Příspěvky uživatele

To jestli si přinesete domů kočku nebo kocoura bych brala jako nejmenší problém. Důležité je, aby jste si přinesli domů zdravé zvíře (to by byl největší podvod) a pak pokud Vám místo rasy nějaký chovatel prodá mourka, s tím, že se jedná o bengála. 

Dostanu, ale ne s vyjmenovanými slovy. Moc se mi líbí slova vimazaný a slovo kazyt. 

🙂 Skvělá gramatika - kam jste prosím chodil na školu, že neumíte ani vyjmenovaná slova po Z. 

zde máte tip, jak se doučit. 

https://www.umimecesky.cz/book/cviceni-i-y-vyjmenovana-slova

Ano, otázkou je, jestli se kočky podaří přeučit na Cosmy. Nevím, jestli v těchto konzervách whiskas nejsou zvýrazňovače chuti. 

Zkoušela jsem převést sousedčinu kočku na tyto konzervy, ale stejně nežrala - chtěla tento blaf od whiskas. 

Tak pokud jde o jména. 

Starší kocour je přejmenovaný - původní jméno Boromir (podle Pána Prstenů se mi nelíbilo, nejsem moc fanoušek - jméno chovatelka dala jelikož kocour je dark brown tabby, jeho brácha byl světlý - tak se jí líbil kontrast světla x tmy)

Oficiálně jsem ho pojmenovala Ignác - podle dědečka (jelikož mají stejný den narození - nemluvím o výrazu tety, když se dozvěděla, jak se můj kocour jmenuje.) Ve výsledku je to Igin (Ignác je to pouze, když dělá něco špatného a používám to jako výchovnou metodu.) Jméno se k němu hodí, a neumím si představit, že bych mu říkala jinak. Přezdívkou mu říkám Myško (podle povahy je stydlivější.)

Mladšího jsem pojmenovala prvním jménem, které mě napadlo, když jsem ho uviděla tj. Kliment. Opět jsem chtěla jméno oficiální a tzn. volající. Volám na něj nejčastěji Klimi. Přezdívku má Medvídek (možná, kdybych vymýšlela jméno později dostal by jméno Metoděj.) 

Podle mého záleží spíše na podmínkách, které majitel svým kočkám poskytne. Já mám dva bengály v garsonce bez problémů. 

Důležité je nepodcenit výběr kotěte, nastudovat si co jednotlivá rasa vyžaduje a takové podmínky jí zajistit. Ale chovatel by měl poradit s výběrem, tj. nevybrat dominantní zvíře.

Já jsem měla jednoho bengála, a musela jsem druhého dokupovat. Určitě jsou lepší dva, i když jsem se kocourovi věnovala, nestačilo to (především trpěl, když jsem byla déle v práci než byl zvyklý - pak byl v depresi.) Starší mladšího zbožňuje a když už ho má dost tak ho zavře v ložnici. A vyhrají si spolu. 

Rozdíl ve financí už není tak velký, záchod nám stačí jeden, ale asi záleží na konkrétní kočce.  (ale musím ho 2x do týdně měnit), Jeden pytel granulí vydrží měsíc, konzerva se sní celá, dva kousky masa. 

Ne, nesoutěží každý králík, ale každý králík může zvládnout manipulaci. Tj. tato kniha se zabývá clicker tréninkem králíků. A prvním modem je u každého zvířete, které začíná s clickrem naučit na odměnu. Clicker by mu mohl poskytnout větší míru jistoty. 

Navíc si myslím, že knížka může být docela zábavná pro Any, tak případně pro druhého králíka. 

Clicker trénink zcela změnil výchovu zvířat. Nemyslíte? 

To neříkám, nečekám, že bude mazlík - ale nemusí při podávání krmiva vrčet. Jednoduše, aby si králík vytvořil pozitivní asociaci (jako ten pes v experimentu Pavlova). Ostatní se uvidí. 

ps. a reálné to je, jinak by nebyly soutěže hop.

Jako malá jsem měla zverimex králíčka - a musela jsem si ho sama ochočit. Ale nakonec zvládala i pár povelů a snesla manipulaci - i když první rok byla velmi plachá. Nebylo to jako nyní, kdy si od chovatele přivezete už ochočeného králíka. Ale tenkrát byla jiná doba, 

Já s Vámi nesouhlasím, podle mého je každé zvíře cvičitelné. Králík je podle mě dostatečně chytrý, aby pochopil základní principy Pavlova reflexu. Do jaké míry je jednotlivé zvíře cvičitelné je dáno povahou. (podle mě by nemusel vrčet s trochou práce - navíc za pokus nic nedá případně bude mít vycvičeného druhého králíka) 

Jsem přesvědčena, že ta knížka od I. Müller by mladé Any mohla doopravdy pomoci. 

Nyní jsou opravdu možnosti zcela jiné než před 30 lety, tehdy se kupovali králíci ve zverimexu (často Vám pak vyrostl obyčejný králík), chovatelé jako dnes nebyli. Nyní si domů přivezete vymazleného králíčka, tehdy to bylo polodivoké zvíře. Nyní nároky na cvičení hop jsou úplně jinde než kde byly před 30 lety. 

Dědkem, jsem pána nenazvala proto, že bych k němu neměla úctu. Naopak, pán byl obdivuhodný, držitel Janského plakety, ale bohužel tento pes svou aktivitou byl nad jeho síly. Každý den psa venčil, i když mu chůze způsobovala bolesti. 

To je jedno odkud ten králík je, jednoduše pokud to chcete změnit, hledejte knihy o králičím hopu nikoliv o péči o králíka. 

V tom je přesně ten rozdíl, Vy jste mu psa koupili, Vy jste byli srozuměni, že péče o psa může připadnout na Vás. Její matka s dalším psem nesouhlasí - viz. zmíněno dříve.  (Ze života, kamarádka si pořídila psa (velkého černého knírače), ale začala pracovat, začalo se jí dařit a práce jí baví. A kde skončil pes u 75 dědka. )

Navíc jediné, co já k motivu tazatelky vidím je sen, ale sen se dá přeci modifikovat - májí už Malamuta, a agility přece není jen o tom, že pes někde běhá, je spoustu cviků, které se dají cvičit klidu (např. válej sudy, styď se, úklon…) navíc tazatelka má dle mého zverimexového králíčka (u něj byla zanedbána socializace a ani mu později nebyla poskytnuta - a toto je výsledek, já věřím, že s trochou práce by mohl být přívětivější, ale bude to chtít hodně trpělivosti a ne chtít všechno hned.) 

Tady má slečna knížku, jak vycvičit králíčka, když už k tomu tak zodpovědně přistupuje. 

Kniha Vycvič si mazlíčka od Isabel Müller.

Já teda jsem také za to psa si nepořizovat, holčině je 14 - nyní bude nastupovat na novou školu, a neví co to bude obnášet (a jak píše učení jí moc nejde, a rodiče mohou dávat za vinu psovi, že na školu kvůli psu kašle.)

Sice je hezké, plnit si sny, ale bohužel nejprve by se měla zaměřit na budoucnost, aby se měla jak v budoucnu uživit. Pes může počkat až bude mít větší jistoty v životě. 

Inzerci má Ifauna stále pěknou - stačí si přečíst koupené recenze. 

Bylo zde jasně vysvětleno proč se přes prázdniny nedělají úpravy - a je to zcela pochopitelné většina chce totiž mít dovolenou. 

A co takhle nechat webu čas, ať si reklamu udělá sám. Dobré stránky reklamu nepotřebují, udělají si sami. 

Jestli Vás tak trápí inzerce, tak existují inzertní portály, které se na to primárně zaměřují viz. bazoš nebo sbazar. 

šťastná kočka = spojený majitel 

U kočky je především důležitý majitel, i bytová kočka muže být šťastná pokud má dostatek pozornosti a poskytnutých možností. 

Podle mého je kočka šťastnější bytová než venkovní micka bez jakéhokoliv zabezpečení, které dá majitel maximálně nažrat. (Průměrná životnost podle jednoho výzkumu je 2-3 roky)  Pro kočku je největší neštěstí líný majitel, který si nezjistí podmínky chovu a očekává, že se kočka nějak o sebe postará. 

Ne, tak to není - já už od roku 2006 chtěla bengála, když jsem ho poprvé uviděla. Ale teprve před 2 roky jsem si ho pořídila. 

Pravdou je, že pro začátečníky jsou britské kočky doporučovány a navíc jsou nejlevnější. (Ale kočka žije 10 let) Burmilly už se pohybují v jiné cenové relaci, ale jsou to úžasné kočky (sousedka je má, a jsou velmi přítulné navíc nejsou tak líné.) 

ps. Já velký milovník hybridů - to je jako nyní, strašně se mi líbí chausie (ale opět budu muset počkat už budou běžnější, nyní je problém sehnat F5) 

U britských je ten problém, že jsou dost samostatné a mají rádi svůj klid. Z toho důvodu jsem si tuto kočku nepořídila - potřebovala jsem kočku, která mi div nepoleze do zadku 😊

Ale v tom případě by byla lepší tato Burmilla - je obdobná, ale je více fixovaná na majitele. 

Já bych také šla asi do ragdolla nebo do mainské kočky - pokud bych chtěla dlouhostrsté plemeno. 

Znala jsem 2 perské kočky, a obě byly velmi plaché.