Mě nejvíc zarazilo, že ten člověk vůbec nevěděl, co drží v ruce. Vcelku se nic nestalo, čtyři malé a jedna velká modřina. Jen mě napadlo, jestli příště pes nevyužije potenciál svého stisku důkladněji. Kamarádka se psů nebojí a neřeší je. Kdyby se osoba lekla a cukla ? (Možná ho naštvalo, že se ho nebojí a naznačil - ty se mě máš slušně bát 🙂)
A pak - já kdyby mě tohle udělal některý z mých psů, tak bych se styděla až……a ten člověk byl v klidu a šel dál.
Prostě tomu nerozumím. Buď mám psa, který protijdoucí slušně mine, nebo si ho stáhnu k sobě a nepustím ho k nim čuchat. Byla to cesta široká jak silnička.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 22.07.2023, 18:26:51
Ani jsem na to nechtěla reagovat. Jak plnil svou funkci? Funkcí psa je, kousat si do protijdoucích? Já myslela, že ridgeback byl na lvy? Nebo to pletu? Do lvice teda máme já i kamarádka už mnoho let hodně daleko !
Tak mám s “on je hodnej, to ještě nikdy neudělal” čerstvou zkušenost. Šly jsme včera s kamarádkou po dost široké lesní cestě. Proti nám lidi s jorkem a velkým psem, jak jsem zjistila při setkání s ridgebackem. Kouknu, oba na vodítku - dobrý. Uhnuly jsme na pravou stranu cesty a opravdu měli dost místa na to, projít bez kontaktu. Přesto vodič psa před sebouna nataženém vodítku, pustil ho, aby si ke kamarádce, která šla za mnou, čuchnul. Čuchnul a chytil ji za loket. “Co to děláš ?” byla reakce. Říkám mu, ale on si kousnul, má tam zuby a loket modrá. “A krev jí teče?” Netekla, kůže nebyla skrz, jen 4 modřinky a podlitina. A pak to přišlo : “On tohle nikdy neudělal”. Ten člověk vůbec nevěděl, co má na vodítku.
A zeptám se : Jaká měla být jeho reakce? Vůči psu. To, že se ani neomluvil, mě nepřekvapilo.
Já jen podotknu, že přátelské chování psa vůči lidem se odstraňuje možná hůř než nedůvěra a chování nevrlé ( nechci psát zrovna agresivní ).
Oni protijdoucí často štěně v přátelských projevech podporují. Vidí, jak se na ně tetelí a pak stačí, když řeknou “no ty jsi krásný, ťu ňuňu” a nuťte pak psíka ať klidně sedí…….
Rada žádná, jen že to bude těžké. Nejlepší snad je, vyhýbat se - aspoň ze začátku.
Chození po parapetu byla asi všeobecná zábava panelákových koček. K nám chodila nakukovat kočka z druhého konce domu. Měla jsem strach, že spadne, až na ni bafnou psi - byť přes sklo. Měla pro strach uděláno a nikdy se nelekla tolik, aby spadla.
Polovenkovní kocour mi uvízl ve ventilačce na chalupě. Byla to pruda, dostat ho ven. Zjančenej na sebe nechtěl nechat sáhnout a bylo potřeba kousajícího a drápajícího a řvoucího kocoura zvednout, aby mohl vylézt. Přežil, chvíli dělal chromého a pak se dostal úplně do normálu.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 13.07.2023, 21:31:47
Už jsem to řešila u našeho zrzavého kocoura. Tam to bylo vůbec úsměvné. Podstrčili mi ho jako kočku a já, abych “ji” mohla pustit ven a nezabřezla mi mlaďounká, šla jsem ji nechat píchnout antikoncepci, než bude moci být vykastrovaná. Veterinář nic neřešil a píchnul antikoncepci zmítajícímu se kocourovi. A tam jsem se dozvěděla - následně, že zrzavé zvíře, aby to byla kočka, musí mít bílou. Třeba jen špičku ocasu, nebo náprsenku. A tak zatím nedokážu odhadnout, jestli ten mrňous bude ten nebo ta.
Odpověď na příspěvek uživatele Anonymní z 08.07.2023, 08:15:23
To video je tendenční. Jednak to kůzle je tam na plachtě nachystané, (druhé skotačí u koz), není asi úplně mrtvé( zvedne hlavu a piští ), ale skoro, jinak by vstalo a uteklo. I reakce dospělých koz je prapodivná. Nezasáhne matka, ale jde se “podívat” kozel. Dokazuje to jediné, že kočka velká skoro jako kůzle, dokáže kůzle odtáhnout. Můj kocour není žádný prcek, ale kůzlata byla dost větší.
