drvodelkafialova:Já si třeba z debat o hustotě roztoku vzala to, že todělám od oka. Dřív jsem dělala roztok 3 ku 2. Zvyklá přesně dodržovat návody na míchání roztoků, ve chvíli, kdy pár gramů či milimetrů rozhodne, že rostlinu zničím nebo naopak bude postřik neúčinný, jsem to otrocky odměřovala. Teď si jen zapisuju váhy suchého cukru a roztok prostě míchám od oka. Je řidší než 3:2, ale hustší než 1:1. Neskutečně my to usnadnilo práci😜.
Nicméně, pravda je že řidší roztok berou nadšeně, mnohem líp než ten hustý, tak proč jim ho nedopřát.
v
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co vlastně sdělujete. Možná vám a i ostatním pomůže následujcící.
Poměr cukru se stanoví přece velmi snadno. Když dám do 10 litrů vody 10 kilo cukru - drtivá většina cukru se přece kupuje v kilovkách, vznikne roztok 1:1. Po rozpuštění vznikne 16 litrů roztoku a tudíž v 8 litrech roztoku 1:1 je 5 kilo suchého cukru. Krmítka mám sice na 11 litrů když by byla nalitá naknop. Ovšem nalévám do nich jen 8 litrů - musí tam přece být ještě keramzit nebo sláma. Ale obojí by se vešlo i k 10 litrům, z dalšího ale vyplyne proč “jen” 8 litrů/vč/na jedno krmení.
TO, že 10 kg cukru + 10 l vody nedá 20 litrů, ale jen 16, nemám sílu vysvětlovat, jen říkám, že při poměru 3:2 bude v litru roztoku jiné množství suchého cukru.
Cukr rozpouštím a na včelnici přepravuji v hliníkových konvích, které byly dřív na med a které se pořád dají sehnat. Lze je dokonale uzavřít gumovým víčkem. V konvi je 16 litrů. Donesu jí za dva úly. Sundám dekly dvou úlů a od oka naleju asi 8 l do každého krmítka (Samla, už jsem tu o něm psal). Ano, při styku se včelami, mám tedy kuklu a rukavice, ale v 90% si mě včely vůbec nevšimnou. Ochrana je jen pro jistotu - nevím zda neoslepnu když mě trefí do oka a tak frajera nedělám nikdy. To, co popisuju lze udělat včetně otevření úlů, nalití a zavření obou úlů asi za minutu, možná dvě. V době slídivosti si nestačí slídilky líznout. Navíc krmím navečer, vždy a pouze. Začnu třeba půl hodiny (možná méně, nenapadlo mě to stopovat) před tmou kde mám méně než 20 vč, kde je jich 30 + holt musím začít o chvíli dřív. Kolik vč potřebuje cukru měřím na suchý cukr. Jedním krmítkem s od oka 8 litry roztoku 1:1 dostaly 5 kilo cukru a tak co čárka křídou na úle, to 5 kilo cukru. 6 dávek je tedy 30 kg suchého cukru. Tolik se ale krmí málo který rok, vždy hlídám, aby ve VN bylo dost medu.
Jak rozpouštím? Poskytnu podrobný popis, podrobný do nejmenšího detailu.
Žádné rozváření jak radili Drašar a další. Prostě mám stojánek na vrtačku přišroubovaný na štokrdleti (vyhozená židle ze smeťáku s odříznutým opěradlem). Ve stojánku vrtačku s míchadlem na omítky a barvy. Důležité je, aby vrtačka měla rychlosklíčidlo a ne na kličku. Vrtačku na stojánku zvednu do nehořejší polohy, zajistím a vyndám metlu, kterou (mokrou od roztoku) dám do další konve - dá se to že nikde nic neukápne = žádný nepořádek. Podstavím výše popsanou konev 25 litrů. Ta konev je důležitá, je úzkovysoká a hlavně má nahoře zúžení. Do konve 10 l čisté studené vody, pak metlu a nakonec vrtačku na stojánku. Upnu metlu a vrtačku zajistím ve výšce spodku metly asi 1 cm nade dnem konve. Pak se vsype 10 kilovek cukru. To je nejotravnější, nejpomalejší, ale zase odpadá odvážení požadovaného množství cukru. Pak pustítm vrtačku a musím vychytat obrátky. Moc malé = dlouho by to trvalo, moc velké = lítalo by to z konve.
Vrtačka ve studené vodě rozpouští cukr asi 4-5 minut, (nikdy jsem to nestopoval, magor fakt nejsem) Za tu dobu odnesu plnou konev k autu (lze na rudlíku) a dám kýblem odměřených 10 litrů vody do další konve. Na čas to vychází akorát, cukr je rozpuštěný. Zda je rozpuštěný úplně zjistím tak, že uvolněnou metlou po zvednutí vrtačky a zajištění v horní poloze poklepnu o dno konve a když by zbývaly krystalky cukru, skřípalo by to. Když bude v konvi nerozpuštěného cukru asi deci nebo odhadem několik lžic, nevadí, rozpustí se drncáním v autě. I kdyby se nalilo do krmítka trochu krystalků, včely to zvládnou. Lepší ale je raděj o minutu míchat déle. Proto je ideální konev. Váží 5 kg a tak i se 16 l roztoku 1:1 to celé váží 25 kg. Když je zdravotní potíž, dá se z konve postavené na 4 cihly, nebo jinou, vyšší podložku, nalévat do kýble. Dá se to také nalévat přímo z auta, základ je ale podlaha jako u dodávky, běžné limuzíny se ke včelám nehodí.
Také se mi osvědčilo nalít to ještě na základně do jinde zmíněných kanystrů, které jsou zadarmo a nebo se dají kpoupit. Důležitá ale je možnost nádoby dokonale uzavřít!
-----------------------
Ještě lepší je rozpouštění vzduchem, pokud vím, obecně se to nezná, vymyslel můj bratr, ihned sestrojil Petr. Lze tak například rozpouštět cukr přímo v autě, stačí jen natáhnout tlakovou hadici od kompresoru. Kompresor na sbíjení rámků má skoro každý doma.
Jde o asi 70 cm měděné trubky, dole je kolečko ze stejné trubky (vypadá to jako minohledačka jen menšího průměru - musí projít hrdlem konve, můj rozpouštěč má průměr asi 10 cm). Na horním konci je heft (nemusí být) a zavírací ventil, končí to rychlospojkou. Dolní kolečko má na spodku 2 - 3 dírky směrem dolů a důležité je, že nesmí být větší než 1 mm - pak vytvoří velmi silný proud vzduchu a ten dokonale rozvíří vodu s cukrem. Raději míchám vrtačkou, mám za to, že kompresor dost trpí. Výkonná vrtačka se koupí za pětikilo. Mám Narex asi 12 let a jen jednou potřebovala uhlíky. A nemám jí jen na cukr.
Právě kdo dočetl až do konce dostal ode mě zadarmo další know-how. Ale Drašar a kol. radí rozvářet cukr na sporáku ve velkém hrnci. Právě na to si ho moje máma před 60 lety koupila a já v něm dnes vyvářím celé rámky. Málokterá věc v lidském životě a práci má tak velkou užitnou hodnotu jako můj zděděný hrnec. Pravda, přes 30 let zahálel a prášilo se na něj a zabíral místo. Já ale, dokud bude elekřina, rozvářet cukr na krmení včel nebudu a přitom si Drašara a kol. pořád vážím - ano, jeho knihu samosebou mám, ale naposledy jsem se do ní podíval tak před 40 lety.