Máme v bytě 2 velké psy, ráno venčíme hodinu, potom jsou doma samy (spolu-samy) cca 7 hodin s celodenním přístupem na lodžii, odkud mohou sledovat dění venku. Pak venčení cca 3 hodiny a večer ještě znovu jedno kratší. K tomu ještě nějaká pozornost/hra přímo v bytě. Víkendy výlety nebo pobyt na chatě na zahradě s výlety. Vždy.
Vlastně jsem poškrtala 90 % svých předchozích zájmů, abych měla čas na ně.
Nafukovací byl u nás překonán, z kornoutu bylo trauma, nakonec jsem koupila v obi deskový molitan a fofrem ušila tenhle Jupiter. Na obojek je to ale vždycky nanic, buď se pes skoro musí škrtit nebo to sundá. Ale záleží na tvaru hlavy asi… naše štíhlá tlama a široký krk to musela mít chycené za kšandy. Kdybych nemusela konat rychle, brala bych ten ze zoohitu.
Když já jsem lapená v kleci jménem Praha ☹️. (Zavazující slib mě tu přidržel.) O vlastní slepici si můžu nechat zdát.
V práci s papírovou mapou mě tepal otec, takže ano, nedržím jí vzhůru nohama, ale poslední roky už mi to jednak úplně nejde a jednak se psy chodím zásadně mimo značené cesty i mimo cesty vůbec a když vidím ty jejich pohledy - “proč už zase stojíme?!” - tak to vzdám a kouknu jen rychle do placky :-/
Ale jak jsem bez psů - pohybuji se výhradně pěšky nebo na kole. Takže taky dobrá skoba. Čokli se vozí autem… no - hanba mi.
Mám to podobně. S každým rokem proškrtávám delší seznam položek “zbytné”. Stále mám pár černých Petrů v ruce, ale třeba zrovna ten blbý mobil uprostřed lesa, který vůbec neznám a čuby koukají na mě, kudy dál… prostě s mapou a modrou tečkou, kde jsem, používám. (Jen ho měním až tehdy, kdy definitivně zčerná a ani po dlouhých domluvách se nehodlá vzpamatovat.)
Pro celou rodinu jsem spadla z Venuše, že řeším takové hovadiny jako jsou klecová vejce nebo fast fashion. (A v práci to není jinak.)
Byla bych pro, kdyby dnešní děti z celé Evropy jely na týden místo vyučování na výlet do Bangladéše třeba.
Jako to udělali např. tito tři: https://www.csfd.cz/film/403791-sweatshop/prehled/
…
A když jsem ještě učila před mnoha lety, dětem jsem na konci školního roku četla Pohádky Oscara Wildea. Hlavně Šťastného prince a Mladého krále. A osmáci seděli, poslouchali, ani nedutali.
Nene, že ne, Kometo! To je hnus….
Tohle jsem chtěla napsat já!
Ano, zvláště černý pes má problém z rozlišováním doby vhodné a nevhodné na koupání. Třeba když nejbližší civilizační stopy jsou cca 5 kilometrů vzdálené, půdu pokrývá sníh, na břehu řeky je nad hladinou ledová krusta zasahující několik metrů do proudícího koryta a NA ÚPLNÉM KONCI TÉ KRUSTY SEDÍ KACHNY. 🙄
((Pro zvídavé píši i tušené rozuzlení: svlékla jsem se prakticky do naha, abych z ní svým oblečením vytřela ledovou tříšť (ne, pudl se opravdu neumí z vody vyklepat - nevím, který blbec to plemeno vyšlechtil) a celou cestu k té civilizaci jsem navzdory svému věku a hmotnosti se psem běžela - a klela.))
Pouze v roce 2002 jsem proklínala dědu, že postavil chatu na břehu řeky. To když nám z hladiny čučela jen střecha. Ale jinak mu každé horké léto blahořečím.
(Záběr je z loňska, ale přece to nebudu fotit každý rok a každý letní víkend stejně… 🙄)
Já osobně jsem potřebovala několik let zkušeností na to, abych v takové krizové situaci potlačila pud schovat svoje feny pod křídla (naprosto nerealizovatelné v té rychlosti a tedy neúčinné) a místo toho skočit po agresorovi a znehybnit ho.
Troufám si říci, ze valná většina lidí bude reagovat podobně. Šok, strach a nekoordinovaná snaha se nějak ubránit. Rady “dát psovi do huby” jsou tedy ty nejlepší, pod to se podepisuji, ale zároveň pro mnoho lidí nezvládnutelné.
Marta:No libi se nam francouzsky buldocek a jemu podobne velikosti psa. Ale zrovna ted je na tom po zdravotni strance pry hure??
Neznám jediného zdravého francouzského buldočka. Smutný vítěz mé osobní statistiky je ten, kterého jsme potkali naposledy na veterině a měl kalkulovaný léčebný plán na 140 tisíc.
Když tedy pominu to zvěrstvo, že lidé vůbec dopustili vyšlechtění psů, kteří se prochroptí celým svým životem. Ale hlavně, že mají roztomilou hlavičku.
Vy sama nemůžete “preventivně” nic. Všichni pokousaní by museli podat trestní oznámení a navíc by museli zpětně prokázat, že k činu došlo.
Vy můžete jednat pouze pokud budete napadena (a ideálně ještě k tomu budete mít svědky).
Pokud máte strach o sebe, dítě, svého psa, jste bohužel v nevýhodě a nejlepší je psovi se vyhýbat. Mnoho psů “startuje” nebo min. znejistí, když na něj civíte, díváte se mu do očí. Takže pokud si chcete kontrolovat svůj prostor při míjení, nejlépe je předstírat, že vás nezajímá a že máte pro strach uděláno. Sledovat ho úkosem, nepodívat se mu do očí, vykládat si v klidu s tím, s kým zrovna jdete… nezrychlovat chůzi a už vůbec ne utíkat a máchat rukama. To je částečná prevence na společném otevřeném prostoru. (Předpokládám, ze majitel ignoruje vedení psa na vodítku a nemá nad ním ani jinak kontrolu.)
U nás v ulici byl podobný problém, obrovský pes od hospodské si běhal po celé čtvrti, skákal na hárající feny, skákal na lidi, co si brali malého psa do ruky, nakonec se i serval a došlo i k pokousání. Policie byla u hospodské asi tolikrát, kolik tam za večer štamgasti vypili dohromady piv. Vždy jen domluva, pak možná malá pokuta. Nakonec ho snad po nějakém větším incidentu někam uklidila, už ho nevídáme.
= policie zasahuje, až když už jde o prokázaný malér.
Michaelo, můžete také nejdříve prověřit sama sebe než uděláte nevratné rozhodnutí. Nabídněte se do nejbližšího útulku jako dobrovolný pomocník, venčič, pomáhejte při práci s velkými psy plnými síly. Několik měsíců takové pomoci vám dá mnohem více odpovědí než kdekoli vyčtete. Třeba to, zda vás velcí silní psi vůbec budou akceptovat jako svou alfu. Pokud nemáte zkušenosti ani přirozenou autoritu, je vyšší pravděpodobnost, že vaše volba nedopadne dobře. Pro vás, pro psa, pro okolí…
Jedna hnědá nešťastná pajda. Dva měsíce po operaci kolene si bohužel hory stále moc užívat nemůže. Krátké pomalé vycházky a poklidné roztahování hrudního košíčku. 😒
Evko, podstatou všech odpovědí je to, že každé plemeno a každý chovaný jednotlivec mohou mít jiné potřeby. Já mám velké pudly. To jsou psi většinou odsouzení k hodinám péče o srst včetně těch koupelí. Během prvního roku života mi obě daly najevo, že koupele ve vaně skutečně nemilují a válely se mi hned ve smradu jako vám. A protože já miluju je, začala jsem na koupelích ubírat (česat musíme stále tak jako tak), našla jim ten eko-bio nenavoněný šampon, úplně zrušila kondicionér (bez kterého se prý neobejdu). Koupeme možná tak jednou za 3 měsíce. Váš pes vám dává jasný signál, že ho vůně šamponu obtěžuje. Nezapomeňte, jak má pes citlivý čich, takže jemná vůně pro vás může být peklo pro něj. A zatímco vy byste ho po koupání umazlila ☺️, on už chce být zase co nejdříve tím nenavoněným psem.
A tak za mě radím: hledejte cestu někde mezi, která uspokojí vás z hlediska čistoty a zároveň bude respektovat vzkazy, které on vám dává.
Dublinbarzoj:Tak na mě ve vzpomínkách vykoukly pořádné chrtí oči - druhé foto kluci jako 2 měsíční mimina, strašně to letí a na první kamarád chrtík ve stejném věku.
Kdybych byla infantilní, volala bych teď vysokým hlasem OMG! OMG!!! A tleskala ručkama.
Pro mě je barzoj ten nejkrásnější pes.
Ale to velmi dobře známe. 🤪
Je to úplně normální chování. Psovi vadí ten pach šamponu. Má to obráceně. Vy smýváte mršinu, on smývá umělou vůni, která mu velmi vadí.
Moje fena byla úplně zoufalá (a já taky), když mi jí výrostci v parku pro zábavu postříkali deodorantem.
Doporučuji raději víc koupelí jen v čisté vodě nebo koupi úplně děsně přírodního psího šamponu s co nejmenším dílem parfémů. Je dobré napsat ideálně na salony, které i prodávají kosmetiku a poptat se, co je nejvíc neutrální. Protože běžné obchody nebo e-shopy vám prodají cokoli. Já jsem hledala šampon snad půl roku než jsem objevila cosi jako lektvar z obilných klíčků, bylin a kokosového oleje. Bohužel etiketa je dávno po smrti, mám otevřené už pátým rokem třílitrovou lahev. Jinak bych vám poslala tip.
A i takový šampon pak ředit více než je doporučeno. A koupat opravdu jen když už je pes nesnesitelně špinavý.
…ale v Jizerkách krásně.
Nezobrazují. ☹️ Zobrazují se jen na telefonu. (obojí jabko)
Ale ono to rozpětí cen je opravdu velké. Můj černý PP pes stál před šesti lety polovinu ceny PP psa hnědého (20/40). Barva činila "luxus" přirážku. Má příbuzná koupila před pěti lety mini pudla s PP za 16, letost ta velkovýroba v Novém Jičíně nabízí štěňata za 24-30. Velký vícebarevný pudl, který tu má malé zastoupení, byl před dvěma lety prodáván za 75. (A byl hned pryč.) Vícepočetná barevná kombinace je za 40-50.
Nejsem si jistá, že tohle zadání půjde tak snadno splnit. 🙄
To se tak někdy stane, že někdo, kdo byl v minulosti znám svým břitkým humorem a schopností trefovat terče, postupem času stal se jen smutnou karikaturou sebe sama a lahvičkou koncentrované nenávisti... nebyl to třeba ten pán, co mu nad domem svého času visely červené trenýrky? a když se toto stane jednomu, může se to stát prostě i druhému, no. C'est la vie. 🙂
(No já vím, že tohle patří do politiky, ale jak su to "tupé kinozoologické hovado", nenašla jsem propojovací link.)
Ale tak já si také vrznu 😄
Musím na veterině upozornit, že mají rozbitou váhu. Jak jsem teď nosila psa po operaci do schodů v náručí, říkala jsem si, že se těch 25 kilo pronese. Ale kdeže. Hmotnost králováka 3-6 kilo. Večer ho beru do kabelky do divadla.
