- Příspěvek #183499
- Nahlásit
Jednou asi před 8-10 lety, zmasírovaný ze Včelařského fora mladými, jak hloupý, nevzdělaný a nesečtělý jsem v oboru včelařství, když neznám určitou v té době moderní publikaci nějakého Západního autora, vyrazil jsem do knihkupectví. Neměli, slíbili, že seženou.
Pak mi volali abych se dostavil. Paní majitelka mi s posvátnou úctou ve tváři jako svátost vyndala z pod pultu tu knihu, jejíž titul jsem už zapomněl. Ale tehdy mi mladí přesně poradili na VF, co si musím nastudovat, když se s nimi chci ODBORNĚ bavit. Paní majitelka knihkupectví se podivila, že na co potřebuju v mém věku knihu, která je určená hlavně pro studenty vysokých škol. Patrně proto měla, nápadně tenoučká kniha, omyvatelné desky, jako mívají učebnice. Udivil mě také formát A4, a obrázkové barevné desky. Skutečně mě napadlo, že ta kniha vypadá jako Slabikář.
Otevřel jsem knihu, polknul nasucho (asi slyšitelně) a chybělo málo a skácel jsem se. Paní krámská se zatvářila strašně důležitě, patřičně hrdá na sebe, jak mi sehnala takový skvost!
Na první stránce velkého formátu A4 byly necentricky tři obrovské obrázky, černobílé perokresby. Na prvním byla jakási masařka a pod obrázkem nadživotní nápis (jako ve Slabikáři) TO JE VČELA
Uprostřed stránky bylo něco mezi úlem, košnicí a klátem a pod tím opět nadživotní nápis TO JE ÚL
Na dolním obrázku stojí ve skafandru obelečený jedinec homo sapiens bez možnosti rozpoznat pohlaví. V ruce třímá kuřák, ze kterého stoupá dým a to vše u otevřeného úlu, nad kterým se rojí asi 30 tvorů, dost podobných malinkatým netopýrům. A pod obrázkem nápis. TO JE VČELAŘ. VČELAŘ MÁ KUŘÁK. VČELAŘ KOUŘÍ KUŘÁKEM DO ÚLU.
Ze strachu, že když otočím stránku, vybafne na mě včelařova žena MÁMA a že bude mít MÍSU. Přiznám se, že vyděšený z případné EMY, která bude mít MASO a pak přijde nadšené zvolání: TO SE MÁME! jsem knihu dál nelistoval. A došlo mi, že jestli tohle je kniha pro vysoké školy, pak ve školách základních musí být nějaké pomůcky pro šimpanze. K velkému zklamání paní krámské jsem drahou knihu nekoupil a od té doby nejde přehlédnout v jejích očích nesmírné pohrdání z toho, jak jsem se odmítl dovzdělat z tak skvělé knihy. Jistě ta dobrá žena usoudila, že nejsem na dost vysoké odborné, ale ani občansky uvědomnělé úrovni, abych byl schopen docenit dílo nějakého Západního včelařského odborníka, jejichž děl jsme se konečně po samých rusáckých a komunistických knihách dočkali.