou dřevinu považuji vrbu, která se významně podílí na jarním medu, významnější je ale pro kondici vč a hned po ní javor klen, který dává hodně medu pro včelaře a později mívá i medovici. Daleko větší význam než květiny v zahradách má ovocné stromoví, jmenovitě jabloně.

Ve výčtu významných rostlin bych mohl pokračovat, ale můj příspěvek je už tak moc dlouhý. Přesto ještě upozorním na hadinec a bělotrn. Já na ně štěstí nemám, v kraji kde žiju a včelařím nerostou. Ovšem tam, kde se vyskytují velké plochy to jsou významné zdroje snůšky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Hadinec_obecn%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C4%9Blotrn_kulatohlav%C3%BD

Vynikající jsou všechny bodláky, nejvíce snad pcháč zelinný https://cs.wikipedia.org/wiki/Pch%C3%A1%C4%8D_zelinn%C3%BD

Asi jsem čtenáře úplně nandchnul, jsem víc praktik než romantik. Celoživotní praxe mě naučila spíš posuzovat bonitu zamýšleného stanoviště včel podle rostlin, které tam kde kvetou, než abych já sám nějak měnil skladbu rostlinných společenstev na plochách, které pro včely mohou mít nějaký rozumný význam. Prvorepublikové zlepšování včelí pastvy je sice bohulibé, ale je to běh na dlouhou trať s víc než nejistým výsledkem.

Předchozí není přesné. První trať je po pohnojení čerstvým hnojem, druhá znamená, že bylo čerstvým hnojem hnojeno vloni. Prostě jsou zeleniny, které čerstvý hnůj nesnášejí a naopak. Takže rada je zavádějící a neúplná, chybí tam, že jde o hnojení čerstvým hnojem a ne hnojení obecně, třeba umělým hnojivem.

Hnůj by se měl zapařit proto, že obsahuje velké množství semen plevelů a právě zapaření nad 60 stupňů jich většinu zničí. Přehozením (není nutné a většinou se nedělá) se dostane hnůj z povrchu dovnitř a zničí se ostatní semena, ale i některé houby, plísně a podobně, třeba mikroby způsobující nemoci rostlin. Takto odleželý hnůj je pořád hnůj čerstvý, kdo by chtěl hnojit organicky rovnou “druhou trať” musel by dát kompost, kde odleželý (samovolně zapařený) hnůj asi rok prohnije.

Dobrá knížka je skvělá rada.

drvodelkafialova:

Zdravím.

Tak mám chvilku na odpověď. Za prvé, věřím , že divoké včely měly mnohem silnější čistící pud než dnešní včelky, otázka je, kolik jich ještě dnes v lese žije. Tím myslím, těch co nejsou nakřížené s těmi ,,ušlechtilými"

Za druhé, podle mě a je to jen můj ničím nepodložený názor, je velký rozdíl mezi přírodní dutinou ve stromě, kde funguje, jak říkáte propolis, různé druhy prospěšných hub a roztočů , obnova plástů pomocí zavíječe atd., a naproti tomu úlem z ohoblovaných prken. Úlem, který je navíc zateplen kdejakým starým polystyrenem a pravidelně vykuřovaným kdejakým léčivem. Tam jestli jsou houby a určitě jsou, rozhodně ne ty, co jsou včelám jakkoli prospěšné.

Tady pro ukázku posílám fotky taky úlů, svého známého. Neustále mi opakuje, že nechápe, proč mu včelky umírají. Teorie o vyhazování peněz za nové úly a tom jak dobrý včelař dokáže včelařit ve starých úlech, jsem od něj slyšela mnohokrát. Podotýkám, že mě tak nějak nepřesvědčil.

Pan Goro vás napomene za neověřené a nedokázané TVRZENÍ o tom, že někde určitě prospěšné organizmy nejsou.

Ale vás nenapomene, on umí štěvit jen mě. Není sám, on ale uýmí být aspoň slušný.

Ukázka fotek svědčí o tom, že pán je prase a jemu budou hynout včely i ve funglovkách, na to vemte jed!

V Dymáku vloni byste mohla vidět nejen mě v celé kráse, ale i moje úly (spolu se seškrtaným článkem tak, aby nikoho neurazil a nic netvrdil a tudíž článek o ničem). Některé moje úly nejsou nové, vše moje výroba a nebo po předcích. Některé jsou ale z poloviny padesátek a rozhodně je nehodlám vyhodit, slouží stále a dokonale. Mám i poslední 3 NN po předcích, vyrobené těsně po roce 1947 a pořád slouží. Píše sem i TomášR a on u mě viděl všechno a sám v mých starých věcech včelařil a pořídil si své historické úly. Nejlíp se včelám daří v hobrákách (VN je složený ze dvou NN na sobě) po mém tátovi z let 1954-58, mezi hobrami je sláma z mlátičky. Ano, dna jsem k tomu dal už nová.

Jo, pro úplnost, které hobráky zničili ptáci a myši a byly opraveny polystyrenem nebo montážní pěnou, už se v nich včelám nedaří. Postupně naopak vyřazuju i pěkné zánovní věci, pokud obsahují polystyren, polyuretan nebo jinou pěnu.

Ale vlákno je o cukru, jestli se nemýlím a tak se omlouvám za odbočení.

Drvodělka:

Zbytečné cajky? Když vidím rozhadrované, napůl shnilé úly některých včelařů, nedivím se, že jim včelky umírají. Nešetřím přehnaně na nákupu cukru, celkově je to položka zanedbatelná, ale je věc principu zbytečně nevyhazovat.

Nový úl je pro mě dobrá investice, stejně jako třeba medomed. 

Jen velkou maličkost, med se z plástů nevymedá, ale vymetá a proto stroj k tomu sloužící není medomed, nýbrž medomet.

Jinak souhlas s vaším tvrzením, že je potřeba peníze zbytečně nevyhazovat.

Vážně věříte tomu, že záleží na stáří úlu? Svatá prostoto!! Viděl jste někdy ten hnus, ve kterém žijí divoké včely? A umí to v tom už miliony let.

Horší je dát včelám místo cukru syntetické krmivo, nebo uměle invertovaný cukr. Pak část včelstev před úhyny, spolu s dlašími kejkly včelařů, prováděné často v nových úlech a s nejlepšími úmysly, nic nezachrání. Často padnou dokonce celé včelnice, proč se to někomu děje a jinému nikdy?

Ikke:

Poslední dobou mi hynou nějak víc králíci. Vždy mají nafouklé břicho, vyloženě jako buben. Nemocný králík není aktivní, straní se ostatním a nežere, jenom pije a zřejmě ani nekálí. A za pár dnů je po něm, zubami skřípat jsem neslyšel. Posledního jsem kuchl abych se podíval co se děje, objevil jsem tlusté střevo plné výkalů ale ne bobků. Žaludek nafouklý plyny a moc krmení v něm nebylo protože nežral. Nic dalšího jsem nepozoroval.

Krmení je klasika, seno a směs obilnin+občas granule s léčivem. Kontaktoval jsem veterináře a ten jmá jasno, prý kokcidióza. Jenže prevence - octová voda, ani léčba kokcidiostatiky prostě nefungují. Moc se mi to jako kokcidióza nezdá, nevíte co by mohlo být mým králíkům? Děkuji za radu, Ikke.

Jestli nadmuté králíče po zatřesení “šplouchá”, není to kokcidioza ale horší nemoc.

Dám radu na bylinu, kterou může použít ihned každý, je zadarmo a úplně všude dostupná. Jedná se o černobýl pelyněk a králíci neonemocní, nemocní na začátku se někdy uzdraví a tak není nikdy pozdě jim černobýl dát. https://cs.wikipedia.org/wiki/Pelyn%C4%9Bk_%C4%8Dernob%C3%BDl

V létě když začne kvést, se najde na okraji pole, na náspu, na jakékoli jalové půdě. Pomocí silných zahradnických nůžek nastříháme celé rostliny co nejvíc u země. Špagátem svázané “otýpky”  o průměru asi 8 cm se usuší na půdě na šňůře, samo to uschne bez práce a starostí. Po celý rok se ke krmení, třeba obden přidává větvička, nejméně asi 20 cm “klacku” s větývkami a lupínky. Králíci jak to dostanou,  se na to vrhnou. Neotráví se, nesežerou víc než potřebují a tím sami ukáží kolik a jak často to chtějí. Klacky černobýlu (umí být i dost přes 1,5 metru vysoký) poskytují také vlákninu a lignin, králíci je obyčejně sežerou do mrtě.

Kupodivu stejně dobře, jako v pravý čas nasušený kvalitně pěkný černobýl, funguje i nyní, když nehezky odumřelé klacky někde trčí ze sněhu. Neváhejte, dejte to králíkům hned. Ublížit to nemůže, pomáhá to skoro vždy, pro zdravé je to prvence s vysokou účinností. Jen by "zimní" odumřelý černobýl neměl být mokrý, aby nezplesnivěl.

Je dobrá ohrádka z prken širokých asi 15 cm (i jen 10 cm lepší než nic) o rozměru asi 40x40 (i menší) a dát do kouta kam nechodí kadit. Nikdy se nestane, že koticí ohrádku samice ignoruje a neobsadila by jí. Pak se nestane, že by “vypadlo” mládě. K tomu dojde tak, že je přisáté na cecíku, samice se lekne a jak vyskočí, vytáhne mládě z hnízda. O hranu ohrádky se mládě snad vždycky zarazí a zůstane v hnízdě. Proto je ta ohrádka dobrá, skoro nic nestojí a klidně bych dal i plastovou bedýnku od ovoce a zeleniny, dá se sehnat zadarmo. Nebo jinou improvizaci.

V zimě jsem dával na dvířka pytlovinu, svisle, nechal jsem třeba jen čtvrtinu plochy na výšku pletiva volnou a připínáčky přidělat prodyšnou jutu. I ta udělá kromě závětří i intimní stín a i jen tahle maličkost hodně pomáhá. 

Mám za to, že je nutné odstranit příčinu a o tom se nezmiňuje nikdo. Příčinou je to, že králík k životu musí mít lignin, tedy dřevo. Králíci mi vždy hlodali králíkárnu (co nebylo oplechované), ale nikdy jsem neobjevil žádné třísky a tak tu uhlodanou dřevěnou drť museli požírat. Díky této dedukci jsem někde na netu našel info, že je tomu skutečně tak.

Doporučuji vám dávat králíkovi větvičky z jabloní, hrušní, švestek, nejdostupnější pro vás bude asi smrk a borovice a i teď v zimě. Králík nadšeně sežere jehličí a ohlodá kůru, větvičky do půl cm sežere úplně. Ohlodá a sežere jen tolik, kolik potřebuje a neublíží mu to. Je možné, že bude hlodat nábytek dál. Pak mu asi chutná nějaká chemikálie z pojiva dřevotřísky nebo barvy, může se jednat i o zlozvyk. No a také prostě potřebuje hlodat a obrušovat si zuby, je to jeho přirozenost.

I když pan Goro věří víc cizím “štúdiím” a ne praxi, mám zkušenost jinou.

Někdy se stane, že vč nechce brát roztok 3:2. Vždy ale bere velmi ochotně 1:1 (co nebere ani 1:1, nebude už brát nikdy nic). Netřeba být génius abych věděl, co jim dělá menší potíže a tudíž co je pro ně vhodnější. Navíc málo který nektar je tak hustý, podle Haragsima snad ani jeden. Každý si tedy může udělat sám představu s čím se za miliony let včely setkat mohly a na co jsou adaptované a co je jen lidský nesmysl.

K původní otázce, ano, jak píše pan Goro, cukr se rozvářet nemusí. Nezkazí se ani 1:1, pravda, víc než měsíc jsem ho nikdy neskladoval, proč bych to dělal? Rozpustím v konvi (mlíkařské, dřív na med) Al 25 l v 10 l vody 10 kilo cukru vrtačkou ve stojánku, trvá to při teplotě vody z kohoutku asi 5 minut. Vznikne 16 l roztoku. Krmítka mám sice na 11 l, ale dávám na keramzit (nebo slámu) asi půl konve a do vedlejšího vč druhou půlku a na úl nakreslím čárku a ta znamená, že vč dostalo 5 kg cukru. Odklopení dvou vč trvá asi 20 sec, zvednutí (68 let a 166 cm výšky) a nalití jednoho vč max minutu, spíš půl a tak včetně přikrytí a odnesení konve k autu a předtím přinesení k úlům zabere asi 4 minuty? Co bych řešil? Tělocvik potřebuje každý. Až to neunesu, rozliju konev napůl.

Mám za to, že právě tato “řídkost” mého krmení je jeden z předpokladů úspěšného včelaření bez jediného úhynu a s minimem VD během celého roku a tudíž i minimem léčení. Vše se vším souvisí a fakt, že tomu mnozí nevěří a zesměšňují to, na věci nic nemění.

Doplním poopravením stále opisovaného bludu o vracení včel. Nevrací se, pokud se odstraní podstavec i podkladní cihly pod ním. Uvedená vzdálenost není potřeba, pro jistotu aby měl včelař klidné svědomí stačí asi 2 km max. Ale úspěšně lze vč stěhovat i jen pár metrů a nebo desítek metrů.

Ale vypíchnu úplně jinou věc, která tazatele asi vůbec nenapadla. Já bych se rozhodoval podle toho, jak chráněné a teplé je původní stan a jakou pastvu mají včely na původním a na novém místě. Dělá neuvěřitelné zázraky přivézt včely rozjeté v teple a s nadbytkem pastvy do chladnější lokality, kde je vegetace zpožděnější než jaké odpovídá stupeň rozvoje vč - prodlouží se snůška, kromě jiného.                                                                        Naopak je to špatné. Taky nepíšete, zda vč v sadu zůstanou. Pak bych se díval na “bonitu” stanoviště po řepce, co dál? Je tam do 500 m les? Jaký? Jak starý? Je tam rybník? To je - každá vodní plocha, úplně jalová plocha, pro včely úplně k ničemu. Není mezi lesem (nebo jiným zdrojem pastvy) a včelami frekventovaná silnice, kde auta pozabíjí většinu létavek? Včely nerady přes koleje a přes řeky.

A jak spolehlivě poznat špatné studené stan? Když je sníh a začne slézat, jasně se ukáže kde je dole nejdřív. Pokud to není větrem, ale teplým “zákoutím”, je to místo dobré. Zdroj vody je celkem přeceňovaný, vodu najdou a páč mají křidélka, přinesou si jí, teplo ne. Ani před průvanem neutečou. Úly je nutné dát pod stromy tak, aby až stromy olistí, byly celý den ve stínu. To je důležitější než voda a podle mých zkušeností je celodenní zastínění (ne střechou nebo včelínem) úplně nejdůležitější předpoklad pro zdárný chov včel. Úly nesmí být přímo na zemi (jako praktijuje známý Roudnický včelař) a není dobré aby byly úly výš, než max 30-40 cm nad zemí. Zateplení úlů je zbytečné (u mě = cca 400 mnm), nejvíc se mi osvědčily bezfalcové tenkostěnné nástavky smrk 20 mm. Nesmí být nikdy očka, ani jedno a nikdy! Česno v největší snůšce max 73-75 cm2, lepší je i jen cca 40 cm2 jako jediný zdroj vzduchu daného vč. Nesmí být síto místo dna.

Kdo dodrží těchto málo prazákladních zásad, přesvědčí se, že to funguje dokonale. Bude mít při minimu práce maximum medu a vitálně životaschopná včelstva.

Pozor na mrazové kotliny. Tam se včelám dařit nebude nikdy.

Dovolím si svojí zkušenost s BF z Podblanicka.

První BF jsem získal tuším v roce 2016 a byly skvělé, hlavně na medovici, což polovina K neumí a nerojily se. Pak sle zdroj změnil dodavatele a BF se lišily jen tím, že byly zrzavé. Některé medovici neuměly jako některé K, stavěly srovnatelně. Jediné co mi na BF malinko vadí je, že mají některá vč v některých jarech mírně pokálené plásty.

Už zdroj dalších matek BF nemám, přežívá mi tu ale několik kříženek. Ty se mi jeví jako ideální. Staví asi líp než K, rojí se málo a medovici umí. Letos jsem si a svým dvěma přátelům sehnal BF z jiného zdroje a jsme zvědaví.

Mám za to, že je potřeba BF nepřeceňovat a ještě méně dnešní K. Sehnat kvalitní K je pro mě celkem problém. Nechci Dol, Singer, Cimala ani Vigor (jestli je ještě k sehnání).

Dovolte mi uvést nepravdy na pravou míru. 

Podmet 18 mm.

Podmet je prostor od spodní hrany SL rámků ke dnu, nesmysly jako je stavební zábrana nejsou v dobrém úle vůbec, svět to nezná (doporučuji podívat se jak to má vychvalovaný Langstroth). Vše píšu pro řekněme pokročilé, obeznámené s prazákladní odbornou terminologií a znalostí základních pojmů. Kdo toto nezná, musí se dovzdělat v oboru jestli chce rozumět mým článkům. Chápu přitom, jak některé dráždí slovo či pojem, že něco musí. Nemusí nikdo nic, ale pak asi nebude rozumět všemu, co píšu. Takto je ode mě míněno každé “tvrzení”. Polopatě. Každý může, když chce, šlápnout do vody. Ovšem potom nemůže chtít suchou nohu ani botu. Když tedy napíšu, pane Goro, že podmet musí být 18 mm, není to, že bych já omezoval něčí svobodu a byl tak troufalý to tvrdit a tak zlý pošlapávat nezadatelná práva jedince a nebo se rouhat Dolu a “odborným štúdiím”. Jen tvrdím, že podmet 18 mm je přesně na milimetr u včely medonosné Kraňské ta vzdálenost v uvedené části úlu, kdy včely nic nestaví na SL (Spodní Loučky) rámků. Je to maximální možná, přípustná výška.

Nižší podmet než 18 mm by byl možná výhodný pro včely, ne však pro včelařskou praxi. Musíme sbírat zimní měl. Při nízkém podmetu reálně hrozí, že mrtvolky napadané na podložku, shrnou při vytahování podložky mrtvolky, ale i s mělí, tedy že měl nezůstane na podložce a není s podložkou vytažená. Protože tam často v tu dobu (konec ledna) bývá vlhko, měl se smatlá dohromady s mrtvolkami a je nutné to vše prosívat. A taky vymetat a tím enormně (a zbytečně) vyrušit včelstvo. Proto by bylo dobré mít nejvyšší možný podmet, aby se vrstva mrtvolek nezasekla o SL rámků a dobře vedených vč není nikdy mrtvolek tolik, aby se nahromadily až mezi rámky. 

Ale já nechci mít zimní vysoké dno a letní nízké 18 mm a tak používám celoročně dno, které nikomu nenutím a chytřejší to ocení. Nebudu se přecitlivělým mamánkům neustále omlouvat, že jsem nějak včelařsky vzdělán a že mám obrovskou praxi a málo co jsem nevyzkoušel. Kdo chceš úspěšně včelařit, nauč se to jako já a až to zvládneš, pak to rozvíjej dál. Pro mě je rozdíl složité dno za tisíc korun (které navíc neprospívá včelám) a nebo  samo domo zhotovitelné za dvě hodiny z odpadu.

No a proč mít tedy jen 18 mm? No jak podotýkám výš - kvůli jednoduchosti konstrukce a tudíž láci dna, výhodnosti pro včely a lepší práci včelaře.

Mnozí si, jak tady čtu, stěžují na to, že do včel pletu politiku a světonázor. Měl jsem za to, že každý hledá co nejlepší, nejlevnější a co nejméně pracné způsoby včelaření. A tak když napíšu slovo MUSÍ je tím míněno, že když chce vyjmenované a další pozitivní podmínky a ne, že mu něco nařizuji. Trochu pokory přátelé prosím. Ovšem ano, někdo to rád horké a chce si liberálně = svobodně dělat věci po svém. OK, pak ale nemůže chtít mít moje výsledky. 

Roky jsem nechápal na VF a pak na IF jak to může někdo nechápat a proto to jasně a polopatě píšu tady a teď.

Navíc jsem snad ve všech pracích předeslal, že nic netvrdím, že jsou to moje DOMNĚNKY, velmi často ověřené “pouze” letitou praxí v mých podmínkách (400 mnm) a že nejsem Dol a nikdo mě za zkoumání nehonoruje. Dávám tedy zadarmo co umím. Kdo chceš ber, kdo nechceš nerej, neohrnuj rypák a nech být těm, kdo zájem naučit se to, co umím já, mají. Tak snadné to je.

I já se můžu mýlit a mýlil jsem se mockrát. Jenže vždy jsem to poctivě přiznal, hlavně abych varoval ostatní aby zvěděli kudy cesta nevede. Přesněji jak to nešlo mě.

Ovšem nejsem na světě první den abych nevěděl, že Gorové a anonymové budou vždycky a všude. 

A úplně na závěr ocituju první větu pana Gora: 

Nepoužívam metodiku Toma a je mi úplne jedno kto ako včely chová…

No a v tom je ten rozdíl, mě jedno není když někdo ztratí radost ze včelaření kvůli neúspěchu, kterému se mohl vyhnout a taky se snažím aby každý zvěděl, jak to nejspíš nepůjde a bude to stát jen peníze a spoustu zbytečné práce. Ano, Gorův přístup k lidem je “normální” můj jiný a tvrdím, že lepší, morálnější, lidštější, ohleduplnější.