efe:A aby to bylo komplet, tak ešče očičko Madam a taky legendární vykulené morganí očko....
To je nádhera! 🙂
Příspěvky uživatele
Thielli
Já musím ještě rychle dodat další kolo, aby to tu celé neobsadili jen Zrzavci 🙄 😄
Princezna Prasomila a komtesa Bahnohlína.
Zrzavci:KHŮŮL POHLED...
Ale no tak - toto si strčte za klobouk, toto bez očí!
Naštěstí mají všichni neomezené množství pokusů. 
Tak s tím koukejte něco udělat.
Navrhuji trošku odlehčit té smutné niti ve vlákně Diabetes, kde došlo k jitření mysli a řinčení zbraní. Já sama věřím, že i ty pisatelky, které Fíkovnici spérovaly, měly svůj důvod k takovému vyjádření, (mně osobně v životě několikrát pomohlo, když se se mnou někdo "nemazal" a střelil do živého. Bolelo to v tu chvíli sakra, ale s odstupem času jsem to vyhodnotila jako přínosnější přístup, než - sicé milé a podpůrné, ale stále jen - chlácholení). Neodvažuji se k tomu jinak nic víc napsat, protože o účastnících nevím zhola nic, podobnou zkušenost nemám. Pro mne je empatie na diskusním fóru vždy o mnoho těžší, protože se dívám jen škvírou dveří, které mi zadavatel pootevře.
Fíkovnici přeji, stejně jako ostatní, ať se daří jí i jejímu plyšákovi. Protože za oba tady všichi kopali, třebas to chvílemi vypadalo že Fido a Fíkovnice nejsou z jednoho týmu. Týmu FF tedy také držím palce.
A nyní konečně zpátky k mému zadání. Vyhlašuji obrázkovou nit (doufám, že se alespoň chvíli potáhne) na téma psí a jiné oči. Protože kvůli těm očím tady asi všichni jsme, díváme se stále jen do těch, co známe a já bych si ráda prohlédla i oči, do kterých se s láskou díváte vy všichni ostatní... a vykopávám.
Odpověď na příspěvek uživatele Ronja s motejlem z 15.06.2023, 13:52:28
Z toho, co popisujete, se obávám, že bez figuranta to dobře zvládnout nepůjde. Je to nahodilé a divoké, a pokud ho nevidíte dříve než pes, pak vám chybí vteřiny, než se vám pes překlopí... O domluvě přímo s tím "jezdcem" pochybuji. Pokud je ze stejné stáje, jako jsou ti u nás, pak je to čirý testosteron nalepený na rámu.
A jen k tomu uskakování do ostružin. To opravdu nedělám. Když se něco takového blíží a jsme někde na pěšině mimo značenou cyklostezku, dřepnu si se psy pod křídly (nebo se k nim ohnu), ale zůstávám na cestě. Ne přes celou cestu, ale na půlce cesty. No a když je to pěšinka, pak samozřejmě řiroká řídítka jaksi hůře lze vtěsnat na zbylou půlku. Takže nechť se do ostružin ráčí uhnout jezdec. Chce to pevné nervy (ale ty já mám, jezdím sama na kole denně do práce v městském provozu a vězte, že i když šlapkami skoro drbu o obrubník chodníku, najdou se řidiči, kteří se zrcátkem rádi otřou o mou zadnici.) a chce to ignorovat vše, co na svou adresu uslyšíte. (Je to nepublikovatelné.) Jednou jeden zastavil, aby mi toho mohl "říci" víc. Zeptala jsem se, z jakého titulu se na peší turistické cestě cítí na kole chodci nadřazen, jestli je nějaké pravidlo, že když mám tyčku mezi nohama, tak že to pro všechny znamená: rozestupte se... nazval mě tím, co mám mezi nohama a odjel. No, co už...
Dokumentace :-)
Také jsem se smála (jak hloupá), když mi někdo řekl, ať učím TICHO. Bydlíme v bytě, a protože jsem nechtěla, aby fena (a pak obě feny) nebyly, když jsou samy doma, zavřené jen ve čtyřech stěnách úplně bez podnětů, tak jsem nechala na lodžii vyřezat do dveří psí dvířka, aby se mohly obě kdykoli vyložit na vzduch a kontrolovat přilehlou zahradu s chodníkem. No a ta kontrola samozřejmě nebyla vždy jen vizuální. 😄
Samozřejmě, že naše hnědá občas musí mít poslední slovo, ale povel "ticho" moc dobře pochopila.
Zaregistrovaná jsem až tady, na ifauně jsem jen občas četla, co se mně týkalo, tu a tam se na něco zeptala. Sleduji jak toto vlákno, tak ostatní, včetně vlákna Diabetes...
A myslím, že nazvat komunitu pejskařů toxickou, není fér. Jednoznačně převažují rady k věci, občas nějaký humor a občas - ano, tvrdost. Není to příjemné číst, kdybych si na svou adresu něco takového četla, budu z toho také alespoň chvíli přešlá. Ale i ty tvrdé příspěvky jsou následovány zase dalšími protinázory. Vím, že to neumenší zranění, které člověk v danou chvílí cítí, ale třeba zrovna tady - první co mě napadlo - proč proboha pes v noci musí být v domě v kleci?!!! Přemýšlela jsem, jak asi bydlíte, zda máte třeba dokonalý bungalow s krásnými dřevěnými podlahami, posuvné dveře na terasu.... a tak nechcete, aby vám tam celoročně venkovní pes v noci putoval a zapichoval chlupy do sedačky. Ale i v takovém případě bych prostě šla po řešení, aby do klece nemusel. Klec není kotec. Takže psí dvířka do části domu, kde lze nějakou elegantní přepážkou vytvořit jeho prostor. Třeba.
Já prostě klece nenávidím. Člověk sám je velmi citlivý na svou svobodu, málokdo se cítí dobře v bytovce, paneláku, garsonce... možná snad novodobí minimalisté, kteří myslí na budoucnost... a tak co já cítím u sebe, snažím se nastavit i svým zvířatům. Dát jim tolik volnosti, kolik mohu.
Odpověď na příspěvek uživatele Fatia z 14.06.2023, 13:18:17
Takto to bylo kdysi přesně napsáno na ifauně. Doslova. Ale máte pravdu, byl to "výklad", nikoli citace zákona samotného. Díky za správné navedení.
assil:To není pravda. Podle zákona pes musí být po vlivem, jak ten vliv kdo praktikuje, je jeho věc.
🙄 Já jsem čerpala zde: (a pokud to neplatí - hurá !)
Ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti
Na vlastníky psů a koček se vztahuje ustanovení § 21 odst. 3 zákona o myslivosti, které jim bez výjimky zakazuje psy a kočky nechat volně pobíhat v honitbě. Pes i kočka musí být na vodítku. Možnost, aby se pes vzdálil z vlivu svého vůdce, a to jen přechodně, se týká jen psů loveckých, slepeckých, zdravotnických, vojenských a služebních.
Zákaz volného pohybu psů a koček se vztahuje i na účelové komunikace, které jsou honebními pozemky. Zákon volného pobíhání psů na silnicích procházejících honitbou je uveden v předpisech o silničním provozu a říká, že pes na nich musí být veden na vodítku.
Ještě dodatek - jako na vše nové, i na česání se musí zvykat, pokud člověk nechce psovi způsobovat trauma přetahovanou kdo z koho. Takže pokud se jedná o psí mládě, pak se začíná zlehka. Nechat očichat kartáč - odměna a propuštění. Navést si psa na místo, kde se češe, hladit, setrvat - odměna a propuštění. Dotknout se kartáčem na různých místech - odměna a propuštění. Rozčesat kousíček velmi opatrně bez tahání - odměna a propuštění. Do další z výše uvedených úrovní přejít vždy, až když je pes v předchozí úrovni uvolněný a v pohodě.
Netrvat na rozčesání na jeden zátah, pokud to pes nedává. Jinak si vypěstuje rovnici = kartáč = zdrhám = nezrdrhnul jsem = jsem ve stresu x minut.
První kolo zlehka něčím podobným tomuto:
Prostě taková ta televize s hustými jemnými drátky. Tím se nabourají cucky na koncích chlupů.
Drohé kolo řídký hřeben s kovovými hroty.
Něco jako toto:
A třetí kolo hřeben s hustými kovovými hroty:
https://www.hafhaf-shop.cz/kosmetika--pece-o-srst/hreben-pro-psy-show-tech/
Když vynechám na začátku tu televizi, pronásleduje mě pár vyčítavých nelibých očí...
Zacuchanější části se pak musí česat opravdu pomalu, nejdřív nejvzdálenější část od těla, malé pramínky, pak poslupovat hlouběji. Na konci hřeben musí bez odporu zlehka klouzat mezi srstí. Po týdenní dovolené v horách pak psí nohy vykoupu v psím kondicionéru před česáním, dost to pomůže.
Vzhledem k tomu, co mám doma, trávím česáním mnoho hodin týdně. (Takže já se už nečešu několik let vůbec..)
V lese oficiálně nesmí být vůbec bez vodítka. Ale to je permanentně porušováno. Třeba mnou 🙄
ALE: já je pustím jen tak na 10-20 metrů od cesty, musím na ně neustále vidět. Znamená to, že si nemůžu jít jen tak na výlet a klábosit, protože mám neustále jedno oko na jednom psovi a druhé oko na druhém psovi. Musím být 100% pozorná po celou dobu pochodu. Stačí, že mi jedna zrychlí krok nebo začne mrskat nozdrami se vztyčenou hlavou a okamžitě přivolávám. Beru na chvíli na vodítko a pak zase pouštím. Na krku mají obě po celou dobu svítivě oranžový nákrčník (normálně koupený pro lidi za 60,00 korun v obchodě s pracovními oděvy, neb psí šátečky za 300,00 nebo vestičky za 800,00 mi přijdou poněkud drahé...); jednak je tak já lépe vidím a jednak se utěšuji, že případný myslivec by na ně nemířil, protože pak prostě nemůže říci, že si je spletl se srnou.
Vynechání pozornosti mělo letos v zimě pro mě opravdu zlý následek (i když bez následků). Stačilo si odskočit na malou a nepřivázat je na tu chvilku. Klánovický lesík, malý kousek zeleně poblíž Prahy plný lidí, zvěře nijak moc. Stačilo si přidřepnout za malé borovice na minutu, za mnou dusot jak v Jumanji a černý pes byl ve vteřině pryč. Černý pes se jinak nechá od zvěře odvolat - pokud zareaguji hned. Jenže mně chybělo asi pět vteřin a během nich se černý pes vzdálil natolik, že už odvolání nefungovalo. Už se šeřilo, venku minus sedm pod nulou. Po několika nekonečných minutách volání, křiku a breku se na cestě objevili lidé. Říkali: "nechybí vám náhodou pes? Měl takovou oranžovou vestu jako tady ten hnědý. ...tak toho jsme viděli asi půl kilometru odsud, jak vedle železniční trati žene před sebou stádo divočáků..."
Černý pes se asi do dvou minut na to vrátil. Vypadal trochu jako Josef Abrhám, který ve filmu Kulový blesk právě přeskládal uhlí ze jednoho sklepa do druhého.
Měla jsem na sebe takový vztek, že kdybych ho převedla na energii, rozsvítím půl republiky.
...
= Nelze doufat, že "to bude snad v pohodě" když pro jednou trochu povolíme... důslednost, důslednost a zase důslednost. A procvičování a opakování a pozornost. Takhle to platí u nás.
Zrzavci:Jo to jo, takhle jo, každej kus a každej den, když ten dotyčnej má domov a je mu dobře se počítá. Co je navíc, je bonus. Myšleno pro lidi. Páč vidět tu bábrdli, jak metelí do kopce, až jí haxny ustřelujou, protože jí nestíhaj hlavu, to nikdo nezaplatí. I má drahá polovina konečně viděla, jak se změní pohled těch očí, když jim dojde, že mají zase svoje doma. Voni nic moc nepotřebujou.
Heleďte, to stačí. Vehnala jste mi slzy do očí. Já teď jedu na kole z práce domů, prd přes ty slzy uvidím, nabourám a jak jistě víte, pudly do špitálu nepouští. 🙄
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 13.06.2023, 13:56:26
Každý kus se počítá. 🙂
Vy máte staříky z útulku 😊 😊 😇 Zřejmě to všichni z ifauny už ví, já se dozvídám až dnes. Asi napíšu adminovi, aby mi dal povolení jednorázově udělit tísíc palců nahoru zároveň. Já když si surfuji na peswebu, zásadně dávám do vyhledávání staré psy a sním o tom, které všechny bych si vzala.
Po prodělaném Covidu mi zbyla stejně jen půlka čichu, tak bychom spokojeně smrděli pospolu až do smrti.
Edit - ale koukám, že jste si to vybrala s feňulí taky do plnejch teda. To je supr kombinace, to co píšete.
Ano, mám originál, co jsem chtěla, dnes nákladově v ceně dobrého ojetého vozu 
.
Roční útulkáč, jeden až dva by byl spíš můj splněný sen. Ale že doma kvůli alergii nemůže být skoro nic, ustavilo směr výběru jinam. Má alergoložka mi řekla, že bych ideálně doma neměla mít koberce, křesla, pohovku ani závěsy . Celá postel povlečená ve speciálním protiroztočovém povlečení. A abych nemusela do plyšových sedaček v MHD, jezdím prakticky všude zásadně na svém kapesním kole Brompton. Složené se vejde i k zubaři pod křeslo. Autem u nás jezdí jen ti čokli do lesa 😄.
ps. chovatelka, od níž feny mám, je obeznámena. Psala mi, že to spojení už nikdy neudělá. (A co vím, skutečně už neudělala.)
Zrzavci:Aby ne. Mám ohaříka, s PP který není exteriérově ideál, ale ta povaha!!!!!!!!!! Tu bych nejraději naklonovala.Povaha je pro mě vždycky alfa a omega,jak zvíře vypadá je mi šumák, musíme si sednout.
Ale povaha se začíná vybarvovat až po X měsících... 😊 a mezitím, pokud tedy člověk není jen odosobněný produkovatel plemene, se do toho zvířete citově zainteresuje.
Naše hnědá fena s PP je přesně prů-er hodný dané barvy. Stála dvojnásobek tehdejší průměrné ceny, protože hnědá. Hnědý královák je stále rarita, tak si připlaťte...
Exterier se začal vybarvovat už do půl roku... špatně držená páteř, přetočený ocas. Do toho povislá kůže. V jednom roce plastika očních víček (vtáčela se jí kůže dovniř do oka i s chlupy.) Před měsícem operace kolenního vazu - degenerativní onemocnění. V šesti letech. 🙄
Naprosto nevyrovnaná povaha. Strachová agrese. Obtížně cvičitelná, svéhlavá jak teriér.
Vybrala jsem si před těmi šesti lety po dlouhém a pečlivém zvažování středně velké nelínající plemeno, které ve správném standardu je určeno pro začátečníka. Že prý velký pudl elegance sama, noblesa a snadná ovladatelnost, radostný a jemný sportovní společník. Ani prd.
Jenže už je naše a milujeme jí. Dostává stejnou kopu péče, pohybu a lásky jako ta druhá černá, která už tomu standardu skutečně odpovídá.
(Kdyby mi dnes kouzelný dědeček nabídl hodinky na posun v čase zpět, stejně bych si tu hnědou znovu vzala. Protože bych si řekla, že když si jí vezme někdo jiný, kdo se nesmíří s tím, že je vadná od hlavy až k patě, mohl by jí milovat míň...)
Jedna má známá má menší CHS. Říkala, že prakticky v každém vrhu měla jedno "vadné zvíře". Přestože její feny jsou uchovněné se všemi požadovanými kvalitami, stejně tak tomu bylo i v případě krycích psů. Prostě genetika obskočila jednu generaci. Ti tvrdí z řad kupců jí i štěně vrátili.
Přesně takto vznikne (vadný) jedinec s PP (po rodičích) a pokud je puštěn do dalšího spojení (většinou je to důsledek domácího rozhodnutí: budeme mít alespoň jednou štěňátka), předá svůj hendikep dál. Vy si pak koupíte štěně bez PP po rodičích s PP s nadějí, že máte také skoro psa s PP a tím pádem, že bude mít potřebné kvality. A to je chyba lávky.
I při kupování psa s PP je to loterie, jenže ta bez PP má ještě menší procentní šanci na "výhru".
Nemohu si pomoci, ale pokud někdo do diskuze přispěje bez přihlášení pouze odkazem na parlamentní listy, pak je to pro mě, jako by se mi v noci pod rouškou tmy vykálel před branku... 🤢