Odpověď na příspěvek uživatele Buggyra z 28.06.2023, 07:59:42
Mám fenu se strachovou agresí. Když se nečekaně potká s někým, kde jí to "nejde", je v první chvíli úplně šílená, ale u více než poloviny z těch případů stačí, že ji zklidním, dám najevo, že to nemusí řešit ona, držím se mezi ní a "nepřítelem" a za chvíli klidně můžeme jít vedle sebe. Takže venčení společně možná ano, ale nikoli v jednom člověku. Musí být vždy možnost se bezpečně rozestoupit a mít nad oběma kontrolu.
Povely také pomáhají, ale nejdřív se je nový pes musí naučit a musí se je naučit rád.
V každém případě bych (jak píše keriton) investovala do někoho, kdo toto umí na začátku si nechala pomámaht. Jen videa a sebelepší návody nestačí. Koupit si alespoň několik hodin od zkušeného člověka. Stojí to za to.
A počítat s tím, že to může být běh na dlouhou trať. Níže odkaz, jak s obdobnou situací pracovala dlouholetá chovatelka:
Před lety jsem chodila s batohem po Ukrajině. Tři dny jsem si nesla odpadky na zádech v batohu a když jsem přišla do Koločavy a hledala popelnice, nebyly tam. Zeptala jsem se, kam mohu odpadky vyhodit. Pán mě dovedl na břeh říčky a ukázal na svah. Až bude víc vody, uklidí se to.
Jsem ráda, že už konečně části lidí začíná docházet, že Země není zdrojové a prostorové nekonečno. Jsem ráda, že Evropané už nemají kolonie a nedělají tam, co dělali.
Když se něco chce měnit k lepšímu, někdo začít musí.
Zároveň myslím, že platí: bez celosvětové shody na tom, že se máme začít konzumně mírnit, že máme respektovat to, že zvířata mají nervová zakončení stejně jako my, že cítí žal, strach i radost, že pokud chceme obdivovat to všechno jiné živé kolem… nevyřešíme situaci z Evropy ani jedním seznamem ani jiným seznamem.
Já sama ty odpadky z hor zase ponesu. Budu ráda za to, že doma mohu chovat zvíře, u kterého zaznamenám pravidelně projevy radosti a spokojenosti. Při opatřování potravy si budu snažit vybírat z míst, kde život a smrt proběhly bez zbytečného utrpení. A po svých psech si taky vždy uklidím. (Jako by to udělal Mirek Dušín 😊)
Osobně mám se zákazy a příkazy problém, chápu ale, že společnost zatím bez nich úplně fungovat nedokáže. Jen nevím, zda lidská populace obecně stihne dospět k životu bez příkazů a zákazů.
Odpověď na příspěvek uživatele megi-the-pes z 26.06.2023, 14:56:07
Tady Hujerová! Kam chceš dodat tu svíčkovou? Já jí tedy vařím jen jednou do roka na Boží Hod, kdy si beru "eko-bio-chlupy-batika" maso z farmy od známé, pak to vařím rodině od oka (resp. ze zkušenosti), protože já maso už několik let nejím, stačí, co ho sežerou naši čokli... ale prý je výborná.
Ale protože jsem asociál, který se s lidmi nesnese, musela bych ji nechat na smluveném místě někde na pařezu. (Jestli mě totiž něco děsí, pak je to když ke mně doskotačí nějaký pejskař a ptá se, zda může jít s námi 😊 ...tak těm, co mě neznají, stále vysvětluji, že venčení je čas, který patří mým psům a tím pádem ho nehodlám strávit žvaněním s někým cizím 😄)
Ještě musím ale připsat něco k těm kuřecím kostem, abych nebyla nařčena, že nepíšu k tématu... tak kostmi z koncentráku tedy nekrmíme. Snažíme se nekrmit ničím, co je z koncentráku... není to úplně jednoduché.
Dobrý den, paní Vejvodová, nejprve vám chci poděkovat, že děkujete zde vy (a to i za tvrdá vyjádření), protože mnohdy sem tazatel napíše dotaz a na reakce už nikdy zěpt nezareaguje.
Ale chci zároveň napsat, že i v případě morčat půjde o smradlavý závazek na několik let. Chovala jsem morčata, měla jsem čtyři najednou a jejich průměrná délka dožití byla 7 let. I morče je skupinové zvíře a samotné strádá.
Je vaše babička na dlouholetý závazek připravená? Jste si doma vědomi, že děti zvíře děti velmi brzy omrzí? Resp. především starost o něj?
Přemýšlím, co bych vám poradila já. Pokud to všechny strany myslí opravdu velmi vážně, zkusila bych se poptat v útulku na malého pejska nebo kočičku seniora a dala mu domov a lásku na dožití. Děti by se musely smířit s tím, že s ním nebudou hodiny lítat a výskat, ale mohou o něj pečovat a něžně ho drbat za ušima. Zvířecí staříci jsou velmi nenároční na náplň dne, je tam ale zase vyšší riziko potřeby veterinárních výdajů. Nebude to ale závazek na mnoho let a třeba byste nějaké osiřelé duši, které zemřel majitel, udělali konec života šťastným.
Já bych ještě udělala test sousedských vztahů. (Pokud tedy nebydlíte v přízemí.) Vzala bych si jehly, manželovi dala dřeváky a týden tak chodila doma po bytě. Pokud vás ti, co bydlí pod vámi, přestanou zdravit, pak bych do toho nešla. 🙂
Já jen přidávám čárku ke zkušenostem, že zájemci bez výstavních ambicí nejsou vždy na druhé koleji. V době, kdy jsem hledala, nebylo moc nabídek králováků. Samé CHS se šampiony... Měla jsem skoro strach někam zavolat, napsat... že u mě pudlové nikdy nebudou stát hodiny na stříhacím stole a následně běhat po koberci, ale ty psy moc chci. Chovatele, které jsem oslovovala, zajímalo to "moc chci". Ve smyslu - chci, aby u mne zvíře bylo šťastné a byly mu maximálně naplněny jeho potřeby. Nakonec chovatelka, od které mám hnědou, mi o deset měsíců později nacpala i černou z jiného vrhu... že prý když vidí moje reporty, jak se hnědá má, tak že by vedle ní přesně povahově zapadlo to malé černé mimino, které nechce dát jen tak někomu, koho nezná, protože je to křehká neprůbojná duše. Holky do sebe zapadly jak klíč a zámek.
Kdyby vystavovali vždy všichni potomci všech vrhů, to by byla mela o kokardy 🙂 Někdo také musí být obyčejný přece.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 21.06.2023, 11:49:48
Milá Kometo, já myslím, že postava doktora Cvacha v jednom starším seriálu vycházela z reálného pozorování světa kolem. Všude kolem mě se Cvachové vyskytují. Jsou součástí tohoto světa. Pokud se drží jen na diskusích, pak je to jen otrava se těmi slohy ve stylu "píšu dobře, píšu rád", (a já dodávám - píšu hodně) prokousávat.
Nic proti pluralitě, naopak jsem se doslechla, že sociální sítě pluralitu zabíjejí (sama v žádné, vyjma pobytu zde, nejsem); jak správně někde reagovala Bodlinka, je dobré vidět i ty, kteří věci vidí jinak a není nic špatného na tom se občas pustit do zuřivé polemiky, pokud tato se opírá o nějakou hmatatelnou zkušenost. Opravdový průšvih pak vidím tam, kde se Cvach dostává do rozhodovací pozice. Management, politika...
Já si představuji aktivního Cvacha tak, že místo nějaké venkovní aktivity sedí spíše doma a od svého počítače nahazuje udice na všechny strany. Každé zabrání pak potěší. Je to volba toho člověka a volba druhých, zda se s ním do přetahované pustí.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 20.06.2023, 12:45:52
Právě. Jde jen o trochu té střídmosti. Ve všem. Nejen v jídle. Mně je jedno, kdo mě jak onálepkuje, to je pro mě výhoda pokročilejšího věku, že už se mě to nedotkne. Stojím si za svým vnímáním, svými zkušenostmi a svým pohledem na svět. A zároveň ho měním, pokud mi někdo ukáže další dílky mozaiky, které jsem přehlížela. Nežiju v jeskyni, zůstává za mnou také konzumní rýha, jen jak jsem starší, kde mohu, snažím se, aby nebyla tak hluboká. Nic víc.
Odpověď na příspěvek uživatele kometa z 20.06.2023, 11:48:16
Kometo, jenže on existuje také pohled, který je někde mezi vámi a vegany. Co třeba, kdyby se lidé trochu umírnini ve své rozežranosti? Proč toho masa prostě pouze neubrat? Kdyby většina populace z nejbohatších zemí jen trochu ubrala z těch přetékajícíh pultů s růžovými balíčky, velmi by to pomohlo. Copak ještě před sto lety by bylo myslitelné, aby někdo stavěl megalomanské prasečáky, drůbežárny, kravíny? Opravdu potřebujeme až takový blahobyt? Protože pro hladovějící se tyhle stavby nestaví, jejich produkce míří k nám. Do našich čistých supermarketů s hudbou a klimatizací. Prase prý má podobnou inteligenci jako pes, jsem někde četla. A já, když se dívám do očí těch svých psů, nejednou si vzpomenu na bezejmenné oči těch prasat a je mi ouzko. Jsem proto sluníčkář a zelený ekoterorista?
Odpověď na příspěvek uživatele Zrzavci z 20.06.2023, 10:14:18
On to tam někde vysvětluje. Klikáním spouští, klikáním ukončuje (kdekoli v průběhu), jen je to jiný počet kliků.
Ja taky tedy cvičím na klikr, ale tady už mi to přijde jak auto na dálkové ovládání.
Dočetla jsem teď knihu T. Etzlera: Novinářem v Číně. Jakkoli se víc cítím Evropanem než vlastencem v naší malé kotlince s nedlouhou historiíí, tak tady je to pro mě smutný příběh. Kolik se investuje času a peněz do přípravy legislativy takového nařízení, zatímco jsou miliony potravinových zvířat týrány denně za zdmi velkochovů a jediný, kdo mrkne, jsou nenávidění ekologičtí aktivisté. A zatímco tady budeme řešit osmáka degu, v té Číně, kde neplatí zbla pravidel pro respekt k životu člověka, natož zvířete, budou dál házet vše, co žije, do rozpáleného oleje.
A pod čarou pro chvd: nějak nerozumím tomu, že máte v profilu uveden text o chování lásky k lidem (bez uvozovek = tedy vážně), zároveň se v textech profilujete často jako ten, kdo z lidstva nemá zrovna radost (mohu-li to tak zestručnit) /tu radost z lidstva také zrovna nesdílím, v tom se shodneme/ a zároveň trávíte značný kus času (podle délky a hustoty svých příspěvků) na diskusním fóru o chovu zvířat, přestože diskusních vláken na téma "společenských věd" je na internetu tolik... Já tomu prostě nerozumím 🙄.
FB nemám, ale stránky na mě působí dojmem: vytěžit Fr. Šustu + něco ze zahraničních pozitivkářů, promíchat, přihřát a nalepit na to svou značku. Vše kolem psů v této kotlině je dobrý byznys, pokud se prosadíte.
Také by mě zajímalo, pokud byste někdo měl zkušenost "naživo". Sice už většinu nácviků nepotřebujeme vysvětlit a klikr mám pověšený prakticky na všech "zavazadlech", ale vědění není nikdy dost.