Stačí, děkuju, konečně jsem se v jediném článku dozvěděl, co mi Včelařství a Překlady za 60 let neuměly sdělit. Slováci zjevně předběhli Čechy v nástavkáči. Nemusím mít přesně pravdu, ale sám Adamec (autor 39x24) varoval před zadováky a propagoval stropovák a ten měl, jak se domnívám, pevné dno a Adamcovu míru. Naproti tomu i Adamec radil tzv “Amerikán”, tedy úl plně nástavkový, tedy stropovák s oddělitelným dnem a s mírou Langstroth 44,8x23,2x10. Jenže těžce narazil a neuspěl. Jeho ideu plně převzali bratří Švarcové v Kolči a mezi válkami nabízeli stropovák na Adamcovu míru a dokonce Amerikán, tedy Lang 1/1 a na přání i další výšky rámků (informace od rodičů). Jenže by zkrachovali, těžce konzervativní Češi na Adamcovu míru neochotně a pomalu sice přešli, ale jedině v zadováku. A jestli chtěli bří Švarcové ekonomicky přežít, museli vyrábět hloupý úl, který později dostal jméno Budečák. Tady si neodpustím rýpnutí do Klause a jeho “všemocné ruky SVOBODNÉHO trhu”. Zde je nezvratný důkaz nad důkazy, že to není vždy pravda!!!! POLOPTATĚ: Bratří Švarcové málem zkrachovali s moderním úlem a byli nuceni, kvůli poptávce, vyrábět úl o kterém věděli, že je nejhorší ze všech možných.
Tzv Jednotný úl s HL dlouhou 37 mm jako kompromis mezi českou délkou 39 a slovenskou 42 je idiocie a omlouvám se za ten výraz! Jinak to vyjádřit nejde!
Možná by mohlo někoho zajímat, kde vzal někdejší SSSR a všechny jeho svazové republiky úl jménem Mnogokorpusnyj. Rusky nástavek je korpus. My bychom asi ruský název překládali spíš jako vícenástavkový než mnohonástavkový, ale to je detail. Když po vyhrané občanské válce, tedy v první polovině 20 let 20 stol. bolševici zařizovali národní hospodářství Sovětského Svazu, naštěstí tam byl někdo chytrý a navrhnul úl Dadant-Blatt. Byl přijat pro celý Sovětský Svaz pod podmínkou, že se ale nesmí jmenovat Amerikaňsky. Ono je to sice francouzky (a Blatt byl dokonce Švýcar), ale to byli buržoji taky a bylo to patrně nad rozlišovací schopnost polytbyra. Díky tomu má velká část světa, kromě celého bývalého SSSR také celý Balkán, Turecko, Čína, Itálie, Francie, Španělsko, Anglie, Skandinávie, Pobaltí úl Dadant-Blatt (a ne lživě Lang, jak tvrdil Boháč) a tak se já domnívám, že nejrozšířenější úl světa není Lang, ale D-B. Jistě to ale nevím a je mi to celkem lhostejné.
Neumím rusky i když se mě to soudruzi snažili naučit. Můj otec ale mluvil plynně rusky (nejen) a odebíral Pčelovodstvo a četl ruské knihy o včelaření. Výše uvedené info mám od táty, hlavně z dětství a mohl jsem je v marginálních detailaech trochu zkreslit. Jádro je ale jak píšu.
Pro mě je zajímavý, dnes dokonale zapomenutý moravský včelař Škvařil. Po něm Čechům zbyla míra vysoká 30 cm, jeho rámek ale měl být delší než 39, to mu ale neprošlo a musel se přidržet Adamcovy délky rámku. Míra 39x30 je ale prostě Škvařilova. Ovšem neumím o něm a jeho úlu najít dostatek informací.
Z toho, co píše pan Goro jasně vyplývá, že Brennerův úl na míru 30x30x8 + NN 30x15x8 byl paskvil od začátku, cenný jen tím, že to byl asi první český nástavkový úl a knížečka Nástavkový úl od Brennera je z roku 1967. Totiž. Brennerák mohl asi stačit pro včelu, která tu byla před Kraňkou. Byly to kříženky včely Tmavé s Vlaškou a kdo ví čím vším. Včelstva této kříženky (namnoze neskutečně agresivní) neuměly rychlý jarní rozvoj a Češi před Kraňkou vůbec neznali jarní med, jarní snůšku považovali za podněcovací. O přidávání medníků začínali uvažovat když začínala kvést malina (těsně nad 400 mnm) a to bylo za mého dětství kolem 9.6.
Můj otec měl a zkušel mnoho úlů. Například Zander, Hmenjuk (nevím jaká míra), měl slovenské B (nevím na kolik rámků) a k němu polonástavky, které nebyly poloviční. Měl i Lang 1/1 a kromě toho všeho byla u nás hlavně míra 39x30 s polomedníky 39x14,4 a pak míra 39x24. Rodiče a jejich přátelé říkali, že v některých “exotických” úlech byly pěkné včely, ale u všech těchto úlů nikdy žádný med a jediné, co u nás fungovalo, byly dvě základní české míry. Lepší ale byla jednoznačně třicítka s NN na med. Adamce měli rodiče jen proto, že to měla většina ostatních a taky aby měli srovnání. Už tehdy (50,60 léta až dodnes) v Česku těžce dominovala (už tehdy špatná) Adamcova míra 39x24.
Svojí oblibu pokusnictví jsem zdědil po rodičích, hlavně otci a jsem moc rád, že to tak mám. Práce cvičené vopice furt dokola v tom samém nezvládnu a raděj bych včelaření nechal.
Článek pana Gora si jdu uložit a radím totéž všem.