Příroda je rozmanitá a do ní patří i dravci. Ale pokud je jich mnoho a nemohou se v extravilánu uživit, pak je to někdy problém. Dnes jsem v kurníku chytil samečka krahujce. Vím, že tu stále loví vrabce a možná i jiné drobné pěvce. Holubům nevadí. Samici jsem zahlédl jen několikrát a před ní prchají….Okroužkoval jsem jej a vypustil, aby trochu redukoval celkem (u mne) početné hejno vrabců. 

Nezvaná návštěva v kurníku….Dnes kolem 15 hodiny

Tak bílé Vánoce přišly již v litopadu. Možná je to jen “generálka” a i za měsíc budeme musit “cvičit s hrablem” a stavět sněhuláky…..

Krcka:

Prosím co je na fotce za plemeno holuba ? Je to krátkozobý rejdič ?

Řekl bych, že jde o rakovnické kotrláky. Krátkozobý rejdič je např. pražský. Vis níže fotka z internetu….Jak vidíte, ten má jiný tvar hlavy. 

Pomalu začne přituhovat a tak je třeba něo na zahřátí….

Ono není holubník, jako holubník. Pokud máte holubník o více uzaviratelných odděleních, není problém v něm chovat i více plemen s různými požadavky na ustájení, četnost krmení atd. Do jednoho holubníku dát rakovnické kotrláky např. s Hanáckými voláči je rozhodně nevhodné. Nicméně, voláčů je celá řada od zakrslých, přes střední až po velké (sem patří i hanáčtí). Pro začátek a získávání zkušeností bych volil jedno plemeno, ketré se mi líbí a pozorováním a zjišťováním dalších možností, přejdete třeba na jiné. Holubaření je krásná zábava pro všímavé lidi, ale denní. Rybařit nemusíte denně.

U tipplerů se cení délka letu při zachování pravidel a proto se s nimi soutěží. Frank Otta zde v článku shrnul to podstatné o tipplerkaření. V ČR byl zalétnut čas 18:06. Za velmi dobrý čas se považuje let nad 10 hodin. U vysokoletců se cení výška letu a délka v určitých letových hladinách se bodují. A opět jde o soutěže. Pro zajímavost připomenu specifické závody akrobatických holubů.

Pokusím se o charekteristiku houby. Já se s ní myji a rád, ale žena je jiného názoru. Na mytí nádobí je skvělá. Ano, malé a mladé plody lze konzumovat, třeba do zeleninových salátů. Pozděli je již spíše hořká. Roste velmi bujně, chce skutečně stálé vlhko a hodně kompostu a přihnojování. Určitě více než okurky.

A trochu z jiného hrnečku. Před nějakým časem, ještě na ifauně, někdo nadhodil cosi o lufě, coby přírodní houbičce. Nelenoval jsem a sehnal semínka a rostlinu vypěstoval ve skleníku, sklidil plody a mám “bio houbičky". Sice jsem našel, že plody mohou být až 1 m, ale u mne tak nějak poloviční. Když zhnědnou, vysypou se z nich semena, dají se ”vykvasit" na 2 dny do vody, pak se slupka dá slubka lehce svléknout a zbývá nám houbička, ktrou vybělíme a můžeme používat. Jak dlouho vydrží? Uvidíme. 

František:

Doporučuji Typlery nebo Budapešťské vysokoletce vydrží ve vzduchu i 12 h.

Určitě tippleři a obecně vysokoletci, jsou skvělými letci, ale kvůli pernatým dravcům je problém s tréninky a soutěžemi, neboť jestřáb či krahujec nebo sokol si hejnko najdou a baští a baští a to i třeba v Hradci Králové…Jak sležší barevenohlávci, tak české čejky jsou jinak mentálně nastaveni a proto ztráty bývají malé. A jejich let je rovněž zajímavý.

Víte, u slepic mají různá onemocnění stejné příznaky. Jak popisujete a z fotky bych řekl, že to má téměž “za sebou”. Doufám, že je oddělená od ostatního osazenstva. Já bych ji utratil. Léčení u drůbeže je fakt jen pro odborníky, poměrně náročné na vyšetření a medikaci s výsledkem nejistým. Proto jen u naprosto nepostradatelných zvířat….Asi vás odpovědí neuspokojím, ale taková je realita. 

Anonymní:

Aha děkuji, tak myslíte že bude problém udržet vůbec produktivní skupinku dlouhodobě na živu aby ji nezlikvidovali draví ptáci?

Na tuto otázku nedokáži úplně přesně odpovědět. Zabývám se chovatelstvím více jak 65 let a za tu dobu jsem z holubařením nuceně “seknun” pro alergii na 10 let a české čejky budu mít doma teprve 3 zimu. Proti PH mají jiné instikty a proto u mne přežívají a mohu si dovolit i velmi mírnou sekci na kresbu. Pošťáci, při útoku dravce, se primárně snaží využít své letové rychlosti. České čejky, i když umí kroužit, většinou létají v jakýchsi vlnách a při nebezpečí primárně shánějí úkryt. V holubníku, v křoví atd. Tím se krahujci i jestřábovi loví podstatně hůře. Po vylétnutí některá holoubata se stanou kořistí právě proto, že se snaží uletět a ne se schovat. Vím, že každý chovatel má svá specifika, holubník, okolí (lesy, zástavba atd.), proto jedině odzkoušením zjistíte, jak ve vašich podmínkách bude vše fungovat. A znovu říkám. Nebojte se a začněte a učte se od přírody a holubů.