Příspěvky uživatele

Mně jich rukama nějaké obrovské počty neprošly, takže se nebudu hrdě bušit v hruď jak to vím nejlíp, ale podle mého soudu vypadají dobře. On somatyp “naší” krátkosrsté kozy je o dost jinde jak těch co posuzují v tom dokumentu co máte pod příspěvkem. Tam to tuším na burské a možná nubijky apod. Nějakou tu hladovou jámu (vpadlé boky před kříži) človek u dojky najde vždycky ať koza, kráva nebo ovce 

Ale vy si musíte uvědomit, že jako chovatel/ošetřovatel jedete na efektivitu. U tolika zvířat potřebuji přijít a na první dobrou vidět stav. Tedy kdo má 2 kontrastní barvy na zadku a tudíž ji nemusím řešit a kdo jen 1 a ještě ji potřebujete chytit. Nějaká barva, která bude ladit a nebude tak zářit oproti bílé je tím pádem na prdlajs a otevírá možnosti přehlédnutí.

Takže se kdyby to byla moje zvířata, tak vás s tímhle estetickým blábolením pošlu k šípku. Vám se to možná nelíbí, ale důležité by pro vás mělo být, že ty kozy vypadají zdravě, mají pořádně podestláno a i prostory stájí vypadají fajn. 

A kvůli dojení to spíš nebude. Viděla bych mnohem pravděpodobnější očkování, odčervování atd.

Možná jsem moc ras a mohla bych to říct kulantněji, ale už mě točí lidi, kteří na zvířatech řeší nepodstatné pitomosti a ty důležitější věci je úplně míjejí nebo je prostě odmítají pochopit. 

Já synovi chování ke zvířatům cpu do hlavy od té chvíle kdy se dokázal sám pohybovat a tudíž byl potenciál k čapnutí jakékoliv části zvířete. Často jsem slyšela, že se na to mám vyprdnout a že z toho nemá z rozum. Ale stojím si za tím, že je třeba dát hranice od začátku. Jasně nedávala jsem přednášku 6-ti měsíční žouželi, ale chytila ruku a říct “tohle zvířátkům neděláme”. A postupem času nabalovat info a případně vysvětlovat. 

Teď ve 4 letech si jsem jistá, že se dokáže zvládnout seznámení skoro s každým zvířetem a už jsem ho i slyšela školit nějaké kamarády ve školce. A narozdíl od některých dospělých se nezhroutí při představě, že naše káčata jdou na podzim do mrazáku. Naopak se jako správný vědátor kouká na vnitřnosti co mu rozložím na stůl a zkouší jestli si pamatuje co to je. 

Chápe, že máme zvířata jako kamarády a zvířata jako konzervy. A že k těm “konzervovým” by se měl chovat nejlépe jak může, protože ony se pak v určitém smyslu postarají o nás.

Kamarádka má již několikátou Argentýnu a pro mě je to pes pro zkušené. Předposlední pes se k nim dostal jako poslední štace. Měl to být pes kolem paneláku a ňuňánek. Pokousal celou rodinu, zdemoloval byt, všude jen s košíkem a nesnášel jiné psy + pes obrovský jako hövedo. Oni si to 2 týdny vysvětlovali a pak to byl perfektní parťák. ALE jen pro ni. I jejího partnera moc nemusel, ale byl ve smečce takže šmytec a žádný drážkování. Ale cizí lidi atd? Kotec po celou návštěvu. 

Pokud naši něco nezatajili, tak vlastním pouze jednoho zástupce z čeledi sourozenců a ten spadá do rodu mužských. 😁

Ale jsem na tom podobně jako ona. Snad si ani nepamatuju dobu kdy by se mi fousek nelíbil.😍 Naštěstí mám seznam bačkorových psů dostatečně dlouhý, takže se našli jiní parťáci, ale fousek bude lákat asi vždycky.

To už je pravděpodobnější, že si pořídím tu svoji milovanou lamu😅

A tak já bych vám s dovolením udělala radost.😉 Na mém seznamu psů je snad od jakživa Český fousek, to je pro mě prostě jeden z něj psů ať už jde o vzhled i povahu, ALE znám je jako tvrdé dříče s neskutečně silnými vlohami. A nějak jsem si nikdy nedovedla představit jak bych mu dokázala poskytnout náplň běžného života bez myslivosti. Jak to tedy, ženy, herdek, děláte??

Třeba se jednou fakt pochlapím a půjdu do toho. 😁

Cha! Já už v tomhle přišla o iluze. Moje maminka si zoufá jaký se že mě stal pesimista, ale já si raději myslím, že jsem silně kritický realista. To znamená, že počítám s tou nejhorší variantou, aspoň co se lidských pohnutek atd. týče, no a pak jsem sem tam mile překvapena.

Tady že slečny nakonec vypadlo, že potřebuje ještě rok dělá, aby ji na pracáku zas kápla nějaká koruna. No a péče o zvířata není taková zodpovědnost. Přece není taková věda, když díky její péči něco umře. Konec konců to zvířata dělají furt, ale kdyby ve firmě zmastila něco na pásu nebo počítači? To je průšvih jak vrata.

Takže asi tak. A proto bych u svých zvířat nikoho zaměstnat nemohla. Raději při jejich opečovávání chcípnu a naučím se vyžít jen s pár hodinami spánku než si k nim něco takového pustit.

Oni jedou heslem “to se nějak poddá” a něco zhroutí určitě. Protože tahle kasta lidí jede v tom, že se o to má NĚKDO postarat, to dá rozum. Jen je problém v tom, že nikdo z nich není ten NĚKDO. Oni jen ví jak se to dělá blbě a jak je furt někdo uzurpuje a omezuje jejich osobní svobodu. 

Manžel se teď bavil se známou. Dělají u zvířat a porovnávali si historiky s novými zaměstnanci. No, ona vyhrála mají už několikátou mladou slečnu, která je v šoku z náročnosti práce. Jako ohýbat se a rvát terarijním zvířatům pampelišky? To jí ničí záda. Sbírat hovňousy?! To je nehygienické a nechutné. Nakonec šla na neschopenku, protože se zhroutila z nesplnitelých požadavků na její pozici ošetřovatelky. Nehledě na to, že vedoucí trvala na tom, že do té prace se dostaví nejpozději na 7:30! A tak bych mohla pokračovat dál a dál. 

Chápu váš pohled a je mi jasné, že ve chvíli kdy máte jen omezené možnosti volného pohybu pesáka, tak je to vopruz. Mám psa, který je po několika útocích vlastníkem strachové agrese. A i malý pes, který se o nám hrne ho rozhodí. Je jedno, že je to ve finále bez konfliktu a pes se otočí a odejde. Ten náš Jouda to bere jako svoje vítězství a potvrzení, že to dělá dobře. Já se pak zas vrátím o pár kroků zpět a začínáme skoro od začátku a trvá déle než se dostaneme tam kde jsme byli předtím. 

Naštěstí žijeme v menší dědině, takže se vyhýbání dá uskutečnit. Nechci si představit jak bych to řešila ve městě kde je to zabydlení psy nepoměrně hustší a za mě osobně až nepříjemné.

Přesně, už jen najít kamaráda v bezpečné váhové kategorii. Ono je všechno super dokud to ten malej neodnese. Nejde jen o agresivní svíčky lojový, ale jen hra s větším zvířetem je prostě potenciálně smrtelně nebezpečná a to si hromada majitelů neuvědomuje. Jen ho nechte, nás je hodnej! A pak ho ten milej a hrající si bernardýn silně plácne tlapkou jak jeho kamaráda berňáka a je vymalovaný. Brrr, prostě jsem na tohle parnoidní a nevím jestli někdy seberu odvahu k pořízení psa pod 15kilo

Mám pár malých plemen, která bych jednou chtěla, ale přiznám se, že mám strach. Upřímně obdivuji každého kdo do těch prcků jde. Když vidím jak jsou lidi se psy bezohlední, tak bych asi měla nehty okousaný do krve a tik v oku po každém výletu s drobkem. Nehledě na to, že jsem od přírody “nekoukač pod nohy” takže bych se bála i toho, že si ho zašlápnu sama. 😅 A vím čím o čem mluvím, kocour už byl párkrát v místě dopadu mé ctěné nožky. 

Ano, taky briard. A musím přiznat, že povahově mi sedí mnohem líp jak starouš. On je trochu oříšek. Funguje skoro na myšlenku, oproti staršímu hodně reaguje i jen na moji změnu postoje atd. 

Ovšem jakmile zjistí, že byla špatně zavřená branka od výběhu slepic dřív jak já? Nemá nám kdo snášet vajíčka. Má bolestivý problém a má mu to ošetřit někdo jiný jak já? No, není to milý pacient.😅 

Je zajímavé ty dva sledovat. To si člověk prostě musí přiznat, že jeden z nich fakt není myslitel. Dostanou obří kost na kousání, mladej jí odtáhne ke vchodu do boudy a neprojde, sedí dumá a pak ji nakloní a projde. Stare taky neprojde a pak ještě 10x než si s ní lehne venku a tam jí hlodá. Manžel říká, že starouš je hodnej a naprosto b.bej zatímco 6-ti letý štěňátko je vyčůraný potížistka.😁

U leonbergera mladší byl, ale měl sotva rok, takže jen třeštil oči a pak, když jsem se do toho vložila, tak sem tam štípnul mamuta do zadku. Kdyby byl u posledního případu, tak budu asi nakonec platit veterinu já tomu NO. Nedělám si totiž iluze, že bych dokázala upovelovat takovou situaci nebo spíš takhle. Možná možná by mladej lehnul/sednul, ale nevěřím, že by tam zůstal a nešel mně a druhýmu “pomoct” potom co bych se tam vydala. A hledat kam jednoho uvážu zatím co mi druhýho masí? To teda ne, takže cizí má prostě tu smůlu, že dostane klepec ze 3 stran, když do toho šel, tak až si to vy.ere

Svým způsobem mě neskutečně štve, že veterina nebyla potřeba. On se ten pes zázrakem z většiny zakousl do koženého obojku. Takže to odnesla jen ta psýcha a je vidět, že si řekl “už ne. Tentokrát se stav třeba na hlavu, ale já se psy končím.” 

Vždycky jsem si myslela, že když zvládnu svoje štekny, tak mám vyhráno, ale opak je pravdou. Teď razím přístup přiměj potížisty myslet si, že jsi masový vrah, na kterého ještě nepřišli a oni se ti sami vyhnou😁. Plus jsme se přesunuli na polosamotu kde je jen pár dalších lidí 

No do kachní řiti, tohle se stát někde v mém dohledu, tak si pustím do textilu. A kdyby jeden z aktérů měl být můj pes, tak bych prosila každý božstvo kolem, aby u toho nebyl syn 

Špatná zkušenost, cca 3-letý leonberger si ho sroloval pod sebe stylem, že jsem neviděla ani jeden černej chlup a žmoulal jak gumovou hračku. Tehdy jsem se fakt bála, že jsme bez psa, protože můj slepičí mozek ječel ON HO ROZMÁČKNE! ON HO ROZMÁČKNE! 

Ale on je starouš i celkově od začátku citlivější a každý zmeťák hned ví, že na něm si může pohonit ego. Mladší je oproti němu ranař, který se nám sice ještě neporval, ale jakmile se postaví, že teda může být, když pán nedá jinak - všichni si to rozmyslí k jeho nekonečné lítosti 🤣

Děkuji 🙂

Nechci házet flintu do žita, ale mám dojem, že u něj už jsme v současné chvíli na jeho maximu. Touhle resocializací si už prošel podruhé a tentokrát ho to vážně semlelo. Má 11, blázní až jak pes přijde na méně jak 2m a jinak se tváří spokojeně. Říkám si, že dedouš, který začíná mít problémy se zdravím pohybem už si zaslouží klid. Nějak to doklepeme a teď na novém působišti už psů stejně moc nepotkáme😁

Po půl roce snažení se mi podařilo zvládnout strachovou agresi u našeho psa. Plácala jsem se po ramenou jaký jsem to chlapák a to jsem neměla. Uprostřed dědiny cestou z nákupu jsem slyšela jekot. Já přes rameno nacpanou tašku a psa na vodítku u nohy. Zpoza rohu vyletěl obrovský černý ovčák a než jsme se já nebo pes vzpamatovali, tak ho držel pod krkem a mlátil hlavou jak kdyby za to byl placený. Zahodila jsem tašku a šla po něm. Najednou se trochu rychlejším krokem blížil chlapík s vodítkem v ruce. No, jecela jsem na něj snad každou nadávku co jsem kdy slyšela, ale k akci ho rozhoupalo až když jsem mu oznámila. “Doufám, že mě pokoušou, protože pak vás u soudu stáhnu i z podělaných trenýrek!"

Od té doby se ten náš bambula totálně psychicky rozsypal. Zvládne psy do určité vzdálenosti, pak velký špatný. Nemít briarda, ale něco po kolena, tak bych domu donesla 2 půlky. Od té doby se naštěstí nic podobného nestalo a snad ani nestane, ale budu si to pamatovat asi navždycky.

Stříhala jsem si samodomo cca 5let adoptovaného peršana, na stará kolena ho bolely zadní nohy a u česání dával najevo, že to pro něj už není Ok. Brala jsem to asi tak na 0,5cm a na ty cca 4cm kdy jsem zas hledala strojek se dostal asi za 4 měsíce. Srst měla pořád stejnou kvalitu. Jen se nám na něm měnila barva, protože kořínky měl tmavě šedé a od cca 2cm byl béžový jak kocour od Monety 🙂

Tenhle model v podstatě máme. Kocour se láduje jak kdyby řezník za odběr masa platil nám a ne naopak.😄 Jen jsem přemýšlela jestli mám nějak víc řešit granule a to jestli jsou pro koťata nebo ne, ale asi prostě nechám plynout a ono se to nějak vyvrbí 

Moc všem opožděně děkuji za rady. Tunel a pytlíčky od kong jsem objednala a uvidíme co na ně pokusný objekt řekne. 😁 Ještě vymyslíme nějakou kočičí dálnici pod stropem a snad bude chlupáč spokojený. Je totiž hodně vertikálně zaměrem a i lovení hraček hraček, které se neplácají vzduchem jak ptáci, je prostě NUDA.

Ještě jsem se chtěla zeptat na granule. Zatím to totiž podle vzhledu i velikosti vypadá, že se tam možná zapletla nějaká mainka, tak by mě zajímalo jestli je zásadní dávat granule pro koťata déle, protože by teoreticky mohl růst delší dobu. Zatím máme TOTW pro koťata na zakousnutí a syrové maso.