Prosím vás všichni - kdyby mi tu někdo položil dotaz a já neodpovídala a neopovídala, vězte, že to není z nadutosti. Buď budu ležet na Vinohradech nebo hned vedle na Olšanech. 🤪
Dnes ráno se mě v křižovatce za tmy rozhodl předjet nějaký pražský pytel testosteronu, no co budu vykládat, vznikla dost nebezpečná situace. Zjevně nestačí, že mám vzadu světlo na kole, světlo, na helmě, blinkry na helmě, na rukavicích reflex, na kole reflex, na pedálech reflex, prostě všude reflex… to hovado vjelo do protisměru, aby mě honem honem předjelo, žel z nedostatku místa mi svůj stříbrný bůček otřelo o nohavici…
A ne, nemohu přestat jezdit na kole, nejdu do MHD, kde už dnes pravidelně kromě chrchlání a smrkání ještě pokaždé někdo řve do telefonu a odmítám jezdit do práce ve městě protkaném veřejnou dopravou jako jednoválec ve svém voze. Jestli se mi totiž po něčem z jinak hnusné bolševické doby stýská, je to relativní ticho v MHD a hrobové ticho v čekárnách u lékařů - člověk si prostě mohl v klidu číst… Dnes vám telefonní hulváti nebo nenažraní lékaři, kteří vám valí v čekárně reklamy do hlavy, kradou váš čas. Nemáte šanci ho nijak smysluplně strávit, musíte to jen nějak přestát. UF. Frk. Ulevila jsem si. 😄A jdu si udělat kafe se sojovým mlíkem.
No tak když jsme se už přenesli těmi rýmovačkami až sem - pak musím říci, že jako stará baba mám mnohem raději poezii veršovanou. Je jako hudba. Kdybych se dokázala ohnout až dolů, udělám to před M. Hilským za jeho překlady sonetů. Taky když nám ve škole doporučili přečíst Homéra v předkladu od O. Vaňorného, a když jsem to konečně v antiku sehnala a doma to otevřela… řekla jsem jen… NE NÉ 🙄
No ale z poctivosti jsem to začala číst a bylo to, jako když vás voda sebere na břehu a stáhne do proudu a unáší vás to kolébavě dál… přečetla jsem to nakonec jedním dechem. (Výňatek z kapitoly, kde loď obeplouvá Sirény, jsem nedávno použila na dveře naší účtárny, vosk do uší byl k dostání u mne zdarma.)
Zrzavci - já se vám musím k něčemu přiznat. Snad mi odpustíte, že ještě nebyla na světě kniha. 🙄 Já jsem si onehdá vytiskla váš článek o chození na vodítku v Tali podání a nosím několik výtisků s sebou na vycházky. Mám to jako leták (speciálně čekám až potkám znovu ty lidi, co naposledy škubali sedmiměsíčnímu rýčbekovi hlavou tak, že mu jí málem utrhli). …a hodlala jsem to vrazit do ruky každému podobnému. Leták je samozřejmě ozdrojovaný. No, teď k tomu dotisknu ještě nabídku knihy, no… a ten článek bude jako ochutnávka… souhlasíte nebo mám svou guerillu zabalit?
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 15.11.2023, 08:55:09
Mám všechny jeho knížky a dodnes vzpomínám na jeho semináře. Sraz venku. Cesta Prahou, vyprávění, objevování míst, která člověk stokrát minul bez povšimnutí, protože se bál jít dál.. nebo jen nevnímal (tenkrát ještě nebylo tolik plotů a zákazů vstupu). Třeba jsem seděla 372 metrů od Svatovítského chrámu U RYBNÍČKU S RÁKOSÍM A PRAMIČKOU. A tam jsme seděli pod obrovskou lípou, on nám četl a pak jsme si povídali.
Odpověď na příspěvek uživatele Kilian z 14.11.2023, 16:50:00
To nejsou naše 😀, to jsou cizí pudli. Někde ve starém počítači mám ale přesně stejnou fotku naší hnědé z doby, kdy jsem se rozhodla, že bude žít “přírodní” život. Nepoznala jí na fotce ani chovatelka. Rozhodnutí mě rychle přešlo. Smradlavá mokrá tlama a dredy. Černá si tenhle look nevyzkoušela nikdy. Test proběhl pouze na hnědé, a to těsně před příchodem černé.
Odpověď na příspěvek uživatele JanaJanaJanaJana z 14.11.2023, 17:03:21
Určitě. Souhlasím s vámi. Nechtěla jsem rozhodně napsat (pokud to tak vyznělo), že má člověk složit ruce do klína, zubit se do slunce a chodit jen tam, kam ho pošlou 🙂. Sama jsem strávila “k ničemu užitečným” humanitním studiem něco málo času, třeba jen přečtení knihy Normana Daviese: Evropa, dějiny jednoho kontinentu, mě stálo dost sil, a to i přesto, že v té době jsem takové knihy hltala. Ale dopadlo to se mnou tak, jak píšu na začátku. S každou další takovou knihou odkryjete další nekonečné sloje informací, které prostě vůbec nemáte šanci ani stihnout přelétnout dronem, natož je vstřebat… a tak už teď mnohem častěji jen sedím, civím do slunce a čtu si, jak se “o pravdu” přou jiní. Debaty jsou samozřejmě důležité. Na co jsem ale narážela, bylo to, že mnohdy se ty debaty prostě zlomí od přemýšlení a směny informací do hněvu a hněv sám o sobě ještě nikdy nic užitečného nepostavil. Tím se přesouvám k tomu, co jsem psala dál. A budu se opakovat. Že brek na síti není řešení ničeho. Vůbec ničeho. Stačí letmo přelétnout jakoukoli debatu nás, amatérských politologů, a hned vidíte, co převažuje. Frkání, remcání, napadání, litování se, hněv. A kde jsou ty nápady jak ven, jak dál? Ať už vlastní nebo ze zdrojů mimo? Kolik je v poměru toho textu, který připomene dobré, který pochválí, podpoří, inspiruje, pozitivně motivuje? Jsou v takové menšině, že se krčí přehlížené v koutě…
Dítě, rodiče vedle u jednoho stolu, houpu se na židli… “nehoupej se”… houpu se dál… “nehoupej se..” …podjely nožky židle, Thielli padala hlavou vzad a ječela a ječela a když dopadla, zrovna měla ječící jazyk venku a jak dopadla spodní část lebky letěla nahoru a čelist zase naproti a zdravý dětský chrup prokousl jazyk skrz naskrz. Šije se to bez umrtvení ve svěrací kazajce a táta mi pak řekl, že by nepřál nikomu slyšet v čekárně to, co slyšel za zavřenými dveřmi on… 🙄
Odpověď na příspěvek uživatele Fikovnice z 14.11.2023, 14:48:19
Myslím to celkově. Nejen války. Pěkně se vším všudy od současnosti, přes bolševika k Rakousku-Uhersku a dál a dál… Jako celek. Jen to jen špička ledovce těch míst na Zemi, z těch, co jsou lidmi osídlené, kde se mají lépe než my. A za námi jsou miliardy, kteří jsou na tom hůř. Přijde mi, že nejvíc hulákají nespokojeností ti, kteří celý život sedí doma. Vidí sice dokumenty v televizi… ALE. Stačilo mi jít třeba kolem vyprahlé farmy v Rumunsku, kde vyschly všechny studny a lidé tam ve dvacátém století orali s dobytkem, vidět v Asii lidi prát na rantlu kašny nebo na Ukrajině na toaletě (díra v zemi) za padesát kopějek dostat na umytí rukou místo kohoutku s vodou natočenou PET lahev, kterou přede mnou v ruce drželo asi tak bambilion lidí… a tak dál, cestopisy tu psát nebudu. Ale vidět tu bídu a špínu, sáhnout si na ní… mně osobně to na to nadávání “na poměry” zavřelo pusu.
Já se občas, když si tak třeba toto vlákno čtu… vystřelím fantazijně do pole kosmonauta a navíc si přetočím v čase ten dalekohled na zem Třeba o 3000 let. A pak si to pustím zrychleně… si to představte ty zrychlený hlasy (to je moje… nene, to neni tvoje, to je naše… no tak to už vůbec není vaše… bum, bác…. a pak ty legrační čáry na mapách, který si lidi nakreslili a od té doby jsou tolikrát přegumované, že být to vyryté v hrobní desce, už je tenká jak dlaždička v koupelně… 😄
Všichni jsme směskami všeho možného a nikdy nepřestalo platit, že silnější vyhrává. Lidi jsou jako řeky, dělají si hranice koryt, kde to jde. Kde to nejde, obteče to a kde to neobteče, tam to přeteče.
(Ještě, že to tu mám za pár… 🙂. Navzdory všem nářkům a stížnostem, které plošně lidé vzlykají do fejsbůků a podobně - tahle kotlina se jako celek neměla v kuse 50 let v historii nikdy líp.)
A vůbec. Budeme přírodní. Skončíme se stříháním. 😁 ze živého plotu bude les. Ze mě bude It (The Addams Family) a psi budou vypadat viz obrázek. Ten obzvlášť je určen pro každého, kdo si myslí, že se pudlové stříhají jednou za půl roku. Tak přesně takhle to za půl roku vyroste. 🤷♀️
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 13.11.2023, 10:54:32
Já jsem do Hořovic na pohotovost ten zbytek prstu na těch nůžkách dovezla… ale hodili to do koše, namazali mastí, zavázali a nazdar. Žádný zázrak na dorůstání mi nepředepsali. ☹️
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 12.11.2023, 11:08:23
Já vám nevím, Ronjo. Ty talíře takhle prázdné vypadají krásně. Možná je to proto, že když si někdo koupí celou sadu, a to třeba po osmi kusech, už mu nezbyde na účtu nic na to jídlo… Prostě jen tak na bílém ubrusu je to efektní. Ale teď realita - na talířek položíte dvě nohy párku, na kraj hořčici a kus chleba… umíte si takové jídlo na takovém talíři představit? 🤪Musela byste být veganka a ještě navíc umět servírovat jako v Michelinu.
Pak jde někdo kolem a lehce zavadí o stůl…. jej a hrnek s kafem na boku. Ty hrnky mají proklatě malou základnu, to je špatně, to nefunguje. Prostě - zdobený talíř musí počítat s jídlem, co se na něj dává. Dohromady to pak musí ladit. Tohle tato sada za mne nesplňuje, jakkoli krásně na první dojem působí. 😎
