Příspěvky uživatele

Historka, kdy jsem byla ještě méně poučená než jsem dnes. (připomnělo mi to  vyjádření časové jednotky výše)

V obchodě s BARF:

Já: co to tu máte na pultě nového?

Obchod: to jsou psí bonbóny z ovčího tuku

/Krabička za 90 korun/

Já: a jak dlouho ty bonbony dokáže pes cucat?

Obchod: přibližně pikosekundu

Já: aha….   …tak děkuju.

Chůze u nohy a tahání na vodítku jsou  ale dvě věci. 
Naty1 popsala funkční učení netahání. 
A já bych doplnila, že pokud nechcete mít vykloubené rameno, je dobré pro začátek vést vodítko sobě za zády. Tj v ruce koncovou smyčku, pak vedené přes svůj zadek, v druhé ruce střed vodítka a od něj teprve dopředu k psovi. Pes je tak i víc u vás, skoro už vám jde u nohy, pokud budete mít to vodítko krátké. 

My takto učili nepředcházení psovoda psem.

Navazuji na Killian - také by mě nikdy nenapadlo, že si pořídím pudla jako sportovního psa. Ale přikládám obrázek z netu, že i pudl nemusí nutně vypadat jako mísa šlehačky, ale jako normální pes. A je to sporťák, rád a snadno se učí a pokud ho budete držet ostříhaného, ani nebudete muset hodiny česat. Jen počítejte, že budete muset stříhat (sami nebo za peníze). A jestli ještě nejste plnoletá a jednou by hrozilo, že ho zdědí vaši rodiče, až budete někde studovat, s pudlem to dobře dají i oni…

A když si najdete hodně drobnou fenku, můžete mít i velkého pudla, který se do dvaceti kil vejde. Naše černá je takové tintítko, neznalí si jí pletou se střeďákem.

A co jsem vyčetla, povahově nejstabilnější je černá varianta srsti, naopak aprikoti mají nejhorší skóre. 

Také přidám jeden puntík do nešťastné černé bulí kroniky 😟 …a to nikoli, že bych to plemeno odsuzovala… ALE - za mne bych třeba takového psa vůbec nepořizovala do města mezi tolik různých psů. Tady ti psi vůbec nemají žádné teritorium. To jsou psí prostory jak v garážích. Přijede jedno auto a druhé už neotevře dveře. Minulý týden si hráli psi na psí louce kousek od nás… jedna z dovádějících dvojic byl bulík a něco maličkého. Pořád hra a hra, majitelé postávali kolem a najednou cvak a malý pes neměl hlavu. NIKDO z těch lidí kolem nezaregistroval, jak se to stalo… 

Věřím, že je to skvělý pes, když je v dobrých rukách a má k sobě ty adekvátní parťáky a dostatek prostoru… ale kdybyste viděli, kolik dětí v okolí tady teď vláčí nová bulí štěnda… ach jo.   

Ešivá vona Thielli nechtěla taktně naznačit, že jako je to problém, dostat to do tý hlavy, když je to Miss Brown šécko tak jako u zadku? 😀

BINGO !

😂

Fatia:

Ehm, žádné moudro nemám, bábovku si nevysloužím, ale… Hlava je z druhé strany! 😀

Za tenhle postřeh se posílá jen muffin. ☝️

Dobrá tedy. Vám věřím každé slovo. 🙂 Vlastně můžeme teď navázat na to nucené rozdělování…  

Jen teď po operaci. Kdy měla každá jiné potřeby. Ale nesly to obě těžce to rozdělování. Předtím stále spolu. Důvodem jednak čas - venčit psy na dvakrát tak důkladně, jak jsem zvyklá = spát už asi tak jen 4 hodiny a jednak - zkuste se podívat do těch černých očí, když zavírám dveře a odvádím jen hnědou… 🙄 normálně slzy na krajíčku… 

No, tak já si jdu natisknou děkovné karty a budu je rozesílat asi s bábovkou; kolik z vás mi už pomohlo postavit konstrukci pro další bytí… 🥰

A Zrzavci - o to víc si vážím vaší reakce, že jsem četla někde, že máte kvapík. 

…

Díky všem, učebnici mám napsanou, teď to jen dostat do té hnědé hlavy.

Díky, díky a zase díky. Je mi jedno, že se opakuji. Už druhý den opakujeme povely v hustší frekvenci. Hnědá se po pátém náhodném povelu “stůj” otočila a podívala se na mě, zda jsem se už definitivně nezbláznila… (stejně je to psina, jak je černá i hnědá odlišná; řeknu stůj, černá zastaví a stojí jak koník a čeká; hnědá se zastaví takovým tím přepadem, jako když doskočí gymnasta, otočí se na mě hlavou a ptá se, co blbneme, když tu není ani přechod ani jiný důvod zastavovat… hnědá dá jakýkoli hlavolam okamžitě, černá na něj kouká trošku jak absolventka UJAK) 

V tom horku je hnědá ještě zpomalenější než normálně. Už aby byl víkend, budeme venku na zahradě a v lese a u potoka… přidáme povel ZA MĚ, ten mi náhodou vůbec nepřijde špatný pro náš případ. 

A ten sluníčkový nápad? S oběma stranami jsem osobně mluvila, k Molly jsem i psala. Žádné velké odezvy… 😕

Zrzavce si samozřejmě o víkendu důkladně přečtu. Všimla jsem si, že z nich kromě humoru padají i důležité a velmi užitečné informace. 🙂

Molly je nepokousala, to byla Manča. 🙄 ta bydlí vofous dál. Molly před časem na hnědou vylítla a ač jí neublížila, drží prvenství v seznamu nenávisti. To bylo první, co mě napadlo, pokusit se jim to “vysvětlit”, že konflikt nikam nevede. Jenže jednak je Molly samotná nevyrovnaná (z útulku) a jednak …znáte Pražáky… 🙄🙄 to je samá kultůra a kroužky a sporty a zájmy… Molly jsem nikdy nepotkala při venčení dál od domu. Ale také mohou venčit v jiné hodiny… nerada bych jim křivdila, ti lidé jsou fajn. Rodina ji bezpochyby miluje, ale chtít po nich společný pravidelný nácvik v domluvených hodinách, to zatím nebylo reálné. Nejdříve zapracujeme sami na sobě a pak je mohu zkusit oslovit později…

I Manču si vzala majitelka z útulku. Stará paní si vzala malého pejska. Kříženec teriéra a jezevčíka, tipla bych. Absolutně nezvládnutá, napadla v okolí kdekoho. Se starou paní něco řešit nebylo možné, sama nedávno musela do zařízení pro seniory. Manču zdědila dcera, ta s ní začala pracovat v rámci svých omezených časových možností. Také nám zaplatila veterinu po napadení. Manča se dle ostatních pejskařů hodně zlepšila, nevím, já když je vidím v dálce, mizím rychlostí světla…. Ale když po holkách Manča vystartovala naposledy, byla zastavena elektrikou. Brečela u toho přes celou ulici ☹️  

Tak ještě jedna speciálně pro ESPIRO 😊

…štěněcí.

Zrzavci:

takle nějak?

🤣😂 Přesně tak. Díky za pomoc.

A VÁM VŠEM, KTEŘÍ SE HRNETE DO PUDLA S VIDINOU, ŽE TO BUDETE MÍT VŠECHNO ZADARA 😄, MOC PŘEJI, ABYSTE NETREFILI TO, CO JÁ S HNĚDOU. 👌 …protože i pudl se může nevydařit. 😟 

Fikovnice:

Já vím, že je povahově fajn…ale…prostě není to můj typ…🙂

Mně se musí pes/kočka líbit aspoň trochu i vzhledově. Třeba ta feňule od Impact je sympoška, ale řada dalších tady…

Cože?!!! My se nelíbíme Fíkovnici?!!! To je skandál! 🤣 Píšeme jí velký černý puntík! Kde je nástěnka? 

a chce to ty Šustovy knihy……😀😉

Máme. Hned vedle Bible.

Ale zrovna on mi řekl na jednom semináři, že ho zatím nenapadá, jak zbourat reakci, když vyjdu z domu (jako první) za mnou hnědá s černou. Hnědá dlouze natáhne do nozder a vyfrkne: “Teď tady šla Molly!!!” “Kde je ta čůza?!!” Protože jde o pach a on trénuje odbourávání stresu na vizuál. Jak se ubránit něčemu, co nevidíte…? Jedině nějakým rozbitím pozornosti a ztuhlosti. Takže budeme mnohem intenzivněji cvičit, jak už jsem výše zavázala. 🙂

Jezdíme. Jezdíme v pátek (alespoň do městského lesa), v sobotu, v neděli úplně ven. Pokaždé. Pondělí až čtvrtek jet autem v půl čtvrté ven z Prahy je peklo.

Mimo kruh obě fungují.  Přivolání, stůj, kam to zase lezeš 🤣 

 Cvičák? Psala jsem - měli jsme teď na jaro koupený ten tábor strachová agrese.  Operace do toho hodila vidle. A samozřejmě, že budu dal hlídat termíny a snažit se dostat na nějaký další…

Také mi teď dala paní z rehabilitace, kam chodíme chodit do vody, nějaké další jméno cvičitelky, které není tak provařené, zkusím případně kontaktovat i ji. 

Černá přesně taková je. Hravá, jemná, nekonfliktní, lehký odstup od cizích při prvním setkání, poslušná od nátury. Plná energie, ale nevtíravá. Je to poklad. 
U hnědé se žel podělalo, co šlo. Nemoci, vadný exteriér, který jí činí život těžším, blbé zkušenosti a sloní paměť. A k tomu tedy ještě její vyčůranost, aby toho nebylo málo. Musím jí z toho dostat, aby alespoň byla víc v klidu. Taky je to poklad milovaný.

Megi, Doron - i vám děkuji. Čtu si, píšu si, podtrhávám.

Červeně mám teď podnět a úkol od vás: začít se starou známou hnědou, jako bych si jí právě přivedla z útulku a k tomu naučit povel “ZA MĚ”. 

Dále se budu neustále chovat trochu jako by obě háraly. (Ony si totiž sladily cyklus a vést tady v našem mnohopsově kudykoli dvě velké hárající feny, je docela bojovka. Obě na obojku velkou žlutou mašli, já volám z dálky jak amplión a stejně se co chvíli dočkám - “von je hodnej, von nic neudělá” - CO´že?? voni háraj? Tak to už ho nechytim!" Takže běžně tři psy odkopnu a pět jich přiběhne. A alespoň v této situaci jsem se naučila ty cizí psy chytat a posílat do pryč bez ohledu na jejich velikost.)  

Prostě se pokusím zajistit, aby si bez dovolení k hnědé nikdo ani nečuchl. Dokud ona sama nezamává ocasem, že chce a mezi námi majiteli neproběhne odsouhlasení, nikdo se k ní cpát svévolně nebude.

Za čas podám report. Snad to nebude na propadnutí.

ps. a přikládám jedny oči, které vám děkují spolu se mnou.

Začnu odzadu. Na bouřky a rány jsme odmala “zvykali”. Resp. dělali Jakože jde o prd, samozřejmě když zvuk byl z povzdálí… hráli si při tom, odváděli pozornost, aby je vlastně vnímala jen jako kulisu. A fungovalo. Do doby, než po hnědé nenávistný soused z kraje bloku v jejím necelém roce života hodil petardy z okna přímo vedle ní na zahradu, kde jsme si hráli. 

Dnes zvládneme Silvestra i v tom městě. Od rána pořádný výlet po lesích. Odpoledne lehký odpočinek, kratší vycházka do osmi do večera a v deset začínáme. S černou rozjíždíme honičky, s hnědou tahačky. Hlavolamy, smějeme se jak nemocniční klauni, cvičíme všechno, co umíme. Hlučí televize (nesnáším estrády, takže na Silvestra je to fakt oběť to mít puštěné…) končíme tak ve dvě ráno, když ohňostroje utichají.

Jsem chytrá, že. 😀

Ano a já jsem ráda. Jsem ráda za každou informaci, která vychází ze zkušenosti.

Nehodlám to vzdát, ani když je hnědé už sedm let. Nehodlám mávat rukou nad tím, že “občas někoho zaroluje, když ho přece nepokousala”. To nejde. Můj pes nesmí způsobovat trauma jiným psům. Už dlouho se to nestalo, fakt mám ty oči na stopkách a ty příležitosti jí beru, ještě než se nadechne… 

Jednou mi zarolovala i miniaturní hodnou jezevčici Petry Černocké, která tu bydlí kousek. A to jsem jí měla na tom vodítku !!! krátkém. Jezevčice prostě přišla až pod mého psa zezadu. 🙄 Paní Černocká pak za ní běžela půl kilometru než jí chytila. Hanba mě fackovala z obou stran, i když to nebyla přímo má chyba.  Už jen za to, že můj pudlík tohle udělal, mi bylo stydno. 

"něco se děje, jdu za paničkou se schovat”. Tak funguje černá. Pro tu jsem bohyně ochránkyně, navzdory svým selháním. Vždy to řeší tím, že jde za mě, když přijde nějaký otrava a jde k němu až poté, co já ho odzkouším, že je v pohodě. Ale hnědá - hnědá mé moci nevěří. Prostě má v hlavě, že co si sama neohlídá, to není. A to cvičíme stále dokola, že by mě minimálně na vodítku neměla předcházet, že ze dveří první ani náhodou, že při míjení jsem já ten mezisloup mezi ní a druhým psem, že jsem od ní zahnala nejednoho drzouna, který si nedal říct a mermomocí jí hodlal čenichem provést rektální vyšetření…  Prostě tu důvěru nemám. 😟 

A díky i za tip na calming. 🙂

Plako díky. Ano, popsala jste horizont, který bych ráda dosáhla. 

Nejdřív něco k mým vágním výrazům. Např. “celkem zvládly přivolání”: ona hnědá přijde a nemusím jí volat desetkrát. Ale jde jako puberťák, kterého jste zavolali na pomoc do kuchyně… jde z obýváku do kuchyně pět minut a těch keců v očích. Na hru mi kašle, šetří každý zbytečný pohyb a nejlépe funguje ta půlka prasete v ruce. Ona rychle přiběhla na přivolání naposledy snad jako štěně. Nenašla jsem nic, co by jí motivovalo, aby zrychlila. Ani když jsem se rozběhla, nerozběhla se za mnou a dokud na mě viděla, ani nezrychlila ten krok. 🙄 

Další zádrhel, přes který přelézáme: město. Praha. Čtvrť plná zeleně. Členitost zástaby. V každém vchodu domu minimálně jeden pes. (jen u nás na 8 bytů 5 psů) Ona je vlastně největší reaktivec jen v nejbližším okolí = kilometrová kružnice kolem bytu. Tou musíme vždycky projít, ať jdeme kamkoli. Prakticky na každém úseku jsou rohy domů, výklenky vstupů, keře, schovky, ze kterých kdykoli někdo může nečekaně vyjít. Takže když jí chci říct, “řeším to já, spolehni se”, znamená to krátké vodítko.

Když na nás opakovaně zaútočila ta malá fena ze sousedství, vyletěla zpoza křoví, nahnala mi holky do živého plotu a pokousala je. Letěla mi pod rukama a nechytila jsem jí. Byla rychlejší než moje reflexy, v jednu chvíli byla z jedné strany, za vteřinu z druhé. Neměla jsem vůbec šanci své psy ochránit. Zklamala jsem je. 

Poslední zádrhel je číslo dva. Moji dva psi. Loni v létě se na nás (naštěstí ve volné krajině) rozběhla velká fena. S hnědou jsem se doběhla naproti jen tak tak, abych jí dostala za sebe, černá od nás byla mnohem dál a tak přišla o chlupy z ocasu… Zase jsem je neochránila.

…

Je mi jasné, že i moje holky si vybírají, koneckonců sama se lidí spíš straním. Nechci, aby nadšeně hopkaly ke každému, koho potkáme. Potřebuji jen, aby zvládly projít v klidu to vlastní teritorium přeplněné jinými psy, jinak chodíme venčit daleko od domu, někdy jdu i přes tři pražské obvody a jakmile jsme kus dál, reaktivita padá dolů až k nule. 

Dopekla jsem v troubě teď to prase. Na nácvik. Jdeme ven. Pilovat přivolání. Znovu a zase. Zkusím s tím prasetem snad i běžet v ruce neboco…

Díky.