Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 22.11.2023, 11:34:15
Ronjo děkuji za odkaz, stáhla jsem si ten základní návod, ale žel není v něm nic, na co bych ještě řekla “aha!” 🙂 Ona není ten případ typického bázlivce. Ona jede houpačku. Ten samý podnět, který ji jednou rozhodí, klidně zase příště ignoruje.
Kdysi ohňostroj? Nedala. (Soused po ní házel petardy). Dnes je stokrát lepší. Blafne na hřmění, ale žádná hysterie. Nepouštím k ní psa bez mého moderování. Doma lízací podložky, čuchací kobereček, hlavolamy, netahám jí do smeček psů, kde se necítí, nehysterčím, když hystečí ona, (dostalo se mi nejedné lidské pochvaly za udržení své bytosti v klidu i ve vypjatých situacích, opravdu vydržím být klidná dlouho). Na druhou stranu vím, že mám respekt ( i u lidí - nechápu 😁), doma jeden pelech u postele v ložnici, kde je klid, druhý v obýváku, třetí na lodžii volně na zemi s velkým výhledem, čtvrtý na lodžii v boudě, kde je krytá před horším počasím… a vedle ní klidná a hravá černá, která ji miluje a pobízí ke hře na každém výletu. Prostě si tu DNA špatně ustříhla. Stává se to i lidem. Já jí jen musím pomoci to zvládat.
Odpověď na příspěvek uživatele Ph z 22.11.2023, 08:57:26
Chemickou kastraci u 7leté feny nechci riskovat, u fen je vůbec chemická kastrace sporná v názorech odborníků a rozházet jí už tak rozházené hormony, případně riskovat rozjetí nějakého maléru na rozmnožovacích orgánech… asi ne. To jí budu raději dál denně chovat na klíně a číst jí pohádky od Oscara Wildea. 🙄
Zdravím vás všechny a dovoluji si vás zatáhnout do další směny zkušeností a pozorování. Pokud jen opakuji něco, co bylo již dávno řečeno na ifauně, omlouvám se, tam jsem ještě moc nepobývala.
Máte zkušenosti, že se vaše feny chovají v průběhu roku delší časové úseky “jinak”? Samozřejmě bez zdravotní příčiny, tam je změna chování daná. Naše černá je šest let stejná, dá-li se zestručnit. Má nějakou povahu a jinak se chovala kratičce pouze v souvislosti s jejím samičím cyklem. Ale jinak - jasně předvídatelná.
Hnědá (jak jinak) ne. Během roku proplouvá různými fázemi, hárání-nehárání. Nějaký čas je úplně v klidu, pak je zase melancholická a jindy je zase úplně vycukaná. Teď je zase zrovna vycukaná. Horší soustředění, snížená poslušnost, reaktivní (nasaje pach a jankuje v kšírách), za tmy umocněno, v noci se mi rozštěká vedle postele (= můj infarkt), lekavá. Vše jen ve městě, v lese venku o víkendu OK. Možná to s tím cyklem souvisí, nedávno fiktivně “doodchovala štěňata”, takže hrabala do zdi, spáry dlaždic v koupelně a tak. To dělá po cyklu pravidelně, trvá to tak měsíc vždycky. Bere teď už asi třetí týden Alavis Calming a stejně je našišato.
Znáte něco podobného u svých psů? Lze takovému zvířeti nějak ulevit s tou jeho nešťastnou hlavičkou a hormony jinak než odstěhováním se z města? Kastrace? Té se trochu bojím na základě informace, že reaktivní feny byly po kastraci ještě reaktivnější… (vůbec už si nepamatuji, kde jsem vzala tuto informaci, můžete někdo potvrdit?) Do kastrace se mi také u ní nechce, protože už teď se jí nechce moc hýbat (ke zrychlení jí motivuje jen jídlo ☹️) a s jejími přebytky kůže je tak tak na hranici normální zdravé hmotnosti…
Dostala jsem kdysi knihu, která se jmenuje “Jen zvířata”. Čtení bylo na hranici mé síly. Takže jen citát z ní: "Proč se ke druhým lidem chováte jednou jako k lidem, a jindy jako ke zvířatům? A proč se k jiným tvorům chováte jednou jako ke zvířatům, a jindy jako k lidem?"
Vzpomněla jsem si na ní teď, jak píšete o těch zvířatech zatažených do lidské války…
Ahoj, neusadí se tam nejspíš nic. Tyto průmyslově vyráběné domky nejsou totiž dostatečně hluboké na to, aby těm dírám hmyz důvěřoval. Hloubka domečku by měla být minimálně 15 cm. My jsme si stavěli vlastní s hloubkou 20 cm pro včelky samotářky a zabydlely se 🙂
Je to zase jen tahák na peníze, aby lidé měli pocit, že něco dělají pro přírodu. Lépe zkusit postavit vlastní, opravdový a podle návodu zkušených entomologů. Držím palce. 👍
ale jinak ten dotaz - je trochu Janajana… o voze a vy o koze.
ale kdepak, to jste jen nepochopila
to jen, když je jich přes miliardu, hodnejch a jen " pár" milionů zradikalizovaných, tak mne jen zajímalo jaké má info o těch, co se tak úspěšně adaptují v Evropě…
Když Lupusi4, přece pokud někdo napíše, že se v dané zemi setkal s normálním životem a mírumilovnými lidmi, ještě neznamená jednak že tím popírá zdejší problém a jednak, že bude mít stejnou statistiku, kterou žádáte. Moje statistika z ciziny: měla jsem arabské lékaře i lékaře původem z bývalého belgického Konga a všichni byli laskaví profesionálové. MHD tam řídí snad jen lidé arabského původu… NIKDY za ty roky jsem neviděla, že by ten “čmoud” za volantem někomu zavřel dveře před nosem. Od jejich přístupu k cestujícím by se mohli čeští řidiči učit…. no a odjela jsem a chvíli na to vybouchla stanice Metra Maelbek, nejbližší metro do mého tehdejšího bydliště… a kde je teď moje statistika? 🙄 Je to průser, je. Situace ve Švédsku je pro mne lakmusovým papírkem. Švédové za sebou netáhnou nedávnou podělanou minulost jako Němci. Vydali ze sebe to evropanství, které je pro zbytek našeho kontinentu vzorem a se zlou se potázali… Takže za mne stále stejný názor - i lidé neradikalizovaní nezvládají míchání s “cizáky”. My bílí oni barevní, my venkované oni městské náplavy, my Pražáci oni Brnňáci, Rakušané se povyšují nad Čechy, Češi se povyšují nad Poláky… stereotypy a návyky nás drží v kazajkách i v debatách muži versus ženy… Jak pak má fungovat taková pátá mocnina jinakosti, když zatím nezvládneme (a ani oni nezvládají) vzájemné rozdíly? Jenže migraci nezastavíte. Můžete ji oddálit, umenšit… na chvíli…nic víc.
Hned, jak si doma sedne po vycházce (vy si ani nezouvejte boty) na záchůdek, popadněte jí/ho, nechte kapky kapkami a vyneste ven. (pak můžete uklízet později). Pokud to tam dokončí, obří pochvala, obří vaše radost. Pokud to tam zatne, postup bych opakovala. O víkendu zkusit ještě delší vycházku a jakmile si čapne, opět obří pochvala a obří radost. A můžete spojit s nějakým slovem. Naše černá se to se slovem naučila. Když měla období aportující závislosti, které jsme pak museli nemilosrdně odbourat, venku pořád čučela na mě, kdy už hodím… řekla jsem pak jen - “vyčurat” …a ona šla a vyčurala první dávku, teprve pak měla mou pozornost ke hře. Dnes už to nemusíme praktikovat, stav srovnán.
Jen mě teď napadlo - nebydlíte ve dvacátém patře a nemusíte čekat 5 minut na výtah, že ne? 🙄
edit - no a ano, ve vašem případě bych asi záchůdek schovala. Naše ho měly na lodžii jako štěňata, ale šly tam jen v naší nepřítomnosti z nutnosti.. Měly tam ale jako záchod velkou a zároveň nízkou přepravku se zeminou vysázenou trávou 😄 Nikomu nedoporučuji. Likvidovat pak patnáct kilo prochcané hlíny nebylo nic moc.
dotaz na 4xJana, mohla byste nám sdělit kolik isl. migrantů v BRD či třeba Francii, GB apod., se naučilo místní jazyk, chodí normálně do práce atd… a nenatahují jen ruce “máte povinnost se starat”…
PS. tím nemyslím tureckou komunitu v BRD
lupusi4, sice otázka nebyla určena mně, ale při jejím čtení jsem si vybavila krátký dialog ze seriálu Chalífát, (který doporučuji vidět). Pro ty, kdo neviděli - první generace příchozích muslimů je tam zastoupena rodiči hrdinky, jsou vděční za přijetí, pracující a přijímající pravidla nové země. Ale co řekne té dívce verbující radikál a na co ta dívka nakonec slyší? “Budeš tady pořád ta druhořadá přičmoudlá, na kterou vždy zbyde ta horší práce, horší příležitost pokaždé, když se budou rozhodovat mezi bílou Švédkou a tebou…”
ale jinak ten dotaz - je trochu Janajana… o voze a vy o koze. Ona mluvila o místních ve svých zemích, vy se ptáte na přistěhovalce. Mícháte z mého pohledu pro tuto otázku nemíchatelné.
ps. nejsem vítač, pokud byste mě hned někam někdo chtěl strkat. Bývala jsem bláhový idealista a bojovatel proti křivdám na všechny strany. Ale bojím se s přibývajícími roky, že lidská jinakost napříč kulturami za stávajících podmínek na Zemi neumožňuje vytvoření mírumilovné kosmoplitní populace, ať už v jednotlivých státech nebo bez hranic. (stačí se podívat, co si dokáží dva Češi dělat za naschvály, když se neshodnou na hranici svých pozemků).
Odpověď na příspěvek uživatele assil z 21.11.2023, 13:17:56
Assil, jenže my jsme rozlohou blíže té Belgii než severským zemím (když tedy vynechám Dány). Miluju sice krajinu bez lidí, ale když jsem v Norsku šla už čtvrtým dnem bez setkání s člověkem, bylo mi najednou z té velikosti krajiny úzko. (Té úzkosti tedy i pomohlo to, že buď pršelo nebo sněžilo, nebo pršelo a foukalo tak, že byly vodopády vodorovně… 🙄) Tam se nakládá s úplně jiným prostorem a zároveň s jinými hodnotami v lidských hlavách. Já se právě trochu bojím toho, co popisují Zrzavci… že volnost vezme za své, protože naše krajina malinká, lidi nerespektují a majitelé se časem tak namíchnou, že si prostě oplotí, co půjde. Už dnes si lidé tady v Praze oplocují pozemky kolem větších bytových domů, když jim patří. Ten náš je toho důkazem. Jako dítě bylo naše unikátní sídliště, stavěné podle severského vzoru, celé plné zeleně a všude přístupné. Dnes už je z toho oploceno více než 70 %.
A žádám o radu. Mám upoutávku na knížku vyhodit jako inzerát tady - s tím, že možná ne všichni lidi nepsí to četli, nebo ne. Já zas nechci otravovat svět svou knihou, tady jsem to vyhlásila, protože jsem si říkala, že lidi psí to potěší třebas a že tušíte, co tak asi ode mne čekat…….. Mám nebo nemám?
Řekla bych to asi takto: většina lidí nevraždí a taky si ráda přečte detektivku. 😊
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 21.11.2023, 09:07:10
Ale tak zase já to beru. Přiznala jsem se k lásce svého psa a konec konců třeba to byl i podnět, abyste sem napsala, co jste napsala a to je jenom dobře. Já slýchávám od těch, kdo jsou integrování v nějakých sociálních skupinách, že tam frčí jen vzájemné poplácávání po rameni a kdo nejde s námi, jde proti nám a blokujeme a nazdar. Nevím, kde je pravda, nechodím tam, ale tady se mi líbí, že se napíše i to nepříjemné. (A teď myslím ty fakticky přínosné nepříjemné věci, nikoli plivání jedovatých slin jen tak od pasu.)
Vím přesně, o čem píšete a pražské “psí louky” jsou toho dokladem. Lidé tam stojí, žvaní, občas řeknou "běž si hrát" a díry nikdo neřeší. Nechodíme tam moc, čuby tyhle velké kolektivy nerady. Takže jedině, když je tam jeden pes nebo dva…
No a k těm pozemkům obecně. Můj největší kulturní šok v cizině bylo právě toto. Belgie i Nizozemí = všechno oplocené. Buď plot nebo pastvina. Nemůžete prostě jít krajinou jen tak. Cítila jsem se tam jako ve vězení. Žádný kopec, žádný výhled, žádné rokle, lesy, louky, kde byste šli třeba hodinu jen tak. My si tady té volnosti pohybu po cizích pozemcích moc nevážíme, bereme ji stále jako socialistickou samozřejmost.
K té řece u chaty jednou přijel malý karavan ze Švýcarskou SPZ. Když jsem šla kolem, ti lidé se usmáli, a tak mi nedalo a zeptala jsem se, když mají tak nádhernou zemi, proč sedí u zapleveleného pole pod olší u Berounky s bahnitým břehem… a oni řekli: “My máme krásnou přírodu, ale nic v ní nesmíme.” Místo po nich zůstalo vzorně uklizené, když odjeli. Zato nejeden český rybář tam nechá své nezahrabané výkaly, odpadky, ohniště a případně zamotané zbytky vlasců. Není rok, aby nám labutě nepřivezly ukázat své mladé a není rok, aby alespoň jedna neměla do krku zapíchnutý háček, nebo nohu zamotanou ve vlasci…
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 20.11.2023, 22:10:11
Ale Zrzavci - copak pro pravdu by se někdo mohl zlobit? 😄
A teď zase vážně. Naše “hrabací louka”, kde čučím do slunce a nechám hnědou se unavit do mrtva (protože ona jinak díky svému plandavému hendikepu ten pohyb moc dlouho nevydrží), vlastně není louka. Je to bývalé menší pole na břehu řeky. Soudruzi jej po válce ukradli dědovo kamarádovi, nechali mu jen ten malý kousek sadu, který musel rozprodat a kde máme dnes chatu. Od roku 2002, kdy voda v řece dosahovala k našemu komínu a nad polem pluly tři metry vodní polívky se vším možným, se o pozemek několik let nestaral nikdo. Ta hrbatá hlína zarostla plevelem do výše člověka. Teď to dvakrát ročně seknou těžkou technikou a ani nesuší, co na tom roste, kompostují to. O zlomení nohy je to tam na každém kroku. Takže pro naši hnědou a pro mé svědomí je to dar z nebes. Za rok tam nenajdu to místo, kde hrabala letos… Ještě jsem po tom pozemku neviděla jít nikoho kromě nás, volavky a kočky, všichni ostatní chodí po polní cestě kolem.
Hnědou nenechám rychtovat upravené pozemky a zrovna nedávno, když jsme doprovázeli na výletě koníka po pastvinách a hnědá někde hrábla, pěkně jsem to pak zase zahrábla.
(Nebo jsem tomu zvířeti neměla začít říkat “Nora”)
😄 Naše není Nora, ale má to stejně. Včera jsme šli k dolovací louce poprvé úplně z jiného směru, nikdy jsme tam předtím touto cestou nešli… a hnědá hnala, jako by tam byl výprodej. Prostě to VĚDĚLA, cítila asi pachy s tím místem spojené. Stále se ohlížela, proč jdeme tak pomalu.
Na té chatě, když je přistižena, zastavím ji, protože bych po ní zahrabávala každý den více děr a stačí mi neustále opravovat zahradu po té tamní zvěři… ale nikdy jí za to nehubuji. Prostě jí odvedu, zabavím, a pak to jdu zahrnout. A potom jí vezmu na vedlejší louku, kde dvakrát za rok jede traktor se sekačkou, jinak se tam neděje nic a tam sedím a čučím do slunce a čekám na svého hraboše trpělivě jako matka na kraji pískoviště.
Naše zkušenost: hnědá hrabání MILUJE, je to pro ní největší odměna, když může. Hrabe jen tam, kde žije pod zemí něco malého chlupatého a ideálně když to má po zahradě východy. Tak to se potom snaží dostat na návštěvu. Nás to tak netrápí, jsme měšťané a zahradu má tak jen na víkendy na chatě. Krtky ani jiné hlodavce tam nepronásledujeme, takže pachů a děr jak na Islandu. Hnědá rovněž ví, že na pozemku nesmí, takže když vidí, že je hlídaná, jen civí hodinu do díry, jak ale hlídání pomine, její pud je silnější. Záleží tedy, jak má tazatel/ka velkou zahradu a kolik je na ní života. Když jsme na návštěvě, nebo na společné zahradě za městským domem, kde nejsou žádné krtince ani hlodavčí díry, psice nehrabe. Vůbec. Takže já bych (pokud to váš pes má podobně a nemáte obří zahradu) se pokusila vytlačit nějakou rozumnou domluvou ty hlodavce/krtka o kus vedle, lze-li. Pokud je příčina geologického průzkumu u vás jiná, pak návrhy postavené na vlastní zkušenosti nemám. Rozhodně ale rovněž doporučuji při přistižení hraboše zastavit a přesměrovat zájem.
